Hluk ve školách – Česká republika

Analýza akustických podmínek školních budov v České republice. Odhalení nejčastějších příčin kontaminace školního prostředí hlukem a doporučované způsoby odstranění rušivých zvuků v závislosti na charakteru školních prostor.

Brožura Světové zdravotnické organizace (SZO) Hluk ve školách (sešit 38), jejímiž některými otázkami se budeme zabývat z hlediska stavu v ČR, ukazuje, kudy by se měl ubírat trend ochrany žáků a učitelů před hlukem a vibracemi.

Východiskem zpracování tématiky hluku ve škole jsou poznatky, k nimž dospěla šetření účinků hluku nejrůznějších hladin a trvání na zdraví hlukem ohrožovaného člověka obecně.

Za nejpokročilejší oblast ochrany se považuje ochrana před hlukem a vibracemi při výkonu povolání. Podle toho by měli být i učitelé jako profesní skupina zkoumání z hlediska zvukových zátěží a chráněni před nimi. V našich podmínkách jsou učitelé zkoumáni, i když sporadicky, avšak přece jenom z hlediska řady zátěží, kterým jsou vystaveni, mezi rizikové skupiny však nebyli zatím zařazeni. V této souvislosti se v komentované brožuře SZO dá najít zmínka o tom, že učitelé patří do skupiny dlouhodobě exponované různým hladinám hluku z různých zdrojů, což se samozřejmě odráží negativně na jejich zdravotním stavu a na kvalitě jejich profesního života a života vůbec. Zasluhovali by si větší pozornost a preventivní péči ještě z dalšího důvodu: nejen z hlediska expozice hluku, ale i proto, že většinovým zdrojem hluku jsou zvukové projevy žáků. Ty musí učitel usměrňovat a překonávat, nemůže vůči nim být lhostejný. Pedagogické umění a úsilí, která musí v této hlukově náročné situaci vynaložit, vyvolávají další rizika zátěže. Pokusíme se níže k této věci ještě něco doplnit.

Druhou oblastí, která je předmětem zkoumání a vytváření preventivních opatření k ochraně před hlukem a vibracemi, je hluk z dopravy, převážně z automobilové, ale také ze železniční a letecké. Školní budovy jsou postihovány změnami ve vedení komunikací ve svém okolí, při jejichž projektování není rán ohled na důsledky, které to pro jejich akustickou pohodu bude mít. Některé takové případy byly zkoumány. Dva z nich jsou uvedeny níže.

Žáci ve školách u letiště

V návaznosti na zjištění, že u souboru dospělých osob žijících v okolí vojenského letiště (max. hluku až 120 dB(A)), který byl porovnáván s kontrolním, je zdravotní stav významně horší v řadě ukazatelů (hypertenze, kardiovaskulární onemocnění, diabetes, ztráty sluchu, index neuroticismu), bylo provedeno ještě doplňkové šetření u žáků 4. – 5. ročníků základních škol v okolí letiště. Výzkum zjišťoval, jak se děti cítí ve školy (hodnoty neuroticismu, školní úzkostnosti, psychosomatických potíží). Ve srovnání s kontrolní skupinou byly zjištěné hodnoty dětí z okolí letiště horší, avšak nikoliv významně. Tyto nevýrazné výsledky byly interpretovány v souvislosti se skutečností, že ve školách kontaminovaných hlukem byly pro žáky příznivější podmínky, po stránce pedagogické. Šlo o venkovské školy s menší budovou, nižším počtem žáků, kde učitelé měli k dětem blíž. Dovedli ve třídách vytvořit podporující přátelské klima. Žáky stresované životem v hluku nestresovali školou. Je otázkou, jaké výsledky by byly zjištěny, kdyby přístup učitelů k žákům zde byl opačný než v běžných případech.

Škola na rušné dopravní křižovatce

Základní škola, která sdílela starší budovu čelně umístěnou na rušné dopravní křižovatce v Praze, byla postižena i při zavřených oknech silně rušivým hlukem. V učebnách byla naměřena ekvivalentní hladina hluku 70 dB. Situace byla řešena stavební úpravou. Všechna okna v budově na stranách, kam hluk zasahoval, byla nahrazena trojitými okny. Po této úpravě nastal útlum hluku o 29 dB. Přípustná hladina hluku v učebnách se tudíž pohybovala v normě (45 dB pro učebny). Na základě dobré zkušenosti s trojitými okny byla provedena stejná úprava v dalších dvou školních budovách v Praze 5.

Akustická pohoda je důležitou součástí celkové pohody prostředí ve škole a ve třídách. Její příznivý vliv na zúčastněné lidi, žáky a učitele, se týká prostředí věcného i sociálního současně. Zdravé zvukové prostředí ve škole má stimulující účinky na výkon žáků a učitelů. Podílí se na pocitu bezpečného sociálního klimatu. Jenomže ve škole, která je institucí založenou na seskupení spíše stovek než jen desítek žáků k hromadně organizovaným činnostem, obvykle pod střechou jedné větší či velké budovy, je vždy přítomno riziko, že v jejím organizmu někde a někdy dojde k narušení až ztrátě zvukové pohody kontaminací hlukem.

Zdroje hluku ve škole

Hluk, který se může vyskytovat ve školách, vzniká z kombinovaných zdrojů, které jsou velmi nesourodé:

Vnější zdroje hluku:

  • dopravní provoz u školní budovy, blízkost letiště, stavební práce
  • školní hřiště (polohou vnější, obsahem z oblasti lidské činnosti)

Vnitřní zdroje hluku:

  • chod technických zařízení: lednic, topení, ventilací, výtahů

Lidské činnosti:

  • manipulací lidí s předměty (pomůckami, herním nářadím, nábytkem)
  • lokomoce: kroky, skoky, údery
  • sportovní a tělocvičná činnost (tělocvična, školní hřiště)
  • ústní komunikace, hlasové projevy

Pokud jde o hluk pocházející z dopravy a stavebních prací, stejně jako o hluk z chodu strojů umístěných uvnitř v budově školy (topení, větrání, lednice apod.), je ochrana před ním opatřena vládním nařízením 502 z roku 2004, k jehož naplnění lze využít i platnou technickou normu ČNT 73 0532 Akustika z roku 2000. Dodržení norem pro hluk je sledováno hygienickou službou při schvalování staveb nových školních budov a stavebních úprav budov stávajících.

Tyto zdroje hluku samozřejmě vyžadují pozornost hned v prvním pořadí. jestliže narušují pohodu a poškozují zdraví, musí být jejich hlučnost snížena či odstraněna. Na druhé straně se však na pozadí zájmu ocitá ochrana před hlukem, který způsobuje ústní komunikace a činnost lidí, což jsou zdroje, jichž je každá škola plná.

Vzhledem k trendům prohlubování a rozšiřování péče o životní a pracovní prostředí po stránce jeho zvukové pohody, které jsou zřejmé v brožurách SZO o hluku a zdraví a o hluku ve školách, se dostává ke slovu ohled na jemnější zdroje hluku a zprostředkovaněji vyvolané škodlivé důsledky na zdraví člověka. Jsou tak brány v úvahu zdravotní dopady působícího hluku nejen specifické, jako je narušení sluchového ústrojí, a tím i komunikace postiženého, nebo dopady v oblasti neuropsychické, jako jsou poruchy spánku a vegetativních funkcí, ale i poruchy kardiovaskulární a především vliv hluku na výkon, produktivitu a sociální chování. Poslední tři charakteristiky již mají blízko k tomu, aby jejich převrácením v kladnou charakteristiku mohlo být řečeno, že zdravé zvukové prostředí či zvuková pohoda prostředí působí stimulačně na výkon, efektivitu činností, sociální chování a bezpečné klima. Tento trend je zvlášť cenný pro ochranu před hlukem ve školách, a to z důvodů, které jsou pro školu specifické.

Specifickým a také nejčastějším zdrojem hluku ve škole je hluk pocházející z lidské činnosti. Nejzávažnější z těchto zdrojů je ústní komunikace, která má zároveň ambivalentní charakter, jak bude vysvětleno níže.

Jelikož z brožury SZO celkově vyplývá, že péče o akustickou pohodu životního prostředí je trendem, který je ve zdravotní politice evropských zemí nastoupen, bude nutné věnovat vytváření podmínek pro akustickou pohodu v nových stavbách školních budov a úpravám staveb stávajících větší péči i z toho hlediska, jak se v takovém prostředí budou chovat zvuky, jejichž zdrojem je lidská komunikace a činnost, v daném případě činnost vzdělávací. Hlavní pozornost bude v následujícím textu proto věnována hluku z činnosti žáků a učitelů ve vzdělávací činnosti.

Ústní komunikace a i další druhy lidské činnosti jsou přitom činnostmi jsou přitom činnostmi ve škole žádoucími a ve skutečnosti jsou v přímé souvislosti s hlavním posláním školy., vzděláváním. Jsou převážně přímo jeho nástrojem, jako je učitelův výklad a odpovědi žáků při frontálním vyučování nebo učitelovy pokyny a pracovní komunikace žáků mezi sebou při skupinovém a kooperativním vyučování. Manipulace s předměty a pomůckami způsobuje hluk, který přirozeně doprovází řadu činností žáků. Ve jmenovaných případech jde o zvukovou produkci, kterou můžeme považovat za účelnou.

Na druhé straně se ve škole vyskytuje hluk z lidské činnosti, který je nežádoucí a rušivý. Jeho zdrojem se mohou stát samy účelné činnosti, jestliže zvuky z nich pocházející jsou nadměrné a přesahují přijatelnou hladinu hluku (u běžné konverzace se uvádí hodnota hladiny hluku 45 – 50 dB). Dalším zdrojem rušivého hluku jsou spontánní projevy žáků, jako je křik až řev, dupot a další hluk z jejich pohybu, které jsou z hlediska cílů školy neúčelné, ale škola s rizikem jejich výskytu musí počítat a předcházet mu vytvářením optimálních podmínek akustické pohody.

Obě tato rizika hlukové kontaminace vznikají v důsledku akusticky nevhodného architektonického řešení budovy nebo některých jejích prostor, chodeb a místností, případně i vnitřního stavebního vybavení budovy (materiály použité na stěny, podlahy, okna, dveře). Podílí se na něm i nevhodné řešení interiérů, výběr nábytku a nedostatek dekorací.

Protihlukové kvality stavebního řešení jednotlivých prostor ve školní budově se řídí jejich účelem.

V učebnách

jde o to, aby bylo snadné rozumět artikulaci řečového projevu učitele i žáka bez mikrofonu z kteréhokoliv místa. V místnosti o velikosti jako bývá učebna pro třídu by mělo být samozřejmé, že zde nevzniká ani ozvěna, ani útlum zvuku. Obě krajnosti jsou rušivé. Při první je znesnadněna analýza toku řeči a o porozumění jejímu smyslu, které jsou předpokladem výuky a ústní komunikace mezi učitelem a žáky a mezi žáky navzájem. Při druhé krajnosti je znesnadněna slyšitelnost řeči, a tím i zachycení obsahu sdělovaného. Důsledkem je v obou případech zvýšené úsilí učitele i žáků o překonání akustického nedostatku prostředí. Učitele to nutí k podávání nadměrného hlasového výkonu, který představuje jednu ze stálých zátěží učitelské profese. Bezprostředním následkem je únava, předrážděnost, ale také nespokojenost s vlastním výkonem. Dlouhodobé přepínání hlasového ústrojí pak v řadě případů vede k jeho chronickému onemocnění. Žáci, kteří se akustické potíže snaží překonat a nějaké úsilí vyvíjejí, jsou vystaveni riziku následné únavy, často ještě před ukončením vyučování. Někteří žáci tomuto riziku předcházejí tím, že v sebeobraně vypnou pozornost, což je ve vyučování zcela kontraproduktivní. Předrážděnost jedněch a nepozornost druhých  žáků ve vyučovací hodině následně zhoršuje klima ve třídě, protože žáci se začnou mezi sebou bavit. Vzniká další zdroj hluku, který se tím násobí. Požadavky učitele, které z takové situace vyplývají na disciplinovanost žáků, jsou pak víc než nadměrné. Stačí, že i v dobrých akustických podmínkách učeben učitel musí záměrně udržovat pozornost a pracovní aktivitu žáků. Překřikování hluku ve třídě je pro některé učitele traumatem, které rozhoduje i o tom, že mění zaměstnání nebo odcházejí do důchodu při první příležitosti.

Řešení: u nových staveb školních budov by stavební konstrukce a povrchová úprava učeben měly odpovídat kritériím zvukové kvality, s jejímž dosažením by měl každý projekt počítat již od začátku. U již užívaných školních staveb pak nezbývá, než přikročit ke stavebním úpravám a změnám v zařízení učeben. Ve zde komentované brožuře SZO Hluk ve školách se poukazuje na to, že z ekonomického hlediska se zajištění odpovídajících akustických podmínek v nové stavbě vyplatí, protože je významně levnější než stavební úpravy v hotové budově.

Dočasně nebo i v případech, že zatím nejsou prostředky na radikální stavební úpravy, v některých školách učitelé spolu s žáky vylepšují akustické podmínky v učebnách jednoduchou svépomocí. Snaží se, aby učebna nebyla stroze hladká, v níž se zvuky odrážejí od zdi ke zdi, nýbrž aby se zarážely o členitě uspořádané překážky. Zavěšují ke stropu a po stěnách výrobky z lehkých materiálů, rozmisťují v prostoru třídy police, na něž pokládají knihy, časopisy a jiné pomůcky. Přeměňují strohou tvář učebny v co nejrozmanitější.

Chodby

jsou dalším zdrojem hluku, který bývá slyšet zejména o hromadných přestávkách. Přestávka je protiváhou pracovní činnosti, příležitostí k relaxaci, volnému pohybu a neformální komunikaci mezi žáky. To platí stejně pro učitele. Často je však těmito aktivitami produkován nadměrný hluk, který snižuje odpočinkový a společenský význam přestávky. Kromě toho jde většinou o hluk, který je vyvoláván hraničními aktivitami žáků, kterými ohrožují fyzickou bezpečnost svou i nezúčastněných spolužáků. Ve školách, kde není řešen pohyb žáků na chodbách jinak, než je běžné, jsou učitelé povinni provádět tzv. dozor. Dozor na chodbách je pro učitele jednou z nejneoblíbenějších povinností ve škole.

Řešení: kromě výše uvedené základní možnosti, která se týká přímo stavební konstrukce nebo jejích úprav, si některé školy pomáhají od kontaminace přestávek hlukem na chodbách úpravami režimu.

Začaly ochranu proti hluku a celkové zpříjemnění klimatu ve škole tím, že se ve škole nezvoní začátek a konec vyučovacích hodin. Zato jsou v každé učebně a chodbě nainstalovány hodin. Učitelé se řídí reálným časem jako při mnohých jiných činnostech. Žáci se postupně naučili vracet se do třídy z vlastního popudu, když vidí, že je čas. Zvuk zvonku, který je sám o sobě považován již za stresující hluk, přestal být signálem dalšího hluku, který způsobí uvolněná energie davu žáků, kteří na tento signál vyběhnou z učebny na chodbu, většinou nikoliv mlčky a pomalu. Dalším opatřením, jehož pomocí některé školy dosahují zvukové a další pohody o přestávkách, je zřízení a vybavení koutků na chodbách k různým zájmovým činnostem. Usměrnění spontánní aktivity a potřeby pohybu žáků nabídkou smysluplné odpočinkové činnosti přineslo změnu v chování žáků a ulevilo učitelům od povinnosti bezobsažného dozoru na chodbách. Namísto toho asistují v koutcích, podle situace se účastní činností s žáky nebo jen vsedě odpočívají (v pořadí druhá stálá profesní zátěž učitelů spočívá v tom, že většinou při práci musí stát, zatímco žáci naopak většinou sedí). Koutky na chodbách se hodí vytvářet tam, kde jsou rozsáhlé chodby, protože právě tam hluk bývá také problémem.

Školní jídelny

vyžadují zvláštní péči o akustické podmínky. Jsou velké, nejsou rozhodně konstruovány jako koncertní sály (parabolický tvar stropu). V době oběda se v nich vystřídá většina žáků školy, někdy i s dalšími přidruženými strávníky. Materiály podlahových krytin a nábytku, které jsou voleny v souladu s požadavky na snadné udržování hygieny, akustické podmínky ještě zhoršují. Zvuky se tříští, nábytek a nádobí dělají hluk, komunikace je nesrozumitelná, je třeba přidat na síle hlasu. Tato situace je způsobená dlouhou dobou dozvuku. naměřit v době vydávání oběda v takovém prostředí hodnoty okamžité hlukové hladiny téměř jako na živé ulici (60 – 70 dB, někdy až 80 dB) by nebylo nic neobvyklého, avšak hodnoty měření hladiny hluku ve školních jídelnách nejsou u nás žádné k dispozici. Přitom doba oběda je pro žáky a učitele naplněním jejich stravovacího režimu důležitou složkou výživy, teplým obědem, který navíc může být připravován podle principů zdravé výživy. Kromě toho je příležitostí ke kulturně strávenému odpočinku a ke konverzaci mezi kamarády nebo mezi kolegy.

Řešení: vědomo si zdravotní a výchovné role školní jídelny v tomto směru, řeší vedení některých škol akustické podmínky  v prostoru školní jídelny stavebními úpravami. Investují do výstavby podhledu, který tvoří závěsné stropnice z porézní hmoty, a do změny nábytku z kovu a umakartových desek na převážně dřevěný nebo plastový. V některých školách namísto stavební úpravy stropu člení velký prostor jídelny na menší boxy oddělené zástěnami. Ve všech školních jídelnách, které byly podobně upraveny, zaregistrovali učitelé ihned změnu ve snížení hluku, někteří uváděli, že teď je to při obědě snesitelnější, někteří dokonce, že se to nedá srovnat. Objektivní změření hodnot hladiny hluku chybí, protože dotázané školy nepožadovaly na stavebních firmách změření hladiny hluku v době podávání oběda. Hygienické stanice v důsledku platného nařízení vlády, které ohrožení hlukem z lidí a živých tvorů nezná, se měřením těmito zdroji způsobeného hluku nezabývají. Ve školních jídelnách by možná stačilo změřit dobu dozvuku, jejíž délka bývá příčinou nadměrného hluku, jakmile se naplní žáky. V každém případě by stavební firmy měly změřit stav před úpravou a po ní, aby bylo evidentní, zda došlo k výraznému snížení hodnot.

Brožura SZO nabízí inspiraci, kterou by bylo možné prohloubit a rozšířit aktivity k ochraně žáků a učitelů před škodlivými účinky hluku ve škole a vytvořením zdravého zvukového prostředí školy z něj učinit nástroj výchovy a podpory všech složek zdraví.

ZDROJ:
Hluk ve školách. Přel. Markvart, K. Praha: Státní zdravotní ústav, 2002. 25 s. ISBN 80-7071-210-4. Světová zdravotnická organizace - Série č. 38 - informační materiály pro místní samosprávu.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail