Ergonomické aspekty práce – nová rizika

Téma týdne je zaměřeno na shrnutí dosavadních přístupů k ergonomickým aspektům práce a jejich současnému zvyšujícímu se významu ve vztahu k tzv. novým rizikům, která vznikají v návaznosti na měnící se hospodářské, sociální a demografické podmínky a měnící se podmínky práce v souvislosti s uplatňováním nových technologií.

Úvod

Zaměření na ergonomické aspekty práce je nezbytné a rozhodující v současných podmínkách dynamicky probíhajících změn, v návaznosti zejména na ekonomické a sociální podmínky práce a zavádění nových technologií. Nové technologie spolu s rozvojem a na jedné straně usnadněním některých pracovních postupů přinášejí na druhé straně zároveň zvyšující se nároky na odbornou i psychickou způsobilost zaměstnanců k podávání očekávaného a kvalitního výkonu práce.

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci vydala v roce 2005 Odbornou prognózu o nastupujících fyzikálních rizicích souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Je zde zdůrazněna nutnost zaměřit se na tzv. nová rizika v návaznosti na měnící se hospodářské, sociální a demografické podmínky a měnící se podmínky práce v souvislosti s uplatňováním nových technologií. Cílem sledování rizik je rozpoznat a předvídat evropské trendy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a tím umožnit lepší využití zdrojů a včasnější a efektivnější reakce na tyto trendy.

Co to jsou „nová rizika“

Nová rizika jsou definována jako rizika buď nově vzniklá nebo taková, která již dříve existovala, ale nebyla považována za významná. V obou případech předpokládáme, že riziko se zvyšuje tak, že počet nebezpečí, které vedou k riziku, roste, nebo se zvyšuje pravděpodobnost vystavení se nebezpečí, které vede k riziku, nebo se zhoršuje dopad nebezpečí na zdraví zaměstnanců. Nejvýznamnější nastupující fyzikální rizika související s BOZP vyplývají ze situace ve 14 evropských zemích a v USA, kde šetření probíhalo. Rizika uvedená v prognóze odráží vzrůstající obavy z rizik zahrnujících také více faktorů.

Nedostatek fyzické aktivity

Mezi identifikované příčiny patří stále rozšířenější používání displejů a automatizovaných systémů, což má za následek prodloužení doby sezení na pracovišti, jakož i čím dál delší sezení na pracovních cestách. Z bibliografického přehledu vyplynulo, že povolání, která vyžadují velmi málo fyzické aktivity a u nichž se zvyšuje výskyt muskuloskeletálních chorob, obvykle zahrnují dlouhé sezení. Povolání vyžadující dlouhé stání jsou však za riziková považována také. Mezi zdravotní problémy, které taková povolání způsobují, patří muskuloskeletální choroby horních končetin a zad, křečové žíly a hluboká žilní trombóza, obezita a některé typy rakoviny.

Současné působení rizika muskoloskeletálních chorob a psychosociálních rizikových faktorů

Má se za to, že nepříznivé psychosociální aspekty zvyšují účinky fyzikálních rizikových faktorů a přispívají ke zvýšenému výskytu muskoloskeletálních chorob. Literatura se zaměřuje na pracovníky používající displeje, zaměstnance call center a na zdravotnický personál. Mezi nepříznivé psychosociální faktory patří příliš vysoké či naopak příliš nízké pracovní nároky, složité úkoly, značný časový stres, nízká míra vlastní kontroly tempa práce, nízká míra rozhodování, nedostatečná podpora ze strany kolegů, nejistota zaměstnání a šikanování. Současné působení rizika muskoloskeletálních chorob a psychosociálních rizikových faktorů má na zdraví pracovníků mnohem vážnější dopad než vliv pouze jednoho rizikového faktoru.

Složitost nových technologií a rozhraní člověk-stroj

Fyzikální aspekty pracoviště, např. špatné ergonomické uspořádání rozhraní člověk-stroj, zvyšují duševní a emocionální zatížení pracovníků, a tím i výskyt lidských chyb a riziko úrazů. „Inteligentní“, ale složitá rozhraní člověkstroj lze nalézt v leteckém průmyslu, ve zdravotnictví (počítačově podporované chirurgii), při řízení nákladních automobilů, zemních pracích (např. při práci s pákou ručního řízení v kabině) a složité výrobní činnosti (robotizace).

Rizika zahrnující více faktorů

Odborníci upozornili zejména na rizika zahrnující více faktorů. Literatura se zaměřuje na call centra, kterých stále přibývá a která sebou přinášejí nové typy povolání zahrnujících více rizik: dlouhé sezení, hluk na pracovišti, neodpovídající sluchátka, špatnou ergonomii, nízkou míru vlastní kontroly tempa práce, značný časový stres a vysoké duševní a emocionální nároky. U pracovníků call center byly zaznamenány muskuloskeletální choroby, křečové žíly, nosní a krční nemoci, poruchy hlasu, únava, stres a vyčerpání.

Nedostatečná ochrana vysoce rizikových skupin proti dlouhodobým ergonomickým fyzicky zatěžujícím rizikům

Tato problematika se v prognóze několikrát opakuje. Bylo zjištěno, že ohroženi jsou zejména pracovníci na nižších pracovních pozicích, kteří pracují ve velmi špatných pracovních podmínkách a na něž se paradoxně vztahuje méně školení a opatření o zvyšování povědomí. Příkladem jsou pracovníci v zemědělství a stavebnictví, jejichž znalosti o tepelných rizicích při práci ve studeném či teplém prostředí jsou špatné.

Tepelné nepohodlí

Je třeba upozornit na nedostatek opatření proti zamezení tepelného nepohodlí na průmyslových pracovištích, kde bylo dosud poukazováno pouze na tepelný stres. Má se za to, že dopad teplotních podmínek na stres či pohodu pracovníků není odpovídajícím způsobem vyhodnocen. Tepelné nepohodlí může zhoršit výkonnost pracovníků a dodržování bezpečnostních předpisů, což může vést ke zvýšení pravděpodobnosti pracovních úrazů.

Obecné zvýšení vystavení se ultrafialovému záření

Ultrafialové záření je odborníky, kteří se zúčastnili průzkumu, považováno za závažné nastupující riziko. Vystavení se ultrafialovému záření má kumulativní účinky. Čím více jsou mu pracovníci v průběhu pracovní doby i mimo ni vystaveni, tím více jsou na něj při práci citliví. Zavedení preventivních opatření na pracovišti je tedy čím dál tím naléhavější.

Současné působení vibrací, nepřirozeného držení těla a práce svalů

Vibracím, přestože jsou považovány za „tradičnější“ riziko, bylo věnováno více pozornosti až ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/44/ES ze dne 25. června 2002 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (vibracemi) (Úř. věst. L 177, 6.7.2002). V České republice je situace velmi dobře ošetřena přísnějším přístupem, než který je obsažen v doporučeních uvedené směrnice EU. Prognózu o fyzikálních rizicích doplňují odborné prognózy o lidských, sociálních a organizačních rizicích, chemických rizicích a biologických rizicích.

Současná pozice ergonomie a ergonomických přístupů k hodnocení podmínek práce

Ergonomická hodnocení práce svými přístupy a formulovanými zásadami skýtá příležitost k objektivizaci pracovních podmínek. Využívání postupů a metod ergonomických hodnocení není v současné době věnována pozornost, která by jim příslušela. Je to dáno zejména složitostí jednotlivých procesů a také tím, že takováto objektivizace podmínek práce není zákonně vymahatelná – není uložena povinnost zaměstnavatelům takováto podrobná ergonomická hodnocení práce provádět. Povinností je provádění kategorizace prací. Kategorizace prací však neobsahuje důsledné požadavky na optimalizaci pracovních podmínek. Má ovšem velký význam a v mnoha ohledech také velký přínos pro zlepšení podmínek práce s cílem snížení možných nepříznivých zdravotních dopadů

Ergonomie se v celém svém rozsahu a přístupech k řešení situací v pracovních systémech s cílem optimalizace zaměřuje na konkrétní osoby, konkrétního člověka s jeho konkrétními dispozicemi a indispozicemi. Hygienu práce a problematiku ochrany zdraví při práci chápeme jako respektování především minimálních požadavků legislativy, neustálého zlepšování pracovních podmínek a s tím související pracovní zátěže, které lze obecně chápat tak, že se týkají průměrného normálního (zdravotně způsobilého člověka), a to až na výjimky bez ohledu na věk – přestože víme, že veškeré fyzické, senzorické i mentální dispozice se věkem různí. Také je odlišné vnímání a citlivosti vůči např. chemickým škodlivinám, biologickým činitelům, charakteristické fyziologické pracovní zátěži není ve velké většině rizikových faktorů zohledňováno, u platných hygienických limitů (až na výjimky např. mladiství, těhotné ženy apod.) není brán ohled na pohlaví, fyzické dispozice ani věk.

V ergonomii jsou všechny činnosti jako je analýza, hodnocení, řízení, komunikace a vnímání rizika, posuzovány vždy ve vztahu k fyzickým, fyziologickým, senzorickým a mentálním dispozicím člověka. Zahrnutí procesu komunikace a percepce rizika (zejména vlivem pracovních podmínek na konkrétní osoby) je součástí všech oblastí ergonomie, především speciální oblasti ergonomie, která je uváděna pod pojmem „participační (účastnická) ergonomie“.

Nelze ovšem předpokládat, že užitím ergonomických postupů lze dosáhnout optimálního stavu tak, aby vyhovoval jak zaměstnavatelům tak zaměstnancům. Na obou stranách je potřeba ujít ještě dlouhý kus cesty.

Oblasti a úrovně ergonomických aktivit

Rozlišujeme tři úrovně činností, které jsou nutné pro ergonomické vytvoření pracovního místa. Jsou to:

  • Návrh pracoviště
  • Návrh pracovního místa
  • Návrh práce (postupu)

Návrh pracoviště zahrnuje využití oborů již výše zmíněných – antropometrie a biomechaniky (včetně funkční anatomie a fyziky) – stejně jako inženýrství (technické) a psychologii. Psychologie je zde zahrnuta, protože ukáže pohled na to, jak člověk přijímá informace a podněty, jaký je průběh jednoho či více úkonů v mozku, jaká dělá rozhodnutí a jak vykonává, co je mu dáno. Zkušenosti a výcvik mohou zlepšit vnímání a rozhodování. Vnímání
některých podnětů, jako třeba vizuálních, je ovlivněno věkem.

Návrh pracovního místa obsahuje zejména jeho zabudování do navrženého pracoviště a všeobecným návrhem samotného pracovního místa. Ten zahrnuje problematiku hlučnosti, teploty, osvětlení, barevné a rozumné uspořádání osob i materiálu.

Návrh práce (job design) bere v úvahu vše, co bylo řečeno výše, ale také se zaměřuje na způsob provádění úkonů a jejich přerušování, na rozhodovací procesy a skupinové operace. Důležité je posoudit úrovně mentálních podnětů (přímých a nepřímých), konflikty mezi různými osobami a různými pracovními oblastmi, význam (smysl) práce, stupeň kontroly (konzultací). Motivace a tudíž i bezpečnostní kultura jsou velmi důležitými činiteli. Psychologie selhání a typů selhání jsou důležitým aspektem bezpečnosti. Fyziologie hraje roli v ověřování způsobů lidské výkonnosti, částečně i v podmínkách extrémních teplot
a vlhkosti.

Analýza, hodnocení, řízení, komunikace a vnímání rizika

„Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost.“ – definice Mezinárodní ergonomické společností (IEA) Ergonomii můžeme také definovat jako multidisciplinární vědecký obor zabývající se vytvářením pracovních míst,
zařízení, strojů, nářadí, výrobků, pracovního prostředí a pracovních systémů v interakci s lidským fyzickým, fyziologickým, biomechanickým a psychologickým potenciálem. Synonymy k termínu ergonomie rozumíme ty, které jsou častěji užívané např. USA a Kanadě. Jedná se o termíny jako „Human Factors“, „Human Factors Engineering“, „Human Engineering“, „Engineering Psychology“ nebo také „Fitting the task to the individual“ (přizpůsobení práce člověku).

Samotná analýza rizik při práci vychází ze systematického sledování (monitorování) všech faktorů pracovního prostředí a pracovních podmínek z hlediska zátěže lidského zdraví těmito faktory a jejich možného škodlivého vlivu na zdraví a bezpečnost pracovníků při práci. Předpovídá možnost vzniku pracovních úrazů, nemocí z povolání či jiných poškození zdraví souvisejících s prací a pracovními podmínkami (např. nemocí spojených s prací). Součástí této činnosti je posouzení návrhů na opatření k omezení nebo vyloučení rizik včetně kontroly a hodnocení přijatých opatření.

Hlavní zásady pro analýzu zdravotních rizik při práci:

  • provádění analýz všech známých rizik dané práce, ne jenom některých či vybraných rizik,
  • analýza rizik musí vycházet zejména z objektivních měření a zjištění,
  • analýza rizik je založena na hodnocení expozic (v úvahu se bere nejen objektivně zjištěná - změřená - hodnota zátěže faktory pracovního prostředí, ale i doba, po kterou je v práci člověk této zátěži vystaven; tento přístup vyžaduje detailní znalost jednotlivé posuzované práce a všech činností, které obsahuje - profesiogramu),
  • teprve po analýze rizik je možné provést porovnání s požadavky legislativy a navrhnout zařazení práce do jednotlivých dílčích kategorií dle faktorů a souhrnně do výsledné kategorie; práce spojená s expozicí několika faktorům se zařadí do kategorie odpovídající nejnepříznivěji hodnocenému faktoru,
  • znalost legislativy a postupů z nich vyplývajících – legislativa (vyhláška č. 432/2003 Sb.) administrativně omezuje analýzu rizik tím, že některé kategorie u některých faktorů nedefinuje (například čtvrtou kategorii u fyzické zátěže a u jiných faktorů), neuvádí seznam příkladových prací, jejichž povaha neumožňuje zařazení do kategorií (v některých zemích je zdravotní charakteristika profese základem pro provádění preventivních
    lékařských vyšetření).

Základními pojmy v hodnocení a řízení rizik jsou nebezpečí, nebezpečnost, riziko, expozice, hodnocení rizika, odezva organismu. Pojmy ve vztahu k ochraně zdraví při práci jsou v České republice definovány legislativně. (zejména zákon č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, vládní nařízení č. 178/2001 Sb., o ochraně zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška MZd. č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií,…).

Význam komunikace rizika

Mezi zjevné problémy současnosti patří zcela nepochybně naprostý nedostatek systematického tréninku v oblasti komunikace a často i nedostatečná profesionální úroveň osob, které se tohoto úkolu chápou. Správně vedený dialog o rizicích je pro společnost vždy lepší, než jejich zastírání. Komunikací obvykle myslí proces, kterým se prostřednictvím komunikačního kanálu přenáší informace pocházející z určitého zdroje, v tomto kontextu často označovaná jako vzkaz, k příjemci, kterým je obvykle skupina individuí, s cílem tuto informaci sdílet. Komunikace může mít podobu psanou, verbální i nonverbální. Termínem komunikační kanál se označuje mechanismus, kterým se informace přenáší od zdroje na místo určení. Mezi komunikační kanály patří interpersonální komunikace (komunikace z očí do očí), rozhlasové
a televizní vysílání, tisk (noviny, časopisy, plakáty, billboardy, příručky, letáky), webové stránky a řada dalších.

Poznané a vyhodnocené riziko musí být odpovídajícím způsobem sdíleno (komunikováno) s cílovou komunitou, aby jí mohlo být přiměřeně vnímáno. Pouhé šíření informací, které nebere v úvahu celou šířku problému a nejistoty zahrnuté v riziku, nezajišťuje nutně efektivní komunikaci rizika. Správně naplánovaný a řízený postup pomáhá, aby předávaná informace byla žádoucím způsobem formulována, předávána, vnímána a vše vyústilo ve smysluplnou akci.

Sedm hlavních pravidel komunikace rizika:

  1. Akceptování a zainteresování komunity jako partnera.
  2. Pečlivé naplánování a vyhodnocení postupu (různé cíle a různé publikum vyžadují odlišný přístup).
  3. Sledování konkrétního zájmu cílové skupiny (komunity).
  4. Nutnost být čestný, upřímný a otevřený.
  5. Spolupráce s dalšími vhodnými partnery.
  6. Spolupráce se sdělovacími prostředky (médii).
  7. Jasné podání a zaujetí pro problém.

Přesto je nutné očekávat zcela rozdílnou percepci (vnímání) rizik např. podle vzdělání členů komunity, jejich stáří, pohlaví, životní zkušenosti, osobního vztahu k problému.

U postižení významu nových rizik a zejména ergonomických aspektů práce bude mít komunikace i percepce rizik velký vliv.

Závěr

Zabývat se cíleně v technické praxi ergonomickým posuzováním práce podporuje také stávající trend vývoje výskytu nemocí z povolání. V České republice od roku 1992 docházelo k poklesu absolutních počtů výskytu profesionálních poškození zdraví i k poklesu incidence vzniku onemocnění na 100.000 zaměstnanců v ČR. Statistické hodnocení vývoje nemocí z povolání v roce 2005 zaznamenává mírný nárůst, tento se v roce 2006 nepotvrdil. Ani nárůst profesionálních onemocnění nelze ovšem nyní považovat za významný, bude záležet na trendu a vývoji v dalším období. Také je nutno vždy vycházet z faktu, že na vznik profesionálního poškození zdraví mají vliv zátěže působící zpravidla po dlouhou dobu výkonu práce. Onemocnění způsobená fyzikálními faktory mají však meziročně vzrůstající tendenci. Jedná se především o onemocnění nervů, onemocnění kostí a kloubů rukou, zápěstí nebo loktů horních končetin vznikající při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními a nemoci vznikající z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování.

Onemocnění pohybového aparátu mají obecně spolu s respiračními onemocněními nejvyšší podíl na celkové nemocnosti. V rámci moderního pojetí se však ergonomie netýká pouze pracovních systémů, ale zasahuje i do všech mimopracovních oblastí.

Posuzování ergonomických aspektů práce i dalších uvedených nových rizik v konkrétních podmínkách práce by mělo být prováděno s perspektivou aplikace zjištěných poznatků v praxi tak, aby trvale podporovalo optimalizaci pracovních podmínek, bezpečného a spolehlivého pracovního výkonu a také zároveň zamezilo vzniku poškození zdraví. Cílem bývá ovšem často pouze zvyšování výkonnosti a případně kvality práce. Provádět posuzování ergonomických aspektů práce jako nová rizika s cílem optimalizace pracovních podmínek není striktně legislativně nařízeno.
 
Provádět posuzování ergonomických aspektů práce jako nová rizika s cílem optimalizace pracovních podmínek není striktně legislativně nařízeno.

Dodržování platných hygienických limitů nezaručuje ani optimální výkonnost člověka, ani spolehlivost a bezpečnost pracovního systému a ani záruku zdraví bez negativních zdravotních projevů vlivem vykonávané práce. Současný trend prodlužování věku odchodu do důchodu by měl být dalším argumentem pro ergonomické přístupy k posuzování práce –
s ohledem na osobní dispozice, věk, pohlaví i celkovou zdravotní způsobilost k trvalému výkonu práce.

Literatura:

[1] Taylor, G., Easter, K., Hegney, R.: Enhancing Occupational Safety and Health, Elsevier, UK, 2004, p.449-451, ISBN: 0-7506-6197-6
[2] Tuček, M, Cikrt, M, Pelclová, D.: Pracovní lékařství pro praxi, Grada Publishing, a.s., Praha 2005, ISBN 80-247-0927-9
[3] Kolektiv autorů CPL SZÚ: Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica,číslo 1/2005, Státní zdravotní ústav, Praha, ISSN 0862- 5956
[4] Fišerová, S.: Ergonomie a kvalita pracovního prostředí, Sborník Mezinárodní vědecké konference k 10.výročí vzniku FEVT TU Zvolen,TU Zvolen, 2006, ISBN 80-228-1649-3
[5] Fakta č.60, Odborná prognóza o nastupujících fyzikálních rizicích souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci, Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, ISSN 1725-7018
[6] Powell, D.: An Introduction to Risk Communication and the Perception of Risk. (http://www.foodsafetynetwork.ca/risk/risk-review/risk-review.htm)
[7] Fišerová, S.: Aplikace ergonomických poznatků v současné technické praxi Sborník Mezinárodní konference BOZP 2005, SPBI, Ostrava 2005, ISBN: 80-86634-64-7
[8] Gilbertová, S., Matoušek O.: Ergonomie, Grada Publishing a.s., Praha 2002, ISBN 80-247-0226-6
[9] Fišerová, S.:2006, Tvorba strukturovaného systému ergonomických informací, IGS FBI 040/2101/BI0406011
[10] Fišerová S., Mikulová E., Kročová M.: Ergonomické informační zdroje a jejich struktura, Požární ochrana 2006, SPBI, Ostrava, 2006, ISBN 80 –86634 – 88 – 4
[11] portál Mezinárodní ergonomické společnosti IEA http://www.iea.cc/ergonomics/
[12] Registr NZP SZÚ Praha http://www.szu.cz/chpnp/index.php?page=NZP

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail