Návštěva lékaře v pracovní době

Zásadně chodím při pružné pracovní době k lékaři (mám chronické potíže) v pevné části pracovní doby. Nic jiného mi totiž nezbývá, musím po práci pro dceru do školky, kde jsou jen do 16.30, proto také pružnou pracovní dobu vůbec nevyužívám. Zaměstnavatel naléhá, ať lékaře navštěvuji mimo základní dobu, to požaduje i po ostatních zaměstnancích, kteří dost často tlaku podléhají. Já nevoli zaměstnavatele pociťuji jak v nepřiznání odměn, tak i ve zvýšeném množství pracovních úkolů. Mám nějakou možnost obrany?

Při posuzování vaší situace je třeba vycházet z toho, jaký byl záměr zákonodárce a jak upravuje návštěvu zaměstnance u lékaře zákoník práce a nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Zásadou je, že návštěvu u lékaře chápe zákoník práce jako důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Jednou z podmínek poskytnutí pracovního volna s náhradou průměrného výdělku je pak skutečnost, že vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu. Tento požadavek platí u pevně stanovené pracovní doby, stejně tak lze jej aplikovat i na pružnou pracovní dobu. Požadavek zaměstnavatele, aby zaměstnanci spíše absolvovali návštěvy lékaře ve svém pracovní volnu nebo ve volitelné pracovní době, je tedy sám o sobě legitimní. Na druhé straně v případě, že by zaměstnavatel odmítal umožnit zaměstnanci návštěvu lékaře, přestože vyšetření mimo pracovní dobu nebylo možné vykonat, jednal by v rozporu s právními
předpisy.

Zdá se ale, že jste v zaměstnavateli vzbudila dojem, že se nesnažíte hledat řešení, které by umožňovalo alespoň v některých případech převzetí dcerky ze školky jinou osobou a které by tak uspokojovalo obě strany. Ovšem snaha zaměstnavatele dosáhnout takovéhoto řešení nepřiznáváním odměn, které mají vazbu pouze na dobře odvedenou práci, nebo znevýhodňovat zaměstnance nadměrným ukládáním úkolů, které jsou v nepoměru s vytížením ostatních zaměstnanců, je jistě nejen neetické, ale hlavně odporuje liteře zákona. Je samozřejmé, že zaměstnavatel nemá právo zkoumat vaše rodinné poměry a zda je reálné, aby vám někdo s vyzvednutím dítěte ze školky mohl pomoci.

Pokud tedy můžete hodnověrně prokázat, že k vašemu ošetření může dojít pouze v průběhu vám pevně stanovené pracovní doby, můžete na svém právu trvat. Jakýkoliv zásah, který by proti vám v tomto směru zaměstnavatel podnikl, by byl nezákonný, diskriminační a porušující princip rovnosti. Dále je nutné vzít v úvahu ještě skutečnost, že zákoník práce v § 241 odst. 2 chrání zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší 15 let tím, že pokud to dovolují provozní důvody může - na požádání zaměstnance - zaměstnavatel zaměstnanci upravit jeho pracovní dobu. Stejně tak, pokud pružná pracovní doba byla dohodnuta mezi zaměstnavatelem a vámi a není pro vás přínosem, lze zaměstnavatele požádat, aby byla změněna na stanovenou pracovní dobu, která je u vašeho zaměstnavatele zavedená.

Celou situaci vnímám jako velmi citlivou. Jsem přesvědčen, že v tomto vašem případě může sehrát svojí kladnou úlohu odborová organizace (pokud ve firmě působí) tak, aby obě strany byly s výsledkem spokojeny. A tím zabránit narůstání konfliktu, který by odváděl od principu v klidu a dobře plnit úkoly, které organizace má zajišťovat.