Míra požárního nebezpečí a povinnosti dle zákona o požární ochraně

Zdroj: 
Rozsah povinností, stanovený právnickým a fyzickým osobám zákonem č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, je odlišný podle toho, jaké činnosti jsou konkrétním provozovatelem vykonávány. Tyto činnosti se dělí podle míry požárního nebezpečí. Jak činnost správně začlenit?

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám, vykonávajícím podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (podnikajícím fyzickým osobám), zabezpečovat plnění povinností, vyplývajících pro ně ze zákona o požární ochraně, předpisů, vydaných na jeho základě (např. vyhláška č. 246/2001 Sb., vyhláška č. 87/2000 Sb.) nebo z jiných předpisů, upravujících povinnosti na úseku požární ochrany jako nedílnou součást své řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňovat zjištěné nedostatky (§ 2 odst. 1 zákona o požární ochraně).

Rozsah povinností, stanovený zákonem o požární ochraně, je odlišný podle toho, jaké činnosti jsou konkrétním provozovatelem vykonávány. Je velice důležité si uvědomit, že povinnosti jsou směřovány k jednotlivým činnostem, nikoli jako dříve, k činnostem a objektům. Činnosti jsou charakterizovány konkrétními znaky, definovanými zákonem o požární ochraně (§ 4), přičemž je nutno v této souvislosti zohlednit také podrobnosti, stanovené vyhláškou č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), např. § 18. Proto musí být každá činnost posouzena individuálně, nelze jednotlivé činnosti začlenit tak říkajíc „od stolu“. Je nutné zhodnotit skutečně prováděnou činnost ze všech hledisek, uvedených v § 4 zákona o požární ochraně, v podrobnostech, uvedených v § 17 – 19 vyhlášky o požární prevenci. Tyto údaje mohou být pro jeden „typ“ činnosti rozdílné, takže se může v praxi stát, že činnosti obecně nazvané například obrábění dřeva, svařování, administrativní práce mohou být jedním provozovatelem vykonávány jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, druhým provozovatelem jako činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí a v určitých případech i jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím.

Provozovateli činnosti je dána možnost, aby si v rámci plnění svých povinností v závislosti na míře požárního nebezpečí upravil celkovou organizaci požární ochrany optimálním způsobem. Předpisy o požární ochraně nevyžadují duplicitní dokumenty (dokumentaci apod.) a dávají možnost zapracovat požadavky požární ochrany do celkového systému bezpečnosti. Musejí být však dodrženy stanovené podmínky, týkající se zejména odbornosti osob, které mohou určité činnosti vykonávat (§ 11 zákona o požární ochraně) a minimálního rozsahu a obsahu dokumentace (§ 27 – 40 vyhlášky o požární prevenci). Cílem je stanovit opatření k omezení možnosti vzniku požáru a k ochraně osob, zvířat a majetku v případě vzniku požáru a k zamezení jeho šíření.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Z citovaného vyplývá, že povinnosti jsou vždy směřovány k provozovateli činnosti a nikoliv k majiteli objektu. To znamená, že není rozhodující, zda je činnost provozována v pronajatém nebo vlastním prostoru. Výjimku tvoří případy, kdy provozuje činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, pak plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i ručení osoby, odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany (§ 2 odst. 2 zákona o požární ochraně).

Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikající fyzické osoby tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce (§ 2 odst. 2 zákona o požární ochraně).

Plnění některých povinností, vyplývajících ze zákona o požární ochraně, musejí být zabezpečena osobou s odbornou způsobilostí podle § 11 zákona o požární ochraně. Těmito osobami jsou odborně způsobilá osoba, technik požární ochrany a preventista požární ochrany. Činnost osoby odborně způsobilé a technika požární ochrany může být vykonávána v pracovně právním vztahu anebo na základě zvláštního zákona (§ 11 odst. 5 zákona o požární ochraně).

Činnosti se dělí podle míry požárního nebezpečí do tří kategorií – bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím.

Aby mohl provozovatel činnosti správně plnit své povinnosti dané zákonem o požární ochraně, musí vědět, jakou činnost provozuje, tzn. jak je tato činnost nebezpečná z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru. Proto jsou zákonem o požární ochraně charakterizovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (§ 4 odst. 3). Všechny ostatní činnosti, které nenaplňují zákonem citované charakteristiky, jsou činnostmi bez zvýšeného požárního nebezpečí (§ 4 odst. 4 zákona o požární ochraně).

Každá právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba provede před zahájením své činnosti přiřazení charakteristik, definovaných § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně, s podrobnostmi, uvedenými v § 17 –19 vyhlášky o požární prevenci pro všechny jednotlivé činnosti, které bude provozovat. Nutno upozornit, že každá z provozovaných činností musí být posuzována z hlediska všech výše odkazovaných charakteristik. Zde může nastat stav, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba bude provozovat některé činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, některé činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a některé činnosti s vysokým požárním nebezpečím.

Jednotlivé činnosti se začleňují podle největšího požárního nebezpečí, tzn. jestliže činnost vykazuje znaky, charakterizující činnost se zvýšeným požárním nebezpečím i znaky činnosti s vysokým požárním nebezpečím, bude začleněna jako činnost s vysokým požárním nebezpečím.
Správnost vyhodnocení charakteristik a správné začlenění závisí na několika faktorech. V prvé řadě je to odbornost a praxe posuzovatele – zejména technika požární ochrany nebo odborně způsobilé osoby.

Pro správné začlenění je nutné znát konkrétní podmínky, ve kterých se činnost provozuje a prostudovat příslušný podkladový materiál. Ve většině případů nebude dostačující, aby činnost byla posouzena pouze na základě údajů, získaných při prohlídce prostoru, ve kterém se činnost provozuje. Bude nutné mít k dispozici dokumenty a dokumentaci, kde lze zjistit další nezbytné údaje, např. charakteristiky objektu, ve kterém je činnost provozována, údaje o technologii. Těmito podklady jsou zejména ověřená projektová dokumentace stavby, průvodní dokumentace od výrobce, popis technologie, požárně technické charakteristiky vyskytujících se látek, doklady od výrobce zařízení a také právní předpisy, kterými jsou definovány některé charakteristiky, potřebné pro začlenění, zejména zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí předpisy. V některých případech bude vhodná konzultace s oborníky v dané oblasti.

Začlenění jednotlivých činností se prokazuje písemně dokumentací, uvedenou v § 28 vyhlášky o požární prevenci – dokumentací o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím (dále jen „dokumentace o začlenění“) pouze u činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím. Tuto dokumentaci zpracovává odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (§ 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).

Provozuje-li právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba činnost nebo činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím současně s činností nebo činnostmi bez zvýšeného požárního nebezpečí, vyjádří se zřetelně v dokumentaci o začlenění, že byly posouzeny všechny provozované činnosti s tím, že v prohlášení právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby o začlenění se uvede, že například žádné další jimi provozované činnosti nevykazují znaky činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím ani s vysokým požárním nebezpečím.

Prohlášení právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby ve smyslu § 28 písm.d) vyhlášky o požární prevenci je prohlášením statutárního zástupce nebo podnikající fyzické osoby, popř. jejího odpovědného zástupce, nikoliv osoby s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně, která dokumentaci zpracovává. Cílem prohlášení je, aby bylo potvrzeno, že byly posouzeny a začleněny všechny činnosti, které jsou provozovány. Z textu prohlášení by mělo být zřetelné, že pokud právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba provozuje i činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, tak těmito činnostmi jsou všechny činnosti v dokumentaci o začlenění neuvedené. U činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí není právními předpisy stanoveno, aby začlenění bylo provedeno odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany ani aby bylo zpracováno písemně. Ke správnému začlenění jsou však nezbytné odborné znalosti z oblasti požární ochrany, jinak lze oprávněně očekávat větší riziko nesprávného začlenění.

Důsledkem může být skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nebude plnit povinnosti, odpovídající dané provozované činnosti. Může dojít k nežádoucímu snížení nebo omezení požární bezpečnosti a tím i zvýšení nebezpečí vzniku požáru a ohrožení osob. Chybné začlenění však nemůže být akceptovatelným důvodem pro takový postup. Proto při začleňování do kategorie činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o požární ochraně je vhodné spolupracovat s osobami s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně. Podklady, které byly využity k rozboru a vyhodnocení začlenění činnosti, by měly být k dispozici po celou dobu provozování činnosti.

Vyjde-li najevo, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do jedné ze tří kategorií činnosti podle míry požárního nebezpečí, uvedených v § 4 zákona o požární ochraně, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru (§ 4 odst. 5 zákona o požární ochraně). Rozhodnutí o nesprávném začlenění musí předcházet podrobný rozbor s využitím všech potřebných podkladů, ze kterých byly čerpány jednotlivé údaje, zejména údaje o charakteristikách jednotlivých činností. Nesprávné začlenění je i začlenění do vyšší kategorie, tzn. např. začlenila-li právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jí provozovanou činnost do kategorie s vysokým požárním nebezpečím a tato činnost vykazuje značky „pouze“ pro činnost se zvýšeným požárním nebezpečím. Orgán státního požárního dozoru nemá oprávnění kontrolovat plnění povinností v rozsahu stanoveném pro činnosti s vysokým požárním nebezpečím, když tato povinnost objektivně nevznikla. Nic však nebrání provozovateli činností, aby sám stanovil a zavedl „nadstandardní režim“ (tj. nad rámec stanovený platnými právními předpisy) ve vlastním systému zabezpečování požární ochrany, který bude kontrolován systémem své vnitřní kontroly.

Lze konstatovat, že správné začlenění má zcela zásadní význam pro plnění povinností v odpovídajícím rozsahu. Při chybném začlenění jsou plněny jiné povinnosti, než které ukládá zákon o požární ochraně, a může dojít k nedostatečnému zajištění požární ochrany s ohledem na konkrétní provoz – činnost. Jestliže začlenění nebylo provedeno vůbec, neznamená to, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nemusí plnit žádné povinnosti. Za každé pochybení v plnění povinností je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba odpovědná.

V případě kontroly ze strany státního požárního dozoru se vystavuje možnosti uložení pokuty. Obecně lze říci,k že každá povinnost má odraz v sankčním paragrafu, tzn. že za každou jednotlivou povinnost, která nebyla dodržena, je možnost uložit pokutu. Výše pokut je rozlišena zejména s ohledem na kategorii provozované činnosti. Ani uložení pokuty nezbavuje právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu povinnosti odstranit závadný stav ve stanovené lhůtě. Uložením pokuty zůstává nedotčena odpovědnost právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby za způsobenou škodu a postih jejích zaměstnanců podle pracovněprávních předpisů (§ 76 odst. 7 zákona o požární ochraně).

ZDROJ:
Skalská, Květa. Míra požárního nebezpečí a povinnosti dle zákona o požární ochraně. 150 Hoří, č. 9 (2003), s. 12 – 13.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail