Co chcete vědět o ergonomii: výběr otázek a odpovědí

10.05.2004

Zdroj:

D - Hodnocení a řízení rizik v pracovním prostředí

Obsah článku: sociální klima na pracovišti, co je pracovní stresor a stres, jaký je vztah mezi individuální dispozicí a úrazovostí, “nemoci z budov” – tzv. Sick-Building Syndrom, biorytmy a jak ovlivňují pracovní výkonnost, rozdíl mezi únavou a chronickým únavovým syndromem, účinky monotonie na člověka, pasivní a aktivní odpočinek, nejčastější příčiny chyb a selhání člověka v pracovních systémech, vliv věku a pohlaví výkonovou kapacitu, nejvhodnější režim práce a přestávek v pracovní směně, nejdůležitější zásady uspořádání směnového systému a povinnosti zaměstnavatele v péči o podmínky při nočních směnách a jak mohou průmyslové havárie ovlivnit chování lidí.

ergonomie

pracovní prostředí

pracovní podmínky

Co je pracovní stresor a stres?

Pojem stres (anglicky stress) je převzat z techniky, kde znamená zátěž, přetížení, námahu apod. Synonymem v psychologii je psychická zátěž. Rozlišuje se stres životní (např. ztráta partnera, úmrtí, vážná nemoc, rozvod apod.) a stres pracovní jako důsledek krátkodobého či dlouhodobého působení stresorů, tj. podmínek či nároků pracovní činnosti. Všeobecně je přijímána koncepce, že stres jako odezva na působení stresorů je důsledkem nerovnováhy mezi připraveností, způsobilostí, výkonovou kapacitou jedince a požadavky či podmínkami úkolu a činnosti. Nejčastěji se vyskytující pracovní stresory jsou:

vysoké nároky na kognitivní procesy jako je pozornost, paměť a další psychické procesy včetně rozhodování atd.;
proměnlivost až jednotvárnost úkonů operací jako je nepravidelné, časté střídání různých činností vyžadujících stálou adaptaci či střídání pracovních postupů nebo naopak monotónní, stále stejné pohybové či jiné úkony;
časový tlak např. pracovní tempo vnucené taktem stroje, práce v pásové a proudové výrobě, pracovní vypětí spojené s plněním termínovaných úkolů apod.;
rizikové činnosti např. při práci s výskytem průmyslových škodlivin, biologická rizika (infekce, přenos apod.), vliv záření, vibrací, hluku apod.);
intenzivní sociální aktivity, tj. jednání s lidmi, řešení konfliktních situací, styk s asociálními jedinci apod.

zvýšená odpovědnoastmorální a hmotná, zejména z hlediska možných důsledků při selhání či chybě, ohrožení zdraví a života osob;

Odezva na stresor se projevuje v oblasti prožívání (psychická tenze, úzkost, napětí apod.), ve změnách a poruchách vegetativních funkcí (např. zvýšený počet tepů a dechů, zvýšená teplota atd.), které mohou mít za následek různé zdravotní obtíže a při dlouhodobém působení až onemocnění, jako např. zažívacího či srdečně oběhového systému, psychosomatické onemocnění apod. Intenzita reakce člověka na stres (nepřiměřenou psychickou zátěž) je závislá na typu osobnosti tj. na jeho zátěžové odolnosti, na akutním a celkovém zdravotním stavu, na postojích k práci, motivaci, hodnotové soustavě a řadě dalších faktorů určujících strukturu činnosti. V oblasti bezpečnosti práce většinou jde o stres akutní jako je vznik pracovního úrazu, havárie, stres jako následek dlouhodobého působení převážně tzv. mikrostresorů – např. hluku, špatného sociálního klimatu a stres posttraumatický, který se může objevit až po delší době, např. po těžkém pracovním úrazu.