Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany - II. část

Zdroj: 
Pokračování článku o novele vyhlášky č. 247/2001 Sb., v níž se rozebírá vybavení jednotek PO v závislosti na existenci HZS kraje jako celku a odborná příprava hasičů.

Vybavení jednotek PO

Novela vyhlášky upravuje ve své nové příloze č. 5 minimální vybavení stanic HZS kraje požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany. Proti předchozí úpravě je vybavení stanic voleno s ohledem na existenci HZS kraje jako celku. Požární technika (dále jen "technika") a věcné prostředky požární ochrany (dále jen "věcné prostředky") jsou normativně vyjmenovány k jednotlivým typům stanic tak, jak tomu bylo dosud, ale velká část techniky je definována na HZS kraje bez rozlišení místa dislokace této techniky. Vybavení jednotek HZS kraje je tak novelou vyhlášky chápáno jako komplex potřebné techniky a věcných prostředků a je na HZS kraje kam, zejména speciální druhy techniky, umístí. HZS krajů se dává možnost umístit techniku přiměřeně k požárnímu nebezpečí v kraji bez vlivu na typ stanice a také lépe s ohledem na kapacitní možnosti stanic i specializaci jejich personálu, která je zejména u speciálních druhů techniky nutná. Tedy HZS kraje nemusí mít speciální prostředky jen na stanici v kraji typu C, ale může různé druhy speciální techniky rozdělit na jednotlivé stanice a tím si je určitým způsobem specializovat pro určitý druh zásahu. Tedy ne jediná "pevnost" v kraji, ale systém stanic vzájemně se technicky doplňujících. V praxi takové řešení bude znamenat sice větší nároky na operační řízení v kraji, ale zároveň může poskytovat záruku kvalitnější obsluhy i údržby. Do jednotek HZS krajů přicházejí stále jiné druhy speciální techniky - jeřáby, různé kontejnery se speciálním určením; pokud by vše zůstávalo jen na jedné stanici v kraji, tamní personál by ztrácel postupně potřebnou schopnost uvedenou techniku v takovém variantním řešení kvalitně obsluhovat.

Novela vyhlášky přináší kromě uvedeného prvku rozmístění techniky i prvek větší hospodárnosti v plánovaných počtech zejména speciální techniky tím, že automaticky na stanici typu C nepředepisuje požadavek tzv. speciálů. To má významný efekt úspory, která se předpokládá v horizontu deseti let ve výši okolo 3 mld. Kč.

Deficit ve vybavení technikou HZS krajů je totiž i přes toto administrativní opatření značný. Systém plošného pokrytí mimo jiné optimalizoval i výdaje na požární ochranu, reagoval na drastický nárůst cen základní techniky v 90. létech. K 31. prosinci 1994 byla provedena "inventarizace" potřeb kapitálových výdajů na techniku a věcné prostředky, která byla předložena vládě. Ta konstatovala, že potřebné investiční finanční prostředky pro HZS ČR a pro jednotky SDH obcí do požární techniky představovaly celkovou částku 5834 mil. Kč (v cenách roku 1994). Jednalo se do jisté míry o deficit techniky vzniklý v průběhu řady předešlých let.

Usnesení vlády č. 646/1994 reagovalo na uvedený deficit ve vybavení základní technikou a věcnými prostředky tím, že navrhlo jeho postupné odstraňování formou obměny a dovybavení jednotek PO ve výši 400 mil. Kč investičních výdajů ročně podle možností státního rozpočtu. To však nebylo do roku 2003 plněno.

Rovněž obce zanedbávaly investice do techniky, protože v době transformace společnosti dávaly přednost jiným investicím nebo na investice prostě neměly. Toto tvrzení podporuje fakt, že ani o dotace obcím ze státního rozpočtu ve výši 50 % pořizovací ceny na základní techniku, nebyl mezi obcemi v letech 1994 až 2000 větší zájem. Určité oživení zájmu ze strany obcí přináší až rok 2001.

Další negativní skutečností také je, že se přes všechny snahy nepodařilo prosadit zákonnou normu, aby se pojišťovny podílely na financování požární ochrany, i když většina uchráněných hodnot je jejich profitem. Podíl pojišťoven ve výši asi 1000 mil. Kč by problémy s investicemi do techniky jednotek PO vyřešil bez nároku na státní rozpočet.

Současný stav ve vybavení jednotek HZS ČR v technice a věcných prostředcích je možno charakterizovat následovně:

  • technika je morálně i fyzicky zastaralá z důvodu prošlé životnosti. Např. průměrné stáří skutečného počtu cisternových automobilových stříkaček (CAS), které patří k základním zásahovým požárním automobilům (ZPA) je téměř 15 let. U automobilových žebříků do 30 m (AZ 30), patřících ke speciálním zásahovým požárním automobilům (SPA), je průměrné stáří jejich skutečného počtu vyšší jak 18 let, přičemž životnost ZPA je stanovena na 10 let (do roku 2000 byla 8 let), životnost SPA je 16 let. Tuto plánovanou životnost požárních automobilů je nutné považovat za maximální, je prověřena dlouholetou praxí a v řadě případů přesahuje lhůty obvyklé v zemích EU.

Požární automobily jsou vyráběny na komerčních automobilových podvozcích se životností 5 až 8 let, přičemž životnost ostatních skupin nadstavby požárního automobilu je přizpůsobena. Životnost požárních automobilů je do značné míry také ovlivněna jejich používáním v extrémních provozních podmínkách, např. podprovozních teplot. Zastaralost techniky pak zvyšuje výdaje na provoz a opravy, snižuje se tím její spolehlivost a u techniky, která slouží pro záchranu osob, je to věc o to více burcující. Průběžně také dochází ke zpřísňování právních i technických předpisů pro provoz i konstrukci vozidel.

V důsledku nepříznivého stavu prosté obměny zastaralých ZPA, zejména CAS, byl HZS ČR od roku 1997 ve srovnání s ostatními složkami IZS nucen přistoupit sice k nesystémovému, avšak k jedinému přechodnému řešení, tj. k provádění technického zhodnocení těchto ZPA formou rekonstrukcí. Tím bylo docíleno udržení stávajícího počtu CAS s prodloužením jejich životnosti nejméně o dalších 6 let za cenu přibližně 2,2 mil. Kč/ks. To v současných podmínkách znamená prodloužení faktické životnosti těchto požárních automobilů minimálně na 16 let, avšak další rekonstrukce na těchto automobilech již nebude možná.

  • speciální technika pro záchranné a likvidační práce při chemických a ekologických haváriích rovněž chybí. Více jak 70 % zásahů jednotek PO tvoří zásahy vyžadující záchranné práce. Základní technika již dávno není určena jen pro hašení požárů, ale kromě ní je nutná technika speciální. I když se podařilo vybavit předurčené stanice HZS krajů na nebezpečné látky kontejnery, řada speciálního vybavení chybí (zejména u tzv. předurčenosti "S" stanic HZS krajů na nebezpečné látky). Je třeba říci, že požadavky na činnost jednotek souvisejících s ochranou obyvatelstva před účinky terorismu musí být adekvátní technickému vybavení detekční technikou, vyprošťovací technikou, dekontaminačními zařízeními apod. Jde o nákladné záležitosti a zde máme jedinou možnost vytvořit pro jednotlivé druhy záchranných prací předurčenost HZS krajů, tzv. opěrné body a zavést prostředky i předurčenost i s nadkrajovou působností. Naším úkolem bude také hledat více zdrojů pro financování speciální techniky, např. ze zdrojů Správy státních hmotných rezerv, podnikatelské sféry (viz např. vybavení jednotek z prostředků Povodí, podniku Mero, a.s., apod.), ale i krajů a obcí.

Vybavení jednotek SDH obcí je dimenzováno především na hašení požárů a řešení záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech menšího rozsahu. Zákonem o PO je obcím v samostatné působnosti na úseku požární ochrany mimo jiné stanoveno zabezpečovat materiální a finanční potřeby jednotek SDH obcí, tedy nákup techniky a věcných prostředků. To je pro naprostou většinu obcí velmi obtížné, neboť při cenových relacích CAS v rozpětí 4,7 až 7 mil. Kč je to s ohledem na jejich rozpočty nedosažitelná skutečnost. Z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra poskytuje obcím od roku 1997 jako motivační pobídku na nákup nových CAS účelovou státní dotaci až do výše 50 % jejich pořizovací ceny, nejvýše však 2 mil. Kč. Možnosti státní dotace jsou však velmi omezeny (asi pět kusů těchto požárních automobilů za kalendářní rok), přičemž např. v roce 2005 o tuto dotaci požádalo téměř 40 obcí.

Jednou z možností, jak lze částečně řešit hluboký deficit ve vybavení obcí technikou, je postupné převádění CAS ve stáří 10 až 16 let (ale ještě použitelných pro plnění úkolů) od HZS ČR do jednotek SDH obcí, zejména jednotek kategorií JPO III, u kterých je nižší počet výjezdů než u jednotek HZS ČR.

Současný stav ve vybavení jednotek SDH obcí technikou a věcnými prostředky je možné charakterizovat především tak, že technika je morálně i fyzicky zastaralá z důvodu značně prošlé životnosti. Průměrné stáří ZPA - CAS je téměř 27 let. U dopravních automobilů (DA) je průměrné stáří téměř 30 let. Životnost CAS se přitom předpokládá na dobu 16 let bez technického zhodnocení (rekonstrukce) a 25 let s provedenou rekonstrukcí. Tuto životnost ZPA je nutné považovat za maximální, další zastaralost techniky pak značně snižuje její spolehlivost a akceschopnost a výrazně zvyšuje výdaje na provoz a opravy, přičemž již po takové době neexistuje možnost zakoupit jakékoliv originální náhradní díly.

Jen díky mimořádnému úsilí a hlubokému zapálení pro věc, mnohdy s nejvyšším vypětím sil a možností, se daří hasičům u jednotek SDH obcí udržovat zastaralou techniku v provozuschopném stavu.

Jak je patrné z tabulky, je celkový současný deficit investičních prostředků jednotek HZS krajů a jednotek SDH vybraných obcí (kategorie JPO II a JPO III) proti roku 1994 o 10 mld. Kč vyšší i při redukci jejich vybavení. Faktem však také při tomto srovnání je, že ceny techniky vzrostly od roku 1994 o 50 až 70 %.

Novela vyhlášky v § 7 odst. 3 také zpřesňuje způsob stanovení vybavení požární hlídky, která je zřízena na místo jednotky PO obce nebo podniku. V § 8 se upravuje postup kontroly provozuschopnosti techniky a věcných prostředků. Prakticky se umožňuje provést uvedenou provozní kontrolu také při střídání směn, což se sice provádělo, ale dosavadní právní úprava tuto skutečnost opomíjela.

S obsluhou techniky nepochybně souvisejí i strojníci. Nová vyhláška zpřesňuje způsob provádění psychodiagnostického vyšetření hasičů z povolání, kteří řídí vozidlo s právem přednostní jízdy. Z nového znění § 37 odst. 2 písm. e) vyplývá, že se psychodiagnostickému vyšetření podrobují profesionální hasiči zařazení v jednotce PO před zařazením na funkci spojenou s řízením vozidel s právem přednostní jízdy a po těžké dopravní nehodě, která se jim stala při jízdě s vozidlem s právem přednostní jízdy. Tedy nikoliv pravidelná vyšetření v nějakém cyklu (např. pěti let) a nikoliv vyšetření po těžké nehodě, kterou zavinili s jiným druhem vozidla.

Odborná příprava
 
Novela vyhlášky reaguje na dosud neúčinný nový zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen "služební zákon") pro příslušníky HZS ČR ve výčtu funkcí a zároveň vychází i ze stávajícího pojmenování funkcí v HZS ČR a jiných jednotek PO. Proto se v § 34 a § 40 se zavádí ekvivalentní výčet funkce vrchní referent a asistent vedle pojmu hasič a starší hasič, který budou používat zejména HZS podniků i po nabytí účinnosti nového služebního zákona, který se na ně nevztahuje. Vedle této, do jisté míry formální novely uvedených ustanovení, je významné to, že se doba pro prokázání odborné způsobilosti hasiče (tzn. všech hasičů v jednotkách, na které se tato povinnost vztahuje podle § 72 odst. 5 zákona o PO) prodlužuje z 6 na 12 měsíců. Prodloužením uvedené doby se sleduje odstranění určité napjatosti v termínech a možnostech vzdělávacích zařízení a HZS krajů (ve vztahu k jednotkám SDH obcí). Současně se také umožňuje prodloužit základní odbornou přípravu příslušníků HZS ČR ze sedmi týdnů až na pět měsíců.

Ve vztahu k pravidelné odborné přípravě hasičů - příslušníků HZS ČR zařazených v jednotkách a pravidelné odborné přípravě ostatních příslušníků HZS ČR, novela lépe vložením slovíčka "také" do odst. 4 deklaruje působnost tohoto odstavce výhradně na hasiče - příslušníky HZS ČR zařazené v jednotce nebo hasiče v ostatních druzích jednotek PO a novým odstavcem 5 řeší postup při neúspěšném ověření pravidelné odborné přípravy. Novinkou také je, že tzv. základní zaměření pravidelné odborné přípravy již Ministerstvo vnitra může vydat na dobu delší než jeden kalendářní rok, což by bylo, vzhledem k pětiletému cyklu prodlužování platnosti osvědčení o odborné způsobilosti, jistě u některých funkcí v jednotkách PO výhodnější.

Stejnokroj zaměstnanců HZS podniků

Vzhledem k tomu, že u HZS ČR byl zaveden zcela nový pracovní stejnokroj I, slavnostní a společenský stejnokroj a vzhledem k tomu, že příslušník HZS ČR prokazuje svoji příslušnost k HZS ČR také stejnokrojem, řeší novela vyhlášky uvedenou odlišnost vůči zaměstnancům HZS podniků. Skladba výstrojních součástek pracovního stejnokroje I zaměstnanců HZS podniků a tzv. dalších osob vykonávajících v podnicích úkoly na úseku požární ochrany zůstává beze změny; novela vyhlášky však vymezila v § 43 odst.1 a odst. 7 odlišnost stávajícího pracovního stejnokroje I zaměstnanců HZS podniků od pracovního stejnokroje I příslušníků HZS ČR, a to barvou kalhot a sukně.

ZDROJ:
Hanuška, Zdeněk. Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany (pokračování). In 112, č. 9, 2005.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail