Pracovní úraz: napadení lvem

S těžkým poraněním ruky minulý týden skončila pracovnice České inspekce životního prostředí v Hradci Králové, když kontrolovala podkožní čip lva, který patří soukromému chovateli. „Inspektoři jsou odkázáni na sdělení  majitele, jakou má zvíře povahu a  jak ho on sám zvládá. Kvalifikovanost majitelů zvířat  je na různé  úrovni a je nasnadě otázka, jak moc lze  spoléhat na odbornost jejich posouzení,“ tvrdí pracovníci Inspektorátu bezpečnosti práce v Hradci Králové, který ojedinělý pracovní úraz prošetřuje.

Celá řada lidí se v současnosti věnuje chovu exotických zvířat, přičemž mezi ně  běžně patří i nebezpečné šelmy – v České republice to jsou  zejména lvi, tygři a medvědi. Ti podléhají speciálnímu režimu kontroly, která je zajišťována mimo jiné i tzv. načipováním – umístěním elektronického čipu pod kůži zvířete. Pravidelné snímání čipu umožňuje ověřovat, zda nedošlo k záměně zvířete, případně sledovat u konkrétního kusu jeho stav a vývoj. Právě při takovéto kontrole došlo minulý týden na královehradecku k výše zmíněnému pracovnímu úrazu.

Inspektorce se při obvyklé kontrole nedařilo dosáhnout čtečkou přes mříže až k uchu zvířete, kde je čip uložen, a prostrčila ruku s přístrojem otevřenými dvířky dovnitř klece. Po skončení kontroly se lev vytrhl a vrhl se na ruku se čtečkou. Napadení skončilo těžkým zraněním ženy a hospitalizací na chirurgii v chrudimské nemocnici.

Vyšetřováním incidentu se v současnosti zabývá Inspektorát bezpečnosti práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové. „Lev zřejmě nebyl dostatečně zajištěn a stabilizován,“ domnívají se pracovníci inspektorátu. Došlo-li k porušení bezpečnostních opatření však samozřejmě rozhodne až šetření úrazu. 

Pracovně právní aspekty práce s nebezpečnými zvířaty

Inspektorka je zaměstnankyní České inspekce životního prostředí (ČIŽP) - úřadu, který je stejně jako každý jiný zaměstnavatel povinen dodržovat zákoník práce a jiná právní ustanovení upravující pracovně právní vztahy. Z hlediska bezpečnosti práce tedy platí:

• Při  práci se zvířaty je zaměstnavatel povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímat opatření k prevenci rizik, jak požaduje ustanovení §132a odst. 1 Zákoníku práce (dále ZP). Zaměstnavatel je povinen vyhledat rizika a přijmout opatření k jejich odstranění, jak požaduje ustanovení § 132a odst. 3 ZP.
• Pakliže nelze rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen tato rizika vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, jak požaduje ustanovení § 132a odst. 4 ZP.
• Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště,  jak požaduje ustanovení § 133 odst. 1 písm.f) ZP.  Pracovníci ĆIŽP se řídí „Vnitřní směrnicí pro kontroly“ vydanou jejich  ředitelstvím Praha, zvířata jsou zde však  řešena obecně, nejsou zde specifikována nebezpečná zvířata.
• Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit a provádět pracovní postupy tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci zejména na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak, jak požaduje ustanovení § 134e odst 1 písm. e) ZP.  V tomto případě provádějí dozor vždy dva pracovníci.

Způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit podle ustanovení § 134e odst. 2 ZP, určuje svým nařízením vláda. Pro pracovní činnosti související s chovem zvířat se jedná o nařízení vlády 27/2002 Sb., kde se např. v § 4 odst. f) ustanovuje: „ aby při   provádění  speciálních   úkonů,  například  veterinárních zákroků, inseminace,  odrohování, strouhání paznehtů  a kování,   které  provádí  odborně  způsobilá  osoba,  byl  na  pracovišti   potřebný  počet   dalších  zaměstnanců  a   aby  při  provádění   zvláštních  úkonů u  neklidných zvířat  byly použity prostředky   k fixaci   zvířete,   například   fixační   klec   nebo  podání   zklidňujícího preparátu odborně způsobilou osobou.“

Státní odborný dozor v souvislosti se zvířaty provádějí  orgány ochrany zvířat a orgány ochrany přírody (ČIŽP). Většina legislativních předpisů, které se zabývají  pracovní činností v souvislosti se zvířaty (jejich chovem, kontrolou atd.), se ČIŽP netýká. Jde např. zákon č. 246/1992., na ochranu zvířat proti týrání, ke kterému se vztahuje prováděcí právní předpis pro nebezpečné druhy zvířat – vyhl. č. 75/1996 Sb. V zmíněném zákoně jsou uvedeny i požadavky na odborného pracovníka (§26), který je pověřen výkonem dozoru.

ČIŽP provádí kontrolu čipů nebezpečných zvířat na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (jedná se o prokázání původu chovu zvlášť chráněného živočicha). I zde je odborná způsobilost přesně stanovena, a to v § 79a odst. 1 (řídí se dle vyhl. č. 512/2002 Sb.).

Na druhou stranu odbornost soukromých chovatelů nebezpečných šelem je na různé úrovni a není nijak garantována. Za kámen úrazu lze označit situaci, kdy inspektoři jsou odkázáni pouze na sdělení nepříliš kvalifikovaného majitele, který je informuje, jakou má zvíře povahu či v jakém je zdravotním stavu. „V poslední době se množí případy útěku nebezpečných zvířat na volně přístupná prostranství. Jak lze spoléhat na odbornost posouzení majitelů nebezpečných zvířat, zda jednání jejich zvířete neohrozí pracovníka dozoru, když si jej sami ani nedokáží zajistit tak, aby neuteklo,“ ptají se pracovníci inspektorátu.

Legislativa na portálu Veřejné správy ČR:

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

Vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Vyhláška č.  512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků

Zpracoval David Mareček na základě informací Ing. Ivy Driemerové a Ing. Jaroslava Nečase z IBP Hradec Králové.