Správná laboratorní praxe - historie, zavádění, legislativa a zásady SLP

Znalost nebezpečných vlastností chemických látek, zejména nových, je z hlediska vlivu na zdraví člověka a životní prostředí nesmírně důležitá.  Nebezpečné vlastnosti se zjišťují celou řadou metod ať již fyzikálně chemických nebo biologických. Vzhledem k závažnosti těchto údajů je  požadována vysoká validita, hodnověrnost a možnost zpětného ověření získaných dat. Zkoušet nebezpečné vlastnosti látek pro účely klasifikace (§ 8, odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb., Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona  č. 186/2004 Sb.) mohou pouze ta testovací zařízení, která mají systém SLP zaveden a u nichž byla ověřena shoda se zásadami SLP.

Zásadami správné laboratorní praxe (dále jen „Zásady“) se rozumí soubor pravidel tvořících systém práce testovacích zařízení při provádění  neklinických studií bezpečnosti chemických látek a přípravků (dále jen „studie“); tato pravidla se týkají podmínek, za kterých se tyto studie  plánují, provádějí, kontrolují, zaznamenávají, předkládají a archivují (§ 1, písmeno a, vyhl. č. 279/2005 Sb.). Nejedná se tedy o jakýsi „Kodex  dobrých mravů analytika“, za který jsou Zásady často mylně považovány, nýbrž o systém jakosti, určený pro úzce vymezenou oblast činností.  Jejich účelem je zajistit, aby hodnocení bezpečnosti chemikálií pro potřeby správních orgánů bylo založeno na údajích vysoce kvalitních,  precizních, reprodukovatelných a rekonstruovatelných.

SLP je tak komplexní systém různých typů vzájemně provázaných činností, že je jednodušší a levnější práci vykonat než se pokoušet ji falšovat.

Zásady správné laboratorní praxe jsou jediný systém jakosti závazně předepisující metody, které lze použít pro hodnocení nebezpečných  vlastností chemických látek.

Historie

Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let se začala řada  zemí zabývat kvalitou životního prostředí a potenciálními dopady  chemikálií na životní podmínky. Audity studií a inspekce testovacích  zařízení, které měly podepřít věrohodnost nově získaných dat, však  odhalily spíše opak. Chyběly primární údaje, nebyly k dispozici  vzorky testovacích systémů ani testovaných položek, odchylky od  plánu studie nebyly zdůvodněny, mnohdy ani dokumentovány.  Výjimkou nebyly ani případy, kdy nebylo možno nalézt závěrečnou zprávu studie. V takových případech postrádá audit studie  jakýkoli smysl.

Vlastní myšlenka vznikla na Novém Zélandu a postupně vznikaly  první (národní) verze zásad správné laboratorní praxe. K velkému  rozvoji a propracování tohoto systému došlo v 70. letech minulého  století ve Spojených státech. V roce 1976 vydává US Food and Drug  Administration (FDA) první zásady SLP pro neklinické studie.  O dva roky později zakládá OECD skupinu expertů, jejichž úkolem  je vypracovat směrnici společnou pro členské státy. Již v květnu  1981 přijaly členské státy OECD formální rozhodnutí o vzájemném  uznávání dat a zásady SLP tvoří přílohu č. 2 tohoto dokumentu.  Následně byly vytvořeny směrnice pro testování, které byly dále  rozpracovány a 25. 5. 1989 přijaty výborem Environmentálního  programu Spojených národů UNEP jako rozhodnutí 15/30, obecně  známé jako Londýnské směrnice o výměně informací v mezinárodním obchodu. Směrnice doporučují, aby k prokazování shody  na národní úrovni byly používány zejména inspekce a audity, aby  národní orgány využívaly k posuzování školené osoby a aby vytvářely  programy pro zavádění SLP. V roce 1995 byla při OECD vytvořena  nová skupina expertů. Výsledkem jejich činnosti bylo v roce 1997  přijetí revidovaných zásad SLP.

Evropská unie převzala systém Správné laboratorní praxe OECD  a podle tohoto rozhodnutí platí pro členské státy, že:

• vypracují národní postupy pro sledování shody se zásadami SLP,  založené na inspekcích testovacích zařízení a auditech studií,
• jmenují národní orgán, který bude vykonávat funkce a činnosti  vyžadované postupy pro sledování shody,
• budou vyžadovat, aby testovací zařízení vystavovala prohlášení,  že studie proběhla podle zásad SLP.

V rámci Evropské Unie byly zásady SLP převzaty dokumenty  Commision Directive č. 2004/10/EC z 11. 2. 2004 (zásady SLP tvoří  přílohu) a č. 2004/9/EC (revidovaná směrnice pro monitorování  shody tvoří část A přílohy, revidovaná směrnice pro provádění  inspekcí a auditů tvoří část B). Tyto dokumenty byly postupem času  implementovány do české legislativy.

Zavádění SLP v České republice

První pokusy o zavedení SLP spadají do počátku 80. let 20. sto- letí. Byla to oblast farmaceutického průmyslu, konkrétně někdejší  SPOFA, kde bylo založeno oddělení, které mělo za úkol prověřit  možnosti zavedení SLP a správné výrobní praxe (SVP) v podřízených výzkumných ústavech a podnicích. Potřeba exportu léčiv nebo  licencí s doloženými údaji o vlastnostech odpovídajícími zásadám  SLP vedla resort zdravotnictví k ustavení inspekčního orgánu SLP  ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Zmíněný inspektorát, i když v té době neměl oporu v zákoně, vykonal nesmírný kus  práce a má velký podíl na současném stavu, který lze bez nadsázky  označit za uspokojivý.

Vstup do OECD znamená pro ČR nutnost zavedení SLP, která  z členství vyplývá. V důsledku vstupu ČR do OECD dochází k legislativním změnám a vzniku řady nových legislativních předpisů.  Proces tvorby zákonů je složitý a zdlouhavý, a tak nový zákon  o chemických látkách nabývá účinnosti až 1. 1. 1999.

Situace kolem zákona, jeho uvádění do praxe a tvorba prováděcích předpisů nebyly jednoduché, okolnosti navíc komplikovala  nekompetentnost a neuvážená rozhodnutí některých úředníků.  První vyhláška o zásadách SLP nereflektovala základní požadavky zdrojových dokumentů a byla během mezinárodního auditu (listopad 1998) podrobena zdrcující leč oprávněné kritice. Samotný audit  je možno presentovat jako důsledek neuváženého a unáhleného  rozhodnutí. Nejen že v době auditu neexistovala platná legislativa  (zákon i vyhláška byly pouze v návrhu), ale nebyl ani oficiálně ustaven inspekční orgán a nebyly splněny další požadavky potřebné  k vyslovení důvěry v zavedený systém.

Zatímco v oblasti léčiv byla zúročena dlouholetá práce a systém  byl s drobnými výhradami přijat, systém v oblasti chemických látek  propadl úplně.

Jak známo, když už to nemůže být horší, situace se obrátí. Na jaře  1999 začíná spolupráce mezi inspekční sekcí SÚKL a Národním  inspekčním orgánem SLP zřízeným (ale až v roce 2000) Ministerstvem životního prostředí při ASLAB - Středisku pro posuzování  způsobilosti laboratoří ve Výzkumném ústavu vodohospodářském  T. G. Masaryka(VÚV T. G. M.).

Současný stav 

Již před oficiálním ustavením Národního inspekčního orgánu byla zahájena práce na tvorbě společného Národního programu  SLP, který je z hlediska OECD jedním z klíčových dokumentů.  Dalším, neméně důležitým krokem, byla příprava nové vyhlášky  o SLP a překlad dalších základních dokumentů OECD, týkajících  se SLP. Tyto dokumenty, z hlediska legislativy méně důležité, byly  publikovány ve Věstníku Ministerstva životního prostředí a ve  Věstníku SÚKL. 

Platná legislativa
V některých státech je inspekční (monitorovací) orgán jeden (např.  Velká Británie, Rakousko) v jiných je inspekčních orgánů více.  Jejich působnost může být omezena regionálně (např. Německo  – podle spolkových zemí), podle působnosti, tj. farmaka, chemické  látky, pesticidy atd. (např. Dánsko, Švédsko) nebo podle příslušnosti  k odpovědnému ministerstvu (např. Japonsko 7 monitorovacích  orgánů a 7 programů!).

Česká republika se v tomto případě příliš neodlišuje zvyklostem.  Existují zde dva zákony, které stanovují povinnost zavedení zásad  SLP, dvě sady prováděcích předpisů a dva inspekční orgány. Sjednocujícím prvkem jsou totožné znění příloh vyhlášek o SLP (viz  dále) a Národní program SLP. 

Oblast chemických látek a chemických přípravků 
Regulace v této oblasti se řídí následujícími předpisy:

Zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických příprav cích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 279/2005 Sb., kterou  se mění vyhláška č. 219/2004 Sb., o zásadách správné laboratorní  praxe. Zásady tvoří přílohu č. 1 vyhlášky (překlad směrnice č. 1  OECD), příloha č. 4 je překladem dokumentu OECD [C(95)8(Final)] a přílohy směrnice Commission Directive 2004/9/EC. 

Oblast léčiv 
Monitorovacím orgánem pro oblast léčiv je Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Regulace v této oblasti se řídí následujícími  předpisy:

Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých  dalších zákonů ve znění pozdějších přepisů.

Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství  č. 504/2000 Sb., kterou se stanoví správná laboratorní praxe v oblasti  léčiv. Překlad dokumentu „Rozhodnutí rady OECD [C(97)186  (final)]“ (tj. „Zásady správné laboratorní praxe OECD“) tvoří přílohu této vyhlášky.

Po provedené kontrole inspektoři SLP SÚKL vystavují protokol  o kontrole. Pokud bylo testovací zařízení v době kontroly v souladu  se zásadami SLP, vydává SÚKL na žádost testovacího zařízení  certifikát. 

Národní program SLP 
K usnadnění vzájemného uznávání výsledků neklinických studií  chemických látek pro jejich předkládání správním orgánům  členských zemí OECD je podstatná jak harmonizace postupů  přijatých pro monitorování shody se správnou laboratorní praxí,  tak porovnatelnost jakosti a přesnosti těchto údajů. Na základě  doporučených struktur, používaných mechanismů a postupů vypracovali Kontrolní orgán SLP SÚKL a Národní inspekční orgán SLP  Ministerstva životního prostředí Národní program monitorování  shody se správnou laboratorní praxí.

Program vymezuje rámec a rozsah monitorování shody se Zá sadami, popisuje organizaci národních monitorovacích orgánů  a postupy udělení osvědčení a zařazení testovacího zařízení do Národního programu SLP. Program byl vypracován podle doporučení  obsaženého ve Směrnici OECD SLP č. 2, vyhovuje požadavkům  OECD a je mezinárodně přijatelný. 

Metody OECD

Jedním z nutných předpokladů pro vzájemné uznávání výsledků je  míra jejich hodnověrnosti. Ta je založena jednak na práci ve stejném  systému jakosti (viz kap. 6.) a jednak na použití stejných metod.  To je důvod, proč Zásady jako jediný systém předepisují pro určitý  druh zkoušky konkrétní metodu.

Metody stanovené OECD lze rozdělit do čtyř základních skupin:

• metody fyzikálně chemické
• vliv na biotický systém
• degradace a akumulace
• zdravotní efekty 

Fyzikálně chemické metody
OECD stanovuje 21 fyzikálně chemických metod. Týkají se vlastností látek: teploty tání, teploty varu, rozdělovacího koeficientu noktanol voda, rozpustnosti ve vodě, hustoty kapalin a tuhých  látek, viskozity kapalin a dalších. Z hlediska SLP se jedná o typické  krátkodobé studie. Přestože se svou jednoduchostí liší od podstatně  složitějších biologických studií, mají z hlediska celkového hodnocení  nebezpečných vlastností látek své opodstatnění. To je důvod, proč  musí být i tyto jednoduché zkoušky prováděny podle Zásad. 

Vliv na biotický systém 
Testů zkoumání vlivu na biotický systém je předepsáno 17. Jedná se  o nejjednodušší testy, ve kterých jsou jako testovací systém použity  živé organismy. Jako nejznámější a nejpoužívanější testy z této  skupiny lze jmenovat metody stanovení akutní toxicity na rybách,  akutní toxicity na dafniích, inhibice růstu řas. 

Degradace a akumulace 
Tato skupina zahrnuje 8 základních testů. Z běžně používaných  lze jmenovat stanovení snadné biologické rozložitelnosti, BSK,  ChSK, ZahnWellensova metoda (stanovení úplné biologické  rozložitelnosti ve vodě rozpustných netěkavých organických látek,  při které jsou tyto látky vystaveny účinku vysokých koncentrací  mikroorganismů) a další.

Většina testů fyzikálně chemických, testů vlivu na biotický systém  i testů degradace a akumulace je převzata českou legislativou do  vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 222/2004 Sb., kterou se  stanoví metody pro zjišťování fyzikálněchemických vlastností chemických látek a chemických přípravků a vlastností chemických látek  a chemických přípravků nebezpečných pro životní prostředí. 

Vlivy na zdraví
Nejpočetnější skupinu metod tvoří ty, které jsou zaměřeny na zjišťování nebezpečných vlastností převážně na živých organismech. Patří  sem: akutní toxicita (orální, inhalační, kožní dráždivost), subakutní  toxicita, mutagenita, testování chronické toxicity, karcinogenita,  reprodukční toxicita, toxikokinetika. Jako testovací systémy jsou  používány jak vyšší organismy, tak buňky či mikroorganismy.

Uvedené metody převzala česká legislativa vyhláškou č. 443/2004  Sb., kterou se stanoví metody pro zjišťování toxicity chemických  látek a přípravků.

V současné době probíhá revize postupů, je vyvíjena snaha  o snížení počtu zvířat potřebných k testům, v řadě případů dochází  k využívání alternativních metod či modelování vlastností pomocí  počítačů. Všechny tyto metody se vyvíjejí, mnohé výsledky jsou srovnatelné s výsledky testů na živých organismech. Nesporným faktem  však je, že stav vědy a poznání dosud nejsou na takové výši, aby bylo  možno k hodnocení používat pouze modelové alternativní metody  a tak bude použití živých organismů ke konečnému rozhodnutí  o nebezpečnosti stále nutné. 

Vyhláška č. 279/2005 Sb. – zásady správné laboratorní  praxe 

Vyhláška je z hlediska Národního inspekčního orgánu SLP stěžejní  dokument. V administrativní části je konkrétně určena fyzická  osoba odpovědná za ověřování Zásad a jejich dodržování, příloha  pak stanovuje zásady správné laboratorní praxe OECD. 

Struktura vyhlášky 
Administrativní část (vlastní vyhláška) definuje zásady správné laboratorní praxe, základní pojmy a stanovuje náležitosti podání  žádosti o udělení osvědčení.

Podstatné je zřízení nezávislé právnické osoby, která ověřuje  dodržování Zásad pro účely vydání osvědčení a pro kontrolu  dodržování Zásad u držitelů osvědčení. Touto právnickou osobou  je Národní inspekční orgán správné laboratorní praxe, Středisko  pro posuzování způsobilosti laboratoří ASLAB, Výzkumný ústav  vodohospodářský T. G. Masaryka.
Osvědčení vydává Ministerstvo životního prostředí na základě  podané žádosti a po ověření (doporučení) Národním inspekčním  orgánem. Doporučení k udělení osvědčení je součástí zprávy  o kontrole testovacího zařízení.

Přílohy vyhlášky jsou čtyři. Příloha č. 1 jsou Zásady, přílohy 2  a 3 jsou vzory žádosti a osvědčení a příloha č. 4 jsou postupy pro  provádění kontrol testovacích zařízení a ověřování jejich shody se  Zásadami (ustanovení jsou převzata z dokumentů 1995 [C(95)8  v konečném znění] a jsou v souladu se směrnicí Evropského par lamentu a Rady č. 2004/9/ES.

Nejdůležitější z hlediska členství ČR v OECD i EU je příloha  č. 1 Zásady. Jedná se o doslovný překlad přílohy II dokumentu  „The OECD Principles of Good Laboratory Practice (GLP)“  Council Decision [C(97)186(Final)], přijatý dne 26. 11. 1997 Radou OECD a je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a  Rady č. 2004/10/ES. Tato příloha je totožná s přílohou vyhlášky  Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství č. 504/2000  Sb. Stejné znění Zásad bylo důležitým předpokladem k možnosti  vytvoření jediného Národního programu SLP společného pro oblast  léčiv i pro oblast chemických látek a chemických přípravků. Tuto  skutečnost ocení zejména testovací zařízení, která provádějí studie  jak v oblasti léčiv, tak i chemikálií. 

Nejdůležitější definice
Testovací zařízení – právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba  provádějící zkoušení nebezpečných vlastností a prostory a vybavení,  ve kterých provádí studie. V případě studií prováděných na více  místech se testovacím zařízením rozumí místo, kde pracuje vedoucí  studie, a veškerá jednotlivá testovací místa, která se jednotlivě nebo  jako celek mohou považovat za testovací zařízení,
Vedoucí testovacího zařízení – fyzická osoba, která odpovídá za  organizaci a činnost testovacího zařízení v souladu s touto vyhláškou  a má potřebné pravomoci,
Zadavatel – osoba, která si objednává, finančně zajišťuje a předkládá k posouzení studii,
Vedoucí studie – fyzická osoba, která je v testovacím zařízení odpovědná za celkové provedení studie,
Program – program zabezpečení jakosti, kterým je vnitřní systém  nezávislý na provádění studie, který slouží k zajišťování souladu  se Zásadami pro vedoucího testovacího zařízení, a který zahrnuje  i zaměstnance; tento systém je písemně dokumentován,
Standardní operační postupy – dokumentované postupy popisující,  jak provádět zkoušky nebo činnosti, které nejsou podrobně uvedeny  v plánu studie nebo ve zkušebních pokynech, Seznam studií – shromážděné informace, které slouží k plánování  činností a při sledování studií v testovacím zařízení, Studie–zkouška nebo soubor zkoušek, jimiž se za stanovených laboratorních podmínek nebo v prostředí testuje testovaná položka s cílem získat údaje o jejích vlastnostech a bezpečnosti podle zákona,
Krátkodobá studie – studie prováděná v krátkém časovém rozmezí  za použití rutinních a široce používaných metod,
Plán studie – dokument, který vymezuje cíl studie a návrh jejího  experimentálního provedení, včetně doplňků,
Doplněk plánu studie – dokument o zamýšlené změně plánu studie  po datu zahájení studie,
Odchylka od plánu studie – nezamýšlená změna oproti plánu studie  po datu zahájení studie,
Testovací systém – jakýkoli biologický, chemický nebo fyzikální  objekt nebo jejich kombinace použité ve studii,
Primární údaje – veškeré původní záznamy a dokumentace nebo  jejich ověřené kopie, jež byly v testovacím zařízení získány jako  výsledek pozorování a činností během studie; primárními údaji  mohou být např. fotografie, mikrofilmy nebo kopie mikroštítků, záznamy na elektronických nosičích, diktovaná pozorování, záznamy  z automatických přístrojů nebo záznamy na jakýchkoli jiných médiích uchovávajících údaje, která se běžně považují za bezpečná  pro uchovávání informací,
Datum zahájení studie – den, kdy vedoucí studie podepsal plán  studie,
Datum experimentálního zahájení studie – den, kdy byly získány  první údaje vztahující se ke studii,

Testovaná položka – chemická látka nebo chemický přípravek, které  jsou předmětem studie. 

Členění zásad SLP
Zásady jsou členěny do 10 hlavních kapitol, každá kapitola je pak  ještě dále členěna na podrobnější oblasti či jednotlivé body. V následujícím textu jsou uvedeny nejdůležitější body Zásad vyňaté  z vyhlášky 283/2001 Sb. Plný text je možno nalézt např. na adrese  http://www.env.cz/ v sekci „Legislativa“. 

Organizace a zaměstnanci testovacího zařízení 

Vedoucí testovacího zařízení
Vedoucí testovacího zařízení zajišťuje v příslušném testovacím  zařízení dodržování těchto Zásad.

Vedoucí testovacího zařízení v rámci své působnosti zejména  zajišťuje, 

• že je k dispozici dokument, který jej určuje jako osobu, jež nese  odpovědnost za vedení testovacího zařízení, v souladu s těmito  Zásadami,
• že jsou k dispozici kvalifikovaní zaměstnanci; prostory, vybavení a materiály umožňující včasné a řádné provedení studie,
• že jsou vypracovány a dodržovány technicky platné standardní  operační postupy, a tyto postupy, ať již původní či revidované,  schvaluje,
• před zahájením každé studie jmenování vedoucího studie, který  má příslušnou kvalifikaci, výcvik a praxi; náhrada vedoucího studie probíhá podle stanovených postupů a je dokumentována,
• dokumentované schválení plánu studie vedoucím studie, 
• uchovávání všech platných i neplatných verzí standardních operačních postupů alespoň v jednom exempláři,
• jmenování zaměstnance odpovědného za vedení archivu,
• evidenci studií a uchovávání jejich seznamu,
• charakterizaci testovaných a referenčních položek. Vedoucí testovacího zařízení v rámci své působnosti stanovuje  postupy, které zaručují, že jsou počítačové systémy vhodné pro  zamýšlený účel a jsou validovány, používány a udržovány v souladu  s těmito Zásadami. 

Vedoucí studie 
Vedoucí studie je jedinou řídicí osobou studie a odpovídá vedoucímu testovacího zařízení za celkové provedení a za závěrečnou  zprávu studie.

Vedoucí studie v rámci své působnosti schvaluje plán studie a veškeré doplňky plánu studie a opatřuje je svým podpisem a datem. Vedoucí studie v rámci své působnosti zajišťuje, aby:

• zaměstnanci útvaru zabezpečování jakosti měli včas k dispozici  kopii plánu studie a veškerých jeho doplňků a účinně spolupracuje se zaměstnanci útvaru zabezpečování jakosti v průběhu  studie,
• zaměstnanci, kteří se podílejí na studii, měli k dispozici plán studie  před jejím experimentálním zahájením, veškeré jeho doplňky  a standardní operační postupy,
• se dodržovaly postupy uvedené v plánu studie; posuzuje a dokumentuje vliv veškerých odchylek od plánu studie na jakost  a integritu studie a pokud je to nutné, provádí nápravná opatření;  v průběhu studie hodnotí a potvrzuje odchylky od standardních  operačních postupů,
• veškeré získané primární údaje byly úplně dokumentovány  a zaznamenávány,
• počítačové systémy použité ve studii byly validovány,
• po ukončení studie byly archivovány plán studie, závěrečná  zpráva, primární údaje a podpůrný materiál.
• vedoucí studie stvrzuje svým podpisem s uvedením data závěrečnou zprávu a tím přebírá odpovědnost za platnost údajů a uvede  rozsah souladu studie s těmito Zásadami.

Program

Testovací zařízení má dokumentovaný program zaručující, že studie  jsou prováděny v souladu s těmito Zásadami.

Program zabezpečování jakosti je prováděn zaměstnancem nebo  zaměstnanci, kteří jsou přímo podřízeni vedoucímu testovacího  zařízení a jsou dobře obeznámeni s testovacími postupy.

Zaměstnanci, kteří zabezpečují jakost dané studie, se nemohou  podílet na jejím provádění.

Zaměstnanci zabezpečující jakost v rámci své působnosti:

• ověřují, že plán studie obsahuje informace požadované pro dosažení souladu s těmito Zásadami; toto ověření se dokumentuje,
• provádějí inspekce za účelem zjištění, zda veškeré studie probíhají v souladu s těmito Zásadami; inspekcemi také zjišťují, zda  zaměstnanci provádějící studii mají k dispozici a řídí se plány  studií a standardními operačními postupy.
• kontrolují závěrečné zprávy a stvrzují, že metody, postupy a pozorování jsou popsány věrně a přesně a že zaznamenané výsledky  přesně a úplně odrážejí primární údaje studií,
• vystavují a stvrzují podpisem prohlášení přikládané k závěrečné  zprávě, které uvádí kategorie inspekcí a data jejich uskutečnění,  včetně částí kontrolované studie, data oznámení výsledků inspekcí  vedoucímu testovacího zařízení a vedoucímu studie, popřípadě  také vedoucímu dílčího zkoušení. Toto prohlášení rovněž potvrzuje, že závěrečná zpráva odráží primární údaje.

Prostory

Testovací zařízení musí mít prostory takové velikosti, konstrukce a  umístění, aby vyhovovaly požadavkům studie a aby byly minimalizovány rušivé faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit platnost studie.

Prostory pro testovací systémy 
Prostory pro testovací systémy mají takový počet místností nebo  sekcí, aby se zajistilo oddělení testovacích systémů a jednotlivých  projektů, používajících materiály nebo organismy, o nichž je známo  nebo jsou podezřelé, že jsou biologicky nebezpečné.

K dispozici jsou skladovací prostory pro zásoby a zařízení. Skladovací prostory jsou odděleny od místností nebo sekcí, v nichž se  nacházejí testovací systémy, a musí zabezpečit náležitou ochranu  před napadením škůdci, kontaminací a znehodnocením.

Jsou vyčleněny oddělené prostory pro příjem a ukládání testovaných a referenčních položek a pro míšení testovaných položek  s vehikulem, aby se zabránilo kontaminaci nebo záměnám.

Prostory pro archiv
Prostory pro archivy jsou vybaveny tak, aby zajišťovaly bezpečné  uskladnění a vyhledávání plánů studií, primárních údajů, závěrečných zpráv,vzorků testovaných položek a vzorků testovacích systémů.  Konstrukce archivů a archivační podmínky se navrhují tak, aby  chránily archivovaný materiál před předčasným znehodnocením.

Manipulace s odpady a jejich odstraňováni probíhá tak, aby  nebyla ohrožena integrita studií; to zahrnuje zajištění prostor pro  sběr, ukládání a odstraňování odpadů a postupy pro dekontaminaci  a přepravu.

Přístroje, materiály a činidla

Přístroje, včetně validovaných počítačových systémů, používané  pro získávání, ukládání a vyvolávání údajů a pro sledování pro středí souvisejícího se studií, mají konstrukci a kapacitu úměrnou  potřebám studie.

Přístroje a materiály použité ve studii neovlivní nežádoucím  způsobem testovací systémy.

Chemikálie, činidla a roztoky se označují názvem, popřípadě  koncentrací, dále údajem o době použitelnosti a instrukcemi o specifických skladovacích podmínkách. Rovněž jsou k dispozici údaje týkající se původu, data přípravy a stability. Dobu použitelnosti lze  prodloužit na základě dokumentovaného zkoušení nebo analýzy. 

Testovací systémy 

Testovací systémy fyzikálně chemické
Umístění a vlastnosti přístrojů používaných k získávání chemických  a fyzikálních údajů odpovídají potřebám studie; jejich konstrukce  a kapacita je úměrná účelu použití. 

Testovací systémy biologické  
Vytvoří a udržují se řádné podmínky pro umístění, ustájení, ošetřování a manipulaci s biologickými testovacími systémy, aby se  zaručila jakost údajů.

Nově získané zvířecí a rostlinné testovací systémy se izolují, dokud  není vyhodnocen jejich zdravotní stav. Pokud se objeví neobvyklý  úhyn nebo onemocnění, daná dodávka se nepoužije pro studie  a případně se testovací systémy usmrtí v souladu se zvláštním práv ním předpisem. Při experimentálním zahájení studie jsou testovací  systémy prosté jakýchkoli onemocnění nebo stavů, které by mohly  nepříznivě ovlivnit účel nebo průběh studie. Testovací systémy, které  během studie onemocní nebo se zraní, se izolují nebo léčí, pokud  je to nutné pro zachování integrity studie, v souladu se zvláštním  právním předpisem. Veškeré diagnózy a léčba jakýchkoli onemocnění před nebo v průběhu studie se zaznamenávají.

Záznamy o zdroji, datu a podmínkách dodávky testovacích systémů se uchovávají.

Veškeré informace, které jsou potřebné k řádné identifikaci testovacích systémů, se uvádějí na jejich klecích nebo nádobách.  Individuální testovací systémy, které jsou v průběhu studie vyjmuty  z klecí nebo nádob, se dle možností označí.

Testované a referenční položky

Zaznamenávají se a uchovávají údaje charakterizující testované  a referenční položky, data jejich přijmu, doby použitelnosti, přijatá  množství a množství použitá ve studiích.

Manipulace, vzorkování a uskladnění se provádějí tak, aby se  vyloučila případná záměna a kontaminace a zabezpečil se přijatelný  stupeň homogenity a stability.

Každá testovaná a referenční položka je příslušně identifikována, např. kódem, registračním číslem CAS (Chemical Abstracts Service  Registry Number), názvem, biologickými parametry a podobně.

V případech, kdy testovanou položku dodává zadavatel, je sta noven postup vypracovaný společně zadavatelem a testovacím  zařízením, kterým se ověřuje totožnost testované položky, jež je  předmětem studie.

Standardní operační postupy

Testovací zařízení má vypracované písemné standardní operační postupy schválené vedoucím testovacího zařízení, určené k zajištění jakosti a  úplnosti údajů vytvářených v testovacím zařízení. Revize standardních  operačních postupů schvaluje vedoucí testovacího zařízení.

Každá součást testovacího zařízení má k okamžitému použití  platné verze standardních operačních postupů, které se vztahují  k činnostem zde vykonávaným. Přílohami těchto standardních  operačních postupů mohou být publikované učebnice, analytické  metody, publikace a příručky.

Odchylky od standardních operačních postupů, které se týkají  studie, se dokumentují a potvrzují vedoucím studie, popřípadě  vedoucím dílčího zkoušení. Standardní operační postupy jsou k dispozici zejména pro následující činnosti v testovacím zařízení:  

Testované a referenční položky

• příjem, ověření totožnosti, značení, manipulace, vzorkování  a uskladnění. 

Přístroje, materiály a činidla

– přístroje:

• obsluha, údržba, čištění a kalibrace,
• počítačové systémy
• validace, provozování, údržba, spolehlivost, změnové řízení  a zálohování,
• materiály, činidla a roztoky, příprava a značení. 

Vedení záznamů, zapisování, uchovávání a vyhledávání 

• kódování studií, sběr údajů, příprava zpráv, systémy indexů, manipulace s údaji včetně používání počítačových systémů. 

Testovací systémy (pokud připadá v úvahu)

• příprava místností a podmínky prostředí pro testovací systém,
• postupy pro příjem, přenos, řádné umístění, charakterizaci,  identifikaci a péči o testovací systém,
• příprava testovacího systému, pozorování a vyšetření na začátku,  během a na konci studie,
• zacházení s jedinci testovacího systému; kteří jsou nalezeni  v průběhu studie umírající nebo mrtví,
• odběr, identifikace a manipulace se vzorky testovacího systému včetně pitvy a histopatologie, umístění testovacích systémů  v plánu prostor testovacího zařízení. 

Postupy zabezpečování jakosti 

• Postupy zaměstnanců útvaru zabezpečování jakosti při plánování,  rozvržení, provádění, dokumentování a způsobu zaznamenávání  inspekcí.

Provedení studie

Pro každou studii existuje před jejím zahájením písemný plán studie.  Plán studie je schválen podpisem vedoucího studie s uvedením data  podpisu a je ověřen jeho soulad s těmito Zásadami zaměstnanci  útvaru zabezpečování jakosti.

V případě krátkodobých studií lze použít obecný plán studie, který  je provázen doplňkem specifikujícím každou studii. 

Obsah plánu studie

• identifikace studie, testované a referenční položky,
• informace o zadavateli a testovacím zařízení,
• časové údaje,
• odkaz na Pokyn OECD pro zkoušení chemikálií nebo na jiný  dokumentovaný postup či metodu provádění zkoušek.
• seznam záznamů, které se uchovávají. 

Provedení studie
Každá studie se jednoznačně označí. Veškeré položky týkající se  této studie nesou toto označení. Vzorky testovacích systémů musí  být označeny tak, aby bylo možné prokázat jejich původ. Takové  označení musí umožnit dohledatelnost příslušného vzorku testovacího systému a studie.

Studie se provádí podle plánu studie.

Zpráva o výsledcích studie

Pro každou studii se vypracuje závěrečná zpráva. V případě krátkodobých studií lze připravit standardizovanou závěrečnou zprávu  doplněnou o specifický dodatek.

Závěrečná zpráva se opatřuje podpisem vedoucího studie, který  tímto přijímá odpovědnost za platnost údajů, s uvedením data  podpisu. Uvede se rozsah souladu s těmito Zásadami. 

Obsah závěrečné zprávy

• identifikace studie, testované a referenční položky,
• informace o zadavateli a testovacím zařízení,
• data experimentálního zahájení a ukončení studie,
• prohlášení programu zabezpečování jakosti, které uvádí kategorie  inspekcí a data jejich uskutečnění, včetně částí inspektované  studie, data oznámení výsledků inspekcí vedoucímu testovacího  zařízení a vedoucímu studie, popřípadě také vedoucímu dílčího  zkoušení. Toto prohlášení rovněž potvrzuje, že závěrečná zpráva  odráží primární údaje,
• popis materiálů a zkušebních metod,
• výsledky,
• místa, kde jsou uchovávány plán studie, vzorky testovaných a  referenčních položek, vzorky testovacích systémů, primární údaje  a závěrečná zpráva. 

Ukládání a uchovávání záznamů a materiálů 

V archivu se uchovávají nejméně po dobu 10 let následující záznamy  a materiály:

• plán studie, primární údaje, vzorky testovaných a referenčních  položek, vzorky testovacích systémů a závěrečná zpráva pro  každou studii,
• záznamy veškerých inspekcí provedených zaměstnanci útvaru  zabezpečování jakosti a základní rozvrhy,
• záznamy o kvalifikaci, výcviku a praxi zaměstnanců a popisy jejich práce,
• záznamy a zprávy o údržbě a kalibraci přístrojů,
• validační dokumentace pro počítačové systémy,
• veškeré předchozí a platné verze standardních operačních po stupů,
• záznamy o monitorování prostředí.

Pokud vzorky testovaných a referenčních položek a vzorky testovacích  systémů jsou zlikvidovány před uplynutím požadované doby ulo žení, takový postup se z dokumentuje a zdůvodní.Vzorky testovaných  a referenčních položek a vzorky testovacích systémů se uchovávají  pouze tak dlouho, dokud jejich jakost umožňuje hodnocení.

Do archivu mají přístup pouze zaměstnanci určení vedoucím  testovacího zařízení. Vstup materiálu do archivu a výstup z něj se  zaznamenává.

Jestliže dojde k ukončení činnosti testovacího zařízení nebo zařízení smluvně zajišťujícího archivaci a neexistuje právní nástupce,  archivovaný materiál se přemístí do archivů zadavatelů studií. 

Užitečné odkazy
http://www.env.cebin.cz/_nav/_index_hp.html Národní program  SLP v sekci Periodika/Věstník/11 Metodické dokumenty
http://www.oecd.org. – správná laboratorní praxe OECD, směrnice http://europa.eu.int/comm/enterprise/chemicals/glp/glp.htm  – informace o evropské legislativě v oblasti SLP
http://www.vuv.cz/ASLAB.html  stránky ASLAB  posuzování způsobilosti laboratoří, správná laboratorní praxe  Národní inspekční  orgán SLP, mezilaboratorní porovnávání zkoušek
http://www.sukl.cz inspekční orgán v oblasti léčiv v sekci Léčiva/ SLP 

ZDROJ:
Finger, Petr – Koruna, Ivan. Správná laboratorní praxe – historie, zavádění, legislativa a zásady SLP. In Chemické listy, č. 5, r. XV, 2005. S. 8 – 12.