Praktické aspekty ergonomie pracovišť

Část 3. Problémy s designem pracoviště

Část 3. Problémy s designem pracoviště

Mnoho čtenářů si nyní jistě pomyslí, že pravým smyslem ergonomie na pracovištích je detailně se zaobírat užitnými vlastnostmi různého vybavení, nábytku, nářadí apod., a že tady hranice této disciplíny končí. Opak je však pravdou. Výběrem vhodného vybavení pracovišť se totiž vyřeší pouze jedna část problému, který souvisí se zajištěním optimálního, zdravotně nezávadného a přívětivého pracoviště. Stále však zůstává nevyřešen problém se stavebně-technickým, estetickým a dispozičním řešením interiérů, nejsou posouzeny jeho možné vlivy na pracovníky ani nebyla provedena analýza pracovních operací včetně využití práce strojů a výpočetní techniky.

Ergonomie má tedy své neoddiskutovatelné místo na všech pracovištích, kde v určitém prostředí a za daných podmínek vykonává svěřené úkoly minimálně jeden člověk. Aplikovaná ergonomie pak slouží k posuzování těchto podmínek v kontextu na požadavky stanovené charakterem daného úkolu s cílem optimalizovat tyto podmínky a organizaci práce tak, aby výkonové (tj. fyzické, psychické a senzorické) kapacity zaměstnance byly optimálně využity a jeho zdraví nebylo nikterak ohrožováno. Jsou-li současně respektovány i jeho individuální potřeby, má jednotlivec při práci ten správný komfort, při kterém pracuje nejefektivněji, nejspolehlivěji a nejbezpečněji. Ergonomie tedy není jen o pohodlném sezení, ale především o optimálním nastavení pracoviště, prostředí a souvisejících organizačních faktorů.

V případě praktických aspektů souvisejících s designem pracoviště nám může významně pomoci řada právních předpisů, zejména pak zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 101/2005 Sb. Ty poměrně jednoznačně definují požadavky na pracoviště, jeho vzhled, kubaturu a velikost nezastavěné plochy, na bezpečnostní značení, na uličky, únikové východy, schodiště a rampy a řadu dalších. Máme-li problém na konkrétních pracovištích, je nutno sáhnout navíc i po oborových normách. Kupříkladu, řešíme-li pracoviště skladu, je potřeba využít ČSN 26 9030, popř. další normy řady 26; naopak, řešíme-li pracoviště se zobrazovacími jednotkami (kanceláře, open space, dispečerská pracoviště apod.) musíme vycházet z norem ČSN EN 894-1+A1, ČSN EN ISO 6385, ČSN EN ISO 9241, ČSN EN ISO 11064 a ČSN EN 29241 atd. Vždy je tedy potřeba nejprve pečlivě rozklíčovat požadavky a teprve poté provést analýzu existujícího stavu, resp. navrhnout vhodná opatření. S ohledem na komplikovanost řady oborových norem, není prakticky možné uvedený problém vyřešit vlastními silami. Vyžaduje to totiž nejen solidní odborný background, ale také provést na pracovišti řadu dílčích měření.