Školní úrazy a jejich odškodňování

3. Odškodňování školních úrazů od ZŠ po VŠ

3. Odškodňování školních úrazů od ZŠ po VŠ

Odškodňování školních úrazů je velice citlivou záležitostí. Odpovědnost školy za škodu, která vznikne žákům školními úrazy, vychází z povinností školy zajistit náležitý dohled nad žáky při veškeré školní výuce, výchově, vzdělávání nebo v přímé souvislosti s nimi, která je uložena příslušnými předpisy a z odpovědnosti za ně.      

Při odškodňování školních úrazů žáků základních, středních a vysokých škol se vychází ze stejných zásad jako při náhradě škody a nemajetkové újmy, která vznikne zaměstnancům v pracovním poměru při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi podle zákoníku práce. U školních úrazů riziko za činnost spojenou s výchovně vzdělávací činností nese plně škola.

Jde o objektivní odpovědnost, která je odpovědností za výsledek a nikoliv odpovědností za zavinění, jako je tomu např. při náhradě škody za úraz, který utrpí žák při cestě do školy na veřejné komunikaci. To je podstatný rozdíl mezi odškodněním úrazů vzniklých za podmínek objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce a mezi odškodněním úrazů za podmínek subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku. Pro úplnost upozorňujeme, že princip objektivní odpovědnosti za škodu se nevztahuje na úrazy dětí v mateřské škole.

Princip, že za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy a že při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení, obsahuje nyní již přímo zákoník práce.

Zároveň se stanoví též, že příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato organizační složka státu.

Zde tedy platí zásada, že pouze za škodu, která vznikla žákům při praktickém vyučování, může odpovídat jiný subjekt než škola. V daném případě odpovídá právnická nebo fyzická osoba, která praktické vyučování zajišťuje.

Ve všech ostatních případech i u studentů gymnázií, žáků základních a středních škol, základních uměleckých škol, konzervatoří a jazykových škol s právem jazykové zkoušky pokud k úrazu došlo při teoretickém nebo praktickém vyučování, odpovídá škola, jestliže má právní subjektivitu. Pokud škola nebo školské zařízení nemají právní subjektivitu, nemohou vystupovat v právních vztazích svým jménem, pak odpovídá žákům a studentům zřizovatel dotyčné školy nebo školského zařízení. Obecně ale platí, že škola nebo její zřizovatel musí vždy úrazy plně odškodnit. Na školní úrazy se totiž nevztahuje zákonné pojištění zaměstnavatele z odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání podle § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb., neboť § 365 ZP se vztahuje výhradně na pracovní úrazy, tj. na úrazy učitelů a ostatních zaměstnanců školy nebo školského zařízení.