Praktické příklady z oblasti pracovních úrazů - část II.

Konkrétní případy pracovních úrazů, které jsou stále doplňovány, řeší v tomto článku JUDr. Eva Dandová.

Dotaz č. 1 ÚRAZ NA AKCÍCH, KTERÉ ORGANIZUJE ZAMĚSTNAVATEL: Naše firma organizuje řadu sportovních turnajů pro své zaměstnance z různých pracovišť a regionů. Pokud by zde došlo k úrazu, mohl by být považován za úraz pracovní? Za jakých podmínek?

Pokud se týká úrazů na různých turnajích apod., tak tam je třeba dávat pozor. Pokud zaměstnanec reprezentuje svého zaměstnavatele nebo vystupuje jménem odborové organizace, pak by to bylo považováno za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 273 zákoníku práce (viz "Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem."). S úrazy bývaly problémy před časem i na školeních. Některé firmy organizovaly např. školení na horách a v rámci školení poskytovaly zaměstnancům možnost jezdit na vleku apod., aniž by měly předem ověřenou fyzickou a zejména sportovní zdatnost těchto zaměstnanců. Z toho důvodu, pokud organizujete turnaje tak, že zaměstnanci jednotlivých poboček mají reprezentovat své pracoviště, pak tvrdím, že by úraz zde utrpěný bylo třeba považovat za úraz pracovní. Pokud ale turnaj pouze zorganizujete a uvedete, že se ho může zúčastnit kdokoliv, že neorganizujete např. složení družstev apod., pak by to bylo považováno za akci organizovanou pro zaměstnance, ale s tím, že jde o akci ve volném čase zaměstnanců a že zaměstnavatel neurčuje povinnost účasti nebo reprezentace apod. Pak by zaměstnavatel za případný úraz neodpovídal.

Dotaz č. 2 ÚRAZ STAROSTY: Rád bych věděl, jak je to se starosty obcí a měst v případě úrazu, který by se jim stal v souvislosti s výkonem jejich funkce. Je takový úraz pracovní a může se na něj vztahovat pojištění tzv. odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání? 

Právní postavení starosty jako orgánu obce je upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a to především v oddíle čtvrtém. Jednotlivě se vymezuje i v jiných ustanoveních zákona o obcích. Porovnáme-li rozsah ustanovení týkající se ostatních obecních orgánů a ustanovení týkající se starosty obce, je právě úprava postavení starosty jako orgánu obce nejstručnější. Důvod je prostý - ačkoli jsou laickou veřejností obecně starostovi přiznávána rozsáhlá oprávnění, ve skutečnosti jich má poskrovnu. Starosta obce má pravomoci jasné vymezené a jen v některých případech smí rozhodnout samostatně. I ty ho však řadí na místo "prvního mezi rovnými", a proto si funkce starosty zaslouží vedle obecního zastupitelstva a obecní rady stejnou pozornost. Starosta především zastupuje obec (a také obecní úřad) navenek. To z něj činí statutární orgán obce ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku. Z tohoto postavení mu však nevyplývá pravomoc ukládat povinnosti a rozhodovat o právních poměrech ve vnějších právních vztazích. Jinými slovy právně závazný projev vůle je oprávněn v drtivé většině případů učinit až poté, co je schválen obecním zastupitelstvem anebo obecní radou. Starosta tedy také není zaměstnanec ve smyslu zákoníku práce, on je veřejný funkcionář, on je člen zastupitelstva obce zvolený zastupitelstvem obce, aby ji zastupoval navenek, on nemá uzavřen pracovní poměr. Proto se na něj zákoník práce nevztahuje. Jeho práva na plat, na cestovní náhrady, na dovolenou apod. jsou upravena přímo zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, jako práva jiného zastupitele obce, který je uvolněn k výkonu funkce.

Z těch všech důvodů se na něj nemůže vztahovat zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. To se vztahuje jen na zaměstnance (tedy zejména úředníky) obce. Nicméně aby nedošlo ke krácení práv na náhradu škody z titulu úrazů vzniklých při výkonu funkce obsahuje ustanovení § 392 zákoníku práce zásadu, že "fyzickým osobám plnícím veřejné funkce a funkcionářům odborové organizace odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní ten, pro koho byli činni; fyzické osoby a funkcionáři odpovídají tomu, pro koho byli činni". Z toho vyplývá, že v případě úrazu, který by utrpěl starosta obce při výkonu (nebo pro výkon) své funkce nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá obec. Odškodnění se provede podle principů objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce (ne podle občanského zákoníku!), protože to ukládá § 392 zákoníku práce. Obec však nemůže případnou náhradu škody uplatňovat vůči pojišťovně, u které má pojištěny své zaměstnance z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Obec by měla mít správně pro případy škod na zdraví svých zastupitelů (a to nemusí být jen úraz starosty obce, to může být kdokoliv ze zastupitelstva obce, komu se při výkonu funkce stane úraz) uzavřenou komerční pojistku.

Dotaz č. 3 PRACOVNÍ ÚRAZ NEBO NEMOC Z POVOLÁNÍ?: Od června 2006 jsem zaměstnancem obchodního řetězce. Pracuji na oddělení zeleniny, kde je těžká fyzická práce. Od prosince jsem začala mít problémy s lokty. Střídavě levá a pravá ruka. Poprvé jsem byla v pracovní neschopnosti od poloviny prosince do konce ledna. 28.2.2007 jsem měla pracovní úraz. Brala jsem bednu s pomeranči z výšky cca 2 m. Bedna se mi vysmekla a spadla mi na ruku. Zaměstnankyně na recepci se mnou provedla zápis o úrazu.  V bolestech jsem dokončila směnu a po směně jsem šla rovnou na chirurgii a vylíčila jsem lékaři, jak se mi úraz stal. Bolestí jsem nemohla ani mluvit. On mi ruku dal do sádry, napsal lístek s diagnózou mému obvodnímu lékaři a  pozval mě na další kontrolu. Zastupující lékař mého obvodního lékaře (který ten den neordinoval) mi vystavil neschopnost. Po dvou měsících jsem se dostavila do práce a sdělila zaměstnavateli, že mám malou nemocenskou, že to byl přece pracovní úraz. Nejdříve mi tvrdil, že o tom nevěděl a pak mi řekl, že to musí posoudit závodní lékař. A ten rozhodl, že to pracovní úraz není, protože lékař na chirurgii napsal, že mám zánět. Neposlal mě ani na rentgen, přestože mě bolela ruka v lokti a zápěstí. Pravou ruku jsem měla zafixovanou asi 5 týdnů. Když mi sádru sundali, stále mě ruka bolela. Byla jsem ujištěna, že je to po tak dlouhé fixaci normální. Protože ruka bolela silně a otékala, byla mi doporučena rehabilitace. Po první rehabilitaci bolest nepolevila, po další klidové léčbě a další rehabilitaci mi lékař navrhl operaci. Ještě jsem zapomněla doplnit, že po dobu fixace pravé ruky mě začala bolet i ruka levá, a to tak, že mě bolest budí v noci a mám problémy s jakoukoli pracovní činností. Operační zákrok na jedné ruce by měl proběhnout v srpnu 2007 a další na druhé ruce po zhojení. Tak mi to sdělil můj ošetřující lékař - ortoped. Tolik na vysvětlení mé situace. Je pravda, že mé problémy nelze brát ani jako pracovní úraz (jak rozhodl lékař mého zaměstnavatele, který mě nikdy neviděl) a že už vůbec nelze mluvit o nemoci z povolání, přesto, že před tím jsem s rukama nikdy potíže neměla? Má pracovní neschopnost je pro mě neštěstím, jsem zvyklá pracovat, mám v péči malou dceru a jakákoli pracovní činnost je pro mě teď utrpením.  

