Rešerše na téma "Požární ochrana ve stavebnictví a opravárenství"

Bibliografická rešerše z oblasti požární ochrany ve stavebnictví, opravárenství a strojírenství byla vypracována za účelem informační podpory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v oblasti stavebnictví, strojírenství a opravárenství. Projekt financují Evropské sociální fondy.

 

Úvod

Bibliografická rešerše z oblasti požární ochrany ve stavebnictví, opravárenství a strojírenství byla vypracována za účelem informační podpory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v oblasti stavebnictví, strojírenství a opravárenství. Projekt financují Evropské sociální fondy.

Časové omezení: 1990-2006
Jazykové omezení: český, slovenský jazyk
Teritoriální kritérium:  záznamy dokumentů pochází z České republiky; rovněž jsou obsaženy překlady článků a norem
Druhové kritérium: tištěné články, elektronické články, monografie
Klíčová slova: bezpečnost práce, strojírenství, opravárenství, stroje, strojní zařízení, normy, zaměstnavatel, malé podniky, střední podniky, požáry, ochrana požární, oheň, hasiči

 

BANASINSKÝ, Vladislav. Vedoucí zaměstnanec a požární ochrana. 1.vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 2001. 156 s.

Stav předpisů platných k 1. 9. 2001. Jedná se o zcela přepracované vydání publikace Požární ochrana pro vedoucí pracovníky, která byla velmi úspěšná mezi podnikatelskou veřejností. Toto vydání je přepracováno v návaznosti na novou legislativu, jak z hlediska požární ochrany tak i z hlediska hodnocení chemických látek. Jedná se o minimum rozsahu znalostí požární ochrany pro vedoucí zaměstnance podnikatelských subjektů v návaznosti na platné předpisy požární ochrany. Tuto příručku lze využít pro školení o požární ochraně v každém podniku, jak pro vedoucí zaměstnance tak i pro pracovníky požární ochrany bez ohledu na podnikatelské zaměření.

BARTLOVÁ, Ivana, DAMEC, Jaroslav. Prevence technologických zařízení. Bez vyd. Ostrava : Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2002. 243 s.

Publikace je rozdělena do 3 částí. V první části vysvětluje podstatu mimořádných událostí. Je zdůrazněn význam prevence závažných havárií, systematického provádění analýz rizik technologických procesů ve světě i v ČR a řízení rizik. Stručně jsou rozebrány i některé metody identifikace nebezpečí. Obsahem části dvě je objasnění pojmů a veličin používaných pro vyjádření nebezpečných vlastností jednotlivých látkových souborů a jejich ovlivnění pracovními podmínkami. Velká pozornost je věnována aktivním i pasivním preventivním opatřením. Jejich důsledné dodržování je zárukou bezpečné práce výrobních zařízení. Ve třetí části jsou uvedeny příklady vybraných technologií.

BUCHTA, J.; PŘIBYLA, Z. Bezpečné zacházení s propanem. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2002. 259 s. ISBN 80-86395-20-0.

Publikace je zaměřená na zařízení pro spotřebu a použití plynů, včetně odtahu spalin, tlakové stanice, přepravu, skladování, plnění a přepouštění a rozvod. Kniha je určena především bezpečnostním technikům, projektantům, konstruktérům a uživatelům plynových zařízení a poslouží nejen pracovníkům SOD, členům profesních sdružení, ale i občanské veřejnosti, a to zejména informacemi o bezpečném užití zkapalněných uhlovodíkových plynů.

ČERMÁK, J. Bezpečnost práce : aktualizované okruhy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Praha : Eurounion, 2006. 721 s.

Jedná se o podstatně aktualizovanou publikaci, která se zaměřuje na vybrané okruhy BOZP s přihlédnutím ke změnám, ke kterým došlo v důsledku vstupu České republiky do EU. Úprava postihuje právní stav k 1. 3. 2006. Zabývá se všemi oblastmi, které jsou pro řízení BOZP stěžejní. Autor více rozpracovává povinnosti a úkoly státních orgánů, odborného dozoru, zaměstnavatelů i zaměstnanců. Pro praktické využití  v podmínkách pracoviště vymezuje speciální požadavky ve vybraných okruzích činností. Kniha je vhodná nejen pro pracovníky v oblasti bezpečnosti práce, ale i pro vedoucí pracovníky.

MARTINEK, J. Studijní texty k okruhu otázek ke zkoušce k výkonu technika požární ochrany a ke zkoušce odborné způsobilosti v oboru požární ochrany. 1.vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 2001. 263 s.

Publikace obsahuje základní tématické okruhy k ověřování odborné způsobilosti fyzických osob (příloha č. 3 vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru/ vyhláška o požární prevenci).

 

ČAHOJOVÁ, Ľ. Príčiny vzniku požiarov a základné otázky ich stanovenia. 112. 2004, roč. 3, č. 4. s. 8-10.

Přesné stanovení příčin požárů, jejich vyhodnocení a podrobná analýza jsou jednou z nejdůležitějších podmínek organizace úspěšného boje proti požárům. V článku jsou rozebírány různé příčiny požárů, základní otázky stanovení příčin požárů a metodika zkoumání jednotlivých příčin požárů.

DAMEC J., MYŚAK J.A. , BARATOU A.N. Vývoj a použití hašení aerosolem. 150 Hoří. 1994, č. 6, s. 8-9.

Na konferenci Požární ochrana 1993 se hovořilo o vytvoření nového hasičského prostředku - aerosolového hasiva. Podstata nového proncipu je smíchání oxidačného prostředku a reakční látky daného chemického složení v určitém poměru obdržíme tuhé hořlavé látky v podobě dýmovnice určeného rozměru a hustoty. Při hoření nálože vzniká hasící aerosol, který má mimořádně vysokou hasící schopnost. Dále jsou rozebrány zkoušky nového způsobu hašení.

DANDOVÁ, Eva, BRABEC, Václav.  Důležité pojmy v oblasti požární ochrany [online]. Bozpinfo.cz, 24. 1. 2006. Dostupný z www: ttp://www.bozpinfo.cz/rady/otazky_odpovedi/organizace_bozp/pozarni_ochrana060421.html.

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů pracuje v dnes platném znění s těmito pojmy:

odborně způsobilá osoba - podle § 11 zákona o požární ochraně se odborně způsobilými osobami se rozumí znalci a znalecké ústavy v základním oboru požární ochrany zapsaní v seznamu znalců a znaleckých ústavů vedených krajskými soudy, fyzické osoby, které jsou absolventy škol požární ochrany nebo absolventy vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený ministerstvem, který odpovídá požadavkům uvedeným v odstavci 4, nebo fyzické osoby, které složily zkoušku odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. Za odborně způsobilé osoby se považují též příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky vykonávající funkce stanovené prováděcím předpisem k zákonu o hasičském záchranném sboru.

technici požární ochrany – podle § 11 zákona o požární ochraně plnění povinností vyplývajících z § 5, 6, § 16 odst. 1 a § 16a zákona mohou zabezpečovat technici požární ochrany. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. Odborně způsobilým osobám a technikům požární ochrany vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti. preventista požární ochrany – podle § 11 odst. 6 zákona může plnění úkolů podle § 5 odst. 1 písm. d) a e) a § 16a odst. 1 písm. c) vykonávat preventista požární ochrany. Preventista požární ochrany vykonává činnost na základě absolvování odborné přípravy podle § 16 odst. 1.

preventivní požární hlídka – ta se zřizuje podle § 13 zákona a úkolem preventivní požární hlídky je dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně a v případě vzniku požáru provést nutná opatření k záchraně ohrožených osob, přivolat jednotku požární ochrany a zúčastnit se likvidace požáru. Podrobnější podmínky vydávání osvědčení o odborné způsobilosti, odborné přípravě a školení zaměstnanců o požární ochraně stanoví vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
To znamená, že preventista je obvykle jeden pro organizaci nebo úsek, které jsou se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím. Členové preventivní požární hlídky nejsou preventisté, jsou to zaměstnanci zařazení do této hlídky. Preventista požární ochrany může být též členem požární hlídky. Preventista požární ochrany plní úkoly v prevenci požární ochrany, obvykle vede požární knihu, zúčastňuje se odborné přípravy požární ochrany a může též školit zaměstnace o požární ochraně u organizací, které jsou bez zvýšeného nebo se zvýšeným požárním nebezpečím.
Člen požární preventivní hlídky je zaměstnanec, který není preventistou požární ochrany, zúčastňuje se odborné přípravy preventivní požární hlídky a plní povinnosti, které stanovil zaměstnavatel v příslušné dokumentaci požární ochrany.

DVOŘÁK, O.;CELBA, K.Výzkum optické hustoty a korozivity kouře. 150 Hoří. 2000, č. 8, s.13-14.

Technický ústav požární ochrany MV řešil v létech 1997 až 1999 grantový projekt s dílčími aktuálními úkoly A - I. Cílem dílčího úkolu G bylo vyvinout a vyrobit zkušební zařízení a vypracovat zkušební postupy pro stanovení optické hustoty kouře a korozivity zplodin hoření materiálů, které se vyskytují ve vnitřním vybavení budov. Byla provedena podrobná rešerše a na základě jejích výsledků bylo zkušební zařízení vyvinuto a metody stanovení definovány. Řešení problematiky dále pokračuje.

DZUREKOVÁ, D.Teória a prax pri projektování multifunkčních obchodných centier. 150 Hoří. 2003, roč. 13, č. 4. s. 18-20.

Výstavba multifunkčních obchodních center přinesla na Slovensko způsob projektování, na který nebyli stavitelé připraveni ani legislativně. Díky změně právních předpisů požární bezpečnosti staveb se situace postupně zlepšuje. Rozebírány jsou nejzávažnější problémy, podmínky požární bezpečnosti a evakuace osob v případě požáru.

FUCHS, A. Nové technické normy, významné z hlediska ochrany zdraví. Bezpečnost a hygiena práce. 2006 č. 2, s. 36-42.

V článku jsou zveřejněny další vydané české technické normy, které řeší nebo se významně dotýkají problematiky BOZP, pracovního lékařství a požární ochrany. V článku jsou recenze na normy z října, listopadu a prosince 2005, a to zejména ČSN ISO 2631 (01 1405) Vibrace a rázy - Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím; ČSN ISO 2631-5 (01 1405) Vibrace a rázy - Hodnocení expozice člověka celkovým vibracím - Část 5: Metoda hodnocení vibrací obsahujících sdružené rázy; ČSN P ENV 13005 (01 4109) Pokyn pro vyjádření nejistoty měření; ČSN EN ISO/IEC 17025 (01 5253) Posuzování shody - Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří; ČSN EN 230 (07 5858) Automatiky hořáků na kapalná paliva; ČSN EN 14658 (26 0086) Kontinuální manipulační zařízení a systémy - Všeobecné bezpečnostní požadavky na kontinuální manipulační zařízení pro povrchovou těžbu hnědého uhlí; ČSN EN 1501 (30 0350) Vozidla pro svoz odpadu a k nim příslušející vyklápěcí zařízení - Všeobecné požadavky a bezpečnostní požadavky; ČSN EN 1501 (30 0350) Vozidla pro svoz odpadu a k nim příslušející vyklápěcí zařízení - Všeobecné požadavky a bezpečnostní požadavky - Část 2: Vozidla pro svoz odpadu s vyklápěcím zařízením na boku; ČSN EN 62061 (33 2208) Bezpečnost strojních zařízení - Funkční bezpečnost elektrických, elektronických a programovatelných elektronických řídících systémů související s bezpečností. Další se týkají například výbušnin, ocelových nádrží, výrobků ze sádrokartonových desek či izolačních materiálů.

HANUŠKA, Z. Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. 112. 2005, č. 8.

Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany (dále jen "vyhláška"), byla vydána na základě § 101 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o PO"), a na základě § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o HZS ČR"). Vyhláška upravuje ustanovení zákona o PO týkající se činnosti a organizace jednotek požární ochrany (dále jen "jednotka PO") a současně ustanovení zákona o HZS ČR týkající se požadavků na odbornou způsobilost příslušníků HZS ČR.

HANUŠKA Zdeněk. Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany : pokračování. 112. 2005, č. 9.

Novela vyhlášky upravuje ve své nové příloze č. 5 minimální vybavení stanic HZS kraje požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany. Proti předchozí úpravě je vybavení stanic voleno s ohledem na existenci HZS kraje jako celku. Požární technika (dále jen "technika") a věcné prostředky požární ochrany (dále jen "věcné prostředky") jsou normativně vyjmenovány k jednotlivým typům stanic tak, jak tomu bylo dosud, ale velká část techniky je definována na HZS kraje bez rozlišení místa dislokace této techniky. Vybavení jednotek HZS kraje je tak novelou vyhlášky chápáno jako komplex potřebné techniky a věcných prostředků a je na HZS kraje kam, zejména speciální druhy techniky, umístí. HZS krajů se dává možnost umístit techniku přiměřeně k požárnímu nebezpečí v kraji bez vlivu na typ stanice a také lépe s ohledem na kapacitní možnosti stanic i specializaci jejich personálu, která je zejména u speciálních druhů techniky nutná. Tedy HZS kraje nemusí mít speciální prostředky jen na stanici v kraji typu C, ale může různé druhy speciální techniky rozdělit na jednotlivé stanice a tím si je určitým způsobem specializovat pro určitý druh zásahu. Tedy ne jediná "pevnost" v kraji, ale systém stanic vzájemně se technicky doplňujících. V praxi takové řešení bude znamenat sice větší nároky na operační řízení v kraji, ale zároveň může poskytovat záruku kvalitnější obsluhy i údržby. Do jednotek HZS krajů přicházejí stále jiné druhy speciální techniky - jeřáby, různé kontejnery se speciálním určením; pokud by vše zůstávalo jen na jedné stanici v kraji, tamní personál by ztrácel postupně potřebnou schopnost uvedenou techniku v takovém variantním řešení kvalitně obsluhovat.

KOTINSKÝ, P. Hromadná dekontaminace osob. 112. 2003, č. 2, s. 15-17.

Svět se po útoku na Světové obchodní centrum změnil. Teroristické útoky se musí považovat za potencionálně možné. Použití jaderných zbraní, radiologických zbraní, chemických a vysoce rizikových a rizikových biologických agens, průmyslově vyráběných toxických a vysoce toxických chemických látek, radionuklidů nebo vysoce infekčních materiálů, jakož i teroristické akce proti jaderným, chemickým, petrochemickým a biologickým zařízením. I když hrozba terorismu je velmi reálná, pak je ve skutenosti ještě pravděpodobnější, že průmyslová havárie a následná kontaminace bude mít za následek ještě více obětí a zraněných. Žádná prevence nemůže úplně eliminovat teroristickou hrozbu nebo havárii, a proto je třeba přijmout taková opatření, kterými bude možno takové události čelit. Po 11. září 2001 jsme si začali klást mnoho otázek o plánech pro mimořádné události, týkající se teroristických útoků. Následné "antraxové nebezpečí" nás utvrdilo  zejména v otázce, zda jsme schopni provádět hromadnou dekontaminaci osob.

KOPÁČEK, Petr. Jak se chránit před blesky. Požáry.cz [online]. Praha : TRIPOS, 2006 [cit. 28-06-2006].

KROUPA B. Vztahy smluvních stran v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany. Bezpečnost a hygiena práce. 1998, č. 12, s. 6-8.

Zajišťování koordinace BP a PO mezi smluvními partnery přiblíženo na několika příkladech: dohoda o společném plnění některých úkolů v požární ochraně, uveden úplný text dohody.

KROUPA B. Vztahy smluvních stran v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany. Příklad druhý. Bezpečnost a hygiena práce. 1999, č. 1, s. 12-13.

Termín "zhodnocení požárního rizika". Majitelům nebo nájemcům objektů se zákonem ukládá zabezpečit požární nebezpečí. Konkrétní příklad z praxe, kdy ke zhodnocení nedošlo a jaké z toho vznikly následky. ČS normy, které se týkají požární ochrany a pořárního rizika.
KROUPA, B. Školení o BOZP a PO pomocí výuky e-learning(u). Bezpečnost a hygiena práce. 2004, č. 4,  s. 15-16.
E-learning - moderní technologie školení pomocí počítačových výukových programů. Autor se zabývá problémem, je-li tato metoda vhodná i pro oblast BOZP a PO. Dochází k závěru, že tato metoda je vhodná k učení se obecných znalostí, pravidel a zásad, které ale musí být posléze doplněno školením v konkrétních podmínkách jednotlivých pracovišť. Zde už je potřebný individuální přístup, znalost místních poměrů a schopnost aplikovat závazné právní předpisy u konkrétního zaměstnavatele.

KROUPA, B. Zajišťování bezpečnosti a plnění úkolů požární ochrany podnikateli, kteří při své činnosti užívají společné prostory : předmět nájmu. Bezpečnost a hygiena práce. 2004, č. 11, s. 19-20.

Příspěvek je zaměřen na vysvětlení povinností při zajišťování úkolů požární ochrany v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů, a dále ve stavbách, které slouží pro obchod - (stavby, které obsahují celkovou prodejní plochu větší než 2 000 m^2 (např. velkoprodejny, nákupní střediska, obchodní domy). V těchto případech se jedná o provozování činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím ve smyslu paragrafu 4 odst. 2 písm g) a písm. h) ZoPo.

KROUPA M. Improvizovaná ochrana dýchacích cest. 112. 2002, č. 2, s. 18-19.

Na otázku, zda je možná ochrana dýchacích cest proti některým průmyslovým škodlivinám svépomocí, lze odpovědět kladně. Toto sdělení je však nutné uvést na pravou míru. Při špatném pochopení problematiky improvizované ochrany by mohlo dojít k nebezpečnému zavádějícímu precedentu, jehož důsledky by mohly ohrozit zdraví nebo i životy chráněných osob! Dosud byly prostředky improvizované ochrany odzkoušeny na tři průmyslové škodliviny, které jsou také v ekonomice CR nejvíce frekventovány — chlor, amoniak a oxid siřičitý. Při havárii s únikem průmyslové škodliviny dochází k jejímu postupnému šíření ve směru větru a k úbytku její koncentrace se vzdáleností od místa havárie v závislosti na množství, rychlosti a mechanizmu úniku, druhu unikající škodliviny a meteorologických podmínkách.

LOŠŤÁK, D. Světelné únikové systémy. Jsme připraveni na krizové situace, anebo si to jen myslíme? 150 Hoří. 2000, č. 6, s.12-13.

Únikové a orientační značení má zajistit rychlou orientaci a únik z budovy při vypuknutí požáru. Z hlediska účinnosti je nejlépe instalovat svítící značky a systémy přímo na podlahu nebo co nejníže. Doporučuje se také sítící podlahové značení, popř. reflexní povrchová úprava. Na grafech 1 a 2 jsou uvedeny také její technické parametry. Normy a doporučení, které se této problematiky týkají.

NEKOLNÝ, M. Zajišťování povinností na úseku požární ochrany je důležitou povinností právnických a podnikajících fyzických osob. Bezpečnost a hygiena práce. 1999, č. 7-8, s. 35-39.

Zákony a vyhlášky, které stanoví závazné povinnosti na úseku požární ochrany pro všechny právnické i fyzické osoby a ústřední orgány státní správy i postavení ostatních orgánů státní správy a samosprávy. Jednotlivé oblasti, které lze považovat na úseku PO za klíčové. Výkon činnosti odborně způsobilé osoby v požární ochraně, posouzení požárního nebezpečí, dokumentace PO, kontroly dodržování předpisů na úseku PO a sankcí v PO.

NEUMANNOVÁ, Blanka.  Rozsah kompetencí v oblasti BOZP [online]. Bozpinfo.cz, 25. 4. 2005 [cit. 23-01-2006]. Dostupný z www: http://www.bozpinfo.cz/citarna/tema_tydne/preventista_x_bt.html

Technik požární ochrany může plnit povinnosti vyplývající z § 5, § 6, § 16 odst. 1 a § 16a zákona č. 133/1985 Sb., v úplném znění pod č. 67/2001 Sb., o požární ochraně. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky  odborné způsobilosti před komisí ustanovenou Ministerstvem vnitra ČR (dále jen ministerstvo). Osvědčení o odborné způsobilosti vydává ministerstvo.  Ministerstvo může na návrh orgánu státního požárního  dozoru rozhodnout o odejmutí  osvědčení tomu, kdo při výkonu činnosti technika požární ochrany nebo odborně způsobilé osoby vykazuje závažné nedostatky.

PAVLÍK, Jan. Problematika zajišťování požární ochrany ve velkých nákupních centrech. 112 [online]. 2006, č. 7 [cit. 15-11-2006].  Dostupný z www: http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2006/cervenec/pavlik.html.

Od počátku devadesátých let minulého století se v České republice začala velmi intenzivně stavět velká obchodní střediska. Do této doby postavené obchodní domy byly realizovány převážně z tradičních materiálů - cihel, betonu, železa a byly zpravidla vícepodlažní. Se zahraničními investory nastoupily na tuzemský stavební trh nové, do té doby neužívané konstrukce a stavební technologie. Nové stavební prvky a technologie nebyly jedinými novinkami na stavebním trhu. Zahraniční investoři chtěli samozřejmě stavět za podmínek minimálně stejných, jako ve svých zemích, pokud možno ještě levněji. Splnit výše uvedenou podmínku vždy představuje uplatnit určitý kompromis mezi všemi základními požadavky kladenými na bezpečnost stavby, její cenu a užitnou hodnotou.Cena stavby a její užitná hodnota jsou zásadní prioritou investora. Bezpečnost stavby je zpravidla prioritou správních úřadů. Ovšem i investor si většinou uvědomuje, že realizovat stavbu, která by ohrožovala její návštěvníky, by se dříve nebo později obrátilo proti němu samému.

RÁŽ, Zdeněk. Výchova dětí v oblasti požární ochrany. 112 [online]. 2005, č. 1 [cit. 23-01-2006]. Dostupný z www: http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2005/listopad/raz.html.

Na základě Pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (čj. 12050/03-22 ze dne 4. března 2003) byla do vzdělávacích programů škol začleněna tematika ochrany člověka za mimořádných událostí. Žáci a studenti základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol se tak v rozsahu nejméně šesti vyučovacích hodin v každém ročníku seznamují s tím, jak se chránit před různými druhy ohrožení a jak se chovat při mimořádných událostech. V rámci výuky se probírá problematika živelních pohrom, úniku nebezpečných látek, chování při použití nebo hrozbě použití výbušniny a po nálezu či obdržení podezřelého předmětu, používání telefonních linek tísňového volání, rozpoznávání varovného signálu a činnosti po jeho vyhlášení včetně zásad pro opuštění bytu nebo ohroženého prostoru a přípravy evakuačního zavazadla, a také činnost integrovaného záchranného systému a poskytování první pomoci. K této tématice vydalo Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen MV-GŘ HZS ČR) kromě jiných metodických pomůcek i příručku pro učitele základních a středních škol "Ochrana člověka za mimořádných událostí" (viz článek v časopisu 112 č. 7/2004), kterou již v roce 2003 každá škola obdržela prostřednictvím hasičského záchranného sboru příslušného kraje. Jedna z kapitol této příručky (Téma č. II, Živelní pohromy, písm. D. Požáry) se stručně zabývá problematikou požárů.

RÁŽ, Zdeněk. Tematické kontroly činností prováděných ve školách a školských zařízeních. 112 [online]. 2006, č. 4 [cit. 19-11-2006]. Dostupný z www: http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2006/duben/raz.html.

Do plánu kontrolní činnosti hasičských záchranných sborů krajů (dále jen "HZS krajů") jsou každoročně zařazovány tematické kontroly provozovatelů činností, které jsou cíleně zaměřovány na určité činnosti nebo odvětví. V roce 2005 byly tyto kontroly, prováděné v rámci výkonu státního požárního dozoru, zaměřeny na dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně u činností provozovaných ve školách a školských zařízeních. Tyto kontroly byly zařazeny i do "Zaměření hlavních úkolů HZS krajů pro rok 2005" a probíhaly po dobu celého roku. Přestože praxe ukazuje, že ve školách a školských zařízeních je otázkám spojeným s bezpečností osob pozornost věnována, bylo zaměření těchto požárních kontrol zvoleno především proto, že se jedná o bezpečnost dětí a mládeže. Na základě místní znalosti provedly jednotlivé HZS krajů výběr provozovatelů škol a školských zařízení, u kterých byly tematické kontroly provedeny. Největší zastoupení měly základní a střední školy, následovaly školy mateřské. Kontroly byly rovněž prováděny na vysokých a vyšších odborných školách, konzervatořích, na školách s uměleckým nebo jazykovým zaměřením a dalších.Celkem bylo provedeno 2602 kontrol, z nichž 765 bylo bez závad (29,4 %). Zjištěno bylo celkem 6057 závad.

RICHTER, D. Značení únikových cest a projektová dokumentace. Požáry.cz [online]. 18. 9. 2006 [cit. 19-09-2006]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=5845.

Vypracování požárně bezpečnostního řešení stavby jako součásti projektu stavby se řídí jednak požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů (např. vyhlášky. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu), jednak požadavky vyplývajících ze zákona o požární ochraně a navazující vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Projektová činnost patří mezi vybrané činnosti ve výstavbě. PBŘ stavby může proto vypracovat pouze autorizovaná osoba (viz zákon č. 360/1992Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) tj. autorizovaný inženýr nebo technik v oboru požární bezpečnosti staveb (PBS) anebo autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby - pak za ně ovšem přebírá plnou odpovědnost. Častější praxe je, že projektant stavby si přizve pro vypracování PBŘ stavby osobu autorizovanou v oboru PBS. Náležitosti PBŘ stavby zpracované projektantem upravuje § 41 vyhl. č. 246/2001 Sb., povinnost posouzení dokumentace posuzované podle § 31 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně orgánem státního požárního dozoru (oddělením stavební prevence HZS) upravuje § 46 vyhl. č. 246/2001 Sb. Orgán státního požárního dozoru (SPD) rovněž ověřuje, že skutečné provedení stavby odpovídá PBŘ stavby a vydaným stanoviskům. Výkon SPD se realizuje i prováděním požárních kontrol (§ 45 vyhl. č. 246/2001 Sb.). V současné době GŘ HZS MV ČR připravuje vyhlášku o požární ochraně staveb.

SAMEC, Luboš. Nedodržování norem je národním sportem. Požáry.cz [online]. 7. 3. 2005 [cit. 25-11-2005]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=3291.

V rámci výkonu státního požárního dozoru prováděl HZS ČR v loňském roce tematické kontroly dodržování povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně, které byly zaměřeny na provozovatele činností v objektech pro ubytování. Příslušníci HZS ČR tak v průběhu roku 2004 provedli v této oblasti celkem 1632 kontrol na celém území republiky, přičemž bez závad se obešla pouze zhruba 1/4 z nich (tedy 425 kontrol). Ve zbývajících 3/4 kontrol bylo zjištěno celkem 5 469 závad a provozovatelé ubytovacích zařízení byli vyzváni k jejich brzké nápravě.  Za tyto prohřešky udělily orgány státního požárního dozoru pokuty ve výši 67 500 Kč, v pěti případech došlo k zahájení správního řízení. Závady u ubytovacích zařízeních se týkaly zejména neoznačení čísla tísňového volání (ve 330 případech-tedy 20,22 % provedených kontrol), neoznačení nouzových východů (399 případů, tedy 24,45 %), neprůchodnost komunikačních prostor (109 případů, 6,68 %), dále pak ve více než 12 % případů nebyl zpracován požární evakuační plán a zhruba v 10 % případů nedošlo ke zpracování dokumentace zdolávání požáru. Problémy byly zjištěny také v provozuschopnosti věcných prostředků požární ochrany, více než 15 % provozovatelů nedoložilo provozuschopnost přenosných hasících přístrojů a více než 14 % provozuschopnost hydrantů. Častým pochybením se ukázalo být nesprávné začlenění činností provozovatelů ubytovacích zařízení podle míry požárního nebezpečí: tedy na činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím (§ 4 zákona o požární ochraně). Od této kategorizace se totiž odvíjí i konkrétní povinnosti provozovatelů. Pouze necelých 60 % z celkového počtu kontrolovaných provozovatelů bylo začleněno správně, necelých 9 % bylo začleněno nesprávně a 31 % začleněno nebylo. Provozovatelé při modernizaci či rekonstrukci ubytovacích zařízení také často zapomínají na nutnost aktualizace požárních poplachových směrnic, požárních evakuačních plánů a dalších dokumentů tak, aby odpovídaly aktuálnímu stavu objektu a činnostem v něm provozovaných. Výsledky kontrolních akcí ukazují, že provozovatelé ubytovacích zařízení stále nekladou dostatečný důraz na dodržování povinností vyplývajících z předpisů o požární ochraně a tuto oblast mnohdy zanedbávají. Z hlediska ochrany životů a zdraví občanů jsou pak zvlášť nebezpečné a alarmující zjištěné nedostatky v označování a průchodnosti nouzových východů. Zanedbání této povinnosti totiž v minulosti nejednou zbytečně způsobilo velké neštěstí a ztrátu lidských životů. V roce 2004 likvidovaly jednotky požárních ochrany na celém území ČR celkem 76 požárů, které vznikly v objektech hotelů, motelů, motorestů, botelů, ubytoven, dětských domovů pro děti od 3 let a domovů mládeže. Požáry které vznikly na těchto místech zapříčinily přímé škody ve výši 16 510 650 korun. Mezi nejčastější příčiny vzniku požárů patří kouření, nesprávná obsluha, zanedbání bezpečnostních předpisů a technické závady.

SKALSKÁ, K. Míra požárního nebezpečí a povinnosti dle zákona o požární ochraně. 150 Hoří. 2003, č. 12, s. 12

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám, vykonávajícím podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (podnikajícím fyzickým osobám), zabezpečovat plnění povinností, vyplývajících pro ně ze zákona o požární ochraně, předpisů, vydaných na jeho základě (např. vyhláška č. 246/2001 Sb., vyhláška č. 87/2000 Sb.) nebo z jiných předpisů, upravujících povinnosti na úseku požární ochrany jako nedílnou součást své řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňovat zjištěné nedostatky (§ 2 odst. 1 zákona o požární ochraně).

SKALSKÁ, K. Požárně bezpečnostní zařízení. 112. 2003, č. 4, s. 4–5.

Požárně bezpečnostní zařízení v pojetí platného zákona o požární ochraně představuje širokou skupinu zařízení, na jejichž funkčnost závisí např. signalizace požáru. Jedná se o zařízení, která při správné funkci vytvářejí podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví a ochranu majetku. Proto jim musí být věnována potřebná pozornost. Požárně bezpečnostní zařízení (dále jen PBZ) jsou definována jako systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby, podmiňující požární bezpečnost stavby nebo jiného zařízení [§ 1 písm. d) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)]. Vyhrazenými druhy PBZ jsou ta zařízení, na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou kladeny zvláštní požadavky [§ 1 písm. e) vyhlášky o požární prevenci]. Jednotlivé druhy PBZ s uvedením konkrétních příkladů jsou vymezeny § 2 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci a druhy vyhrazených PBZ v § 4 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci.

SKALSKÁ, K. Výkon státního požárního dozoru. 112. 2004, č. 1, s.14–15.

Následující článek je stručným průvodcem v oblasti výkonu státního požárního dozoru (dále jen SPD). Zahrnuje základní informace – ustanovení právních předpisů, na jejichž základě je vykonáván. V praxi se občas vyskytují případy, že se na Hasičský záchranný sbor ČR obracejí občané nebo podnikatelé s žádostí o vyřešení problémů, které však nespadají do kompetence tohoto orgánu.

SVOBODA, M. Požární prevence jako součást provozovaných činností. 112. 2002, č. 2, s. 6.

Podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 67/ 2001 Sb.) právnické osoby a podnikající fyzického osoby zabezpečují plnění povinností, vyplývajících pro ně z předpisů o požární ochraně, jako nedílnou součást své řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti. Povinnosti, stanovené předpisy o požární ochraně přitom plní ve všech prostorách, které užívají k provozování činností.

ŠVESTKOVÁ, M.; ŠEVČÍKOVÁ, M.  Manipulace ,výroba a skladování nebezpečných látek : závěrečná část. Bezpečnost a hygiena práce. 1996, č. 8, s. 1-11.

 V závěrečné práci je dokončena kapitola č.5 a uveřejněna kapitula 6-"Způsob zajištění ochrany proti požárům" a kapitola 7-"Bezpečnostní opatření".V kapitole 6 jsou zpracovány zvláštní předpisy/a-Poplachové plány",b-Požární plány/a požární prevence.V kapitole 7 jsou uvedena protipožární opatřední,kontroly a zkoušky funkce protipožárních a havarijních zařízení a opatření a zvláštní zařízení a opatření k provozní bezpečnosti.Článek končí kapitolou 8-"Havarijní plánování".

TAUFEROVÁ, Marie. Připravovaná vyhláška k ochraně staveb. 112. 2004, č. 4.

Připravovaná vyhláška vychází ze zmocnění § 24 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kde je mimo jiné stanoveno: "Ministerstvo je oprávněno stanovit prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany staveb..." Cílem připravované vyhlášky je stanovit jednotné technické podmínky požární ochrany:a) při navrhování staveb,b) při umisťování staveb,c) při provádění staveb. Technické podmínky požární ochrany staveb se vztahují i na stavební úpravy, udržovací práce, změny v užívání staveb, na dočasné stavby a zařízení na staveništi a dále na nástavby, přístavby, vestavby, a změny staveb před jejich dokončením. Připravovaná vyhláška je rozdělena do čtyř částí. V části I. v základních ustanoveních je uveden předmět úpravy, rozsah a platnost vyhlášky. V části II. jsou ustanoveny technické podmínky požární ochrany pro všechny druhy staveb. Ve III. části jsou vyspepecifikovány technické podmínky požární ochrany pro některé druhy staveb a v části IV. je řešen postup po dobu přechodného období při hodnocení stavebních hmot a konstrukčního systému. Ve vyhlášce je dále reagováno na harmonizaci požadavků požární bezpečnosti s evropskými předpisy. Zejména pak se směrnicí Rady 89/106/EHS a interpretačním dokumentem č. 2, ve kterém je řešen jeden ze základních požadavků na stavbu, tj. požární bezpečnost. Dalšími předpisy, které při řešení technických podmínek ochrany připravovaná vyhláška respektuje, jsou rozhodnutí Komise. Ve vyhlášce je zapracována nová klasifikace stavebních výrobků a stavebních konstrukcí z hlediska jejich reakce na oheň (rozhodnutí Komise 2000/147/ES) a nová klasifikace požární odolnosti stavebních výrobků a konstrukcí (rozhodnutí Komise 2000/367/ES). Do připravované vyhlášky byla po dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj převzata ustanovení prováděcích předpisů k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (například některá ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu), která se týkají řešení požární bezpečnosti staveb. V souladu s tím Ministerstvo pro místní rozvoj provede souběžně příslušnou novelizaci dotčených právních předpisů.
V současné době je připravována vyhláška v připomínkovém řízení Ministerstva vnitra a následným krokem je mezirezortní připomínkové řízení.Vydání vyhlášky se očekává do konce roku 2004.

VANIŠ, P.; KRPAŠ, J. Hodnocení dodatečných tepelných izolací z hlediska požární bezpečnosti. 150 Hoří. 1999. č. 9, s. 14-17

Normové požadavky konstrukcí na vnější straně obvodových stěn. Konstrukční řešení obkladových sendvičových dílců systému ALCOPLA. Zkušební vzorky pro zkoušky požárně-technických vlastností. Průběh a výsledky zkoušek. Závěrečné hodnocení dílců ALCOPLA. Shrnutí poznatků.

VÁVRA,R. Nebezpečné chemické látky 26. Bezpečnost a hygiena práce. 1994, č. 7, s. 199-200.

Chemický vzorec a název látky.Použití,balení a doprava.Používá se při výrobě viskozových vláken,gumárenských chemikálií,některých přípravků na ochranu rostlin,na různé organické syntézy,jako extrakční činidlo tuků.Vlastnosti:je hořlavá,bezbarvá,těkavá kapalina,velmi nepříjemného zápachu.Označování.Chování při úniku do vody a ovzduší.Zdravotní riziko,akutní otrava je provázena narkotickými účinky.Bezpečnost a hygiena práce.Detekce v ovzduší a nejvyšší přípustné koncentrace.Hasící prostředky.Likvidace havarijních situací a požárů.

VÁVRA, R. Nebezpečné chemické látky 90 : 2-Methylcyklohexanon. Bezpečnost a hygiena práce. 2000, č. 9, s. 10.

Chemický vzorec a názvy látky: CH2C5H9CO, 2-methylcyklohexanon, Methylanon, 1-methylcyklohexan-2-on. Vlastnosti této látky, označování při dopravě, chování při úniku do vody a ovzduší, zdravotní rizika, zajišťování bezpečnosti a hygieny práce, detekce v ovzduší a nejvyšší přípustné koncentrace, hasicí prostředky a způsoby likvidace havarijních situací a požárů. Tato látka se používá zejména pro organické syntézy a jako rozpouštědlo.

ZAPLETALOVÁ-BARTLOVÁ, I. O nebezpečí průmyslových havárií : dokončení z minulého čísla. Research Reports NIIS. 1999, č. 5, s. 13.

Projektové řešení, které omezuje množství hořlavých látek ve výrobě a pojednává o omezení množství zpracovávaných hořlavých látek v provozních podmínkách, o protipožární a protivýbuchové ochraně, o primární protipožární a protivýbuchové ochraně, o sekundární protipožární a protivýbuchové ochraně (instalace el. zařízení) a o reciární protivýbuchové ochraně (pasivní ochrana).

Zákon č. 237/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnost a hygiena práce. 2000, č. 9, s. 4-7.

Zákon č. 237/2000 Sb. nabývá účinnosti dnem 1.ledna 20001. Některé důležité aspekty zákona: plnění povinností právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany. Členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí, požadavky na odborně způsobilou osobu a problematika dokumentace požární ochrany a požadavky na školení o odbornou přípravu zaměstnanců o požární ochraně. V příloze l je uvedena kategorie jednotek požární ochrany a základní tabulka plošného pokrytí.

 

ČSN ISO 6165 Stroje na zemné práce –Základné typy - Terminológia. Praha : Český normalizační institut, 1994. 4 s.

ČSN EN ISO 9094-1 Malá plavidla - Požární ochrana - Část 1: Plavidla s délkou trupu do 15 m včetně. Praha : Český normalizační institut, 2004.

Tato část ISO 9094 definuje postupy pro dosažení účinného stupně požární ochrany, stanovuje přenosné protipožární vybavení a komplet požadavků pro stabilní hasicí zařízení.Toto platí pro malá plavidla všech typů s délkou trupu LH nepřesahující 15 m.

ČSN 33 2340 Elektrotechnické předpisy - Elektrická zařízení v prostředích s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušin. Praha : Český normalizační institut, 1980.

Norma platí pro projektování, výstavbu, provozování a údržbu elektrického zařízení v prostředcích s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušin a výrobků obsahujících výbušiny. Norma stanoví vedle všeobecných požadavků a - v článcích 2.3.1 až 2.3.3 - definic stupňů nebezpečí požáru nebo výbuchu výbušin V1 až V3, také naprosto detailní požadavky na elektrická zařízení v takovém prostředí. Požadavky jsou rozděleny na základní a speciální pro výše uvedená tři prostředí s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušin. Je pamatováno na různé varianty kombinací prostředí s nebezpečím výbuchu výbušin a hořlavých plynů a par. Poslední část normy jsou pracovní a provozní předpisy. V příloze je doporučený vzor protokolu o určení prostředí a stupně nebezpečí požáru nebo výbuchu výbušin a informativní teploty vzbuchu některých výbušin. Proti předchozímu vydání jsou zejména upraveny podmínky pro krytí zvláště do složitého prostředí a upravena definice prostředí V1. ČSN 33 2340 byla schválena 24.7.1979 a nabyla účinnosti od 1.9.1980. Nahradila ČSN 34 1470 ze 17.9.1969. "Změnou a)-10/1982" se s účinností od 1.1.1983 v normě upravuje jeden článek o povrchových teplotách elektrického zařízení v prostředí s výbušinami. "Změnou b)-12/1987" se s účinností od 1.1.1988 jeden článek doplňuje a jeden upravuje.

ČSN 34 2710 Předpisy pro zařízení elektrické požární signalizace. Praha : Český normalizační institut, 1979.

Norma stanoví základní předpisy a technické požadavky pro zařízení elektrické požární signalizace. Zařízení této signalizace, vyvinutá před počátkem účinnosti této normy, jejichž konstrukce se od ustanovení normy odchyluje, se smějí vyrábět do 31.12.1980 a uvádět do provozu do 31.12.1982. Jde o typickou - velmi rozsáhlou - požárně technickou normu, která stanoví především technické požadavky na tuto signalizaci (v tom i bezpečnostní) a dále pak zkušební metody a podmínky pro rozvod, výstavbu a provoz. Ve zvláštní kapitole IV jsou další (obecná) bezpečnostní ustanovení, týkající se především prevence úrazu elektrickým proudem. ČSN 34 2710 byla schválena 15.8.1977 a nabyla účinnosti od 1.5.1979. "Změnou a)-11-12/1979" se s účinností od 1.5.1980 ruší v normě ustanovení, že výjimky z ní povoluje Federální min. vnitra. "Změnou b)-7/1985" se s účinností od 1.9.1985 provádí několik úprav, které se přímo netýkají otázek bezpečnosti práce. "Změnou c)-3/1990" se s účinností od 1.5.1990 doplňuje přechodné ustanovení u článku 434. "Změnou 4)-10/1994" se s účinností od 1.11.1994 mění text čl. 434 a 435. "Změnou 5)-9/1997", vydanou v září 1997, se s účinností od 1.10.1997 v normě v části Názvosloví nahrazuje čl. 1 odkazem na ČSN EN 54-1 a ruší čl. 2 až 26.

ČSN EN 60695-1-1 Zkoušení požárního nebezpečí - Část 1-1: Návod k posuzování požárního nebezpečí u elektrotechnických výrobků - Všeobecné směrnice.  Praha : Český normalizační institut, 1979.

Tato část IEC 60695 poskytuje návod k posouzení požárního nebezpečí u elektrotechnických výrobků a k následnému rozvoji zkoušení požárního nebezpečí, což se bezprostředně týká poškození lidí, zvířat nebo majetku. Výrobky definované v této normě znamenají materiály, součástky nebo úplné výrobky pro konečné použití. Tato norma je určena jako návod pro komise IEC a má se používat s ohledem na jejich individuální aplikace.

ČSN EN 50266-1 Společné zkušební metody pro kabely za podmínek požáru - Zkouška vertikálního šíření plamene na vertikálně namontovaných svazcích vodičů nebo kabelů - Část 1: Zařízení. Praha : Český normalizační institut, 2001.

EN 50266 stanovuje zkušební metody pro posouzení vertikálního šíření plamene na svislém svazku vodičů nebo kabelů, elektrických nebo optických, za definovaných podmínek. POZNÁMKA - Pro účely této normy pokrývá výraz "elektrické vodiče nebo kabely" všechny izolované kovové vodiče kabelů použité pro přenos energie nebo signálů. Tato Část popisuje detailně zkušební zařízení, jejich uspořádání a kalibraci

ČSN EN 50264-1 Drážní zařízení - Kabely pro drážní vozidla se speciální odolností proti požáru - Jmenovitá tloušťka - Část 1: Všeobecné požadavky.  Praha : Český normalizační institut, 2003.

Norma zahrnuje identický překlad EN 50264-1:2002. Tato norma zahrnuje požadavky na kabely uvedené v EN 50264-2 a EN 50264-3. Zahrnuje především požadavky na izolační a plášťové materiály a další komponenty. Norma má 25 stran a obsahuje jeden obrázek.

ČSN ISO 8421-1 Požární ochrana - Slovník - Část 1: Obecné termíny a jevy požárů.  Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-1:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato první část uvádí v českém a anglickém jazyce obecné termíny a definice, používané v oboru požární ochrany. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 50 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-1. Národní příloha obsahuje dalších 53 hesel! Za pozornost stojí tyto definice: Čl.1.3: Teplota samovznícení (teplota samovolného vznícení): Nejnižší teplota při níž se v látka za specifikovaných zkušebních podmínek samovolně vznítí. Čl.1.30.1: Dolní mez výbušnosti (DMV): Nejnižší koncentrace par ve vzduchu pod níž se již plamen za přítomnosti zdroje zapálení nešíří. Čl.1.30.2 Horní mez výbušnosti (HMV): Nejvyšší koncentrace par ve vzduchu nad níž se již plamen nešíří. Poznámka: V národní příloze jsou pro dolní a horní mez výbušnosti definice poněkud jiné, a to: NA 1.5: Dolní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejnižší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs již výbušná. NA 1.7: Horní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejvyšší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs ještě výbušná. Tolik národní příloha. Čl.1.34: Bod vzplanutí: Nejnižší teplota, při níž se z kapaliny za daných zkušebních podmínek uvolní dostatečné množství hořlavého plynu, aby působením zdroje zapálení nastalo vzplanutí. Poznámka: V národní příloze je nejen název, ale i definice poněkud jiná, a to: NA 1.40: Teplota vzplanutí: Nejnižší teplota, při které se působením zdroje zapálení plynné produkty rozkladu látky ve směsi se vzduchem zapálí /za definovaných podmínek zkoušky/. Tolik národní příloha. Čl.1.38: Teplota vznícení (bod vznícení): Nejnižší teplota látky, při níž může začít trvalé hoření za definovaných zkušebních podmínek. Národní příloha obsahuje i definici, která by - bez souvislosti - mohla působit zejména v hygieně práce dezinformačně. Je to: NA 1.13: Nebezpečná koncentrace: Směs hořlavých plynů nebo par se vzduchem, obsahující u trvalých primárních zdrojů úniku nejméně 25 % a u sekundárních zdrojů nejméně 50 % nebezpečné látky z množství potřebného k dosažení spodní meze výbušnosti. Z národní přílohy ještě uvádíme: NA 1.1 Bod hoření: Nejnižší teplota, při které se látka zapálí a dále hoří po stanovenou dobu po přiložení malého plamene k jeho povrchu za normalizovaných zkušebních podmínek. Poznámka recenzenta: Domnívám se, že směšování pojmů (zejména "bod" a "teplota") a uvádění podobných definic pro pojmy stejného obsahu má spíše dezinformační charakter. ČSN ISO 8421-1 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-2 Požární ochrana - Slovník - Část 2: Požární ochrana staveb. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-2:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato druhá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru požární ochrany staveb. Obecné termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen.Je normalizováno cca 21 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-2. Národní příloha obsahuje dalších 19 hesel! ČSN ISO 8421-2 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-3 Požární ochrana - Slovník Část 3: Elektrická požární signalizace. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-3:1989. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato třetí část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru elektrické požární signalizace. Obecné termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí v článcích 3.1 a 3.2; anglický a francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 40 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-3. Národní příloha obsahuje dalších 26 hesel! ČSN ISO 8421-3 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-4 Požární ochrana - Slovník - Část 4: Hasicí zařízení. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-2:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato druhá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru požární ochrany staveb. Obecné termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen.Je normalizováno cca 21 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-2. Národní příloha obsahuje dalších 19 hesel! ČSN ISO 8421-2 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-5 Požární ochrana - Slovník - Část 5: Odvětrání kouře. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-5:1988. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato pátá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru odvětrání kouře. Obecné termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 21 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v mezinárodní normě. Národní příloha obsahuje dalších 9 hesel! ČSN ISO 8421-5 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-6 Požární ochrana - Slovník - Část 6: Evakuace a únikové prostředky. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-6:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato šestá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru evakuace a únikových prostředků. Obecně používané termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 44 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v mezinárodní normě. Národní příloha obsahuje dalších 8 hesel! ČSN ISO 8421-5 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-7 Požární ochrana - Slovník - Část 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu. Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-7:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato sedmá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru detekce a potlačení výbuchu. Obecně používané termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 13 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v mezinárodní normě. Národní příloha obsahuje dalších 5 hesel! ČSN ISO 8421-5 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

ČSN ISO 8421-7 Požární ochrana - Slovník - Část 8: Termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami Praha : Český normalizační institut.

Norma je identická s ISO 8421-8:1990. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato osmá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a zacházení s nebezpečnými látkami. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; anglický a francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 190 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v mezinárodní normě. Národní příloha obsahuje dalších 142 hesel! ČSN ISO 8421-5 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991. 

ČSN EN 1846-1 Požární automobily - Část 1: Terminologie a označení. Praha : Český normalizační institut.

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1846-1:1998. Evropská norma EN 1846-1:1998 má status české technické normy. Evropská norma (ČSN) EN 1846 sestává z následujících částí: Část 1: Názvosloví a označení, Část 2: Obecné požadavky - Bezpečnost a provedení a Část 3: Pevně zabudované prostředky - Požadavky na bezpečnost a provedení. Tato první část (ČSN) EN 1846 se týká požárních vozidel. Jsou zde stanoveny třídy a definovány kategorie z hlediska použití a hmotnost vozidel. Systém označování zahrnuje různá kritéria, která charakterizují vozidla. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Hmotnostní třídy motorových vozidel, kapitolu 5 - Kategorie motorových vozidel, kapitolu 6 - Skupiny motorových vozidel a kapitolu 7 - Označení motorových vozidel. Dále norma uvádí Národní Přílohu NA, která obsahuje tabulku zařazení druhů požárních automobilů užívaných v ČR do skupin motorových vozidel podle (ČSN) EN 1846-1. ČSN EN 1846-1 (38 9301) byla vydána v květnu 1999. Nahradila kapitolu I. Názvosloví a roztřídění ČSN 38 9301 z 6.10.1983. 

ČSN EN 1846-2 Požární automobily - Část 2: Obecné požadavky - Bezpečnost a provedení. . Praha : Český normalizační institut.

Norma EN 1846 "Požární automobily" se skládá ze tří částí: - Část 1: Terminologie a označení; - Část 2: Obecné požadavky - Bezpečnost a provedení; - Část 3: Pevně zabudované prostředky - Bezpečnost a provedení. Tato část evropské normy byla vypracována jako harmonizovaná norma pro stanovení jedné z možností shody se základními bezpečnostními požadavky Směrnice o strojních zařízeních a souvisejícími předpisy EFTA. Tato část evropské normy je norma typu C, jak je uvedeno v EN 1070: 1998. Uvedené stroje a míra nebezpeční kterou představují je uvedena v předmětu této části evropské normy. Tato část evropské normy také pojednává o požadavcích na provedení , která jsou obecná pro všechny požární automobily, jak jsou definovány v předmětu normy. Kód zkoušky hluku uvažovaný v této části evropské normy (viz přílohu F) připouští získání zkušeností v měření emise hluku se zřetelem na budoucí revizi. Tato část evropské normy specifikuje minimální požadavky na bezpečnost a provedení požárních automobilů označených v 1846-1. POZNÁMKA 1 - Kategorie a hmotnostní třídy těchto automobilů je uveden v EN 1846-1:1998. Požární automobily obvykle používají standardní kabinu a podvozek nebo automobil. Pro speciální automobily se smějí používat speciální podvozky, které vyhovují požadavkům částečně. POZNÁMKA 2 - V obou případech je standardní komerční podvozek i automobil považovaný za vhodný, pokud jej výrobce navrhuje k prodeji ve všech jeho variantách nebo speciálních verzích v katalozích distribuovaných svou obchodní sítí, včetně podvozků a automobilů, které jsou vyráběny výhradně pro hasiče. Kromě toho jsou požadavky na výškovou techniku obsaženy v dalších evropských normách (viz prEN 1777:1994 Požární automobilové plošiny - Bezpečnostní požadavky a zkoušení, prEN 14043:2000 Požární automobilové automatické otočné žebříky - Požadavky a zkoušení a prEN 14044:2000 Požární automobilové poloautomatické otočné žebříky - Požadavky a zkoušení). POZNÁMKA 3 - Tato část evropské normy se má se číst ve spojení všech národních předpisů platných pro automobily pohybující se na veřejných komunikacích a se všemi Direktivami EU a souvisejícími předpisy EFTA platnými pro automobily a jejich výbavu. Pro účely této části evropské normy je rozsah běžných teplot okolního prostředí -15 °C až +35 °C. POZNÁMKA 4 - V případě použití mimo tento rozsah teplot, má zvláštní rozsah teplot specifikovat zákazník. Tato část evropské normy se nepoužívá pro: - automobily pro přepravu osob; - automobily s celkovou hmotností nepřekračující 2 t; - čluny; - letadla; - vlaky; - sanitní automobily; - letištní automobily podléhající doporučením Mezinárodní organizaci civilního letectví (ICAO). Tato část evropské normy se zabývá technickými požadavky k minimalizaci nebezpečí uvedených v kapitole 4, která mohou nastat v průběhu uvedení do provozu, v operační činnosti a při pravidelných kontrolách požárních automobilů, pokud se provádějí podle specifikace výrobce nebo jeho autorizovaného reprezentanta. Nepokrývá nebezpečí, která vznikají: - vyzařováním (nízká frekvence, frekvence rádiového vysílání, radiace, mikrovlnné záření); - chybami software; - použitím v prostředí s nebezpečím výbuchu; - konstrukcí, přepravou, údržbou a odstavením z provozu; - tlakem větru při provozu a mimo provoz; - statickou elektřinou; - dálkovým ovládáním; - elektromagnetickou kompatibilitou. Tato část této evropské normy se zabývá také požadavky na provedení. Tato část této evropské normy se nevztahuje na stroje, které byly vyrobeny před datem vydání. 

ČSN EN 1846-3 Požární automobily - Část 3: Pevně zabudovaná zařízení - Bezpečnost a provedení. . Praha : Český normalizační institut, 1996.

Norma EN 1846 "Požární automobily" se skládá ze tří částí: - Část 1: Terminologie a označení; - Část 2: Obecné požadavky - Bezpečnost a provedení; - Část 3: Pevně zabudované prostředky - Bezpečnost a provedení. Tento dokument je norma typu C, jak je uvedeno v EN 1070:1998. Tento dokument doplňuje EN 1846-2 a zabývá se některými zvláštními specifikami pevně zabudovaného zařízení používaného hasiči. Uvedené zařízení a prokázání nebezpečí, nebezpečných situací a událostí, které jsou pokryty je uvedeno v předmětu tohoto dokumentu. Tato část evropské normy specifikuje minimální požadavky na bezpečnost a provedení některých volitelných typických pevně instalovaných zařízení v požárních automobilech, které jsou ovládány osobami způsobilými k obsluze, jak je navrženo v 1846-1 a specifikováno v EN 1846-2. Tato část této evropské normy se zabývá technickými požadavky na minimalizaci nebezpečí uvedených v kapitole 4, která mohou nastat v průběhu uvádění do provozu, při provozu a při pravidelných kontrolách požárních automobilů, pokud se provádějí podle specifikace výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce. 

ČSN 73 5710 Požární stanice, požární zbrojnice a požární buňky. Praha : Český normalizační institut, 1996.

Norma platí pro projektování nových objektů a prostorů i pro projektování změn staveb dosavadních objektů a prostorů určených pro výkon služby požárních jednotek, tj. požárních stanic, požárních zbrojnic a požárních buněk. (Všechny tyto pojmy jsou v normě definovány.) Typická stavebně technická norma stanoví všeobecné požadavky, požadavky na umístění objektů a komunikace, na stavební řešení objektů, i jejich technické zařízení. Ochrany proti hluku a vibracím se týká čl. 93 - 95. Souhrnně se uvádí že prostory musí být chráněny před nepříznivými účinky hluku a vibrací podle ČSN 73 0531 a příslušných hygienických předpisů. Stanoví se dále, že chráněnými prostorami podle těchto hygienických předpisů. jsou spojené místnosti, pohotovostní a společenské místnosti, učebny a kanceláře. Tyto prostory musí být odděleny zejména od zdrojových soustrojí se spalovacími motory (ČSN 38 5420) a kompresorových stanic. Dále se připomíná oddělení spojových místností, kanceláří a učeben od prostorů garáží podle ČSN 73 6057 a ČSN 73 6059. Z dalších faktorů pracovního prostředí se v normě řeší osvětlení (čl. 84-86 a další), dále vzduchotechnika (čl. 110 a další) a mikroklima (čl. 106-109 o vytápění). V přílohách jsou uvedeny orientační potřeby požárních stanic a orientační plochy jejich pozemků včetně příkladů řešení některých prostorů. ČSN 73 5710 byla schválena 13.7.1980 a nabyla účinnosti od 1, 7.1981. V plném rozsahu nahradila ON 73 5711, ON 73 5712, ON 73 5713, ON 73 5714 a ON 73 5715, všechny z 29.12.1964. "Změnou a)-3/1988" se s účinností od 1.6.1988 doplňuje ustanovení o návrzích větrání podle ČSN 73 6057. 

ČSN EN 13478 Bezpečnost strojních zařízení - Požární prevence a požární ochrana. Praha : Český normalizační institut, 1996.

Norma se specifikuje metody identifikace požárního nebezpečí vznikajícího u strojního zařízení a odpovídající posouzení rizika. Stanovuje základní pojmy a metodologii technických opatření pro požární prevenci a ochranu. Cílem této normy je dosáhnout požadované bezpečnostní úrovně, podle předpokládaného používání strojního zařízení.

 

JENERÁLOVÁ, Bohumila. Komentář k vyhlášce Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách. 1.vyd. Praha : REGO, 2000. 56 s.

Tato vyhláška stanoví podmínky požární bezpečnosti pro: 1) svařování, jímž se rozumí tepelné spojování, drážkování a tepelné dělení kovových i nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem, elektrickým obloukem, plazmou, elektrickým odporem, laserem, třením, aluminotermickým svařováním, jakož i používání elektrických pájedel a benzinových pájecích lamp, při kterém hrozí nebezpečí vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem v důsledku přímého či nepřímého působení těchto zdrojů tepla; 2) nahřívání živic v tavných nádobách.

 

HLADÍK, V. Požáry ze svařování. Bozpinfo.cz [online]. 6. 2. 2003 [cit. 22-11-2006]. Dopstupný z www: http://www.bozpinfo.cz/citarna/clanky/pozarni_ochrana/pozary030206.html.

Podíl požárů způsobených svářeči na celkovém počtu se pohybuje kolem 1,5 % , ale důsledky mohou být daleko vážnější než u jiných příčin. Co je ale nutné si uvědomit - jestliže pracuji se známým nebezpečím, které je očekávané a lze jej odvrátit, musím učinit vše proto, aby k požáru nedošlo. O tom, že se tak neděje, svědčí následující příklady dvou pražských požárů. 24. června 2001 hořelo v Praze - Uhříněvsi, kdy byla zasažena nejen střecha, ale i konstrukce výrobní haly strojírenského podniku. Na místo byla vyslána jednotka HZS hl. m. Prahy o síle 7 družstev, dále byly na místě a hasily jednotky 3 podniků a 4 dobrovolných sborů z okolí. Při dojezdu jednotek byl požár na ploše asi 100 m2, avšak po devastaci dřevěné konstrukce ztratily stropy nosnost a zřítila se i střecha na ploše cca 2.000 m2. Hmotná škoda byla vyčíslena v částce 2,6 mil. Kč a 3 hasiči byli při zásahu zraněni.

HORÁKOVÁ, Vendula. Svařování a požární ochrana. Požáry.cz [online]. 21. 4. 2004 [cit. 2006-11-10]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=2276.

Svařování je jednou z nejužívanějších technologií ve výstavbě, výrobě i při údržbě a opravách strojů a zařízení. Z hlediska technologie jde o způsob produktivní a velmi těžko nahraditelný. Z požárního hlediska se jedná o práci za použití otevřeného ohně nebo o práci s materiály zahřátými na tavící teplotu. Z toho pak při nedodržení platných předpisů a při nedbalosti pracovníků vzniká značný počet požárů s velkými finančními škodami, ale co je horší, že při těchto požárech dochází také k usmrcení osob a ke zraněním. Připomeňme například poslední tragický případ, který se stal v areálu bývalé chrudimské Transporty, kdy při svařování potrubí ve vodoinstalační šachtě došlo k prudkému vzplanutí plynu, při kterém byl usmrcen jeden člověk a druhý zemřel na následky popálenin v pražské nemocnici. Nejčastěji vznikají požáry od sváření v budovách a objektech ve výstavbě, v garážích a dílnách pro údržbu dopravních prostředků a ve výrobních budovách. Především v objektech ve výstavbě dochází k častému rozšíření požárů z toho důvodu, že zde nejsou žádná stavební omezení, která by tomuto rozšíření bránila. Posuzujeme-li příčiny vzniku požáru od sváření, zjišťujeme, že v mnoha případech dochází k porušování předpisů ať již vědomě nebo z nedbalosti. Setkáváme se však i s vyloženou neopatrností a lajdáctvím. Příčiny technického rázu v oblasti sváření se objevují již v mnohem menší míře. „K tomu, abychom případy vzniku požárů od sváření omezili, je nutné řádně dodržovat protipožární opatření předepsaná platnými právními předpisy. Především je třeba odstraňovat hořlavé látky z okruhu ohroženého svářečskými pracemi, případně ty, které nelze odstranit, je třeba přikrýt nehořlavým tepelně izolujícím materiálem nebo je dostatečně navlhčit vodou. Velmi důležitým opatřením je utěsnění otvorů spojujících prostory, kde se svařuje s prostory umístěnými vedle nebo pod místem sváření. Dobrý technický stav a řádné provádění údržby svářecích zařízení patří mezi základní pravidla bezpečné práce,“ uvádí mjr. Bc. Pavel Nejtek, vedoucí oddělení kontrolní činnosti HZS Pardubického kraje. Kromě uvedených skutečností ovlivňují bezpečnou práci při sváření i nedostatky lidského činitele. Sem patří neznalost pravidel bezpečné práce při sváření, která je způsobena nedostatečným proškolením pracovníků – svářečů. V některých případech není zajištěna dostatečná požární asistence, případně je nedostatek vhodných prostředků pro první zásah. V neposlední řadě dochází k rozšíření požáru od sváření proto, že se neprovádí předepsaná kontrola pracovišť po skončení svářečských prací, hlavně v době mimopracovní. Do oblasti sváření však můžeme zařadit i oblast tzv. sváření nekovových materiálů (plastů, lepenek a dalších nekovových materiálů). Rovněž v těchto případech se používá otevřený oheň. Jde především o plynové hořáky a benzínové pájky. I v těchto případech je nezbytné dodržovat právní předpisy a správně manipulovat s otevřeným ohněm. „Při svařování nekovových materiálů, je možnost vzniku požáru mnohonásobně vyšší než u sváření kovových materiálů, je to logické, neboť svařujeme v mnohých případech hořlavé materiály. Samostatnou kapitolou z této oblasti by mohli být pokrývači, kteří manipulují s hořlavými látkami – lepenkami, které svařují zejména plynovými hořáky. Zde stačí malá chvilička nepozornosti a pracně vystavěný objekt je celý v plamenech. Na stavbách se rovněž používají roztavené živice, které slouží zejména jako hydroizolace. Nahřívání a manipulace s živicemi je rovněž nebezpečná a vyžaduje přísné dodržování požární bezpečnosti,“ dodává Nejtek. Požáry vzniklé od sváření představují každoročně značný podíl z celkového počtu požárů i z výše škod. Proto je třeba, abychom dobře znali povinnosti uložené k řádnému předcházení požárům od těchto příčin. Jen důkladnou znalostí předepsaných povinností a jejich důsledným dodržováním lze bilanci požárů od sváření příznivě ovlivnit.

HOŠEK, Z. Klasifikace požární odolnosti stavebních výrobků a staveb. 112. 2003 roč. 11, č. 2, s. 6

Klasifikační systém přijatý na úrovni Společenství pro požární odolnost stavebních výrobků, staveb a jejich částí zahrnuje skupiny stavebních výrobků: nosné prvky bez požárně dělicí funkce, výrobky a systémy pro ochranu nosných prvků nebo částí stavby, nenosné prvky nebo části stavby a výrobky pro ně, výrobky pro použití ve vzduchotechnických systémech a výrobky pro provozní zařízení. Klasifikace požární odolnosti stavebních výrobků, staveb a jejich částí vychází ze směrnice Rady 89/106/EHS.

SAMEC, Luboš. Ubytovny dopadly katastrofálně. Požáry.cz [online]. 10. 8. 2006 [cit. 22-11-2006]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=5636.

V rámci výkonu státního požárního dozoru provedl Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) během druhého čtvrtletí roku 2006 mimořádné tematické kontroly dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně u činností zaměřených na poskytování služeb v oblasti ubytování. Byly kontrolovány především ubytovny zaměstnanců, protože oblast ubytování v rámci cestovního ruchu byla kontrolována v roce 2004. Kontroly, provedené plošně na celém území republiky, byly reakcí na tragické události na počátku letošního roku. V únoru při požáru ubytovny v Mochově zemřeli tři lidé a několik utrpělo zranění. V březnu následoval další velký požár ubytovny, který si v Praze vyžádal rovněž smrt 3 osob a zranění několika dalších. Za prvních 6 měsíců letošního roku došlo v ubytovnách celkem k 22 požárům. Z celkového počtu 740 kontrol se bez závad obešlo jen 137 z nich (tedy 18,5 %). Ve zbývajících 603 kontrolách zjistili příslušníci HZS ČR vykonávající státní požární dozor celkem 2 996 závad. Na jednu kontrolu tedy v průměru připadají 4 závady.

KROUPA, B. Ještě k používání vyhlášky č. 87/2000 Sb. v praxi. Bezpečnost a hygiena práce. 2000, č. 12, s. 15-22

V článku je uvedena směrnice k zajišťování požární bezpečnosti  pracovišť při svařování, používání elektrických pájedel, benzinových pájecích lamp, popř. propan-butanových nahřívacích hořáků,  vypracovaná ve smyslu vyhlášky č. 87/2000 Sb. Má představovat řídící dokument, který by byl čtivý pro neodborníky v požární ochraně, avšak žádné z ustanovení vyhlášky nemění, pouze jej doplňuje tam, kde to bylo považováno za nutné. U jednotlivých odstavců vyhlášky byly přidány názvy, které tak pomáhají vedoucím zaměstnancům při čtení v orientaci.

KISLINGER, Radek. Problém starých budov. Požáry.cz [online]. 6. 7. 2003 [cit. 22-11-2006]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=1266.

V nových budovách je stav požární ochrany na velmi vysoké úrovni. Je však pravdou, že mnoho obyvatel naší republiky obývá nebo užívá budovy značného stáří. Jak vypadá stav požární ochrany u starších budov? Za starší budovu považujme budovy postavené na konci devatenáctého století. Stěny těchto budov jsou masivní. Najdeme zde stěny široké 50 a více cm. Požární odolnost takových stěn je 90 minut a vyšší. Stropní konstrukce v těchto budovách bývají v podzemních prostorech cihlové, klenbové s odolností 90 minut. Ve vyšších patrech pak bývají stropy smíšené (prkenné podbití, rákos, omítka) s požární odolností 45 minut. Dveře v těchto objektech bývají celodřevěné, masivní. Pokud mají masivní celodřevěnou výplň o šířce 31 mm, pak vykazují požární odolnost 30 minut. Mezi okny bývají mnohdy dostatečně široké požární pásy (širší než 90 cm). Co se týká nosné konstrukce střech, ta bývá mnohdy masivní s požární odolností minimálně 15 minut. S vnitřními rozvody médií je to už přece jen horší. Nejhůře na tom jsou určitě rozvody elektrické energie. Jejich nedostatečný počet mnohdy svádí uživatele těchto budov provádět různé neodborné úpravy. U rozvodů plynu jsou lidé přece jen opatrnější, i když černé výjimky se najdou. Další specialitou těchto budov, bývají komínová tělesa. O jejich čištění lze pouze spekulovat.Také je zde velkým rizikem možnost existence zabudovaných dřevěných trámů do komínového tělesa. Některá komínová tělesa stále slouží svému původnímu účelu, jindy jsou užívána k odvětrání místností. Požárně bezpečnostních zařízení budov, jako jsou přenosné hasicí přístroje a vnitřní zdroje požární vody, se v těchto budovách ve většině případů nevyskytují. Vybavení těmito prostředky je pouze na vlastnících těchto objektů, kteří by se mohli držet ustanovení vyhl. MV č. 246/2001 Sb. a dát na každých 200 metrů čtverečních jeden přenosný hasicí přístroj. Skutečnost je však taková, že se o tato zařízení drtivá většina vlastníků vůbec nezajímá. Jsou to podle mnohých z nich zbytečné investice, které se ještě ke všemu velice často kradou. Velice zajímavý je stav, kdy dochází v těchto budovách ke změně užívání. Pokud jsou stavební změny nahlášeny příslušnému Stavebnímu úřadu, pak lze předpokládat, že nově vzniklý stav bude vyhovovat současně platným předpisům. V opačném případě lze o vyhovujícím stavu jen snít. Co se týká únikových cest, lze říci jen tolik, že někdy bývají jednoznačné a to v případě, že je v objetu pouze jedna. V jiných případech jsou únikové cesty značně spletité a nepřehledné. Největším problémem těchto únikových cest bývá právě stav, kdy bývají na černo upravovány, předělovány nebo je na nich skladován nějaký domovní materiál. I přes veškerá úskalí těchto budov lze říci, že naši předkové postavili poměrně bytelné stavby, které dokáží dostatečně dlouhou dobu odolávat tepelným účinkům požáru. Co se týká šíření plodin hoření, je situace horší. Těm ve většině případů nebrání nic v jejich volném šíření. Zda jsou budovy vybaveny nějakými prostředky na zjištění a likvidaci požáru, je jen na rozhodnutí uživatelů budov.

KOPÁČEK, Petr. Lepší když vás budí hlásič, než hasič. Pozary.cz. [online].13. 10. 2006 [cit. 22-11-2006]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=6002.

Nezbytným předpokladem však je včasné zjištění vznikajícího požáru.Na možné nebezpečí nás mohou včas upozornit autonomní hlásiče kouře (požární hlásiče), které si snadno nainstalujeme ve svých domovech. Jedná se o jednoduché zařízení, které obsahuje v jednom krytu všechny komponenty potřebné pro spolehlivou detekci kouře a vydání silného akustického poplachového signálu. Ačkoliv jejich užívání není v českých domácnostech na rozdíl od zemí západní Evropy ještě příliš rozšířeno, jde o finančně dostupná zařízení (cena v řádech stovek korun) s jednoduchou instalací (např. pomocí vrutů). Čidla obyvatele akustickým signálem včas upozorní na přítomnost kouře a umožní nám tak nebezpečí zlikvidovat již v zárodku či alespoň ohrožený prostor včas opustit. Nejtragičtější požáry jsou totiž ty mezi druhou a pátou hodinou ranní, kdy většinou všichni spí a probudí se až v momentě, kdy už je na reakci pozdě. Málokdo si také uvědomuje, že většina obětí požárů neuhoří, ale zemře kvůli nadýchání se toxických zplodin hoření vznikajících při požáru. Zejména v noci tak na nás číhá nebezpečí, protože kouř je rychlejší a tišší než oheň a již dvě nebo tři nadechnutí bývají smrtelná. Navíc zplodiny hoření obsažené v kouři prohlubují spánek, a tak se mnoho lidí udusí již ve spánku. Zachránit nás může jen včasné varování. Autonomní hlásiče kouře se umísťují doprostřed stropu, minimálně však ve vzdálenosti 60 cm od stěny, ve výšce maximálně 6 metrů od podlahy. Hlásiče není vhodné umísťovat v blízkosti ventilátorů, svítidel nebo jiných zdrojů tepla, ani ve vrcholech půdních prostorů střech a v prostorách prašných či velmi vlhkých (koupelny). Optimální je, pokud máme hlásič v každé místnosti, minimálně bychom ho však měli mít v centrální části bytu (v místnosti kde spíme) a na každém podlaží domu, a pak také samozřejmě tam, kde lze předpokládat možnost vzniku požáru (např. dílna, garáž). Při instalaci se vždy řídíme návody výrobců těchto zařízení.Baterie v hlásiči vydrží zhruba 1 rok. Cena těchto hlásičů se pohybuje v částce několika set Kč. Záleží na výrobci a druhu hlásiče. Je to určitě výhodná investice pokud uvážíme, kolik životů a materiálních hodnot lze uchránit včasným zjištěním požáru.Jednotlivé hlásiče si můžeme nechat propojit tak, že v případě výstražné reakce jednoho hlásiče jsou aktivovány i ostatní. Tento systém je vhodný např. pro rodinné domy, kdy hlásič, reagující na kouř z případného požáru v garáži nebo dílně, spustí hlásič v ložnici, kde vzbudí spícího uživatele domu a upozorní jej na vzniklé nebezpečí.
Aby se informace o poplachu dostala okamžitě i k majiteli bytu, používají se komunikátory, využívající buď pevné telefonní linky nebo sítě mobilních operátorů. Je-li k dispozici pevná linka, lze využít automatické telefonní volače. Tyto přístroje mohou stát samostatně nebo být i součástí zabezpečovací ústředny. Jsou připojeny k telefonní zásuvce a k telefonu. V případě poplachu si automaticky uvolní telefonní linku a začnou vytáčet uživatelem nastavená telefonní čísla (na pevnou linku, mobil nebo pager).
Existuje několik typů požárních hlásičů - ionizační, optické nebo tepelné. Nejpoužívanější hlásiče jsou ionizační, které velice rychle a spolehlivě detekují zvýšený výskyt kouře v místnosti. Zvukovým signálem pak zalarmují obyvatele. Pro ty, kteří ve svých domácnostech využívají plyn (k topení či vaření), je užitečný detektor úniků hořlavých plynů. Ten zvukovým signálem upozorní na zvýšenou koncentraci prakticky všech typů hořlavých plynů (zemní plyn, svítiplyn, propan, butan, acetylén, vodík,....). Detektor nemontujte v blízkosti překážek bránících přirozené cirkulaci vzduchu, v místech s nedostatkem kyslíku a v místech, kde by činnost detektoru mohla být přímo ovlivňována různými výpary (např. bezprostředně nad sporákem v kuchyni). Funkčnost detektoru může nepříznivě ovlivnit také výrazné proudění vzduchu v jeho okolí (ventilátor, digestoř). Při zjištění úniku plynu musíte zabránit jeho vznícení v prostoru. Nedotýkejte se proto elektrických vypínačů, důkladně větrejte, zamezte dalšímu úniku plynu, případně volejte hasiče či plynárnu.Pamatujte, že investovat do zajištění svého života se vždy vyplatí a škody způsobené případným požárem vždy mnohonásobně překračují náklady vynaložené např. na pořízení protipožárního čidla či hasicího přístroje.

KUKLÍK, P. Požární odolnost dřevěných konstrukcí. Stavitel. 2006, roč. 14, č. 1, s. 10-11.

Článek rozebírá konstrukční podstatu střech a možnost jejich střetu s ohněm. Následně představuje několik řešení k ochraně střešních systémů.

Požární bezpečnost při svařování. 150 Hoří. 2000, č. 10, č. 11. s. 15-16.

Při svařování se mnohdy používají výrobky (technická zařízení), u nichž není k dispozici úplná dokumentace a návody. Proto byly stanoveny podmínky požární bezpečnosti pro svařování a nahřívání živic v tavných nádobách. Především jde o určení rizik, stanovení odpovídajících podmínek požárně bezpečného užívání výrobků, objektivní vyhodnocení prostředí a stanovení tomu odpovídajících požadavků. Podmínky požární bezpečnosti určuje provozovatel činnosti. Šest částí vyhlášky č. 87/2000 Sb. s rámcovým vyjádřením obsahu.

RONEŠOVÁ, Jana. Technické normy z oblasti požární bezpečnosti staveb. 112. 2006, č. 8, s. 7–9.

Vývoj v oblasti technických norem lze rozdělit na vývoj v oblasti evropských technických norem a vývoj v oblasti národních technických norem. Při tvorbě norem převládá mnohonásobně zavádění evropských technických norem nad tvorbou národních technických norem. V souvislosti se zaváděním evropských norem se však řada domácích norem ruší nebo se provádějí změny těchto norem, aby byly v souladu s příslušnými nově zavedenými evropskými normami.

ŠTROCH, P. Protipožární ochrana obráběcích strojů. Technik. 2002, č. 1, s. 32–33.

Nebezpečí požáru u obráběcích strojů s hořlavými chladicími nebo mazacími látkami, s vysokými otáčkami a s oddělováním štěpin. Stanovení stupně ohrožení. Bezpečnostní opatření a platná legislativa. Rizika různých technologií. Odsávání. Zařízení na uvolnění tlaku. Zamezení přenosu požáru a exploze. Automatické systémy hašení.

ŠTROCH, P. Účinná ochrana před požáry a explozemi u obráběcích strojů. Technik. 2004, č. 4, s. 8-9.

Jelikož dochází k nehodám a ohrožení osob u obráběcích strojů, vzrostla silně senzibilita a zájem o opatření pro ochranu proti ohrožení požárem a explozí. Rovněž evropská snaha o harmonizaci přispívá k odstraňování obchodních překážek tím, že se stanovily pro všechny evropské výrobce strojů stejné požadavky na bezpečnostní zařízení.

Výrobci strojů jakož i provozovatelé strojních systémů instalují v centrech opracování nová zařízení nebo dodatečné vybavení bezpečnostních systémů podle aktuálního stavu techniky. Dále pak představují evropské a národní předpisy zásadní nutnost opatření proti škodám způsobeným požárem a explozemi v rámci „strojní směrnice“ schválené podle národního zákona a evropské normy týkající se tohoto tématu. Výrobce stroje je podle předpisů strojní směrnice povinen pamatovat na ochranná opatření a závazně potvrzovat splnění stávajících norem bezpečnosti s odpovědností sám za sebe potvrzením konformity a umístěním značky CE.

VAŠKO, K. Na co nezapomenout před zahájením topné sezóny. Pozary.cz. [online].1. 11. 2006 [cit. 22-11-2006]. Dostupný z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=6109.

Teploty venku, zejména v noci, začaly klesat a nastala nám topná sezóna. Proto si preventivně připomeňme některé zásady, aby pro nás začátek topného období nemusel znamenat to, že přijdeme o své obydlí. Komínům jsme se již podrobně věnovali. Ty však nebývají jedinou příčinou požáru. Ten může způsobit i nevhodně uskladněné palivo. Zkontrolujme proto skladování paliva, a to hlavně uhlí a zbytků dřevní hmoty (piliny a kůra). U tohoto druhu paliva může totiž za určitých podmínek dojít k samovznícení. Náchylné k tomu jsou zejména méně kvalitní druhy uhlí (hnědé, lignit a brikety). A jak samovznícení zabránit? V první řadě je třeba skladovací plochu před naskladněním takového paliva vysušit a vyčistit. Pozornost v domácích uhelnách je třeba věnovat také výšce hromady, na které palivo skladujeme. Na paměti je třeba mít, že kritická hranice je 1,5 metru. Riziková je také nestejnoměrná zrnitost paliva, tedy obsahuje-li například kusové uhlí prach, zbytky dřeva a pilin. Stěny uhelen by měly být omítnuté, jelikož cihlová drť dle odborníků prokazatelně urychluje proces samovznícení. Uhlí by mělo být vždy skladováno odděleně od ostatních paliv. Je třeba si také pohlídat, aby v blízkosti uskladněného uhlí nebyly rozvody trubek od ústředního topení, rozvody páry nebo vody. Do uhlí a briket by také nikdy neměla zatékat voda. Kvůli nebezpečí samovznícení hasiči doporučují u nově naskladněného paliva provádět zpočátku denní, později týdenní kontroly teploty. Samovznícení se projevuje vytvářením vodní páry, což je nejvíce viditelné v ranních hodinách, dýmu a zvýšením teploty. Při zpozorování zvyšující se teploty (40 - 50 stupňů Celsia) je třeba uhlí nebo brikety přeházet nebo vynosit na volné místo, rozestřít do vrstvy 0,25 – 0,5 metru a nechat vychladnout. Vyhláška MV č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách (částka  29 Sb.zákonů ČR, rozeslaná dne 12. dubna 2000).

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb. a vyhláška hl.m. Prahy č. 26/1999 Sb. Požadavky na technická zařízení staveb. Stavitel. 2000, č.10, s. 58-59.

Vodovodní přípojky a vnitřní vodovody mj. z hlediska zásobování požární vodou. Hygienické požadavky, nároky na statickou bezpečnost staveb a jejich požární bezpečnost. Ochrana staveb před zásahem blesku. Požární bezpečnost vzduchotechnických zařízení. Technické požadavky na plynové přípojky, odběrová plynová zařízení a vytápění.

 

ČSN EN ISO 1182 Zkoušení reakce stavebních výrobku na oheň - Zkouška nehořlavosti

ČSN EN ISO 1716 Zkoušení reakce stavebních výrobku na oheň - Stanovení spalného tepla

ČSN EN ISO 11925-2 Zkoušení reakce na oheň - Zápalnost stavebních výrobku vystavených přímému působení plamene Část 2: Zkouška malým zdrojem plamene

ČSN EN 13823 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Stavební výrobky kromě podlahových krytin vystavené tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu

ČSN EN ISO 9239-1 Zkoušení reakce podlahových krytin na oheň - Část 1: Stanovení chování při hoření užitím zdroje sálavého tepla

ČSN EN 1363 Zkoušení požární odolnosti - Část 1: Základní požadavky

ČSN EN 1363 Zkoušení požární odolnosti - Část 2: Alternativní a doplňkové postupy

ČSN PENV 1363-3 Zkoušení požární odolnosti - Část 3: Ověřování charakteristik pecí

ČSN EN 1364 Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků - Část 1: Stěny

ČSN EN 1364 Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků - Část 2: Podhledy

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 1: Stěny

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 2: Stropy a střechy

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 3: Nosníky

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 4: Sloupy

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 5: Balkóny a rampy

ČSN EN 1365 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků - Část 6: Schodiště

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 1: Vzduchotechnická potrubí

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 2: Požární klapky

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 3: Těsnění prostupů

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 5: Instalační kanály a šachty

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 6: Zdvojené a dutinové podlahy

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 7: Uzávěry pásových a kolejových technologických přepravních systémů

ČSN EN 1366 Zkoušení požární odolnosti provozních instalaci - Část 8: Potrubí pro odvod kouře

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 2: Svislé ochranné membrány

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 3: Použitá ochrana betonových prvků

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 4: Použitá ochrana ocelových prvků

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 5: Použitá ochrana železobetonových prvku

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 6: Použitá ochrana betonem plněných ocelových sloupů

ČSN P ENV 13381 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 7: Použitá ochrana dřevěných konstrukcí

ČSN EN 1634 Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav - Část 1: Požární dveře a uzávěry otvorů

ČSN EN 1634 Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav - Část 3: Kouřotěsné dveře a uzávěry otvorů

ČSN EN 81 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Část 58: Zkouška požární odolnosti šachetních dveří

ČSN EN 13216 Metody zkoušení systémových komínů - Část 1: Všeobecné zkušební metody

ČSN P ENV 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru

 

ČSN EN 13501 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň

ČSN EN 13501 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti, kromě vzduchotechnických zařízení

ČSN EN 13501 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 3: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti výrobků a prvků běžných provozních instalací - požárně odolná potrubí a požární klapky

ČSN EN 13501 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru

 

ČSN EN 12101 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 1: Technické podmínky pro kouřové zábrany

ČSN EN 12101 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 2: Technické podmínky pro odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla

ČSN EN 12101 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 3: Technické podmínky pro ventilátory pro přirozený odvod kouře a tepla

ČSN EN 12101 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 6: Technické podmínky pro zařízení pracující na principu rozdílů tlaků – Sestavy

ČSN EN 12259 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pro sprinklerová a vodní sprejová zařízení - Část 1: Sprinklery

ČSN EN 12259 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pro sprinklerová a vodní sprejová zařízení - Část 2: Mokré ventilové stanice

ČSN EN 12259 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pro sprinklerová a vodní sprejová zařízení - Část 3: Suché ventilové stanice

ČSN EN 12259 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pro sprinklerová a vodní sprejová zařízení - Část 4: Poplachové zvony

ČSN EN 12259 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pro sprinklerová a vodní sprejová zařízení - Část 5: Spínače průtoku vody

ČSN EN 12845 Stabilní hasicí zařízení - sprinklerová zařízení - Navrhování, instalace a údržba

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení- Část 1: Požadavky a zkušební metody pro elektrická řídící a zpožďovací zařízení

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 2: Požadavky a zkušební metody pro neelektrická řídící a zpožďovací zařízení

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 3: Požadavky a zkušební metody pro ruční spouštěcí a uzavírací zařízení

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 4: Požadavky a zkušební metody pro sestavy ventilů zásobníků a jejich spouštěče

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 5: Požadavky a zkušební metody pro vysokotlaké a nízkotlaké sekční ventily a jejich spouštěče hasicích zařízení C02

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 6: Požadavky a zkušební metody pro neelektrická blokovací zařízení hasicích zařízení C02

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 7: Požadavky a zkušební metody pro hubice hasicích zařízení C02

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 8: Požadavky a zkušební metody pro pružné spoje systémů C02

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 9: Požadavky a zkušební metody pro speciální hlásiče požáru

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 10: Požadavky a zkušební metody pro tlakoměry a tlakové spínače

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 11: Požadavky a zkušební metody pro mechanická vážící zařízení

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 12: Požadavky a zkušební metody pro pneumatická poplachová zařízení

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 13: Požadavky a zkušební metody pro zpětné ventily

ČSN EN 12094 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty - plynových hasicích zařízení - Část 16: Požadavky a zkušební metody pro odorizační zařízení nízkotlakých hasicích zařízení C02

ČSN EN 12416 Stabilní hasicí zařízení - Prášková zařízení - Část 1: Požadavky a zkušební metody pro komponenty

ČSN EN 12416 Stabilní hasicí zařízení - Prášková zařízení - Část 2: Navrhování, konstrukce a údržba

ČSN EN 13565 Stabilní hasicí zařízení - Komponenty pěnových hasicích zařízení - Část 1: Požadavky a zkušební metody

ČSN EN 671 Stabilní hasící zařízení - Hadicové systémy - Část 1: Hadicové navijáky s tvarově stálou hadicí

ČSN EN 671 Stabilní hasící zařízení - Hadicové systémy - Část 2: Hydrantové systémy se zploštitelnou hadicí

ČSN EN 671 Stabilní hasící zařízení - Hadicové systémy - Část 3: Údržba hadicových navijáků s tvarově stálou hadicí a hydrantových systémů se zploštitelnou hadicí

ČSN EN 14 339 Podzemní požární hydranty

ČSN EN 14 384 Nadzemní požární hydranty

ČSN EN 3 Přenosné hasicí přístroje - Část 3: Konstrukční provedení, pevnost v tlaku, mechanické zkoušky

ČSN EN 3 Přenosné hasicí přístroje - Část 6: Ustanovení pro atestaci shody přenosných hasicích přístrojů podle EN 3 část 1 až 5

ČSN EN 3 Přenosné hasicí přístroje - Část 7: Vlastnosti, požadavky na hasicí schopnosti a zkušební metody

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 1: Úvod

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 2: Ústředna

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 3: Požární poplachové zařízení – Sirény

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 4: Napájecí zdroj

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 5: Hlásiče teplot - Bodové hlásiče

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 7: Hlásiče kouře - hlásiče bodové využívající rozptýleného světla,, vysílaného světla a ionizace

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 10: Hlásiče plamene - Bodové hlásiče

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 11: Tlakové hlásiče

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 12: Hlásiče kouře -Hlásiče lineární využívající optického světelného paprsku

ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace - Část 13: Posouzení kompatibility komponentů systému

ČSN EN 50 265 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru - Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací- Část 1: Zkušební zařízení

ČSN EN 50 265 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru - Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací - Část 2-1: Postupy -1 kW směsný plamen

ČSN EN 50 265 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru - Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací - Část 2-2: Postupy - Svítivý plamen

ČSN IEC 332-3 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru - Část 3: Zkoušky vodičů nebo kabelů ve svazcích

ČSN IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů za podmínek požáru - Celistvost obvodu - Část 11: Zařízení - Samostatné hoření při teplotě plamene alespoň 750 °C

ČSN IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů za podmínek požáru - Celistvost obvodu - Část 21: Postupy a požadavky - Kabely se jmenovitým napětím do 0,6/1,0 kV včetně

ČSN IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů za podmínek požáru - Celistvost obvodu - Část 23: Postupy a požadavky - Elektrické kabely pro přenos dat

ČSN IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů za podmínek požáru - Celistvost obvodu - Část 25: Postupy a požadavky - Kabely s optickými vlákny

ČSN EN 1443 Komíny - Všeobecné požadavky

ČSN EN 1991-1-2 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-2: Obecná zatížení - Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru

ČSN EN 1992-1-2 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla - navrhování konstrukcí na účinky požáru

ČSN EN 1993-1-2 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla - navrhování konstrukcí na účinky požáru

ČSN EN 1994-1-2 Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla - navrhování konstrukcí na účinky požáru

ČSN EN 1995-1-2 Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla - navrhování konstrukcí na účinky požáru

ČSN EN 1996-1-2 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-2: Obecná pravidla - navrhování konstrukcí na účinky požáru

 

ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení

ČSN 65 0201 Změna Z1 Hořlavé kapaliny - Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci

ČSN 730835 Požární bezpečnost staveb - Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče

ČSN 73 0842 Změna Z1 Požární bezpečnost staveb - Objekty pro zemědělskou výrobu

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail