Náhrada "jiné škody na zdraví"

V jaké době musí zaměstnanec zaměstnavateli oznámit, že po něm bude požadovat náhradu jiné škody na zdraví dle § 384 odst. 3 zákoníku práce? Je tato povinnost vůbec někde zakotvená? Nejde mi o náhradu škody vzniklé z důvodu pracovního úrazu.

Jinou škodou na zdraví se rozumí poškození zdraví, které není pracovním úrazem, ani není uvedeno v seznamu nemocí z povolání. Vzniklo však za okolností, které mají původ v pracovních podmínkách. V první řadě je třeba připomenout, že zaměstnanec není povinen skutečnost, že utrpěl jinou škodu na zdraví, zaměstnavateli oznamovat, pokud nebude požadovat odškodnění. V opačném případě je důležité, aby zaměstnanec oznámil zaměstnavateli vznik jiné škody na zdraví co nejdříve. Zaměstnanec nese tzv. důkazní břemeno, to znamená, že je na něm, aby dokázal, že k takové škodě skutečně došlo. Čím později nárok na náhradu škody uplatní, tím složitější bude dokázat, že utrpěl jinou škodu ve smyslu § 384 odst. 3 zákoníku práce. Podle § 106 odst. 1 občanského zákoníku je třeba uplatnit nárok na náhradu škody nejpozději do dvou let ode dne, kdy se poškozený o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl (subjektivní lhůta). Při splnění subjektivní lhůty se škoda na zdraví nepromlčuje. Stanoví tak ustanovení § 106 odst. 2 občanského zákoníku. Toto ustanovení přejal zákoník práce do § 389.