Ve Vašem dotazu vidím dva problémy. První je otázka pracovního úrazu, ke kterému došlo dne 28.2.2007 a druhá je otázka případné nemoci z povolání.
Pokud se týká pracovního úrazu, tak se osobně – i když neznám detailně všechny okolnosti – domnívám, že jde o klasický pracovní úraz. Jestli napsal lékař diagnózu takovou nebo jinou, je pro právní posouzení celé věci nerozhodné. V případě sporu by se stejně rozhodovalo na základě znaleckého posudku a na základě svědeckých výpovědí a ne na základě toho, jestli se nějaký lékař spletl, když stanovil diagnózu. Podle ustanovení § 380 odst. 1 zákoníku práce je pracovním úrazem poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Dále platí zásada, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a tyto podmínky jsou dle Vašeho vylíčení situace splněny. K vlastnímu úrazovému ději došlo, když Vám spadla bedna s pomeranči na ruku. O tom, že k tomu došlo při plnění pracovních úkolů, neboť to bylo na směně, není pochyb. Lékař Vašeho zaměstnavatele nebude rozhodovat, jestli úraz uzná za pracovní nebo ne, to není otázka medicínského posouzení, ale záležitost navýsost právní. To je výhradně záležitost odpovědného zaměstnavatele. Jednak jste asi měla na směně nějakého vedoucího, kterému jste úraz nahlásila a následně, jak uvádíte v dotazu, s Vámi  ještě sepsali záznam o úrazu. Tito zaměstnanci by Vám měli dosvědčit, že k úrazu došlo a že k němu došlo při plnění pracovních úkolů. Z toho důvodu byste měla jednat s některým vedoucím zaměstnancem zaměstnavatele, který rozhoduje o pracovních úrazech. Váš zaměstnavatel také musí mít tzv. zaměstnance odborně způsobilého v prevenci rizik,  tak byste se mohla obrátit i na něj. V žádném případě bych se ale nenechala odbýt tím, že lékař zaměstnavatele, aniž by Vás viděl, řekl, že se nejedná o pracovní úraz. Zaměstnavateli se v podstatě o nic nejedná, on je ze zákona pojištěn u Kooperativy, a.s., a všechny škody, které by Vám v souvislosti s tímto úrazem náležely, bude zaměstnavateli hradit tato pojišťovna. Jinak by ale takové záporné rozhodnutí ze strany zaměstnavatele mohlo mít pro Vás dalekosáhlé důsledky. Jste mladá a máte malé dítě a nevíte, jak se Váš zdravotní stav v budoucnu vyvine, jestli se zlepší nebo zhorší a je třeba si svoje práva zjistit. Pokud jste v odborech, pak byste mohla požádat o právní pomoc zastoupením u soudu. V případě, že nejste odborově organizovaná, pak doporučuji písemně vyzvat zaměstnavatele, aby uznal Váš úraz za pracovní a tomu odpovídajícím způsobem Vám doplatil náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Pokud by zaměstnavatel na toto Vaše podání nereagoval, pak byste se musela obrátit na soud.

V každém případě je však třeba, abyste si vymohla uznání Vašeho úrazu za úraz pracovní, i když byste si měla najmout advokáta a řešit celý spor soudní cestou. Dá se také požádat Českou advokátní komoru o poskytnutí bezplatné právní pomoci, ale jinak bych se nebála, věc je značně přehledná a měla byste ji vyhrát a pak zaplatí náklady sporu protistrana. Můžete se obrátit i na orgán inspekce práce (Oblastní inspektorát práce pro Prahu a Středočeský kraj se sídlem Kladenská 103/105, Praha 6), ale ten Vám nevymůže uznání úrazu za pracovní od zaměstnavatele, ten může jen zaměstnavateli uložit pokutu za to, že mu nezaslal záznam o pracovní úrazu, protože takovou povinnost má každý zaměstnavatel v případě úrazu delšího než 3 kalendářní dny.

Druhou věcí je pak otázka Vašich následných problémů s rukama. To se skutečně může jednat o nemoc z povolání nebo alespoň o ohrožení nemocí z povolání. Oboje, tedy jak nemoc z povolání, tak ohrožení nemocí z povolání posuzují ordinariáty chorob z povolání, tedy kliniky nemocí z povolání. Pro okres Kladno to je Nemocnice Kladno, oddělení nemocí z povolání. Jestli ale Váš zaměstnavatel sídlí jinde, pak byste se musela obrátit na kliniku podle sídla zaměstnavatele např. v Praze apod. Je proto třeba, abyste požádala ošetřujícího ortopéda nebo jen Vašeho obvodního ošetřujícího lékaře, aby Vám napsal doporučení na toto oddělení nemocí z povolání a Vy se tam pak objednáte. Pokud rozhodnou, že Vaše zdravotní problémy dosahují intenzity ohrožení nemocí z povolání nebo dokonce nemoci z povolání, pak o tom nebudou se zaměstnavatelem diskutovat a sami rozhodnou. Zatím je předčasné dovozovat, jaká práva by pro Vás plynula z ohrožení nemocí z povolání a jaká, když by Vám byla uznána nemoc z povolání. Je třeba, abyste si nejprve zajistila seriózní nestranné medicínské posouzení Vašeho zdravotního stavu. Závěrem ale doporučuji - otázku pracovního úrazu ze dne 28.2.2007 nezanedbejte. Za čas by zaměstnavatel vznesl ohledně Vašich práv námitku promlčení a to by bylo zbytečné. Celá věc se posuzuje hůře s delším časovým odstupem.

