Alkohol, nikotin a návykové látky na pracovišti

Příspěvek se zabývá užíváním alkoholu, nikotinu a dalších návykových látek v ČR. Autoři předpokládají souvislost mezi užíváním návykových látek obecně a na pracovišti. Shrnují základní informace o rozsahu problému a předkládají právní nástroje, které lze pro zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti užít.

Část 1. Užívání alkoholu a návykových látek obecně a ochrana před škodami působenými tabákovými výrobky na pracovišti

Evropská unie je podle WHO regionem s největší spotřebou alkoholu na světě. Pětina evropské populace ve věkové kategorii 15 let a více uvádí, že příležitostně silně pije (5 a více alkoholických nápojů na jednu příležitost, tj. cca 60 g alkoholu), a to nejméně jednou týdně.

V České republice je prevalence silného příležitostného pití vyšší - 38,9 % (muži 53,5 %, ženy 24,9 %). Česká republika vykazuje ve statistikách WHO spotřebu 11,8 litru čistého alkoholu na obyvatele (sledované období 2008-2010), což ji řadí mezi země s velmi vysokou spotřebou alkoholu.

Co se nelegálních drog týče, jakoukoliv nelegální drogu užilo podle dotazníkového průzkumu Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti a ppm factum research z roku 2014 někdy v životě celkem 31,1 % dotázaných ve věkové kategorii 15 - 64 let (39,8 % mužů a 22,1 % žen). Nejčastěji užitou nelegální drogou byly konopné látky (28,7 %) následované extází (6,0 %), halucinogenními houbami (4,3 %) a pervitinem (2,6 %). Zkušenost s novými drogami (syntetickými nebo rostlinnými) uvedlo 1,3 % dotázaných. Celkem 2,0 % respondentů (3,2 % mužů a 0,7 % žen) uvedla celoživotní zkušenost s užitím anabolických steroidů.

V posledních 30 dnech užilo jakoukoliv nelegální drogu 3,9 % dotázaných ve skupině 15 - 64 let, u mladých dospělých to bylo 8,6 % dotázaných.

Tabák obsahující návykovou látku nikotin je v České republice užíván především kouřením cigaret. Podle WHO v roce 2010 v ČR kouřilo 37 % mužů a 27 % žen. Zpráva Státního zdravotního ústavu udává za rok 2014 téměř shodné výsledky - 37 % mužů, 26 % žen.

Je přirozené, že užívání alkoholu, návykových látek a tabáku má vedle negativního vlivu na individuálního zdraví uživatele negativní vliv na bezpečnost práce, zejména potom na schopnost zaměstnavatele zajistit legislativně uloženou povinnost poskytnout všem zaměstnancům bezpečné pracovní prostředí. Tento příspěvek nabízí shrnutí legislativních nástrojů, kterých lze pro dosažení tohoto cíle užít.

Ochrana před škodami působenými tabákovými výrobky na pracovišti

Závislost na tabákových výrobcích je specifická tím, že byla dlouho společensky akceptována. Nynější tvrdší restriktivní opatření se setkávají s odporem některých zaměstnanců. Je proto vhodné upřesnit, o jaké právní normy se zákaz kouření na pracovištích opírá.

Základní právní normou je v této oblasti zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“). Podle § 106 odst. 4 písm. e) zákona je zaměstnanec povinen nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Podle ust. § 103 odst. 1 písm. l) zákona je zaměstnavatel povinen zajistit dodržování zákazu kouření „na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy“. Zde je zákaz kouření legislativně uložen a je platný vždy, bez ohledu na to, zda jsou na pracovišti kuřáci či nekuřáci.

Seznam veřejných míst, vnitřních a vnějších prostor, kde je zakázáno kouřit, stanovuje v ust. § 8 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 379/2005 Sb.“).

K často diskutované otázce, zda má zaměstnavatel právo úplně zakázat kouření na pracovišti, lze uvést, že ač neexistuje právní předpis, který by zaměstnavatele výslovně k zákazu opravňoval, má se obecně za to, že zaměstnavatel tento zákaz vydat může. Opřít se může o ust. § 106 odst. 3 zákoníku práce, který uvádí, že zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zákaz kouření na pracovišti může rovněž vyplývat z opatření zaměstnavatele na úseku požární ochrany. Pokud je zákaz kouření motivován opatřením požární ochrany, je pramenem práva zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail