Odborová organizace má právo na výkon kontroly BOZP u zaměstnavatele. V tomto případě však soud rozhodl jinak

Odborová organizace se soudně domáhala kontroly BOZP u zaměstnavatele, který jí to nechtěl povolit. Zjistilo se, že funkcionáři této odborové organizace mají pochybnou pověst, u zaměstnanců se netěší důvěře a chtějí tohoto zaměstnavatele spíš záměrně poškodit, než hájit práva zaměstnanců. Jak v této věci rozhodly soudy, čtěte v tomto článku.

Odborová organizace (dále žalobkyně) se soudně domáhala, aby jistá příspěvková organizace (dále žalovaná) byla povinna strpět provedení kontroly nad dodržováním předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovištích žalované - jednalo se o dva hrady. A to na základě písemného oznámení této kontroly. Dále, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobkyni k zajištění provedení kontroly předpisy pro oblast BOZP, a to pracovní řád platný u žalované v době provádění kontroly, provozní řád a hodnocení pracoviště z hlediska rizik včetně písemného informování těch pracovníků, kteří se s vědomím zaměstnavatele zdržují na pracovišti, směrnici o poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), směrnici o umístění bezpečnostních značek a signálů a vnitřní směrnici stanovující pracovní postupy a organizaci práce a doklady pro oblast BOZP - o kategorizaci prací, o plnění povinnosti žalované o provádění školení zaměstnanců a o odborné způsobilosti zaměstnanců, zápisy z prověrek BOZP, seznam počtu žen a mladistvých včetně dokladu o jejich pracovních podmínkách, záznamy o pracovních úrazech a knihu úrazů. Žalovaná jí kontrolu neumožnila, zástupce odborové organizace na pracoviště nevpustila. Žalobkyně poslala žalované stížnost na diskriminaci odborové organizace, žalovaná však správnost postupu svých zaměstnanců potvrdila.

Okresní soud uložil žalované povinnost strpět provedení kontroly žalobkyní nad dodržováním předpisů BOZP na svých pracovištích.

Odvolání žalobkyně a jiné odborové organizace, která také u tohoto zaměstnavatele působí, jako vedlejšího účastníka směřovalo jen do výroku o náhradě nákladů řízení. Krajský soud ale změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že zamítl, aby žalovaná byla povinna strpět provedení kontroly žalobkyní nad dodržováním předpisů BOZP. Dospěl k závěru, že žalobkyně o provedení kontroly nad BOZP nežádá proto, aby hájila práva a oprávněné zájmy zaměstnanců žalované, nýbrž s úmyslem způsobit tím žalované v rozporu s ustálenými dobrými mravy újmu, a že tedy jednání žalobkyně tak představuje zneužití výkonu práva.

Vycházel přitom ze zjištění, že odborová organizace (žalobkyně) má jen 4 členy, z nichž žádný u žalované již nepracuje (členka H. dostala výpověď z pracovního poměru z důvodu soustavného porušování pracovní kázně a vede se žalovanou dosud neskončený spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru a řadu dalších sporů jako fyzická osoba nebo prostřednictvím odborových organizací a byla odsouzena pro dva trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, člen B. vede se žalovanou dosud neskončený spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru, člen M. již skončil pracovní poměr u žalované a členka E. je v důchodu). Mezi žádostí o provedení kontroly nad stavem BOZP a rozvázáním pracovního poměru členky H. je blízká časová souvislost. Zaměstnanci územního odborného pracoviště žalované, jejichž ochrany práv a oprávněných zájmů se žalobkyně dovolává, sepsali prohlášení, podle něhož si nepřejí, aby jejich zájmy zastupovali zmínění funkcionáři, neboť tyto osoby pro ně nejsou osobami důvěryhodnými a nikdo ze zaměstnanců je k takovému zastupování nepověřil, a že zaměstnavatel v oblasti BOZP bez problémů spolupracuje s ostatními odborovými organizacemi, které u něj působí.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně spolu se zmíněnou druhou odborovou organizací jako vedlejším účastníkem dovolání.

V průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR zjistil, že dosavadní žalobkyně zanikla. Jeho usnesením bylo rozhodnuto, že na jejím místě bude pokračováno s druhou odborovou organizací, která tím současně ztratila své dosavadní postavení vedlejšího účastníka, který vystupoval na straně žalobkyně.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Odborové orgány mají právo vykonávat kontrolu nad stavem BOZP u jednotlivých zaměstnavatelů (v současné době podle § 108, § 322 zákoníku práce – pozn. redakce).

Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.1

Za výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů, který je v rozporu s dobrými mravy, se podle ustálené judikatury považuje jednání účastníka pracovněprávních vztahů, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku pracovněprávních vztahů újmu.

Se závěrem odvolacího soudu o tom, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) vykonala právo na provedení kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u žalované v rozporu s dobrými mravy, dovolací soud souhlasí. Odvolací soud v této souvislosti správně přihlédl zejména k počtu členů právní předchůdkyně žalobkyně, k tomu, jaké panují vztahy mezi členy (funkcionáři) odborové organizace a žalovanou, a k časové souvislosti mezi žádostí o provedení kontroly nad stavem BOZP a rozvázáním pracovního poměru s členkou H. Výstižně dovodil, že jednání žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesměřuje k obhajobě práv a oprávněných zájmů zaměstnanců žalované v oblasti BOZP, ale že jde o výraz sporů, které (dlouhodobě) vedou se žalovanou někteří členové a funkcionáři odborové organizace, přičemž skutečným smyslem žádosti odborové organizace bylo způsobit žalované újmu.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný. Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně zamítl.

1 Toto ustanovení je uvedeno v § 7 odst. 2 starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého byl tento spor řešen.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1037/2009.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail