Rizika pracovní expozice mikrodávkou metamfetaminu

1. Teorie a praxe výroby metamfetaminu

Teorie a praxe výroby metamfetaminu

Metamfetamin a jeho výroba je globální problém, avšak v České republice dosahuje extrémních hodnot i v celosvětovém měřítku. Původně léčivá látka, masivně produkovaná v 30. a 40. letech zejména v Německu a Japonsku, byla pro své negativní účinky vyškrtnuta ze seznamu povolených léčiv (kromě USA) v roce 1959. Původní patent Temmler Werke byl založen na hydrogenaci 1-chloreferdrinhydrochloridu na (S)-metamfetamin v ethylalkoholu s platinovým katalyzátorem za zvýšeného tlaku. Později bylo registrováno více než 40 patentů přípravy, které český chemik Jan Malý formuloval do čtyř receptur pro domácí přípravu. Následné zjednodušení vedlo ke kodifikaci „české cesty” na bázi Ogatovy syntézy, kdy je použit červený fosfor a jod v prostředí kyseliny fosforečné s efedrinem či jeho deriváty jako prekurzory. Používány jsou i odlišné postupy, např. „moskevská cesta” (angl. Red P), kdy je efedrinový prekurzor redukován ve vodním prostředí při použití červeného fosforu a jodu. Oba technologické postupy se používají zejména ve střední Evropě, zatímco ostatní (originální Nagaiho syntéza používající kyselinu jodovodíkovou, vodíková redukce, amoniaková redukce – Birchova reakce, Emdeho reakce, redukce kyselinou fosfornou atd.) jsou běžné v jiný částech světa. Oba nejčastější domácí postupy (česká a moskevská cesta) finálně produkují hydrochlorid metamfetaminu reakcí metamfetaminové báze s kyselinou chlorovodíkovou. Roztok se následně odpařuje a dochází ke krystalizaci hydrochloridu metamfetaminu. A zde je skryta podstata problému.

Při zahřívání skleněných odparných nádob s vodným roztokem hydrochloridu metamfetaminu použití ventilátorů způsobuje masivní rozptyl par a jemných aerosolů metamfetaminu, které pronikají hluboko do stavebních konstrukcí i na velkou vzdálenost (i 130 metrů). Metamfetamin se rozpouští ve vodě až do poměru 1:1 a při odparu snadno krystalizuje. Částice o velikosti ≤ 2,5 µm jsou okem neviditelné, avšak při vstupu do dýchacích cest se rychle rozpouští. Jemné částice ≤ 0,1 µm prochází přes alveokapilární membránu v plicních sklípcích přímo do krevního oběhu. V průběhu 0,3 sekundy jsou plicním oběhem stále ještě v krystalické podobě transportovány do srdečního svalu a následně přepumpovány karotidami přímo do mozku. V průběhu dochází k rozpouštění krystalků a ty následně penetrují zejména III. mozkovou komoru, která není chráněná hematoencefalickou bariérou. Zde a v dalších mozkových okrscích (např. substantia nigra, frontální kortex apod.) ovlivňuje chemismus neurotransmiterů, zejména dopaminu, serotoninu, adrenalinu a noradrenalinu. Působení metamfetaminu na citlivé mozkové struktury je při inhalaci par a jemných aerosolů velice rychlá – někdy i řádech desítek sekund – a přetrvává řadu dní.

Co je to vlastně microdosing neboli mikrodávkování metamfetaminu? Jedná se o dávku nižší, než je dávka vyvolávající za běžných okolností reakci organismu. Typicky se jedná o dávku v řádu nanogramů, inhalovanou i po krátkou dobu (např. z rozvířeného prachu při prohlídce bytu). Neprojevuje se klasickým raušem, ale pouze zvýšením aktivity a výkonu, sníženou potřebou spánku, zrychlením reakcí a zostřením myšlení. Pro porovnání, cílený uživatel pervitinu kouřením inhaluje dávku ~50 mg či vyšší. Pokud však dojde i v jediném případě k překročení jednorázově návykové dávky 500 µg (Lehmert, Hrachovec, 2017), vytváří se psychická závislost propagovaná touhou po další dávce.

Problém mikrokontaminace metamfetaminem se ukazuje jako relativně nový ve spojení s velkoobjemovými varnami. Zatímco malé komunitní varny kontaminují relativně malý prostor, střední a velké varny (objemově nebo produkcí) již obvykle používají nucenou ventilaci a tím se rozsah kontaminace výrazně zvětšuje. Aerosol a páry metamfetaminu jsou běžně větrány mimo varnu už jen pro bezpečnost a pohodlí vařičů, obvykle za užití domácích větráků nebo průmyslových ventilátorů při použití filtrační soustavy kondenzorů, absorpční uhlíkových a průmyslových filtrů. Ale při použití jakýchkoliv filtrů se stejně kontaminace dostane do okolí, byť až jednorázově při realizaci zákroku. V jednom případě varna produkující cca 100 kg metamfetaminu kontaminovala strop ve varné místnosti (s krystaly metamfetaminu viditelnými na omítce) hodnotou 516.178 ng/dm2 metamfetaminu. Sousední dům byl kontaminován v místnosti směrem k 18 m vzdálené varně do hodnoty 37.216 ng/dm2. Absolutním rekordmanem je však zatím varna v obytném domě (6. NP) s hodnotami kontaminace 270.000 ng/dm2 metamfetaminu na povrchu a 16.507 ng/g omítky. Kontaminace metamfetaminem z této varny byla nalezena až ve vzdálenosti 127 m, kde i několik měsíců po uzavření varny bylo možné uvnitř budovy najít 225 ng/dm2 v místnosti vzdálené cca 120 m od zdroje a 825 ng/dm2 ve vzdálenosti 75 m.