syndrom vyhoření

Článek je věnován problematice syndromu vyhoření v reakci na výkon práce a pracovní prostředí, kdy zdůrazňuje dopady této nemoci na zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Analyzuje též možnosti zaměstnavatele vytvářet preventivní opatření v oblasti pracovních podmínek ohrožených zaměstnanců s důrazem na psychosociální rizika a snižování míry těchto rizik. Věnuje se zejména otázce vzniku této nemoci, jejím důsledkům pro život zaměstnance i pro zaměstnavatele z hlediska udržitelnosti výkonnosti takto postiženého zaměstnance.

„Nemám čas“, „jsem ve stresu“, „nestihám“, „mám toho moc“, „jsem vyčerpaný, unavený…“. Důvěrně známé výroky, nad jejichž potencionálním nebezpečím se snad už nikdo ani nepozastaví. Mnohdy opomíjenou součástí práce je právě umění odpočinku a zvyšování odolnosti vůči zátěžovým pracovním situacím. Cílem tohoto článku je tedy poskytnout přehled o příčinách a chybách v souvislosti s pracovním stresem a možnostech jeho prevence. Uvést vybrané zásady psychohygieny i příklady praktické aplikace, neboť její absence může vést až k vyčerpání organismu, nespokojenosti a v důsledku i k syndromu vyhoření. Mezi základní otázky psychohygieny lze zařadit sebepoznání, pozitivní myšlení, životosprávu, aktivní pohyb, spánek a relaxaci, organizaci času. Psychohygieně pomáhá i schopnost asertivního odmítání nepřiměřených požadavků a sdělování emocí.

Podniky si začínají uvědomovat rizika spojená s tím, že jejich vedoucí pracovníci nedokážou odpočívat, jsou přepracovaní a věčně na internetu a mobilu.

Dlouhotrvající nebo nadměrné pracovní zatížení může být příčinou syndromu vyhoření. Jak se únavě z práce bránit?