Spor o přesčasy se táhne už několik let a nemá řešení

Existuje jiný způsob, jak může zaměstnanec zjistit, kolik přesčasů odpracoval, pokud zaměstnavatel přesčasy skrývá, než žaloba českým soudům, které spor rozhodnou za mnoho let a statisíce korun? Poslal jsem podnět ke kontrole oblastnímu inspektorátu práce, který sice zjistil, že pracovní doba není řádně evidována, ale o tom, co je nebo není přesčas, nemá údajně pravomoc rozhodovat. Že to může určit jedině soud. Nic se nezmění ani po případné pokutě za špatné vedení evidence, protože pokuta je nižší, než reálné mzdové náklady na řádné vyplácení všech odpracovaných hodin a příplatků, včetně odvodů. Musím opravdu investovat statisíce na soudní výdaje a soudit se mnoho let, než se dozvím, kolik přesčasů jsem odpracoval?

První soudní spor jsem po několika letech vyhrál. Okresní soud mé žalobě vyhověl, protože můj zaměstnavatel (žalovaná strana) v řízení nikdy evidenci pracovní doby nepředložil a ani neprokázal, že jsem podle jím vedené evidence pracovní doby nepracoval. Soud konstatoval, že evidence pracovní doby byla v podstatě formální, když bylo pouze evidováno, že zaměstnanec byl v práci, a vyznačeno, že odpracoval 8 hodin, bez ohledu na to, kolik hodin odpracoval fakticky. Že žalovaná strana tuto evidenci pracovní doby soudu nepředložila, konstatoval i krajský soud. To ještě byl spis útlý a přehledný. Pak si žalovaná strana najala advokáty a začaly se dít věci. Nový advokát pronášel dlouhotrvající květnaté proslovy, z nichž se často vytrácela podstata věci. Nechal si dlouze vysvětlovat i jiné, pro laiky z výpovědi normálně pochopitelné pojmy. Udělal z toho divadlo, až dosáhl toho, že soudci během jednání usínali.

Veškeré dny, kdy jsem nejezdil kamionem, ale věnoval se práci ve firmě, byly posouzeny za neprokázané. Tedy volno. Zůstala data z tachografu. Soud je vyhodnotil tak, že jsem během jednotlivých směn vždy několik minut pracoval a několik minut nepracoval. Časové úseky, často jen pár minut, kdy tachograf zaznamenával čekání nebo bezpečnostní přestávku (v tachografu označované značkou odpočinek) vyhodnotil jako práci neprokázanou. Tedy odpočinek mimo směnu, bez nároků na mzdu. Tyto kratičké doby odpočinku nebo bezpečnostních přestávek se v tachografu zaznamenávají velice často a mohou znamenat zkrácení směny v součtu i o několik hodin denně.

Po 8 letech odvolací soud dokonce opomněl původní výpovědi svědků ohledně práce o víkendech z počátku sporu a odůvodnění rozsudku založil na výpovědi svědka, který pracoval jako jediný dispečer a který mohl pracovní dobu zaměstnanců evidovat, ale neevidoval.

Opakovaně jsem se obracel na orgány inspekce práce s podněty ke kontrole u svého zaměstnavatele. Inspektoři zjistili nedostatky, ale k nápravě nedošlo. Obrátil jsem se na ombudsmanku. Z jejího šetření vyplynulo, že oblastní inspektorát práce pochybil tím, že nepostupoval vůči mému zaměstnavateli důsledně a v rámci svých kompetencí nevymáhal plnění povinností, které zaměstnavateli plynou z příslušných právních předpisů. Ombudsmanka se vyjádřila v tom smyslu, že je politováníhodné, že přes veškeré kontroly oblastního inspektorátu práce nedochází u zaměstnavatele k nápravě vytýkaných nedostatků.

Zaměstnavatel neevidoval, nevyplácel přesčasy, ani z nich neodváděl odvody asi stovce řidičů. Naopak vydával nepravdivé výplatní lístky. Z celého sporu vyplývá, že zaměstnavateli se nevyplatí nic evidovat. Stačí si doklady vymýšlet, protože, jak jsem uvedl výše, z nevyplacených peněz a úspor na administrativu zaplatí pokuty i případné soudní výlohy. Já mám podle rozhodnutí soudu zaplatit ze soudních výloh poměrnou část, podle úspěšnosti žaloby. Přestože jsem spor nijak neprotahoval, naopak žalovaná strana předkládala tvrzení, která si vyžádala další výpovědi, posudky, které zabraly mnoho času a peněz. Dovolání mi bylo zamítnuto.

Nyní po mnoha letech je pravděpodobné že odvolací soud zatížil své rozhodování vadou, kdy v případě občanskoprávního sporu, v němž na straně jedné stojí zaměstnanec, který tvrdí, že mu protiprávním jednáním zaměstnavatele vznikla újma a který je v důkazní nouzi, a na straně druhé stojí zaměstnavatel, který porušil svou povinnost vést řádně dokumentaci, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, opomene-li obecný soud zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene (Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV.ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018). Proto zvažuji podání ústavní stížnosti. Zároveň si kladu otázku, zda mám další statisíce, abych tak nákladnou věc uhradil.

U dalšího zaměstnavatele jsem opět v podobné situaci. Poslal jsem výzvu, aby mi vydal evidenci pracovní doby podle § 96 zákoníku práce, ze které bych mohl zjistit, jak je pracovní doba evidována. Nijak neodpověděl.

V souvislosti s BOZP mne napadá příklad. V horkých dnech bych při řízení 40tunového kamionu usnul únavou, sjel do protisměru a čelně srazil osobní auto s vaší rodinou, která právě jela s dětmi na dovolenou.

Za jak dlouho a jak by soudy rozhodly o mé vině, či nevině za nehodu? Jaký význam by mělo zkoumání všech protokolů za posledních 9 let o mnoha neúčinných podnětech, které jsem podal ke kontrolám na falšování evidence svojí pracovní doby zaměstnavatelem? Dozvěděl bych se, kolik hodin jsem v posledních letech před dopravní nehodou odpracoval dříve, než by mi vypršel trest za způsobenou dopravní nehodu?

Z mého pohledu může být při vědomém a rozsáhlém falšování evidence pracovní doby řidičů ve firmách dálkové dopravy naplněna podstata trestného činu § 272 Obecné ohrožení trestního zákoníku. Falšování, respektive nesprávné vedení evidence pracovní doby, by tak měly kontrolní orgány předávat k šetření orgánům činným v trestním řízení, které mají větší pravomoci a jsou schopny v krátké době nebezpečné skutečnosti rozkrýt a nebezpečí odvrátit. Pak se sníží riziko, že nás převálcuje pracovitý, svědomitý, ale unavený zaměstnanec podvodné dopravní společnosti.

Příspěvek poslal Josef Volant.