Pracovní prostředí a riziko nemoci z povolání

Nemoci pohybového aparátu (MSD musculoskeletal disorders – onemocnění pohybového aparátu) jsou nejčastějšími nemocemi z povolání v Evropě. Rovněž u nás patří onemocnění pohybového aparátu k nejčastějším a jsou velmi frekventovaným důvodem absence na pracovišti. Onemocnění vznikají následkem nerovnováhy mezi biologickou odolností tkání organizmu a fyzickými nároky, které na ně konkrétní práce klade.

Z lékařského hlediska tato onemocnění představují ne zcela homogenní skupinu onemocnění neurologické, ortopedické či revmatologické povahy. Jednotícím faktorem je primární příčinná souvislost s pracovním přetěžováním horních nebo dolních končetin. K vzniku těchto tzv. muskuloskeletálních onemocnění přispívají různé skupiny faktorů pracovního prostředí. Jde zejména o vibrace, nevhodné mikroklimatické podmínky, nadměrnou fyzickou zátěž, stres, o organizaci práce, charakter ergonomického uspořádání pracoviště, o pracovní polohu a v neposlední řadě to jsou individuální faktory zaměstnance. Všechny tyto faktory mohou působit samostatně, působí-li jich však více najednou, riziko onemocnění se stupňuje.

Muskuloskeletální poruchy a další rizikové faktory

Co je onemocnění pohybového aparátu a jaký problém představuje?
Profesionální onemocnění z přetěžování pohybového aparátu a periferních nervů končetin představuje medicínsky ne zcela homogenní skupinu onemocnění neurologické, ortopedické či  revmatologické povahy. Jediným jednotícím faktorem je primární příčinná souvislost s pracovním přetěžováním horních nebo dolních končetin. Onemocnění vznikají následkem nerovnováhy mezi biologickou odolností tkání organizmu a fyzickými nároky, které na ně konkrétní práce klade. Nemoci pohybového aparátu (MSD) jsou nejčastějšími nemocemi z povolání v Evropě.

Jaké faktory mohou přispět k onemocnění pohybového aparátů?
K muskuloskeletárním onemocněním přispívají různé skupiny faktorů pracovního prostředí. Jedná se zejména o vibrace, nevhodné mikroklimatické podmínky, nadměrnou fyzickou zátěž, stres, organizaci práce, charakter ergonomického uspořádání pracoviště, pracovní polohu a v neposlední řadě to jsou individuální faktory zaměstnance. Všechny tyto faktory mohou působit samostatně, působí-li jich však více najednou, riziko onemocnění se stupňuje.

Jaké jsou účinky těchto faktorů na zdraví?

Vibrace
Při práci s ručně ovládanými pneumatickými nástroji a zařízeními, při působení vibrací o frekvenci 20 až 410 Hz, bývají postiženy  cévy, nervy, kosti, klouby, šlachy a svaly horních končetin. Dochází k bolestem svalů, mravenčení a brnění v prstech, zhoršení citlivosti a obratnosti v prstech, k záchvatům bílých nebo modrých prstů v chladu, k bolesti v postižených kloubech (zpočátku po námaze, později i v klidu). Při zániku funkce nervu pak převažuje snížení dotekové citlivosti a citlivosti pro bolest. Významnými podpůrnými etiopatogenetickými faktory jsou vlhko a chlad, které samy o sobě dokáží vyvolat zúžení cév.

Fyzický (tělesný) stres
je vyvolán nepřiměřenou tělesnou zátěží. Příkladem stresorů  ve vztahu k vlastnímu obsahu ( typu ) úkolu je zvýšená tělesná námaha související s častou ruční manipulací s břemeny, jednostranné a dlouhodobé přetěžování určitých svalových skupin, nutnost zaujímat nefyziologickou pracovní polohu. Jde v zásadě o noxy vyvolávající nemoci z povolání (poškození pohybového aparátu z nadměrného, dlouhodobého přetěžování, z nadlimitních vibrací, intoxikace, atd.). Může docházet ke zvýšení rizika pracovních úrazů a vzniku nemoci z povolání.

Zátěž chladem
Mezi faktory, které ovlivňují riziko a výsledný účinek patří teplota vzduchu, vlhkost, rychlost proudění vzduchu, délka expozice, druh ochranného oděvu a vybavení, druh vykonávané práce, věk a zdravotní stav zaměstnance.
Kombinace  působení nízké teploty a vlhkosti vede k ochrnutí krevních kapilár v kůži a podkoží, městnání  krve  a  otokům  končetin  (tzv. zákopová noha). Při přenosu vibrací na horní končetiny (ruce) se významně uplatňuje působení chladu a vlhka(onemocnění cév z vibrací).

Nepřiměřená pracovní zátěž
Příčinou nepřiměřené pracovní zátěže mohou být jednak určité typy pracovních úkolů, jednak nežádoucí vliv pracovních podmínek. K nepřiměřené pracovní zátěži dochází v těch případech, kdy požadavky úkolů a podmínky, za nichž jsou  vykonávány, překračují výkonovou kapacitu, tj. způsobilost člověka tyto extrémní požadavky úspěšně zvládnout (monotonie, přetížení psychické kapacity, zvýšené nároky např. na paměť, pozornost, myšlení, rozhodování, vědomí velké odpovědnosti, intenzivní sociální aktivita, nevhodná sociální atmosféra na pracovišti).

Fyzická zátěž
Jednostranné, nadměrné a dlouhodobé zatížení končetin se zásadně neliší od obecných onemocnění neprofesionálních. Rozhodující je vznik v příčinné souvislosti s prací.  Nejdříve se objeví změny citlivosti, brnění a mravenčení v zóně postiženého nervu. Tyto potíže přecházejí plynule do těžších stádií zániku funkce nervu, objevují se motorické deficity (zpočátku v drobných pohybech), pak nastupují  trofické poruchy příslušného regionu postiženého nervu.
Kritériem pro hodnocení fyzické namáhavosti práce jsou hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence.

Nevhodné ( nefyziologické ) pracovní polohy
Pracovní poloha je determinována řadou objektivních podmínek jako je konstrukce  používaných technologických prostředků, rozměry a vybavení pracovního místa, pracovními pohyby atd.. Subjektivně je ovlivňována tělesnými rozměry pracovníka. Je zajišťována složitým systémem reflexů, které prostřednictvím centrálního nervového systému přizpůsobují svalový tonus určité poloze těla.
Nefyziologické pracovní polohy se projevují bolestmi páteře, horních končetin a v některých případech i dolních končetin, zejména  tehdy, kdy nežádoucí poloha trvá delší dobu.

Typy pracovních prostředků
Pracovní prostředky zásadně ovlivňují základní pracovní polohu, výšku pracovních rovin, dosahové oblasti horních a dolních končetin, jejich dráhy, tělesnou namáhavost, aktivaci svalových skupin, podíl statické a dynamické práce. Pokud nejsou vytvořeny příznivé podmínky fyziologicky vhodného pohybového režimu, nelze vyloučit riziko vzniku nemoci pohybového aparátu.

Práce se zobrazovacími jednotkami
Obtíží a zdravotních poškození, které bývají dávány do souvislosti s touto prací, je celá řada. Práce s počítačem je práce trvale vsedě. Uvádí se, že při trvalém sezení trpí bolestmi zad 60 - 80 % lidí. Bolesti zad v bederní a křížové oblasti páteře jsou vyvolány důsledkem tlaku na páteřní ploténky, bolesti v krční a šíjové oblasti páteře souvisí zejména s polohou hlavy a horních končetin při práci. Mohou se vyskytnout i bolesti rukou a paží, které jsou podmíněny rychlými opakovanými pohyby prstů.

Co potřebujeme znát pro hodnocení rizika onemocnění pohybového aparátu v souvislosti s výkonem povolání

• skladbu zaměstnanců (ženy, muži, mladiství, těhotné ženy, apod.)
• fyzickou zdatnost zaměstnanců
• umístění pracoviště anebo prováděných prací
• ergonomické parametry pracovního místa
• pracovní nebo výrobní zařízení, materiály, a používané technologické procesy
• charakter prováděných úkolů
• intenzitu práce
• rizika, která již byla identifikována a zdroje těchto rizik
• technické údaje o zařízení, materiálech nebo používaných látkách
• technologické postupy, manuály a příručky
• výsledky měření škodlivých nebo nebezpečných a zdraví ohrožujících faktorů na pracovišti
• činnosti vykonávané v  pracovním prostoru
• výskyt fyziologicky nevhodných poloh a doba jejich trvání
• potenciální následky existujících rizik
• použitá preventivní opatření k ochraně zdraví
• statistiku úrazů a nemocí z povolání na pracovištích
• právní a jiné požadavky ve vztahu k pracovišti

Jak předcházet onemocněním pohybového ústrojí v práci?

Většina MSD souvisejících s prací jsou poruchy vyvolané opakovaným vystavením zátěži po delší dobu. Některá onemocnění jsou specifická pro své charakteristické symptomy, u jiných dochází pouze k bolesti nebo nepříjemným pocitům bez jakýchkoliv známek konkrétní poruchy. K prevenci těchto onemocnění musíme přistupovat komplexně, s multifunkčním pohledem na všechny parametry týkající se člověka v pracovním procesu a to od:

• posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci
• identifikace všech rizik nebo jejich kombinací, které mohou vést k poruchám pohybového aparátu
• vyhodnocení rizik a rozhodnutí o opatřeních, pokud nelze riziko eliminovat
• informovanosti zaměstnanců o možných účincích rizikových faktorů na zdraví
• postupného hodnocení a sledování rizik, přezkoumávání preventivních opatření.
• řízení práce - zavést do praxe bezpečnější systémy práce
• organizace práce
• plánování eliminace rizik
• zdravotní osvěty na pracovišti – programy podpory zdraví
• zajištění pracovně lékařské péče a pravidelných preventivních prohlídek až po zajištění možnosti rehabilitace