Kategorizace prací u drobného podnikatele

Zdroj: 

Na dotaz odpověděl Ing. Jiří Vala, Ph.D.

Jak postupovat při kategorizaci prací u drobného podnikatele, kdy jeden ze zaměstnanců opravuje drobnou elektroniku a pro dočišťování (např. vyčištění skla mobilního telefonu) nárazově používá rozpouštědla (např. izopropylalkohol nebo technický benzín) a druhá zaměstnankyně uklízí prostory a k tomu používá běžné mycí prostředky. Je možné tyto zaměstnance zařadit automaticky do druhé kategorie? Nebo je nejdříve nutné měření, zda nejsou překročeny hygienické limity? Dovedu si představit měření hygienických limitů u technika, ale ne u uklízečky. Cena za měření je pro drobného podnikatele problém.

Kategorizace prací je upravena § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

V § 2 odst. 1 této vyhlášky, která je prováděcím právním předpisem k zákonu č. 258/2000 Sb., se uvádí, že zařazení práce do kategorie vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Hodnocení zdravotního rizika zaměstnance, který je při práci exponován chemické látce nebo směsi se pak provádí v souladu s § 10 nařízení vlády č. 361/2006 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Požadavek na provedení vlastního hodnocení rizik vychází z § 102 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

V případě, že zaměstnanci nakládají s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi, je při hodnocení rizik spojených s konkrétní prací důležité vždy vycházet z příslušného bezpečnostního listu k dané látce nebo směsi (především z oddílu 2, 3, 6, 7 a 8 bezpečnostního listu).

U některých nebezpečných látek nebo směsí se při jejich zařazování do kategorie postupuje individuálně na základě hodnocení jejich toxikologických vlastností, jejich cest vstupu do organismu a jejich míry expozice. Tyto látky nebo směsi jsou definovány H-větami (viz příloha č. 1 bod 2 odst. 3 vyhlášky č. 432/2003 Sb.), které naleznete na štítku nebo v bezpečnostním listu příslušné látky.

V případě úklidových prací při použití čistících nebo desinfekčních látek nebo směsí se v některých případech může jednat například o větu  H 317 „Může vyvolat kožní reakci" nebo větu H 334 „Při vdechování může vyvolat příznaky alergie nebo astmatu nebo dýchací potíže". Vždy záleží na dané používané látce nebo směsi a jejich nebezpečných vlastnostech, které musí být při provádění hodnocení rizik brány v úvahu.

Samozřejmě, měření rizikových faktorů, v tomto případě chemických látek v ovzduší, je pro objektivizaci zátěže zaměstnance ideálním řešením. Ovšem, na druhou stranu, v případech, kdy zaměstnanci s touto chemickou látkou nebo směsí přicházejí do styku jen po velmi krátkou dobu, by bylo asi neúčelné a v některých případech i nereálné (látky, které nemají stanoveny přípustné expoziční limity nebo u látek definované H-větami, jak je výše uvedeno) vždy provádět příslušné měření.

Autor článku: 

Komentáře

S uvedeným lze souhlasit,

25.03.2019 - 07:11 Norbert Chalupa
S uvedeným lze souhlasit, nicméně myslím si, že ze zdravotního hlediska rozhodujícími faktory pro uvedené činnosti v charakteristické směně budou rovněž fyzická zátěž (lokální zátěž malých svalových skupin) a pracovní poloha (přijatelné, nepřijatelné pracovní polohy). Za tím účelem by bylo nutno provést měření nebo vyšetření uvedených faktorů. Samozřejmě, že bez znalosti konkrétních podmínek uvedených činností nelze jednoznačně stanovit, zda měření či vyšetření faktorů je nutno provést autorizovanými firmami, ale vycházím ze zkušeností, že v praxi tomu tak často bývá, zejména u uklízeček. Druhá možnost je, že si zaměstnavatel zařadí práce do kategorie I., přičemž tuto skutečnost nikomu nikde neohlašuje.

Celá situace, která nyní

01.04.2019 - 08:33 Michal Pšánský
Celá situace, která nyní kolem kategorizace je, jen motivuje drobné podnikatele, aby zařazovali veškeré pracovní pozice do kategorie 1. Drobní podnikatelé, kteří mají jednoho zaměstnance, si nemohou finančně dovolit měření faktorů, které se může vyšplhat i ke 100.000 Kč.

Lokální svalová zátěž

09.04.2019 - 11:58 Jakub Rozehnal
Jenom drobný komentář, jedná se o nařízení vlády č. 361/2007, ne 361/2006 jak je uvedeno v textu. Co se týká hodnocení pracovních poloh a lokální svalové zátěže nemyslím si, že by byla nutnost provádět ihned měření. Nová úprava nařízení vlády č. 361/2007 umožňuje v § 25 odst. 9 zajistit odborné posouzení pracoviště, které je podstatně levnější než samotné měření. U nás ve firmě jsme za to platili cca. 6 000 Kč (bez dopravy). Z mé zkušenosti bohužel dochází k různým interpretacím této úpravy místně příslušnými KHS. Dokud tato úprava nebyla obsažena v nařízení vlády, tak i přesto některé KHS (minimálně jeden kraj) uznávali tyto odborné posouzení a jiné zas ne. Jakým způsobem k tomu přistupují teď, když je opora ve výše zmíněném nařízení, toť otázka. Samozřejmě zde musí být splněna podmínka, že na pracovišti nebyli zjištěny žádné nemoci z povolání.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail