Migranti, jejich zaměstnávání a BOZP

Zdroj: 

Rostoucí tempo hospodářské globalizace vytvořilo více migrujících pracovníků než kdykoli předtím. Nezaměstnanost, rostoucí chudoba a situace v zemích jejich původu přiměly mnoho pracovníků v rozvojových zemích hledat práci jinde. Odhaduje se, že 73 % migrantů jsou pracovníci. Článek přináší krátký přehled o postavení, počtu, zaměstnávání a BOZP migrujících pracovníků.

V posledních letech bylo vynaloženo značné úsilí k získání spolehlivých a srovnatelných údajů o pracovní migraci. Jak však poznamenala Mezinárodní organizace práce (MOP) a mezinárodní společenství, přetrvávají značné mezery. V reakci na to MOP zveřejnila globální a regionální odhady migrujících pracovníků. Podle těchto odhadů je v současné době na celém světě přibližně 244 milionů migrantů, což představuje 3,3 % světové populace. Migrující pracovníci však často využívají nedostatečnou sociální ochranu a jsou náchylní k vykořisťování a obchodování s lidmi. Kvalifikovaní migrující pracovníci jsou méně zranitelní vůči vykořisťování, ale jejich odchod připravuje některé rozvojové země o cennou práci potřebnou pro jejich vlastní ekonomiky. Normy MOP v oblasti migrace poskytují nástroje jak pro zemi původu, tak pro místo určení, pro řízení migračních toků a zajištění odpovídající ochrany této zranitelné kategorie pracovníků.

Úmluvy, které přijala MOP v souvislosti s migrujícími pracovníky

Úmluva č. 97 – Úmluva o migraci za zaměstnáním (revidovaná), 1949 – v ČR není ratifikovaná (závazně potvrzená).

Každý členský stát MOP, pro který je tato úmluva v platnosti, se zavazuje, že podá Mezinárodnímu úřadu práce a každému členskému státu na jeho žádost: a) informace o vnitrostátní politice a zákonodárství, která se týkají vystěhování a přistěhování; b) informace o zvláštních ustanoveních o pohybu migrujících pracovníků a o jejich pracovních a životních podmínkách; c) informace o všeobecných dohodách a zvláštních ujednáních, které příslušný členský stát uzavřel. Dále se zavazuje zajistit nebo se přesvědčovat, že je zajištěna vyhovující, bezplatná služba pověřená poskytováním pomoci a informací migrujícím pracovníkům, že jsou učiněna vhodná opatření proti nepravdivé propagaci týkající se vystěhovalectví a přistěhovalectví, udržovat vyhovující zdravotnické služby, které jsou pověřeny zjistit, že zdravotní stav migrujících pracovníků a doprovázejících členů jejich rodiny je uspokojivý; opatření k usnadnění odjezdu, cesty a přijetí migrujících pracovníků; zacházení bez diskriminace.

Úmluva č 143 – Úmluva o zneužívání migrace a o prosazování rovných příležitostí a rovného zacházení s migrujícími pracovníky, 1975 – v ČR není ratifikovaná

Stanoví opatření pro boj proti nelegální migraci a zároveň stanoví obecnou povinnost dodržovat základní lidská práva všech migrujících pracovníků. Rovněž rozšiřuje oblast rovnosti mezi migrujícími pracovníky s legálním pobytem a vnitrostátními pracovníky nad rámec ustanovení úmluvy z roku 1949, aby byla zajištěna rovnost příležitostí a zacházení s ohledem na zaměstnání a povolání, sociální zabezpečení, odborová a kulturní práva a individuální a kolektivní svobody pro osoby, které jsou jako migrující pracovníci nebo jako jejich rodinní příslušníci legálně na území ratifikačního státu. Vyzývá ratifikační státy, aby usnadnily sloučení rodin migrujících pracovníků legálně pobývajících na jejich území. (International Labour Organization, nedatováno)

Jedním ze základních dokumentů týkajících se pracujících migrantů je Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, která navazuje na Úmluvu o právech uprchlíků a na dvě předchozí úmluvy MOP.

Základní práva migrujících pracovníků zanesená v Úmluvě:

  • zabránění nelidským pracovním a životním podmínkám, fyzickému a sexuálnímu zneužití a degradujícímu zacházení;
  • zaručení práva migrujícího pracovníka na svobodu myšlení, vyjadřování a náboženství - právo na přístup k informacím o vlastních právech;
  • právo na rovnost před zákonem, tzn. spravedlivý proces, překladatelské služby a také právo nebýt trestán nepřiměřeně, například vyhoštěním;
  • právo na rovný přístup ke vzdělání a sociálním službám a právo na účast v odborech;
  • právo vrátit se do země původu, pokud si tak přejí a mohou tak učinit;
  • zaručení politické participace v zemi původu;
  • právo na transfer výdělku do země původu. (Lidská práva, nedatováno).

ČR je vázána pouze Úmluvou MOP č. 19 – Úmluva o rovnocenném nakládání s cizími a domácími zaměstnanci ve věci odškodnění pracovních úrazů, 1925 (č. 34/1928 Sb. z. a n.)

Příslušníkům kteréhokoli jiného členského státu, který tuto úmluvu ratifikuje, nebo jejich členům rodiny, poskytne při pracovních úrazech utrpěných na jeho území totéž zacházení, jaké zaručuje svým vlastním příslušníkům ve věci odškodnění pracovních úrazů, který se stal na území ČR. (Štefko, 2019)

Cizinci v ČR a BOZP

Podle Českého statistického úřadu k 30. 9. 2019 bylo v ČR celkem 584 147 cizinců, 298 209 z nich má zajištěn trvalý pobyt, 285 938 cizinců ostatní typy pobytu.

Podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, státní příslušník jiného členského státu Evropské unie a jeho rodinný příslušník mají stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Cizinec (mimo EU) může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván, je-li držitelem platné zaměstnanecké karty (druh povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, kdy účelem pobytu cizince, delšího než 3 měsíce, je zaměstnání); karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty (dlouhodobý pobyt za účelem výkonu zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci. Modrá karta opravňuje cizince k pobytu a zároveň výkonu zaměstnání, tj. cizinec nepotřebuje zvlášť pracovní povolení).

Cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky.

Za účelem zvýšení efektivity procesu vydávání modrých karet vytváří vláda migrační projekty pro vybrané cílové skupiny cizinců z tzv. třetích států. Slouží k organizaci náběru žádostí o modré karty na zastupitelských úřadech. Přednostní podání žádosti (a v některých projektech i její vyřízení do 30 dnů) je umožněno těm cizincům, kteří mají být zaměstnáni tuzemským zaměstnavatelem splňujícím kritéria stanovená pro účast v některém projektu, například projekt Ukrajina. (Ministerstvo vnitra ČR, 2019)

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají cizince z neevropských, by měli vzít v potaz jinou kulturu, zvyklosti u těchto zaměstnanců, jiné vnímání rizik, přístup k BOZP. Klíčovou roli hraje způsob předávání informací těmto zaměstnancům. Podle § 106 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnanec právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Musí vědět, koho se mají zeptat, v případě, že něčemu nerozumí. Jejich školení musí být jednoduché a srozumitelné (využívat vizualizace) včetně praktického zaškolení a ujištění se, že zaměstnanci rozuměli. (Vala, 2019)

V některých firmách se o cizince starají i nad rámec svých povinností. „Kontrolujeme místo, kde jsou ubytování, dodržování zásad požární ochrany, čistotu, úklid, sociální zařízení, spolupracujeme s ubytovateli, u zaměstnanců ze třetích zemí požadujeme při vstupní prohlídce rentgen plic kvůli vyloučení tuberkulózy,“ uvedla Petra Šmerdová z firmy FOXCONN CZ na Konferenci BOZP v roce 2020 pořádané redakcí BOZPprofi.

Nelegální zaměstnávání cizinců v ČR

Z údajů Státního úřadu inspekce práce je možné pozorovat zvyšující se počet nelegálně zaměstnaných osob, což může být zapříčiněno právě zvyšující se potřebou po pracovní síle ze zahraničí. Do oblasti nelegálního zaměstnávání (NLZ) směřuje také řada podnětů, ať již ze strany veřejnosti, tak ze strany jiných správních orgánů. V roce 2018 orgány inspekce práce obdržely celkem 1 777 takových podnětů, z nichž 1 372 podnětů směřovalo do oblasti nelegální práce občanů ČR, 295 podnětů do oblasti nelegální práce občanů jiných členských zemí EU a 599 podnětů do oblasti výkonu nelegální práce cizinců ze zemí mimo EU. V rámci provedených kontrol bylo OIP zjištěno celkem 4 583 osob vykonávajících nelegální práci. Z tohoto celkového počtu se v 763 případech jednalo o občany ČR, ve 225 případech o občany jiných členských států EU a v 3 595 případech o cizince ze zemí mimo EU.

Mezi nejčastěji zjištěné nelegálně zaměstnané cizince patřili v roce 2018, a to shodně s rokem 2017, občané Ukrajiny, Vietnamu a Moldavska. (Státní úřad inspekce práce, 2019)

Informace pro cizince v cizích jazycích najdete například na BOZPinfo v rubrice Knihovna BOZP/Čítárna/Články/Pro cizince - Foreigners nebo na webových stránkách Českomoravské konfederace odborových svazů.

Použité zdroje:

 

 

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail