Znovuotevření Státní opery Praha a bezpečnost práce

Státní opera byla po rozsáhlé rekonstrukci otevřena 5. ledna 2020, kdy se uskutečnil slavnostní koncert s podtitulem Státní opera v proměnách času.

Krátce před Vánocemi probíhaly zkoušky a příprava na slavnostní koncert. Z článků v médiích se čtenáři mohli dozvědět, že rekonstrukce je již dokončena a vše je připraveno na slavnostní koncert, na který se všichni těší. Michaela Svobodová Pobišová, která působí v Odborovém svazu Unie profesionálních zpěváků ČR, pro který pracuje jako svazová inspektorka bezpečnosti práce, a zároveň je už více než 30 let členkou operního sboru Státní opery se obrátila na naši redakci. Domnívala se, že všechno připraveno zdaleka není, zvláště z hlediska bezpečnosti práce. Představa, že by se zde měl uskutečnit koncert, jí přišla nemyslitelná.

Prostory ke zkoušení na zahajovací koncert ve Státní opeře totiž stále ještě připomínaly staveniště. Materiál a nářadí na zemi, z elektrických rozvaděčů koukaly kabely, všude prach a špína. Nebyly hotové podlahy a po budově se pohybovali řemeslníci. Sbor a orchestr zkoušel na sborovém sále, na krásné, ale nenalakované podlaze. Během hodinové zkoušky, které se zúčastnilo 200 lidí, se zničila. Stavbyvedoucí vysvětloval, že nemá lak a nepřiznal, že podlahu nestihli včas nalakovat. Podlahu tedy museli znovu přebrušovat. „Z mého pohledu „bezpečáka“ je nepřijatelné, aby se v nedokončené budově Státní opery zkoušelo. Dělníci mezi námi jezdí s kolečkem a cementem, všude se řeže, brousí, natírá ap. Chybí bezpečnostní značení, kromě toho, co se týká elektrického napájení. Zázemí pro pracovníky je pouze nouzové, WC provizorní - funguje třetina záchodů z celé budovy. Podle mého názoru nám vedení mělo vybrat jinou zkušebnu v Národním nebo Stavovském divadle a stavební firma mohla mít víc času na dokončovací práce, alespoň do koncertu. Umělci po zkoušce byli hodně naštvaní. Očekávali připravené šatny s vybavením, že budou v provozu výtahy, ale tohle... Zvlášť po článcích, kde se psalo, jak je ve Státní opeře všechno hotové a připravené," řekla paní Svobodová Pobišová.

Že se tam ještě krátce před koncertem pracovalo, dokládají i fotografie níže. Práce pokračovaly i po slavnostním koncertu, který se uskutečnil s velkou „parádou“. Zúčastnila se ho většina členů vlády ČR i hosté z jiných států, jak jste mohli 5. ledna sledovat v přímém přenosu v televizi.

Michaela Svobodová Pobišová k tomu dodává: „Podle mého názoru bylo špatně, že se nepočítalo před znovuotevřením Státní opery po rekonstrukci se zkušebním provozem, například chvíli nechat běžet klimatizaci apod. Členové sboru, členové orchestru a sólisté začali po koncertě vystupovat v plánovaných představeních a v budově není vyzkoušeno nic."

Na stanovisko jsem se zeptala tiskového mluvčího Tomáše Staňka. Nabídl, že mě a kolegu Ing. Jiřího Tilhona, Ph.D., odborníka v oblasti BOZP z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, provede budovou Státní opery a že můžeme pracovní podmínky zaměstnanců „prověřit“ sami, což jsme ocenili.

Před budovou Státní opery jsme se sešli 27. ledna. Schůzky se zúčastnila také Michaela Svobodová Pobišová, Mgr. Eva Sochorová z oddělení PR a marketingu a Bc. Vladimír Václavík, odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a v požární ochraně. Nutno říci, že řada nedostatků, jak je můžeme vidět na fotografiích, byla již odstraněna, ale stále se zde ještě pracuje.

Po rekonstrukci, která trvala téměř 3 roky, došlo k výměně vzduchotechniky, je zde klimatizace, moderní odhlučněné zkušebny, nová opona, změnilo se zázemí umělců, nově vznikla například útulná kantýna. Divákům se naskýtá opravdu krásná podívaná. A mimo jiné ocení nová širší křesla s titulkovacím zařízením, kde si budou moci sami zvolit jazyk titulků.

Tomáš Staněk působí dojmem, že je na tuto scénu patřičně hrdý, ale ne všichni to musí cítit stejně. Ne všichni vnímají rekonstrukci, která si vyžádala více než miliardu korun, jako nutnou, nemusí se líbit každému z hlediska užitkovosti. To, že několik lidí uvízlo na 50 minut ve výtahu nebo že pracovník stavební firmy prorazil stoupačku a v noci tekla voda, bere pan Staněk jako součást zkušebního provozu. Ten zde právě probíhá souběžně se stavebními pracemi a bude trvat přibližně do letních prázdnin. Oproti běžnému provozu se hraje méně představení. „Dostali jsme dotace na výpadek tržeb, vedení divadla se staralo, aby si zaměstnanci udrželi příjem, přestože nehráli, ale nyní už jsme opravdu museli začít hrát,“ vysvětluje Tomáš Staněk.

A jak se k současné situaci v BOZP ve Státní opeře staví Vladimír Václavík jako odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a v požární ochraně?

Na jeho návrh vedení vydalo bezpečnostní pokyny, že se lidé mají pohybovat pouze na určitých místech. U členů sboru sice vděk nesklidil, jak říká, přišly i ošklivé e-maily, ale pokud lidé budou tyto pokyny respektovat, nemělo by se nic stát.

V rámci komplexu budov Národního divadla má na starost budovu Národního divadla, Novou scénu, Státní operu a Stavovské divadlo. Podle jeho odhadu je zde asi 1400 stálých zaměstnanců, kolem 1000 externistů a nepřeberné množství profesí. Kromě vystupujících jmenuje například maskéry, vlásenkáře, krejčí, zámečníky, truhláře, pracovnice prádelny, řidiče, osvětlovače, zvukaře, zbrojíře. U zaměstnanců stejné profese se podle činnosti, kterou vykonávají, mohou vyskytovat odlišná rizika, mohou být zařazeni do jiné kategorie práce. „Je to zkrátka něco jiného, než výrobní podnik – tam si jednou nastavíte nějaká pravidla, která fungují, my tady máme co kus to prototyp. Není nic předem stanoveno, každá inscenace je jiná, rozdílné jsou i bezpečnostní podmínky. Člověk na to musí reagovat. Vedení opery, baletu, činohry ani „bezpečák“ na zkouškách nebývá, to by se asi mělo změnit. Režisér si často neuvědomuje, že nějaká situace je nebezpečná, ale když na to někdo upozorní, tak se to řeší,“ říká Vladimír Václavík.

Velice proto vítá podněty ze strany odborových svazů, kterých v rámci 8 objektů Národního divadla působí dvanáct. Se zástupci odborových organizací se pravidelně schází i vedení divadla.

Často chodí kontroly z Hasičského záchranného sboru, hygienické stanice či inspektorátu práce, z toho ještě inspektoři s konkrétní specializací  - přes dopravu, vyhrazená technická zařízení, pracovní dobu apod. A navíc svazoví inspektoři. „Někdy si připadám jako kastelán, v jednom roce jsem napočítal 56 kontrol,“ dodává pan Václavík.

Názory k současné situaci v divadle ohledně BOZP jsou tedy protichůdné.

V rámci rekonstrukce se myslelo na to, aby budova vyhovovala současným technickým požadavkům. S kolegou Jiřím Tilhonem oceňujeme pojízdné klece na kulisy, které lze bez problému po koleji dopravit až na jeviště, což významně ulehčuje zaměstnancům práci. Dále odhlučněné zkušebny, přihlédneme-li k faktu, že budova Státní opery stojí na magistrále. Byly také zohledněny požadavky sboru například ohledně většího množství toalet, než bylo původně plánováno. Přesto někteří mohou mít pocit, že užitkově to není, co bývalo. Prostory v šatnách jsou pro jednoho sboristu malé, zvláště když kolem něj z obou stran visí kostýmy. Je zde méně prostoru pro pohyb i uložení věcí.

Etapy rekonstrukce jsou bohužel zpožděné – zkušební provoz se zde potkává s dokončovacími stavebními pracemi, což především pro zpěváky není dobré. Nevyskytují se sice v nebezpečném prostoru, ale dochází ke vzniku a víření prachu, který má vliv na oči, hlasivky, garderobu. Někdo může reagovat citlivěji, než je nutné. Vytváří se tak základ pro nepochopení potřeb souboru a takový nesoulad by mohl přerůst v konflikty mezi členy souboru a vedením.