Úskalí a specifika pojišťování průmyslových rizik

Složitý bývá odhad efektivnosti pojištění u rizik průmyslových či ekologických havárií.

Odborníci říkají, že jen asi 15 procent průmyslových rizik je možné pojistit. Na druhou stranu u nás prakticky každá střední a větší firma podobné pojištění má. Přesto nelze říci, že podniky svá rizika znají a dovedou se před nimi účinně bránit.

Každé podnikání s sebou nese rizika. I když proti mnoha, možná většině myslitelných rizik lze přijmout protiopatření, ne všem je možné se vyhnout a ne vždy takové "vyhnutí" bude po ekonomické stránce, tedy co do měřitelých nákladů, rozumné. To platí i o pojištění, jež mnohdy může být dražší, než případné škody, které by naplněním daného rizika vznikly.

Pojištění průmyslových rizik je specifickým oborem pojišťovnictví. Týká se samozřejmě především velkých výrobních podniků chemického, petrochemického, strojírenského, těžebního či textilního průmyslu, ale i řady dalších firem působících v jiných oborech a odvětvích. Mezi tak zvaná průmyslová rizika se řadí prakticky všechna rizika, která mohou vzniknout při podnikatelských aktivitách, například: majetkové škody z důvodu živelních pohrom, krádeží nebo vandalizmu, rizika průmyslových a ekologických havárií, rizika vznikající v dopravě, rizika odpovědnostní (podniku i jednotlivců), stavebně-montážní, rizika výpadku tržeb z důvodu vynuceného přerušení výroby, a další. Širokou skupinu rizik tvoří rizika finanční, kam spadají rizika nedobytnosti pohledávek, rizika osobní odpovědnosti, rizika nesplácení úvěru, atd...

Všechna rizika jsou vyjmenována v příloze zákona o pojišťovnictví č. 363/1999 Sbírky a podniky pojištění proti nim běžně využívají. V současné době bychom zřejmě těžko hledali firmu s více než 50 zaměstnanci a s obratem přibližně nad 50 milionů korun ročně, která by neměla uzavřeny smlouvy kryjící ta či ona průmyslová rizika. Propojištěnost je skutečně vysoká. Avšak je pojistné krytí vždy efektivní?

Pojištění má náklady i příjmy

Pojistné programy v oboru pojištění průmyslových rizik se koncipují individuálně podle potřeb klientů. Struktura jejich podnikání, rozdílné systémy výroby a obchodu, vytvářejí různé struktury rizik a různé expozice k jejich naplnění. Rozdílné jsou také možné rozsahy přímých škod a následných ztrát při naplnění rizik.

Každý podnik si proto musí sám rozhodnout, která rizika by si měl pojistit a která dokáže zvládnout vlastními silami. Opravdu velké firmy ve vyspělých zemích zpravidla pojišťují jen taková rizika, která je ohrožují existenčně. Většinou jsou tedy pojištěny proti živelním pohromám, průmyslovým haváriím nebo finančním rizikům v rozměru katastrof. V České republice tomu tak zatím nebývá. Tuzemské podniky si zpravidla platí pojištění, ale náklady na něj chtějí získat zpátky, v lepším případě na pojistném krytí ještě vydělat. Proto třeba málokterý podnik má sjednanou vyšší spoluúčast. Většina manažerů i za cenu vyšších nákladů na pojištění chce minimalizovat spoluúčast a mít všechna rizika pojištěna.

Náklady na pojištění však mohou být výrazně vyšší než přínosy, které pojištění skýtá v podobě pojistného plnění. Příkladem budiž pojištění automobilů podnikové flotily. Povinné ručení kryje škody způsobené provozem motorových vozidel. Havarijní pojištění povinné není. Pokud zaměstnanci společnosti například pravidelně absolvují řidičská školení, jsou na šetrném provozu aut osobně zainteresováni, když zkrátka z nejrůznějších důvodů působí na autech své firmy malé škody, pojistné plnění z havarijního pojištění bude dlouhodobě nižší, než zaplacené pojistné. Takové pojištění se pak prostě nevyplácí. Ze zkušenosti víme, že mnoho podniků má havarijně pojištěny jen nejdražší manažerské vozy, ale referentská auta havarijně pojištěna nejsou.

Obráceně tomu bývá u majetkových pojištění, zejména u pojištění nemovitostí. Smlouvy zastarávají, klienti pojistné částky neaktualizují a výše pojistného plnění vlivem inflace či daňových změn už zdaleka nekryje náklady na případné opravy a rekonstrukce budov. Pojištění tak ztrácí efektivnost, protože zůstává pro klienta nákladem, ale kdyby došlo ke škodám, pojištění klienta neochrání a vzniklé škody přímé i nepřímé, jako například přerušení výroby a výpadek v tržbách, pro něj může být fatální. Podnikatelé si neuvědomují, že pojištění by nemělo krýt současnou hodnotu jejich majetku (mnohdy subjektivně podhodnocenou), ať už budov, strojů nebo zařízení, ale mělo by krýt skutečné náklady na jejich obnovu, opravy, respektive znovupořízení.

Složitější bývá odhad efektivnosti pojištění u rizik průmyslových či ekologických havárií. Podnikový risk-manager musí riziko správně odhadnout, především pravděpodobnost jeho naplnění a možné škody, které by přitom vznikly. Dále musí odhadnout, zda je podnik schopen tyto škody sám nést, nebo zda by pro něj mohly představovat existenční riziko. V takovém případě je pojištění nutností.

Dalším kamenem úrazu je ovšem správně napsaná pojistná smlouva. Zní to banálně, ale musí být koncipována tak, aby pojištění krylo skutečně ta rizika, která podniku hrozí. Známe z praxe nejeden případ, kdy výluky z pojištění fakticky zahrnovaly hlavní podnikatelské činnosti klienta. Nedávná anketa České asociace pojišťoven ukázala, že jen 34 % dotázaných si prostudovalo pojistné podmínky, 46 % respondentů četlo pojistné podmínky pouze zběžně a pětina lidí pojistné podmínky nečetlo vůbec nebo si na to nepamatuje. Anketa se sice týkala fyzických osob, nikoliv manažerů či podnikatelů, avšak makléři v oboru průmyslových rizik se u nich velice často setkávají s přístupem ne zcela odlišným.

Ze špatně uzavřených smluv přitom nelze vinit pojišťovnu. Je třeba si přiznat, že obyčejný člověk, neodborník, neumí sjednat efektivní pojištění. Podobně, jako prodej domu. Tento úkon rozumný člověk také svěří odborníkovi, protože když uzavře špatnou smlouvu, může přijít o dům i o peníze.

Pojištění bude čím dál tím komplikovanější

Pojištění je samostatná disciplína, kterou je vhodné, často spíše nutné svěřit expertům. Smlouvy jsou věcí agentů, za které ručí pojišťovna, v jejímž jménu agent obchoduje, a makléřů, kteří ze zákona ručí za rady poskytované klientům, podobně jako za svou práci ručí klientům advokáti nebo daňoví poradci.

Není naděje, že by se pojištění a pojistné smlouvy zjednodušovaly. Domnívám se naopak, že pojištění průmyslových rizik jako obor se bude vyvíjet ke krytí stále obtížněji definovaných odpovědnostních rizik, při kterých také rozsah možných škod je těžké předem odhadovat. To se týká například odpovědnosti za vadný výrobek, škod na životním prostředí, komplikovaných druhů pojištění, apod. Práce makléřů se bude stále více přibližovat risk-managementu.

Podobné tendence již pozorujeme např. u developerů a stavebních společností. S tím, jak banky zpřísňují svůj risk-management, snižují úvěrovou angažovanost a požadují vyšší spolufinancování a vyšší záruky, setkáváme se s požadavky na stále větší rozsah pojištění rizik ve stavebnictví a developmentu. Stejným směrem se vyvíjí také např. pojištění exportu a pohledávek. Fakticky tlak směřuje k tomu, aby pojišťovnictví suplovalo bankovnictví.

Další zřetelná tendence vývoje, kterou ještě zvýrazní probíhající hospodářská krize, směřuje ke snahám firemních manažerů, ale i občanů najít někoho, na kom by škody uplatnili. Například: občan si nechá od stavební firmy rekonstruovat koupelnu. Firma práci zkazí, ale poškozený si kromě zdlouhavých reklamací na zhotoviteli "nic nevezme". Zákazníci ale začnou od firem požadovat, aby měly pojištění, ze kterého by zákazníkům mohly kompenzovat eventuální škody a ztráty z nekvalitně provedených prací, poskytovaných služeb a z vadných výrobků. U velkých průmyslových podniků se může jednat typicky o odpovědnost za kontaminaci životního prostředí (vody, půdy, rostlin a živočichů), v jejímž důsledku mohou čelit požadavkům postižených na náhradu škody. Radnice v Praze 2 například čelí riziku vyplacení kompenzací občanům za nadměrný hluk na Severojižní magistrále v Legerově ulici.

U podniků se podobně jako v případě občanů dnes řeší spory o náhrady za psychické újmy, což opět vyvolává zvýšenou poptávku po daném druhu pojištění. Konkrétním příkladem může být záměna novorozeňat v porodnici, psychická újma rodičů a povinnost nemocnice za tuto újmu poskytnout finanční náhradu. I tato rizika lze pojistit a kompenzaci uhradit z pojistného plnění. Abychom nezůstávali jen u tohoto populárního a svým způsobem ojedinělého případu, podobná situace nastává třeba také u psychické újmy z nevydařené dovolené, kterou chce zákazník kompenzovat po cestovní kanceláři.

Závěrem můžeme říci, že podnikat bez rizika není možné. Vždy ale musíme vážit rizika únosná a neúnosná a proti těm druhým se zajistit vhodným pojištěním.

ZDROJ: Pojištění průmyslových rizik je velice sofistikovaná záležitost. In EnviWeb [online]. Brno: Enviweb, 2009 [cit. 28-05-2009]. Dostupný z WWW: http://www.enviweb.cz/?env=havarie_archiv_hgefe/Pojisteni_prumyslovych_rizik_je_velice_sofistikovana_zalezitost.html

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout X youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail