Zkušenosti z kontrol inspekce práce u agentur práce a uživatelů

Pracovněprávní předpisy sice zaručují agenturním zaměstnancům právní ochranu, která je však v mnohých případech ze strany zaměstnavatelů porušována nebo obcházena. Cílem nezákonného chování zaměstnavatelů na tomto úseku práce je nejen úspora mzdových nákladů a dalších nároků zaměstnanců, ale i úspora na zákonných odvodech státu.

Jedním ze stále se rozšiřujících způsobů obcházení předpisů na úseku agenturního zaměstnávání je nahrazování dohody mezi agenturou práce a uživatelem uzavřené podle zákoníku práce obchodní smlouvou uzavřenou podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tohoto způsobu úpravy vzájemných vztahů využívají bohužel i některé agentury práce, které mají povolení ke zprostředkování zaměstnání, tj. nejen zaměstnavatelé bez tohoto povolení. Obchodní vztah nezaručuje agenturním zaměstnancům rovné zacházení jako s kmenovými zaměstnanci uživatele, i když způsob zaměstnávání je obdobný a kopíruje agenturní zaměstnávání v rámci plnění smlouvy o dílo. Orgány inspekce práce se od roku 2014 při provádění kontrol v této oblasti zaměřují cíleně právě i na tento negativní jev, a to tzv. zastřené agenturní zaměstnávání.

V roce 2015 bylo orgány inspekce práce provedeno celkem 539 kontrol u agentur práce, z toho bylo 250 kontrol zaměřených na dodržování povinností na úseku agenturního zaměstnávání, zejména na kontrolu rovných pracovních a mzdových podmínek agenturních a kmenových zaměstnanců při výkonu práce u uživatele. Tyto podmínky se týkají nejen mzdové oblasti, pracovní doby, dovolené, náhrad, ale také různých benefitů, které uživatel poskytuje svým kmenovým zaměstnancům. Většina kontrol byla souběžně provedena u agentur práce i jejich uživatelů. Zbývajících 289 kontrol z celkového počtu kontrol bylo provedeno v rámci mimořádné kontrolní akce provedené na podnět Generálního ředitelství Úřadu práce ČR a zaměřené na dodržování informačních povinností agentur práce vůči tomuto úřadu.

Při kontrolách, které se týkaly agentur práce přidělujících v roce 2015 dočasně své zaměstnance k výkonu práce u uživatele, bylo opakovaně zjištěno nejvíce nedostatků na úseku agenturního zaměstnávání. To konkrétně znamená, že agentura práce a uživatel nezabezpečili, aby pracovní a mzdové podmínky nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance uživatele, dohoda agentury práce a uživatele neobsahovala informace o pracovních a mzdových podmínkách zaměstnance uživatele, stejně tak tyto podmínky neobsahoval písemný pokyn, kterým byl přidělen zaměstnanec k uživateli, eventuálně dohoda a pokyn nebyly vůbec sepsány.

Problémem jsou ve velkém počtu zaměstnanci agentur práce zaměstnávaní na dohody o pracovní činnosti (dále „DPČ“). Zákoník práce vymezuje omezené pracovní a finanční nároky těchto zaměstnanců. Ostatní nároky týkající se např. příplatků ke mzdě, úpravy a délky pracovní doby, doby odpočinku, dovolené, náhrad a dalších musí být sjednány individuálně. Zákoník práce zaručuje těmto zaměstnancům agentur práce pouze dodržení výše odměny na úrovni minimální mzdy. Tento jev by dokázala vyřešit pouze změna právní úpravy v tom smyslu, že agenturní zaměstnanci na DPČ by měli stejné pracovněprávní nároky jako zaměstnanci agentur práce s pracovní smlouvou.