inspekce práce

Kontroly oblastního inspektorátu práce (OIP) se provádějí ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), s využitím zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a s použitím ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Zákon o kontrole je obecně platným právním předpisem pro výkon kontrol státními inspekčními, dozorovými a kontrolními orgány, zákon o inspekci práce dává inspektorům OIP další pravomoci. V procesních záležitostech jsou pak kontrolní orgány povinny postupovat podle ustanovení správního řádu. 

Je tomu již řada let, co vyšel zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Za tu dobu došlo k významným či méně významným změnám. Některá ustanovení se přesunula do zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), po novele zákonem č. 285/2020 Sb. se již v zákoně nepoužívá termín správní delikty, přibyly nové přestupky, promítl se do něj i zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení.

Cílem kampaně, do které se zapojí inspektoráty práce ze všech členských států Evropské unie, je upozornit na problematiku pracovních úrazů a sdílením znalostí šetření pracovních úrazů přispět ke snížení pracovní úrazovosti.

Státní úřad inspekce práce provede za rok téměř 20 tisíc kontrol, provádí šetření příčin a okolností pracovních úrazů, a zároveň zodpoví při bezplatném poradenství přibližně 11 tisíc dotazů z řad veřejnosti, a to jak od zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů. Nicméně osvětové aktivity inspektorů práce jsou mnohem obsáhlejší a mají širší dosah.

Státní úřad inspekce práce vedle kontrolní činnosti rovněž poskytuje bezplatné pracovněprávní poradenství veřejnosti. S nejrůznějšími dotazy se na jednotlivé oblastní inspektoráty práce obracejí jak zaměstnanci, ale také zaměstnavatelé. Za celý loňský rok této možnosti využilo 11 067 tazatelů.

Kontrolní činnost zaměřená na oblast zastřeného zprostředkování zaměstnání je od roku 2017 jednou z hlavních kontrolních priorit orgánů inspekce práce.

Platformová práce je moderní a stále rozšířenější formou nestandardních pracovních vztahů, zařazovaná do oblasti známé jako gig ekonomika, jejíž podstata spočívá ve sdílení pracovních úkonů. Článek se zaměřuje na představení přístupů vybraných členských států EU k ochraně pracovníků digitálních platforem se zaměřením na oblast zajištění BOZP, je rozdělen na část o iniciativách legislativního charakteru v případě již existující právní úpravy a iniciativách nelegislativního charakteru (činnost odborů, inspekce práce, kampaně). 

Listina základních práv a svobod ve svém článku 26. odst. 3 větě první přiznává každému právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, přičemž se jedná o základní právo člověka, zařazené do kategorie hospodářských, sociálních a kulturních práv. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je při uplatňování práva na zaměstnání zakázána jakákoliv diskriminace a jsou zde taxativně uvedeny důvody, na základě kterých nelze uchazeče o zaměstnání diskriminovat. 

Záměrem tohoto článku je přiblížit čtenáři některé legální formy výkonu práce členy rodiny podle platné právní úpravy a judikatury a odlišit je od nelegální závislé práce vykonávané mimo základní pracovněprávní vztahy, jimiž jsou podle § 3 zákoníku práce pracovní poměr a pracovněprávní vztahy založené dohodou o provedení práce (dále jen DPP) nebo dohodou o pracovní činnosti (dále jen DPČ).