Dotaz č. 4 PRACOVNÍ ÚRAZ ZAMĚSTNANCE PŘED UKONČENÍM SMLOUVY: Manžel dne 1.1.2007 uzavřel pracovní poměr na dobu určitou do 30.6.2007 u Měst. policie. Při uzavírání smlouvy mu bylo sděleno, že v případě jeho zájmu bude po tomto datu smlouva změněna na dobu neurčitou. Manžel však před měsícem utrpěl v rámci tělesné přípravy pracovní úraz . V současné době je po operaci v pracovní neschopnosti  (PN) a je u něj v horizontu cca 6 měsíců plánována další operace. Bohužel však neví, zda mu bude za současné situace smlouva prodloužena. Je mi známo, že i pokud by nedošlo k prodloužení smlouvy, tak současnou PN bude i nadále vyplácet současný zaměstnavatel. Jak by se však postupovalo v případě, že by současná PN byla ukončena? Manžel by se zřejmě musel zaevidovat na úřadu práce a poté by došlo k plánované druhé operaci (např. do 2 měsíců od ukončení PN, což by se považovalo za pokračování prac. úrazu). Mohl by požadovat vyplacení nemocenských dávek po bývalém zaměstnavateli (z titulu pokračování prac. úrazu), nebo by byl zcela bez dávek (vzhledem k evidenci na úřadu práce). Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že úraz zanechá trvalé následky a již nyní byl lékaři upozorněn, že nebude moci vykonávat současné zaměstnání, kdy převážnou část pracovní doby prochodí, zajímalo by nás, jaké jsou jeho zákonné nároky (ev. odpovědnost zaměstnavatele) a jak dále postupovat.

Z Vašeho dotazu mi vyplývá, že zaměstnavatel asi pracovní poměr s Vaším manželem skončil. Pracovní poměr byl sjednán na určitou dobu a tato doba uplynula a nedošlo k dalšímu projevu vůle obou stran, tedy zaměstnance i zaměstnavatele, ohledně dalšího trvání pracovního poměru. To si ale musí Váš manžel se zaměstnavatelem vyjasnit. Je třeba si uvědomit, že není povinností zaměstnavatele uzavírat další pracovní poměr a jeho změnu v pracovní poměr na dobu neurčitou si také nelze jednostranně vynutit ani s poukazem na momentální pracovní neschopnost.

Skončení pracovního poměru by ale nemělo mít vliv na práva Vašeho manžela na odškodnění pracovního úrazu. Zde se bude vycházet ze zásady obsažené v ustanovení § 386 zákoníku práce „Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tím nejsou dotčena.“ Vzhledem k tomu, že asi nebude problém prokázat, že i když by nebyl pracovní poměr na dobu určitou prodloužen v pracovní poměr na dobu neurčitou, že by Váš manžel stejně dál pracoval, bude mu muset odpovědný zaměstnavatel poskytovat všechny náhrady jako by k pracovnímu úrazu došlo při pracovním poměru na dobu neurčitou.To tedy za prvé.

Dále ohledně dávek v pracovní neschopnosti. Podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, platí zásada, že nemocenské se poskytuje od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity a že nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti, po tzv. "podpůrčí dobu". Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou:
a) jestliže zaměstnání trvalo aspoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo
b) jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem; pracovnímu úrazu se klade na roveň nemoc z povolání podle předpisů o důchodovém pojištění. Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání).
Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby, tedy celkem dva roky.

Dále platí zásada, že dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době pojištění podle tohoto zákona nebo sice po skončení pojištění, avšak ještě během doby, po kterou zaměstnanec pobírá nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo jestliže se splnily v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 42 dnů od skončení zaměstnání; jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. V případě Vašeho manžela by se muselo počítat 42 od 1. července, když pracovní poměr skončil 30.června.

To je však otázka dávek nemocenského, na ty Vašemu manželovi tedy vznikne nárok nebo ne, to není až tak rozhodující. Rozhodující je, že šlo o pracovní úraz a aby zaměstnavatel uznal svoji odpovědnost za tento pracovní úraz. Každý zaměstnavatel s výjimkou zaměstnavatelů organizačních složek státu (což ovšem Městská policie není) musí být totiž ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škody způsobené pracovními úrazy a nemocemi z povolání. To platí od roku 1993 podle ustanovení § 205d starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. tyto principy převzal v ustanovení § 365 zákoníku práce. Zaměstnavatel tedy z titulu své odpovědnosti bude Vašemu manželovi hradit, pokud vzniknou, následující náhrady
• náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
• náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
• náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění
• náhradu nákladů spojených s léčením
• náhradu věcné škody.

Po dobu pracovní neschopnosti se poskytuje tzv. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a ta činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody (tedy pracovní neschopnosti) a dávkami nemocenského a zde pak záleží na tom, jaká je výše nemocenského. Když by byla nulová, pak by se stejně  doplácela náhrada za ztrátu na výdělku do plné výše průměrného výdělku před vznikem škody. Takže jak vidíte, není až tak rozhodující, jestli splní Váš manžel podmínky nároku na dávky nemocenského, mnohem důležitější je, aby si zajistil, že zaměstnavatel uzná úraz za pracovní a že mu bude hradit všechny škody, které mu v budoucnu vzniknou.

Podrobný popis podmínek vzniku práva na jednotlivé náhrady je nad rámec této odpovědi, proto doporučuji, abyste si pořídili nějakou odbornou literaturu (např. publikaci JUDr. Eva Dandová Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v otázkách a odpovědích – nakladatelství ASPI, tato publikace byla sice vydána za platnosti starého zákoníku práce, ale právní úprava se nezměnila) nebo abyste se poradili s právníkem, aby Váš manžel včas a řádně uplatnil svá práva u zaměstnavatele.

Dotaz č. 5 ÚRAZ JEŠTĚ PŘED OZNAČENÍM PŘÍCHODU DO PRÁCE: Je pracovním úrazem silné podvrknutí kotníku s následkem přetrhání vazů, k němuž došlo při chůzi  vnitřním dvorem budovy, kde jsem v den úrazu mimořádně musela zaparkovat auto? Registrace příchodu do práce u nás ale je magnetickou kartou, kterou si zaměstnanec odmávne příchod na terminálu u vrátnice. Toto jsem již nemohla provést, neboť po úraze jsem nebyla schopna chůze. Událost jsem bezprostředně oznámila vrátnému a také za několik minut telefonem pracovníkovi, který má na starosti bezpečnost práce a požádala ho o radu, jak postupovat s ohlášením úrazu jako pracovního. On mi ale sdělil, že pokud jsem prošla do budovy jinudy, nestandartně, a došlo k úrazu dříve, než po odmávnutí kartou, tak se nejedná o pracovní úraz, protože v práci oficiálně nejsem. Je tomu tak? Úraz jsem také oznámila vedoucí. Je povinnosti vedoucího úraz nějak registrovat?  Další den jsem byla u lékaře a kotník mám na jeden měsíc mít  v ortéze, ale nemocenskou jsem si nevzala a pomocí berlí tedy chodím do práce.

Lituji, ale asi vás zklamu. Váš vedoucí i bezpečnostní technik mají pravdu. Platí zásada, že úraz na cestě do zaměstnání a ze zaměstnání není úrazem pracovním. Tato zásada platila již za starého zákoníku práce a platí i dnes, je vyjádřena v ustanovení § 80 odst. 3 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Nakonec k tomuto problému existuje i rozsáhlá konstantní judikatura, ze které vyplývá, že úraz na cestě do zaměstnání a ze zaměstnání není úrazem pracovním a že vstup do zaměstnání je oprávněn si určit výhradně zaměstnavatel. Pokud tedy zaměstnavatel tvrdí, že terminál vrátnice je vstupním prostorem na pracoviště, pak to platí a nelze tvrdit, že jste nemohla zaparkovat, kde jste chtěla a že jste parkovala jinde.

Odpovědnost za úraz utrpěný na parkovišti by teoreticky šlo také uplatnit proti majiteli dotčeného prostoru. Šlo by to ale uplatnit pouze občanskoprávní cestou a muselo by se prokázat nějaké zavinění majitele nebo správce komunikace, např. že v době náledí byl prostor neposypán a že v důsledku toho jste uklouzla a došlo k podvrknutí kotníku. Když ale, jak popisujete, došlo k pouhému podvrknutí kotníku bez nějakého evidentního zavinění ze strany majitele parkoviště, pak nemůžete na nikom uplatňovat náhradu škody z titulu jeho odpovědnosti.

 

 

 

 

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail