Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel ve světle zákona č. 411/2005 Sb. - I. část

S účinností od 1.července 2006 došlo ke změnám při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů některých typů motorových vozidel. V souladu s přechodným ustanovením zákona musí být změny realizovány do 31. 12. 2007. I. část článku informuje zejména o preventivních lékařských prohlídkách a dopravně psychologickém vyšetření.

S účinností od 1.července 2006 došlo ke změnám při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů některých typů motorových vozidel. V souladu s přechodným ustanovením zákona musí být změny realizovány do 31. 12. 2007.

S ohledem na vývoj nehodovosti při silničním provozu nelze jinak než záměr zákonodárce směřující ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu podpořit a hledat možnosti a nástroje pro jeho efektivní aplikaci.

Při aplikaci zákona je vždy nutné postupovat v souladu s vlastním právním názorem, neboť podle platných předpisů není nikdo oprávněn provádět výklad právního předpisu s výjimkou soudu, který je oprávněn výklad provádět pouze v konkrétní věci, o které rozhoduje. Cílem níže uvedených informací je čtenáři zpřístupnit některé věcné a právní vazby související se změnami při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů některých typů motorových vozidel.

Informace jsou děleny do částí:
Výchozí informace
Lékařské preventivní prohlídky
Dopravně psychologické vyšetření
Neurologické a EEG vyšetření
Úhrada nákladů souvisejících s požadovanými vyšetřeními
Další možné problémy
Návrh postupu při vydání posudku

Výchozí informace

Dne 1. 7. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon“).

Nově zákon v § 87a stanoví povinnost podrobit se dopravně psychologickému vyšetření a vyšetření neurologickému, včetně elektroencefalografického (dále jen "EEG"). Tuto povinnost mají:

  • držitelé řidičského oprávnění skupin C, C+E a C1+E, kteří řídí nákladní automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo speciální automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo jízdní soupravu, která je složena z nákladního automobilu a přípojného vozidla nebo ze speciálního automobilu a přípojného vozidla a jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 7 500 kg (dále jen „řidič nákladního automobilu“), a 
  • držitelé řidičského oprávnění skupin D a D+E a podskupin D1 a D1+E, kteří řídí motorové vozidlo zařazené do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění; vozidlem se rozumí automobil nebo motorové vozidlo určené pro přepravu osob s více než 8 místy k sezení, kromě místa řidiče, jehož maximální přípustná hmotnost převyšuje 750 kg. (dále jen „řidič autobusu“).

Uvedená povinnost se netýká těch řidičů, kteří provádějí silniční dopravu soukromé povahy, pokud není tato prováděna za úplatu, a dále řidičů vozidel požární ochrany.

Zákon dále stanoví

  • požadovaným vyšetřením je řidič povinen se podrobit před zahájením výkonu uvedené činnosti, dalšímu vyšetření nejdříve šest měsíců před dovršením 50 let a nejpozději v den dovršení 50 let a dále pak každých pět let,
  • náklady související s dopravně psychologickým vyšetřením a vyšetřením neurologickým, včetně EEG (dále jen „požadovaná vyšetření“) hradí řidič a 
  • rámcově odbornost osob provádějících požadovaná vyšetření.

Důvody, pro které zákonodárce přistoupil k rozšíření povinností uvedené skupiny řidičů, jsou uvedeny v důvodové zprávě k ustanovení § 87a vládního návrhu zákona, která zní:

„Profese řidiče je velmi náročná na duševní a fyzický stav. Z hlediska ochrany účastníků provozu na pozemních komunikacích je žádoucí, aby řidiči autobusů a nákladních a speciálních vozidel a soupravy nad 7500 kg byli podrobeni dopravně-psychologickému vyšetření. Přestože jsou stanoveny bezpečnostní přestávky pro řidiče nákladních vozidel a autobusů podle dohody AETR, dochází k usnutí řidičů, což je nezřídka příčinou tragické dopravní nehody. Z tohoto důvodu se navrhuje vyšetření elektroencefalografistou, který zjišťuje náchylnost na mikrospánek řidiče pomocí EEG. Tato zkouška pomocí fotostimulátoru (do očí bliká v různém kmitočtu lampa) stimuluje únavu řidiče a může za určitých okolností způsobit až bezvědomí. Podle odborných odhadů má 20 % lidí epileptický nález na mozku, který může být pro řidiče profesionální překážkou v práci. Toto vyšetření musí postoupit strojvůdce nebo řidič tramvaje podle vyhlášky č. 101/1995 Sb., kterou se vydává řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy.“

Lékařské preventivní prohlídky

  • Vzhledem k tomu, že výsledky nově požadovaných vyšetření jsou podle zákona podkladem pro vydání posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, je zřejmé, že i tato vyšetření, pokud se jedná o zdravotní péči, jsou součástí závodní preventivní péče a posudek vydává v souladu s § 87 zákona lékař zařízení závodní preventivní péče, poskytujícího zaměstnavateli tuto péči. Ani nově požadovaná vyšetření nevylučují odbornou podmínku posuzovat zdravotní způsobilost pouze při znalosti konkrétních pracovních podmínek, za kterých je práce vykonávána.
  • Přechodné ustanovení zákona řeší problematiku zdravotní způsobilosti řidičů, kteří uvedenou činnost vykonávají již k datu jeho účinnosti. Zákon č. 411/2005 Sb. v přechodném ustanovení v části první, článku II stanoví „Dopravně psychologickému vyšetření a neurologickému a EEG vyšetření je držitel řidičského oprávnění uvedený v § 87a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, povinen se podrobit v termínu pravidelné lékařské prohlídky podle § 87 odst. 2, nejpozději však do 31. prosince 2007.“ Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že povinnost podrobit se daným vyšetřením není stanovena k datu účinnosti zákona (tj. k 1. 7. 2006), ale její splnění je rozloženo na 18 měsíců.
  • Uvedená povinnost se týká té části řidičů, u kterých zákon klade důraz na zdravotní stav stanovením pravidelných prohlídek již od počátku své účinnosti. Zákon nerozlišuje, zda nákladní automobil nebo autobus řídí osoba samostatně výdělečně činná v režimu živnostenského zákona, nebo zaměstnanec.
  • Co se jeví jako nesystémové, je skutečnost, že zvýšený důraz na zdravotní stav a osobnostní kvality klade zákon pouze u těch řidičů nákladního automobilu nebo autobusu, kteří provádějí tuto činnost za úplatu. Důvodem podporujícím zákon však může být fakt, že řízení ve volním režimu a za duševní pohody je méně náročné. V případě, kdy řízením je plněna povinnost, pro kterou nelze režim řízení přizpůsobit potřebám řidiče, dochází často k takovému zatížení organismu, které nejenom vede k předčasné únavě, ale může být též provokujícím momentem k projevu dosud skryté nemoci. Nároky práce pak mnohdy převyšují i možnosti uvědomění si osobní zodpovědnosti řidiče, na kterou zákon též klade důraz.
    Žadatelů o řidičské oprávnění ani řidičů nákladních automobilů nebo autobusů pro vlastní potřebu se uvedená povinnost netýká.
  • Co lze považovat za určitý nedostatek zákona, je skutečnost, že obdobný režim nebyl stanoven též pro řidiče, kteří při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívají zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení. Náročnost řízení je v těchto případech s ohledem na bezpečnost silničního provozu srovnatelná. Rozdíl je snad pouze v tom, že při plnění zvláštních povinností je nutné klást důraz zejména na schopnost rychlé reakce a rychlého rozhodování, zatímco v případě řidičů nákladních automobilů a autobusů zejména na schopnost udržet pozornost v odpovídající kvalitě s ohledem na zpravidla monotónní režim řízení motorového vozidla a s tím související únavu.
  • Povinnost podrobit se požadovaným vyšetřením zákon stanoví před započetím činnosti a dále v 50 letech a pak každých pět let. Pokud pomineme odborné problémy s interpretací výsledků zejména EEG vyšetření při posudkové péči a další nejasnosti při stanovení druhu neurologického a EEG vyšetření (komplexní nebo cílené, EEG bez nebo s využitím aktivačních metod) pro zjištění změn zdravotního stavu souvisejících se stárnutím organismu a jeho zdravotní způsobilostí k řízení motorových vozidel (na rozdíl od dopravně psychologického vyšetření), pak jako pozitivní důsledek lze hodnotit stanovení doby prvé pravidelné prohlídky v pětileté periodicitě. Zákon totiž stanoví termín k provedení požadovaných vyšetření na dobu nejdříve šest měsíců před dovršením 50 let a nejpozději v den dovršení 50 let. S ohledem na to, že požadovaná vyšetření jsou podle zákona podkladem k posudku o zdravotní způsobilosti, musí být ve stejném termínu provedena i pravidelná prohlídka. Vzhledem k tomu, že termín této prohlídky je často diskutovaným problémem, lze předpokládat, že v tomto smyslu bude usměrněno provádění i dalších navazujících pravidelných prohlídek.

Dopravně psychologické vyšetření

  • Zákon nově požaduje, aby se řidiči nákladních automobilů a autobusů podrobili dopravně psychologickému vyšetření. Podle důvodové zprávy je zřejmé, že cílem požadovaných vyšetření je zjištění schopnosti koncentrace, rychlosti reakce, poruch vědomí včetně zvýšené spánkové aktivity a dalších stavů snižujících bezpečnost silničního provozu. Uvedené vymezení však souvisí na straně jedné s vrozenými vlohami, schopnostmi nebo charakterem řidiče, tedy osobnostními vlastnostmi, jejichž hodnocení nenáleží do zdravotní péče, na straně druhé však může být příznakem nemoci, která omezuje nebo vylučuje řízení motorových vozidel, tedy souvisí s kvalitou zdraví a posuzováním zdravotní způsobilosti, kterou může limitovat. Společné těmto stavům většinou je, že řidič si uvedené skutečnosti buď neuvědomuje nebo není schopen reálně hodnotit jejich možné důsledky.
  • Z uvedeného je zřejmé, že jedním ze základních problémů zákona je odborně naprosto nesprávně nastavená vazba mezi dopravně psychologickým vyšetřením a zdravotní způsobilostí, resp. zdravotní péčí obecně. Zákonodárce zcela pominul skutečnost, že dopravní psychologie je činnost odborníků s psychologickým vzděláním zaměřená na zjišťování osobnostních vlastností řidiče a hodnocení jejich vlivu na činnosti vykonávané v dopravě, zejména s ohledem na bezpečnost dopravy, a to bez ohledu na zdravotní stav řidiče. Dopravně psychologické vyšetření není součástí zdravotní péče.
  • Je nutné mít na zřeteli, že činnost psychologů s výjimkou těch, kteří jsou zdravotnickými pracovníky podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, nenáleží do působnosti rezortu zdravotnictví a je vykonávána v režimu živnostenského zákona. Pokud řidič k tomu nedá výslovný souhlas, není zdravotnický pracovník oprávněn dopravnímu psychologovi podat informace vedené ve zdravotnické dokumentaci řidiče. Uvedená limitace platí i v případech, kdy dopravně psychologické vyšetření vykonávají jako další činnost kliničtí psychologové, neboť jejich činnost v daném případě nesouvisí s poskytováním navazující zdravotní péče.
  • Z uvedeného dále vyplývá, že posuzující lékař není odborně způsobilý hodnotit výsledky dopravně psychologického vyšetření. Proto ani nemůže být toto vyšetření jiným než formálním podkladem nezbytným pro vydání posudku o zdravotní způsobilosti, za jehož kvalitu nese odbornou i právní odpovědnost posuzující lékař. Nelze však vyloučit, že v případě pochybností vzniklých v souvislosti se závěry dopravně psychologického vyšetření, si posuzující lékař může jako další podklad pro své rozhodnutí vyžádat vyšetření a posouzení klinickým psychologem, ale vždy v souvislosti s pochybnostmi o kvalitě zdraví, resp. zdravotní způsobilosti. Obdobné postavení má i klinický psycholog v rámci výkonu zdravotnického povolání. Závěr lékařského posudku vydaného v režimu „lege artis“ (= odborně správný postup) musí být vždy podložen zjištěným zdravotním stavem. Písemné vyhotovení dopravně psychologického vyšetření je tedy pouze nezbytným formálním předpokladem pro vydání, resp. předání, posudku, a to bez ohledu na jeho obsah.
  • Dalším problémem je nakládání s dokladem o provedení dopravně psychologického vyšetření. Neurologické a EEG vyšetření jsou jedním z odborných podkladů pro vydání posudku na základě zjištění zdravotního stavu a přímo ovlivňují jeho kvalitu. Naproti tomu doklad o provedení dopravně psychologického vyšetření může v souladu s výše uvedeným posuzující lékař pouze evidovat. Nelze pak jinak než konstatovat, že posuzující lékař kromě svých úkolů souvisejících s poskytováním zdravotní péče a zajištěním kvality svých posudkových závěrů, které vydává právním dokladem (posudkem), plní funkci jakéhosi kontrolora pro plnění povinností stanovených zákonem. Posudek podle zákona totiž může vydat až po předložení zákonem požadovaných vyšetření, a to bez ohledu na obsah posudku. Důsledky event. nevydání posudku v případě absence dokladu o provedení dopravně psychologického vyšetření pak musí řešit zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce – převedení na jinou práci nebo výpověď pro ztrátu předpokladů pro výkon práce podle pracovní smlouvy.
    Nepředložení požadovaných vyšetření ale nemůže být důvodem pro vydání posudku o ztrátě zdravotní způsobilosti. Současně posudek, v jehož podmínce je uvedeno „s výjimkou výkonu činnosti podle § 87a zákona č. 361/2000 Sb.“, může lékař vydat pouze v případě, kdy zaměstnavatel při žádosti o lékařskou prohlídku tuto podmínku nevyloučil – tzn. že při vymezení práce uvedl činnost podle § 87a zákona.
  • Jako zásadní se z hlediska záměru zákona ukazuje situace, kdy ze závěru dopravně psychologického vyšetření vyplývá, že řidič není vhodný pro výkon činnosti podmíněné tímto vyšetřením. S ohledem na platné právo je však tato situace neřešitelná. Jak bylo již uvedeno, pokud nevhodnost k výkonu vymezené činnosti nesouvisí se zjištěným zdravotním stavem (nemocí), posuzující lékař nemůže v souladu s odborným postupem vydat posudek o zdravotní nezpůsobilosti k výkonu činnosti v režimu § 87a a současně je limitován i v možnosti stanovit toto jako podmínku. S ohledem na ustanovení § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších úprav (povinnost „zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu; povinnost oznamovat určité skutečnosti, uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštními předpisy, není tím dotčena“), však nemůže se závěry takového vyšetření seznámit ani zaměstnavatele. Je tedy na posuzovaném řidiči, jeho morálních kvalitách, zodpovědnosti a povědomí o povinnostech souvisejících s bezpečností silničního provozu, jak s takovým závěrem naloží.
  • Zákon se, na rozdíl od jiných zákonů, u kterých je kladen důraz na osobnostní vlastnosti, nezabývá problémem oprávnění k provádění dopravně psychologického vyšetření ani jeho kvalitou a nestanoví ani způsob, jakým se řidič může domáhat jeho přezkoumání. Rozsah ani hodnotící kritéria dopravně psychologického vyšetření nejsou stanovena žádným závazným způsobem ani obecně vyhlášeným nebo uznávaným standardem.
  • I přes výše uvedené však v žádném případě nelze zpochybňovat účelnost dopravně psychologického vyšetření, neboť je obecně známé, že bezpečnost dopravy je ovlivněna i jinými aspekty než pouze zdravotním stavem řidiče. Ostatně dopravně psychologická vyšetření patřila v minulosti a u některých zaměstnavatelů patří i v současnosti mezi vyšetření běžně používaná při zajišťování autobusové nebo kamionové dopravy. Tato vyšetření však vždy stála zcela mimo zdravotní péči.

ZDROJ:
Kuklová, Dana. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel ve světle zákona č. 411/2005 Sb. [online]. Praha : SZÚ, 2006 [cit. 10-08-2006]. Dostupný z WWW: <http://www.szu.cz/chpnp/pages/word/zakon_411.doc>. Dokument je ve formátu MS Word.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail