Kontroly požárně bezpečnostních zařízení a věcných prostředků požární ochrany

Rozhodnutí Nejvyššího soudu (judikát sp. zn. 21 Cdo 1502/2016) upozornilo na v praxi chybné uplatňování požadavku platného zákona o požární ochraně v oblasti kontrol, údržby a servisu požárně bezpečnostních zařízení. Na něj navázalo vyjádření Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR vydáním „Sjednocení aplikační praxe při provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení“. To ve značně upraveném znění můžete nalézt na webové stránce Hasičského záchranného sboru ČR (na původní znění je v závěru odkázáno).

Než se však začneme věnovat požadavkům na kvalifikaci těch, kteří mohou provádět kontroly provozuschopnosti v úvodní otázce uvedených zařízení a prostředků, domnívám se, že bude vhodné si připomenout, co je za ně považováno.

Požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany

Za požárně bezpečnostní zařízení jsou vyhláškou o požární prevenci považovány systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby doplňující požární bezpečnost stavby, příp. jiného zařízení. Jsou jimi myšleny například elektrická požární signalizace, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, autonomní požární signalizace, ruční požárně poplachové zařízení, stabilní nebo polostabilní samočinné hasicí zařízení, automatické protivýbuchové zařízení, samočinné hasicí systémy, zařízení pro odvod kouře a tepla, kouřová klapka, včetně ovládacího mechanismu, požární dveře, požární nebo evakuační výtah, nouzové osvětlení, požární vodovody a hydranty, požární klapky a požární ucpávky.

Za věcné prostředky požární ochrany vyhláška považuje prostředky používané k ochraně, záchraně a evakuaci osob, k hašení požáru a prostředky používané při činnosti jednotky požární ochrany při záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva při plnění úkolů civilní ochrany, popřípadě při činnosti požární hlídky. Pro většinu právnických a podnikajících fyzických osob jsou z toho především důležité prostředky k hašení požáru, tedy zejména přenosné, přívěsné a pojízdné hasicí přístroje.

Jaké požadavky stanovují právní předpisy

Z § 11 zákona o požární ochraně (č. 133/1985 Sb.), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že odborně způsobilá osoba a technik PO jsou oprávněni zabezpečovat plnění povinnosti udržovat instalovaná požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany v provozuschopném stavu [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně]. To mimo jiné zahrnuje kontrolu provozuschopnosti, údržbu a opravy (servis) těchto zařízení a prostředků bez ohledu na to, kdo je jejich výrobcem. Nic na tom nemění, že průvodní dokumentace výrobce může stanovit některé další podmínky pro kontrolu provozuschopnosti, neboť toto oprávnění nelze chápat tak, že by mohl určit konkrétní právnickou nebo fyzickou osobu, která jako jediná by měla výhradní právo provádět uvedenou kontrolu.

Zvláště chci upozornit na skutečnost, že v § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona je řešeno udržování v provozuschopném stavu nejen požárně bezpečnostních zařízení, které řeší výše uvedený judikát, ale též věcných prostředků požární ochrany. Proto je nezbytné zohlednit i tuto skupinu.

Výše uvedené oprávnění se vztahuje i na některé příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR – viz § 33 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Problematika provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a věcných prostředků PO je řešena jak v zákoně o požární ochraně, tak i v prováděcí vyhlášce o požární prevenci. Zásadní jsou ustanovení § 7 odst. 4 a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V § 7 odst. 4 výše uvedené vyhlášky se uvádí: Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo prováděcí dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší. Tedy zdroje pro stanovení rozsahu provedení kontroly jsou tři – právní předpisy, technické normy a průvodní dokumentace (lhůta může být upravena dalšími dokumenty). Podstatné je, že uvedenými zdroji se upravuje jen rozsah, nikoliv, kdo kontrolu může provést.

Z § 9 odst. 2 výše zmíněné vyhlášky vyplývá, že kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce po každém jeho použití nebo tehdy, vznikne-li pochybnost o jeho provozuschopnosti (např. při mechanickém poškození) a nejméně jednou za rok, pokud průvodní dokumentace výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo posouzení požárního nebezpečí pro některé případy instalací (např. v chemicky agresivním prostředí) nestanoví lhůtu kratší. První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle jeden rok před jeho instalací. Z hlediska řešení našeho problému se jedná o obdobné znění jako u požárně bezpečnostních zařízení.

Normativní požadavky u hasicích přístrojů

Pro přenosné a pojízdné hasicí přístroje platí technická norma ČSN ISO 11602-2:2002 (38 9162) Požární ochrana – Přenosné a pojízdné hasicí přístroje – Část 2: Prohlídka a údržba. Ta uvádí, že vlastník objektu, určená osoba nebo uživatel objektu, v němž jsou hasicí přístroje umístěny, jsou odpovědné za jejich prohlídku, údržbu a opakované plnění. Dále uvádí, že pro provádění jí stanovených měsíčních prohlídek jsou nezbytné minimální znalosti, avšak pro servis (údržba a opakované plnění) hasicích přístrojů stanovuje v příloze A požadavky na osobu, která jej může provádět. Požaduje absolvování výcviku nebo odborné praxe po dobu nejméně tří měsíců a účast ve výcvikovém kurzu. Na jeho konci musí být úspěšně absolvována zkouška. Výcvik, podle normy, musí vést výrobce nebo jiný kvalifikovaný a uznaný orgán. Každých pět let musí být absolvován obnovovací kurz.

Další normativní požadavky

Nové znění ČSN 27 4002:2018 Bezpečnostní předpisy pro výtahy – Provoz a servis výtahů řeší i kontrolu provozuschopnosti evakuačních a požárních výtahů. Uvádí, že v souladu se zákonem o požární ochraně ji mohou provádět pouze odborně způsobilé osoby nebo technici PO.

Shrnutí

Stanovisko Nejvyššího soudu jasně poukázalo na nutnost přehodnotit u každé právnické a podnikající fyzické osoby, kdo jí zajišťuje provozuschopnost požárně bezpečnostních zařízení a potažmo i věcných prostředků požární ochrany, resp. jakou má poskytovatel této služby pro to kvalifikaci. V žádném případě to však neznamená automatickou náhradu dosavadní firmy technikem PO. Je nutné vyhodnotit konkrétní podmínky a v návaznosti na ně v souladu s požadavky právních předpisů, technických norem a průvodních dokumentací k jednotlivým zařízením a prostředkům si stanovit kvalifikační požadavky na osoby, které budou zajišťovat provozuschopnost zařízení a prostředků.