Plnění lahví LPG bez souhlasu vlastníka

Situace obalového konta, ve kterém probíhá distribuce zkapalněného uhlovodíkového plynu (dále jen LPG – Liquefied Petroleum Gas – hořlavé plyny – propan, butan a směs propan-butanu a dále jejich izomery) je dlouhodobě nesystémová. Po privatizaci plynárenství se lahve k dopravě LPG rozdělily mezi současné distributory bez jakékoli identifikace, a ani za 30 let se nepodařilo najít takové řešení, aby každá lahev měla svého vlastníka, který by mimo jiné zajišťoval nutné periodické zkoušky lahví.

Před několika lety byl v energetickém zákoně učiněn alespoň pokus (§ 3 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb.), kdy byla zakotvena povinnost provádět pravidelné provádění tlakových zkoušek, kontrolu a opravy lahví a zákaz plnění propan-butanových lahví bez souhlasu jejich vlastníka. Nedávno jsem získal poněkud překvapivé Rozhodnutí předsedy Rady Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). ERÚ jako věcně příslušný správní orgán zastavil správní řízení ve věci přestupku, kterého se měla obviněná strana dopustit tím, že v definované době porušila zákaz stanovený v § 3 odst. 6 energetického zákona, tj. plnit propan-butanové lahve bez souhlasu jejich vlastníka.

V Rozhodnutí Rady ERÚ, ke kterému již není přípustný opravný prostředek, je mj. uvedeno: „Poškozená strana by nejprve musela spolehlivě prokázat své vlastnické právo k předmětným propan-butanovým lahvím, u nichž měl absentovat její souhlas s plněním. Poškozená strana však nic takového v řízení neprokázala a své vlastnické právo dovozuje toliko pouze z vizuálního označení. Poškozená strana nadto své vlastnictví dovozuje především z vizuálního označení lahví, které však nemůže být pro určení vlastnického práva spolehlivým podkladem. Opatří-li si totiž zákazník koupí jakékoliv zboží s logem jakékoliv společnosti, propan-butanové lahve nevyjímaje, neznamená to, že se nestává vlastníkem tohoto zboží toliko z toho důvodu, že je zboží opatřeno právě logem dotčené obchodní společnosti. A contrario zjevně neplatí, že nějaká věc je ve vlastnictví určité osoby proto, že ji tato osoba označila značkou. Taková argumentace poškozené strany se jeví jako absurdní. Rovněž z této skutečnosti lze usuzovat, že koupí-li zákazník propan-butanovou lahev, zcela legitimně se považuje za jejího vlastníka, pročež je jako vlastník této láhve oprávněn s ní dále nakládat, zejména zvolit, u kterého obchodníka svoji prázdnou lahev za plnou vymění, v důsledku čehož pozbyde své vlastnické právo k lahvi původní a nabyde vlastnické právo k lahvi nové.

V Rozhodnutí je také zcela nezvykle uveden komentář Rady ERÚ k výše uvedenému paragrafovému znění energetického zákona: „Předně je třeba podotknout, že uvedené znění je v energetickém zákoně zakotveno nesystematicky, zcela mimo věcný rámec jeho právní úpravy, neboť obchod s propan-butanovými lahvemi nelze podřadit pod trh s plynem, který je uvedeným zákonem regulován. Právní úprava plnění propan-butanových lahví v energetickém zákoně je rozsahem natolik úzká, že z ní závěry, které zastává poškozená strana, nelze dovodit. Především samotný energetický zákon vlastníka propan-butanových lahví nedefinuje ani nestanoví právní režim jejich oběhu na trhu. Už samotné porovnání znění § 3 odst. 5 energetického zákona se zněním jeho § 3 odst. 6, jež se v podstatné části překrývají, je minimálně zavádějící, nadto dotčená právní úprava vůbec nezohledňuje povinnosti vyplývající obchodníkům s propan-butanovými lahvemi v oblasti ochrany spotřebitele a ochrany hospodářské soutěže.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail