Jsem začínající bezpečnostní technik

Úvodem

Nad tématem tohoto článku „Jsem začínající bezpečnostní technik“ jsem dlouho a usilovně přemýšlela, co poradit smysluplného začínajícím bezpečnostním technikům tzv. „od zeleného stolu“ nebo lépe řečeno „od počítače“, abych neopakovala věci dávno napsané a aby moje rady nebyly fráze. Ale ať jsem přemýšlela sebevíc napadá mne jediné, a proto to řeknu úvodem -  je to praxe a zase praxe. Začínající bezpečnostní technik by si měl zajistit praxi pod vedením osoby s dobrými praktickými zkušenostmi. Nic jiného ho víc nenaučí.

Bezpečnostní technik

Předem je třeba také ujasnit, že název „bezpečnostní technik“ (byť se v praxi vžil) již není obecně závaznými předpisy používán.  Dnes jde o „odborně způsobilou osobu k prevenci rizik“, ve smyslu ustanovení § 9 a 10 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Pojem bezpečnostní technik byl plně vyhovující, když bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřovala na bezpečnost při práci se stroji, přístroji, ochranu před pády z výšky, do hloubky apod. , tedy na bezpečnost a ochranu zdraví při práci spojené s technikou.

Dnes však – jak je všeobecně známo- jde bezpečnost a ochrana zdraví při práci dále a zaměřuje se i na další otázky hodnocení pracovních podmínek, jako třeba z hlediska psychické nebo zrakové zátěže. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci zkoumá do jaké míry se jedná

• o práci ve vnuceném tempu, tedy o práci, při které si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob,
• o práci monotónní, kterou se rozumí pracovní činnost, pro niž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti
• o práci pod časovým tlakem spojené s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organizmu,
• o práci spojenou s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci a činnosti, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům,apod..

V rámci Evropské unie se dále např. zkoumá i do jaké míry ovlivňuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci stres spojený s prací a je věcí blízké budoucnosti, že i tyto otázky bude muset zohlednit naše legislativa bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Obecně však vzato to jsou věci, které daleko a daleko přesahují hranice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak se chápala a vykládala ještě před 20ti lety. To vše ale bezprostředně souvisí i s technickým pokrokem.

Bezpečnost a ochrana zdraví se řídí metou prevence rizik, a proto osoba odborně způsobilá v prevenci rizik musí znát jakým způsobem v praxi postupovat, aby mohla tuto metodu v praxi aplikovat, tedy aby mohla pomáhat zaměstnavateli provádět opatření, která se zavedou nebo naplánují v podniku k prevenci nebo snížení pracovních rizik a to není jenom o rizicích, které např. mohou nastat při práci se strojem, ale i rizicích, které vznikají při práci spojené s fyzickou zátěží, při manipulaci s břemeny atd.atd.

Bezpečnost a ochrana zdraví dnes zasahuje bezprostředně i do pracovního práva, neboť úzce souvisí s pracovní dobou (nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, nepřetržitý odpočinek v týdnu, práce přesčas, práce v noci apod.) a s péčí o zaměstnance (stravování, práce zakázané ženám, práce zakázané mladistvým apod.). Dodržování pracovní doby a zejména dodržování nepřetržitých odpočinků mezi směnami a v týdnu je zásadní věc pro prevenci pracovních úrazů, platí zásada, že odpočatý zaměstnanec je méně náchylný k pracovním úrazům. Z oblasti péče o zaměstnance musí odborně způsobilá osoba znát pracovní podmínky těhotných žen, kojících žen a žen matek do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých. Proto by také každá – i začínající – odborně způsobilá osoba v prevenci rizik měla mít základní znalosti z pracovního práva

A nakonec je samozřejmé, že bude mít každá odborně způsobilá osoba podle ustanovení § 10 zákona č. 309/2006 Sb. praxi. Dnes platí, že pokud má pouze středoškolské vzdělání, tak musí mít praxi alespoň tři roky než může požádat o zkoušku z odborné způsobilosti a to je skutečně správné, protože pouze studiem se ještě nikdo bezpečnost a ochranu zdraví nenaučil. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se může naučit výhradně praxí. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je natolik obsáhlá a rozsáhlá, že se musí zažít a to jedině praxí.