Praktické aspekty ergonomie pracovišť

Část 5. Problémy s pracovním prostředím

Část 5. Problémy s pracovním prostředím

Významnou oblastí, kde se dnes uplatňuje moderní aplikovaná ergonomie, je pracovní prostředí – tj. mikroklima. V této souvislosti budeme níže hovořit o jeho vybraných složkách, především pak o akustickém mikroklima, tepelně-vlhkostním mikroklima, polutantech v ovzduší a světelných podmínkách. Tyto totiž na většině pracovišť představují tu menší, tu větší problém. Také je dobře prokázáno, že jsou to nejvýznamnější narušitelé pracovní pohody, které mají také potenciál způsobit i újmu na zdraví, pakliže se problémy s nimi související dlouhodobě neřeší. Sami zaměstnavatelé vědí nejlépe, že zaměstnanci, kteří nemají pro práci optimální pracovní podmínky, nedosahují potřebné efektivity, jsou častěji nemocní anebo trpí zvýšenou únavou. Přitom odhalit příčinu problému nemusí být tak složité.

Akustické mikroklima

Za akustické mikroklima se označuje ta část prostředí, která je tvořená akustickými toky v ovzduší, které na lidi působí prostřednictvím různých efektů. Nemusí se jednat tedy jen o ustálený, proměnný nebo přerušovaný hluk, ale také o dobu dozvuku, srozumitelnost řeči, prostorový útlum nebo akustický stres. Pravděpodobně největší pozornost je na pracovištích věnována hluku, jehož hodnoty jsou dobře měřitelné a lze je srovnávat s hygienickými limity.

Zdrojem hluku na pracovištích bývají zejména strojní zařízení (např. v průmyslových provozech) či různé práce například s materiálem a nářadím. Ovšem nejen v průmyslu, dopravě, stavebnictví či při důlních činnostech nalezneme problémy s nežádoucím hlukem. Kupříkladu i v kancelářích můžeme identifikovat široké spektrum zdrojů hluku, které stojí za pozornost. Vezmeme-li v úvahu například kanceláře typu open space, je asi zřejmé, že největším zdrojem hluku jsou samotní zaměstnanci. Jejich hlasitý projev, ať již při vzájemné komunikaci mezi sebou, nebo při telefonování, narušuje mnohdy pracovní pohodu a kvalitu pracovního výkonu ostatních. Doplníme-li tento „lidský“ zdroj hluku hlukem vytvářeným chodem tiskáren, kávovarů, kopírek apod., zjišťujeme, že i v kancelářích může být hluk problémem, a proto není radno jej podceňovat. V takovém případě nezbývá než provést měření.

Hluk na pracovišti se měří hlukoměry s automatickým přepočtem naměřených hodnot akustického tlaku na frekvenční váhovou funkci A (viz obrázek 3). Vlastní měření by mělo být provedeno během celé směny a způsobem dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ČSN ISO 1996, ČSN ISO 9612 a Metodického opatření Hlavního hygienika ČR „Metodický návod pro měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí  a vibrací“ (viz Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR č. 1/2002). Výsledek měření by měl být vždy stručný a jednoznačný s cílem prezentovat, jaké hodnoty a kde byly naměřeny, zda je tento stav v souladu s hygienickými limity, popř. jaká opatření je nutno učinit pro účinné snížení expozice zaměstnanců nežádoucím hlukem. Protokol by nikdy neměl být nesrozumitelným vědeckým dílem. Musí ale vždy obsahovat popis pracoviště a zdrojů hluku, metodiku měření a způsob vzorkování, seznam použitých přístrojů, výsledky vlastního měření a závěr. Ve výsledcích musejí být prezentovány naměřené hodnoty hladiny akustického tlaku přepočtené na frekvenční váhovou funkci A (LAeq) korigované o celkovou nejistotu měření pro danou třídu použitého hlukoměru a hodnoty nejvyšší naměřené hladiny akustického tlaku LAmax (viz obrázek 4). Právě ty totiž slouží k porovnání s limitními hodnotami.

Obrázek 3: Měření hluku pomocí hlukoměru CEM DT-8852 (autor: ERGOWORK s.r.o.).

Obrázek 4: Záznam průběhu hodnot LAeq během 10-minutového měření hluku ve skladovací hale (autor: ERGOWORK s.r.o.).