Povaha aspektů pro měření objektivní kvality pracovního života

Abstrakt

Příspěvek se věnuje analýze různých aspektů, které se využívají pro hodnocení kvality pracovního života. Čerpá z dat reprezentativního výzkumu ekonomicky aktivních obyvatel České republiky provedeného v roce 2019. Na empirickém podkladě ukazuje, že dopad okolností pracovního života na pracující není vždy univerzální ani jednoznačný, že existují minimálně čtyři základní vzorce působení. Hodnotit úroveň kvality pracovního života přímočaře na základě některých vybraných objektivních charakteristik proto může být zavádějící, neboť pracující se zjevně liší v tom, jaký na ně jednotlivé jevy a jejich úrovně mají vliv.

Klíčová slova: kvalita pracovního života, objektivní KPŽ

Abstract

The paper deals with the analysis of various aspects used to assess the quality of working life. It draws on the data from the representative survey of economically active population of the Czech Republic conducted in 2019. On an empirical basis, it shows that the impact of working-life circumstances on workers is not always universal or unambiguous, that there are at least four basic patterns of effect. Therefore, it may be misleading to assess the level of quality of working life directly on the basis of some selected objective characteristics, as workers clearly differ in the way individual phenomena and their levels affect them.

Keywords: Quality of Working Life, Objective QWL

Úvod

O kvalitě pracovního života (KPŽ) míváme tendenci přemýšlet jako o obecné danosti, něčem velmi jasném, co dokážeme v principu snadno stanovit, rozpoznat, změřit…; běžně uvažujeme v jednoduché logice typu: vyšší příjem – lepší KPŽ, více stresu – horší KPŽ, dobré vztahy s kolegy – lepší KPŽ, možnosti zvyšování kvalifikace – lepší KPŽ, vysoké tempo práce – horší KPŽ atd. atp. Někdy máme tendenci do těchto úvah intuitivně zahrnovat i různé předpoklady, jako například: práce s lidmi je stresující, ergo více práce s lidmi znamená více stresu a horší KPŽ; zvyšování kvalifikace přináší větší jistotu a flexibilitu, ergo učení se novým věcem znamená lepší KPŽ.

Snahy zhodnotit nějak souhrnně kvalitu pracovního života pak mohou dopadnout tak, že si vybereme sadu aspektů, u nichž „víme“ jaký mají dopad na KPŽ (příjem, stres, vztahy na pracovišti, tempo práce, vzdělávání atp.), změříme, jak na tom v nich jednotliví pracovníci jsou, a spočítáme nějaký souhrnný index. Problém je, že za takovouto logikou stojí řada zkratkovitých, nebo dokonce zcela mylných úvah, které nás v konečném důsledku mohou dovést k chybným závěrům. Jednoduše totiž obvykle předpokládáme, že námi sledované indikátory KPŽ jsou za prvé pro víceméně všechny pracující stejnou měrou relevantní a za druhé, že na ně také víceméně stejným způsobem a stejnou silou působí.

V návaznosti na rozvoj našeho indikátoru subjektivně vnímané kvality pracovního života [Čadová a Paleček 2006, Vinopal 2011, Vinopal et al 2015], jsme se proto rozhodli prozkoumat také objektivní stránku věci a započali pokus o vytvoření nástroje pro měření více objektivně pojatých charakteristik. Pracující nám tak nyní neříkali, jak různé aspekty své práce hodnotí na stupnici špatný – dobrý (resp. jindy například spokojen – nespokojen), nýbrž jaká je v různých aspektech jejich pracovního života reálná situace a jaký na ně má tato situace skutečný dopad.[1]

V první fázi jsme dotazníkem prověřovali 80 jevů, které jsme vybrali na základě zkušeností s vývojem subjektivního indikátoru a také na základě rešerše aktuální literatury [de Bustillo et al 2011, Swamy et al 2015]. U každého aspektu jsme se respondentů ptali na stav v jejich současném hlavním zaměstnání a hned poté, jaký má na ně tento stav dopad (ukázka formátu dotazníku viz příloha). Jak se ukázalo, stanovit sadu indikátorů, které budou tak bezproblémové, jak bychom si pro účely měření objektivní kvality pracovního života přáli, bude poměrně pracný úkol.

Relevance jevů

Řada ze sledovaných jevů se velké části pracujících netýká. A to buď v tom smyslu, že ani nemůže (například nemůže jejich KPŽ ovlivňovat nevhodné chování ze strany nadřízených, protože žádné nadřízené nemají) anebo se v jejich případě daný jev prostě nevyskytuje (například se v jejich případě nestává, že by byla mzda vyplácena se zpožděním, nebo nedosahovala dohodnuté výše). V běžných úvahách se tato skutečnost chápe tak, že pokud nějaká negativní skutečnost nenastává, nemůže negativně ovlivňovat KPŽ a tedy je tato skutečnost vlastně pozitivní a přispívá k lepší KPŽ. Ovšem opravdu tomu musí být tak? Skutečně například člověk, kterému mzda není nikdy vyplácena opožděně nebo v nižší výši, má automaticky vyšší KPŽ, než ten, jemuž se taková věc někdy stává? Co když si někdo své štěstí pravidelné a stálé mzdy ani neuvědomuje a považuje ji prostě za samozřejmost?

A výsledky výzkumu to potvrzují, když dvě pětiny pracujících, kterým je mzda pokaždé vyplácena včas, hodnotí tuto skutečnost tak, že na jejich situaci nemá vůbec žádný vliv. Tedy to samozřejmě neškodí a nezpůsobuje problémy, ale ani jim to nijak nepomáhá a situaci neusnadňuje (dokonce, i když se mzda zpozdí občas, tak to stále někteří pracující považují za věc, která na ně nemá žádný dopad).

Tabulka 1: Dopad nepravidelnosti výplaty mzdy (% v řádku)[2]

Při úvahách o obecné kvalitě pracovního života je tedy třeba mít na paměti, že řada běžně uvažovaných aspektů a problémů se mnoha pracujících nemusí vůbec týkat; a hlavně, že i když u nich některé jevy, které považujeme za negativní, nenastávají, ještě to automaticky neznamená, že má na jejich KPŽ tato skutečnost pozitivní dopad. Ve skutečnosti totiž nemusí mít dopad žádný.

To samozřejmě neznamená, že máme takovéto jevy rovnou vyřazovat ze všech seznamů indikátorů KPŽ, i když se týkají třeba jen menšiny ekonomicky aktivních osob. Pokud totiž nastávají, prokazatelně mají na kvalitu jejich pracovního života, a koneckonců i života jako takového, vliv velký. Ovšem na rozdíl od některých jiných aspektů s nimi zkrátka musíme pracovat obezřetněji.

Různorodost působení jevů

Úvodní ilustrací se dostáváme k obecnějšímu tématu, a tím jsou způsoby dopadu různých jevů. Analýza nám ukazuje, že dopad různých skutečností a okolností pracovního života často není tak jednoznačný, přímočarý a univerzální, jak by se mohlo předpokládat. Naopak, jednotlivé jevy mají různé vzorce, jakými KPŽ ovlivňují. Některé jednoznačně, když působí na každého víceméně stejně, některé mixovaně, když působí na jednotlivé skupiny pracovníků různě. Konkrétně lze mezi 80 aspekty najít čtyři častěji se objevující se vzorce.

1. „všem“ a „vždy“ buď pomáhají, anebo škodí

To jsou jevy, jejichž fungování je nejblíže jednoduché představě, kterou jsme tento příspěvek začali: buď pracujícím pomáhají, když jsou, a škodí jim, když nejsou, anebo přesně naopak. Zobrazíme-li jejich průběh v grafu, můžeme sledovat jasnou linii jdoucí po celé diagonále.[3] Například u hygienických podmínek tak můžeme sledovat, že zlepšování podmínek má pokaždé pozitivní efekt, a naopak, že horší hygienické podmínky mají vždy silnější negativní efekt.

Graf 1: Dopad zajišťování hygienických podmínek na pracovišti (PZ.176, PZ.176a)

Podobný vzorec lze pozorovat také u aspektů, jako jsou spravedlivost výdělku v porovnání s tím, co si člověk podle svého názoru zaslouží nebo v porovnání s kolegy na stejné pozici, délka smlouvy, chování nadřízených a konflikty mezi kolegy, autonomie práce, zajímavost práce a její jednotvárnost, čistota, dodržování BOZP a zajištění vhodného technického vybavení na pracovišti, a také hrdost na organizaci, pocit sounáležitosti s ní nebo společenské uznání práce.

Graf 2: Dopad výše příjmu (PZ.40, PZ.40a)

Graf 3: Dopad spravedlivosti příjmu v porovnání s kolegy na podobné pozici (PZ.171, PZ.171a)

Nutno dodat, že tento vzorec není mezi sledovanými 80 aspekty nikterak dominantní, ve zcela čisté podobě je vlastně spíše ojedinělý.  

2. „všem“ především pomáhají

V tomto případě jde o jevy, které mají na pracující pozitivní dopad, když se objevují (a tím větší dopad, v čím větší míře se vyskytují), ale téměř jim neškodí, když se neobjevují. Ukázkovým příkladem zde může být flexibilita pracovní doby. Zde je patrná asociační linie pouze v pozitivní oblasti škály dopadů („pomáhá, usnadňuje“) dopadu, čili čím častěji mají pracující možnost si pracovní dobu upravit podle svého, tím jim to více usnadňuje situaci; pokud ale tuto možnost nemají vůbec, většinou to pro ně neznamená problémy. 

Graf 4: Dopad možnosti upravovat si denní pracovní dobu (PZ.153, PZ.153a)

Jinou ukázkovou proměnnou s tímto vzorcem je, zda má člověk možnost si díky své práci vytvářet užitečné kontakty. Čím častěji takovou možnost má, tím pozitivnější dopad díky tomu cítí; ovšem žádná nebo jen slabé možnosti tohoto druhu mu obvykle nezpůsobují problémy a spíše hodnotí věc tak, že to na jeho situaci nemá vliv.

Graf 5: Dopad možnosti vytvářet si díky práci přínosné kontakty (PZ.186, PZ.186a)

Konečně dalšími jevy, u nichž se tento vzorec objevuje, jsou benefity, to, zda člověk ví o jiných profesích, které by mohl vykonávat, pracovních místech na která by mohl se svou kvalifikací nastoupit, nebo přímo zda dostává nabídky na jiná pracovní místa.

Závěr z analýzy tohoto vzorce nám říká, že existují takové aspekty pracovního života, jejichž zhoršování či úplná absence nevede automaticky ke stále větším a větším negativním dopadům. A naopak, že jejich zlepšování nezpůsobuje pozitivní dopady ihned a plynule, ale u každého jevu až od určité vlastní specifické hranice.

3. „všem“ především škodí

Jde o vzorec opačný k předchozímu, kdy příslušné jevy mají na pracující negativní dopad, pokud se objevují (a tím větší, v čím větší míře se vyskytují), ale jejich absence téměř nepomáhá. Typickým zástupcem je zde problematika fyzických nebo psychických problémů souvisejících s prací. Jak je patrné, nepřítomnost zdravotních potíží nebo stresu vede pracující velmi často k hodnocení, že tato skutečnost nemá na jejich situaci vliv a dokonce i mírnou úroveň stresu nebo zdravotních potíží stále mají tendenci hodnotit buď jako bez vlivu nebo jen s mírným negativním. Až od vyšších úrovní potíží si začínají uvědomovat, že jim to přináší problémy. Z opačného směru nahlíženo, snižování stresu a zdravotních potíží nevede automaticky u všech pracujících k tomu, že by hodnotili tento fakt jako něco, co by jim pomáhalo a usnadňovalo situaci (samozřejmě, i taková skupina existuje, v každém grafu bychom ji našli v levém horním rohu, viz dále); pod určitou úrovní tuto rovinu pracovních podmínek často spíše přestávají vnímat a hodnotí ji, jako bez vlivu na svou osobu.

Graf 6: Dopad dlouhodobých zdravotních potíží, které jsou následkem práce (PZ.193, PZ.193a)

Graf 7: Dopad pocitů stresu v práci (PZ.196 a PZ.196a)

Kromě uvedených příkladů se podobný vzorec objevuje ve všech položkách, které nějak souvisí se zdravotními potížemi a nemocemi, fyzickou bolestí, úrazy, únavou a stresem, ale také například u aspektů jako jsou časté změny pracovních úkolů nebo jejich špatné zadávání, nárazovost práce, práce na turnusy a na směny, práce přes čas nebo o večerech nebo aspekty nestability mzdy.

Z uvedeného seznamu je možná patrný společný jmenovatel uvedených aspektů, který bychom mohli s trochou nadsázky pojmenovat „sytý hladovému nevěří“. Neboli dokud člověk špatnou zkušenost nezažije, nedokáže ocenit, že se mu prozatím vyhýbá. To se demonstruje nejen v tom, že hlavní vztah komentovaný výše se nachází téměř výhradně v části škály s negativním efektem (a že tedy pracující absenci těchto jevů nepovažují za něco, co by jim pomáhalo), ale také v již zmíněném výrazném poli v levém horním rohu grafů. Jde totiž o skupinu pracujících, kteří absenci těchto jevů (v příkladu výše jde o absenci fyzických nebo psychických potíží) hodnotí jako něco, co jim velice pomáhá a usnadňuje situaci. Design průzkumu sice nedovoluje tuto hypotézu prozatím ověřit, ale velmi pravděpodobně se jedná o pracující, kteří již mají s horšími pracovními podmínkami tohoto druhu předchozí zkušenost, a proto současný stav nahlížejí jako něco, co jim opravdu pomáhá a usnadňuje situaci. Může jít ovšem také o lidi, kteří vědí z jiných oblastí života, že podobné potíže špatně snášejí a proto si jejich absence v současné práci vědomě váží, nebo mohou mít zkušenost zprostředkovanou například příkladem někoho z jejich blízkého okolí, s nímž svou situaci porovnávají.

V každém případě závěr z analýzy tohoto vzorce nám říká, že existují tradičně vnímané aspekty pracovního života, jejichž zlepšování nevede automaticky a u všech ke stále větším a větším pozitivním dopadům. A naopak, že jejich zhoršování nezpůsobuje negativní dopady ihned a plynule, ale u každého jevu až od určité vlastní specifické hranice.

4. Někomu pomáhají a někomu škodí

Čtvrtý popisovaný vzorec je vůbec nejzajímavější a pro stanovování objektivních kritérií kvality pracovního života také asi nejproblematičtější. Ukazuje totiž skutečnost, která je v jiných souvislostech brána za naprosto přirozenou, že jedna a ta samá okolnost působí na různé lidi různě. Tyto jevy, když se v pracovním životě objevují, některým pracujícím způsobují problémy, a jiným pomáhají. Zde je třeba poznamenat, že oba směry působení nejsou většinou stejně silné, že obvykle jeden z nich dominuje. V zobrazení za pomoci grafů proto nebývají oba stejně dobře patrné a k jejich identifikaci v datech ve skutečnosti sloužila korelační analýza. Pro představu, jak takový vzorec vypadá, když je i v grafickém zobrazení dobře patrný, lze uvést to, zda je pracovník tzv. k dispozici na zavolání nebo například tempo práce. Jak je v nich patrné, šedé buňky od středu grafu míří doprava oběma směry – nahoru i dolů. To znamená, že růst intenzity jevu (čím více je člověk nucen být na zavolání k dispozici, resp. čím vyšší je tempo práce) jedné skupině pracujících pomáhá a jiné skupině způsobuje problémy.

Graf 8: Dopad toho, že je k dispozici „na zavolání“ (PZ.155, PZ.155a)

Graf 9: Dopad tempa práce (PZ.189, PZ.189a)

Dalšími jevy, u nichž lze pozorovat tento vzorec, jsou to, zda se v práci učí nové věci, jednání s lidmi, práce na počítači, častost změny technologií, sdílení pracovního místa, řízení dopravního prostředku nebo práce z domova.

U tohoto vzorce také stojí za upozornění, že se obvykle neobjevuje jako jediný nebo jednoznačně dominantní, což lze názorně převést na grafu pracovního tempa. Kromě uvedeného dvojakého působení, které je patrné v pravé části grafu, je zde viditelná také linie jdoucí prakticky přímo po diagonále z levého horního rohu ke středu a v pravé spodní části plynule pokračující dále. Tato kompletní diagonální linie vztahu odpovídá prvnímu popisovanému vzorci dopadu (jevy, které „všem“ pomáhají i škodí) a názorně je tak zde vidět různorodé působení pracovního tempa na kvalitu pracovního života. Zatímco pro část pracujících platí jednoduše: čím vyšší tempo, tím více problémů, pro jinou část pracujících platí, že od určité hladiny pracovního tempa se naopak cítí stále lépe.

Jak je patrné, existují aspekty pracovního života, jejichž změna nevede automaticky a jednoznačně pouze k pozitivním, anebo pouze k negativním dopadům, nýbrž která bude mít na různé pracující odlišný dopad. Závěr z analýzy tohoto vzorce nám tedy říká, že pro některé aspekty pracovního života asi nemůžeme vůbec stanovit objektivní kritéria kvality, a je třeba je vždy posuzovat individuálně vzhledem k osobnostem jednotlivých pracujících (věk, kognitivní schopnosti, zdravotní stav, dosavadní zkušenosti atp.), případně také vzhledem k různým skupinám pracujících (charakter pracovní činnosti, odvětví, pozice, atp.).

Závěr

Provedený výzkum prokazuje, že dopad okolností pracovního života na pracující není vždy univerzální ani jednoznačný. A že naše tendence usuzovat na kvalitu pracovního života a hodnotit její úroveň na základě některých objektivních charakteristik může být zavádějící. Za běžných okolností totiž míváme tendenci předpokládat dopad jevů v takové podobě, jak jej cítíme u sebe nebo u skupin, které si nějak dokážeme představit (ve své profesi, v podobném postavení, v našem věku nebo třeba kterou se odborně delší čas zabýváme). A zapomínáme, že u jiných lidí nebo skupin to může být jinak. Někomu možnost spolehnout se na stabilitu mzdy kvalitu pracovního života vylepšuje, jinému ji vůbec neovlivňuje. Někomu ji zhoršuje občasný stres, jinému nikoli. Pro někoho je vysoké tempo práce problémem, jiný si v něm libuje…

Kvalita pracovního života je na jedné straně užitečný shrnující pojem. Ovšem současně je dobré mít při jeho používání stále na paměti, že na individuální úrovni může u každého pracujícího znamenat něco trochu jiného, a že předpoklady a poznatky z jedné oblasti nelze jednoduše přenášet na jiné.

Reference

ČADOVÁ, N.; PALEČEK, M. (eds.). 2006. Jak je v česku vnímána práce. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006.

VINOPAL, J. 2011. Indikátor subjektivní kvality pracovního života. Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 2011, roč. 47, č. 5, s. 937 - 965.

VINOPAL, J. …[et al.]. 2015. Metodika dlouhodobého monitorování subjektivní kvality pracovního života v České republice: certifikovaná metodika: projekt „Proměny kvality pracovního života“. TAČR, 2014–2015. Dostupný z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/23605.

SWAMY, D. R.; NANJUNDESWARASWAMY, T. S.; RASHMI, S. 2015 Quality of Work Life: Scale Development and Validation. International Journal of Caring Sciences. 2015, vol. 8, no. 2, s. 280-300.

BUSTILLO DE …[et al.]. 2011. Pluribus Unum?: a Critical Survey of Job Quality Indicators. Socio-Economic Review. 2011, vol. 9, s. 447–475.

Příloha: ukázka formátu dotazníku

Celý dotazník je dostupný na webových stránkách projektu „Podmínky a zdroje pro udržitelný rozvoj kvality pracovního života v ČR v éře nastupující průmyslové revoluce“ (TAČR TL01000502)

   PZ.35ta To, jak to je – jaký to má na Vás vliv?

PZ.172a To, jak to je – jaké pocity Vám to převážně přináší?

Vzorová citace

VINOPAL, Jiří; ČADOVÁ, Naděžda. Povaha aspektů pro měření objektivní kvality pracovního života. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online]. 2019, roč. 12, speciální č. Nové trendy v BOZP 2019. Dostupný z: https://www.bozpinfo.cz/josra/povaha-aspektu-pro-mereni-objektivni-kvality-pracovniho-zivota. ISSN 1803-3687.

[1] Dotazník byl položen 2 014 respondentům, kteří reprezentují ekonomicky aktivní obyvatele ČR. Výběr respondentů byl proveden kvótní metodou na základě aktuálních údajů ČSÚ a sběr dat provedlo CVVM SOÚ AV ČR v období 18. 5. – 3. 6. 2019. Celý výzkum je součástí projektu „Podmínky a zdroje pro udržitelný rozvoj kvality pracovního života v ČR v éře nastupující průmyslové revoluce“ (TAČR TL01000502).

[2] Otázky PZ.168 a PZ.168a, N = 2 014.

[3] Prezentace obsahují graficky zvýrazněné pozitivní hodnoty adjustovaných standardizovaných reziduí (negativní hodnoty nejsou zvýrazněny) a slouží k tomu, abychom znázornili povahu asociace mezi dvěma proměnnými v kontingenční tabulce. Pokud by mezi proměnnými nebyl vůbec žádný vztah (nesouvisely by spolu a vzájemně se neovlivňovaly), všechny buňky by zde byly bílé. Odstíny šedé barvy označují buňky, ve kterých se objevuje více dotazovaných, než by tomu bylo v případě nezávislosti proměnných; přičemž čím sytější barva, tím jistější si můžeme být, že koncentrace odpovědí respondentů do těchto buněk není náhodná a tedy tím, že se zde realizuje nějaký vztah mezi proměnnými.

Uspořádání šedých buněk pak napovídá, jak vypadá průběh vztahu mezi oběma proměnnými. Např. koncentrace odpovědí do buněk na diagonále směřující zleva dole směrem doprava nahoru zobrazuje vztah přímé úměry – respondenti se sdružují v těchto kombinacích a můžeme tedy říci, že když roste hodnota jedné proměnné, roste s velkou pravděpodobností i hodnota druhé proměnné. V koncentrované podobě lze tuto informaci vyjádřit i tradičními koeficienty asociace. Ovšem vzhledem k tomu, že u všech aspektů v tomto příspěvku nejde o takto jednoduchý lineární vztah, rozhodli jsme se pro názornost používat grafické znázornění.