Deset mýtů bezpečnosti práce

V oblasti BOZP stále přetrvává řada zjednodušených a mnohdy mylných přístupů a představ, které ve svém důsledku vedou k nízké úrovni bezpečnosti práce v podniku nebo na pracovišti. Podívejme se na ty nejčastější.

1. Provoz je bezpečný, když v něm nedochází k nehodám a úrazům. Představme si situaci, kdy jeden měsíc došlo k několika úrazům a v následujících dvou měsících k úrazu nedošlo. Lze skutečně předpokládat, že v těchto dvou měsících zaměstnanci pracovali bezpečněji? Jistěže ne. To je stejný případ, jako kdybychom tvrdili o člověku, který má nemocný žlučník a drží přísnou dietu, že je zdravý, protože u něho nedošlo v určitém časovém období k záchvatu.             
   Bezpečnost práce zahrnuje podstatně více než pouze omezení nebo vyloučení úrazů. Ve skutečnosti všechny statistiky, zabývající se bezpečnosti práce neříkají jak je činnost bezpečná, ale V případě pracovních úrazů se jedná převážně o ohrožení osoby, která činnost vykonává, u nehod však může jít i o nebezpečí pro osoby nezúčastněné na výkonu pracovní činnosti, případně o ohrožení životního prostředí nebo majetku. Skutečné ukazatelé bezpečnosti proto musí reflektovat nikoliv míru nebezpečnosti, ale skutečnou úroveň bezpečnosti. 
   I když statistiky úrazů, nehod a havárií jsou důležitým informačním zdrojem, vyjadřují pouze následky nebezpečných událostí. Jejich závažnost je v řadě případů otázkou náhody či okamžité situace. Stejná událost, nehoda, může za určitých okolností skončit bez vážných následků, může však také vést k úrazu (úrazům) nebo k poškození životního prostředí či majetku. Např. roztržení tlakové nádoby může znamenat zničení zařízení, ale také úraz pracovníka údržby, který byl shodou okolností v blízkosti, případně ohrožení životního prostředí pokud v nádobě byla nebezpečná chemická látka.
2.  Náprava nebezpečných pracovních podmínek vyloučí nehody a pracovní úrazy. Většina pracovních úrazů a nehod je způsobena lidským činitelem, tzn. jednáním člověka, nikoliv nebezpečnými pracovními podmínkami nebo selháním zařízení. V literatuře se uvádí, že lidský činitel se na vzniku nehody, která může vyústit v pracovní úraz nebo havárií podílí 40-80 %.
   Zůstává skutečností, že stav technického zařízení a pracovních podmínek významně ovlivňuje chování člověka a tím i bezpečný výkon činnosti. Na druhou stranu jakákoliv investice do této oblasti může být znehodnocena, pokud nebude vzata v úvahu úloha lidského činitele a vhodným způsobem ovlivněna, např. výběrem a výcvikem pracovníků, ergonomickým řešením pracoviště nebo pracovními podmínkami.
   Pracovní systém je tvořen třemi základními komponentami - technické zařízení, lidský činitel a pracovní prostředí, zahrnující jak fyzikální a chemické faktory, tak faktory organizační, psychofyzické a sociální, které jsou ve vzájemné interakci. Změna pouze jedné z komponent bez příslušných úprav a změn u druhých dvou komponent bude mít menší efekt než systémové řešení.
3. Zákony, předpisy a nařízení zabrání pracovním úrazům a nehodám. Zákony včetně prováděcích předpisů mohou stanovit pouze základní pravidla, ale nemohou přinutit lidi, aby ve všech situacích a za všech okolností pracovali bezpečně. Bezpečnostní předpisy pouze napovídají co, případně jakým způsobem dělat. Způsob prosazení legislativně stanovených požadavků je do značné míry v rukou podniku. I když na podnikové úrovni se tyto požadavky promítnou do podnikových směrnic, nezajišťuje to ještě zdaleka, že budou naplněny. Bez účinné motivace a důsledného systému kontroly zůstane jejich naplnění převážně formální záležitostí.
   Zkušenosti z inspekcí a prověrek bezpečnosti práce ukazují, že i když legislativa v této oblasti není zdaleka ideální, především z hlediska značné roztříštěnosti bezpečnostních požadavků do množství legislativních předpisů různé právní síly, nejsou stávající požadavky v rozporu s požadavky směrnic EU a jejich naplnění, resp. nenaplnění je převážně důsledkem malého zájmu podniků a podnikatelů i slabých ekonomických a právních nástrojů státu k prosazení jejich plnění.
4. 100 % splnění bezpečnostních předpisů = 100 % bezpečnost. Skutečnost je taková, že pouhé splnění požadavků bezpečnostních předpisů může zaručit dosažení jen minimální požadované úrovně bezpečnosti. Je to dáno tím, že úroveň bezpečnosti práce v podnicích je značně různorodá a bezpečnostní požadavky stanovené právními předpisy musí být splnitelné všemi podniky, nemá-li se ohrozit ekonomika národního hospodářství. Z této filosofie vychází i směrnice 82/391 EEC pro bezpečnost pracovišť. Preambule směrnice přímo uvádí, že se jedná o minimální požadavky, které musí splnit každý členský stát. Každý členský stát má však právo stanovit požadavky přísnější.
   Stanovení bezpečnostních požadavků zajišťujících přijatelnou úroveň bezpečnosti práce, ať již na národní nebo podnikové úrovni, je vedle technické realizovatelnosti spojeno i s ekonomickým hlediskem a možností prosazení jejich naplnění. Příliš detailní požadavky mohou působit jako brzda při zavádění nových technologií a pracovních postupů. Příliš ekonomicky náročné plnění bezpečnostních požadavků by mohlo ohrozit ekonomiku podniků, případně vést k jejich obcházení a neplnění. K neplnění vede i nemožnost nebo neschopnost kontroly splnění stanovených požadavků vede k jejich neplnění.
5. Audity a kontroly spolehlivě indikují, jak je bezpečnost práce v podniku zajišťována. Některé přístupy k hodnocení úrovně bezpečnosti práce jsou založeny na pozorování s jakou frekvencí se objevují nebezpečné způsoby provádění pracovních činností. Tyto přístupy hodnotí především znalost bezpečných pracovních postupů a zkušenost pracovníků. Neberou však ohled na motivační faktory, které se vyskytují za normálního provozu, tj. když neprobíhá audit.
   Ve většině případů jsou tato pozorování prováděna se souhlasem zaměstnanců. Tato skutečnost pak významně ovlivňuje získaný výsledek a tím i závěry o bezpečném či nebezpečném pracovním postupu. Je totiž pochopitelné, že sledovaní pracovníci se budou snažit po dobu trvání auditu pracovat bezpečně, dodržovat předpisy a pracovní postupy.
   To však neznamená, že by metoda pozorování neměla význam. Její výsledky jsou důležitým zdrojem informací pro rozhodování, kde je třeba specializovaný výcvik nebo získání znalosti. Pro získání informací o rizikovosti činností případně o frekvenci porušování bezpečnostních předpisů je třeba tyto metody doplnit dalšími analytickými metodami.
6. Snížení četnosti pracovních úrazů znamená zvýšení úrovně bezpečnosti práce. Úrazová statistika je ovlivněna řadou faktorů a interpretace údajů ve statistice uváděných nemusí být vždy tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá.
   Snížení četnosti úrazů nemusí nutně vypovídat o zlepšení stavu bezpečnosti práce. Říká především, že se snížil počet pracovníků, u kterých došlo ve sledovaném období k pracovnímu úrazu.
   Četnost úrazů může být také snížena tím, že vedení podniku jasně vyjádří nespokojenost s   vysokým počtem úrazů nebo naopak uspokojení při nízkém počtu úrazů.
   Oba principy jsou užívány a přinášejí pozitivní statistické výsledky, aniž by došlo ke změnám v úrovni bezpečnosti práce.
   Za těchto okolností je velice nepřesné říci, tento podnik je bezpečnější než druhý podnik, protože má méně úrazů. Hodnota tohoto tvrzení je stejná jako tvrzení, že jsem zdravější, protože méně často navštěvuji lékaře. Jistě že existuje vztah mezi úrovní bezpečnosti práce a počtem úrazů. Počet úrazů však nelze v žádném případě jako ukazatel úrovně bezpečnosti práce přeceňovat. Podstatně významnější jsou ukazatelé charakterizující způsob zajištění bezpečnosti práce v podniku, např. zavedením systémových nástrojů řízení bezpečnosti práce.
7. Upozornění nebo zastavení nebezpečně prováděné činnosti zvýší bezpečnost práce. Zastavení činnosti nebo upozornění na nebezpečí vzniklé nesprávným prováděním činnosti nemusí ještě samo o sobě vést ke zlepšení. Stává se často, že pracovník provádí činnost požadovaným způsobem pouze v době, kdy je sledován. Požadovaná změna jednání, činnosti, obvykle nenastává automaticky.
   Důvodem je skutečnost, že nebezpečný nebo nesprávný pracovní postup je pracovníkovi „vnucen“ např. nevhodnou motivací. Užití ochranných pracovních prostředků nebo bezpečnostních zařízení může vést k omezení pracovního výkonu a to se může projevit snížením výdělku. V tom případě bude obtížné vyžadovat od pracovníka dodržení bezpečného pracovního postupu. Proto upozornění nebo zastavení nebezpečně prováděné činnosti znamená pouze polovinu cesty ke zvýšení úrovně bezpečnosti práce.
8. Sankční a disciplinární opatření zvýší bezpečnost prováděných činností. I když sankční opatření mohou být využívána jako zastrašující prostředek pro ty, kteří se nechovají bezpečně, není to prostředek, který by vždy vedl k požadovanému zlepšení. Stává se často, že nežádoucí způsoby chování jsou potom pouze méně zjevné. Sankce obvykle problémy bezpečnosti práce neřeší.
   Přesto jsou sankční a disciplinární opatření nezbytnou součástí podnikové legislativy a jsou důležitým nástrojem při prosazování podnikové politiky bezpečnosti práce. Musejí však být zasazeny do celkového kontextu s pracovním řádem i ostatními podnikovými normami. Důležité je si uvědomit, že tyto nástroje jsou pouze pomocné a zásadní problém obvykle neřeší.
9. Správný výcvik zajišťuje bezpečné provádění činnosti. Příslušné vzdělávání, výchova a výcvik jsou bezesporu důležitými předpoklady pro bezpečný výkon činnosti. Mnohdy se však výcvik stává jediným bezpečnostním opatřením následujícím po vzniku nehody, úrazu. To však má význam pouze tehdy, došlo-li k této nežádoucí události především v důsledku isolovaného selhání pracovníka.
   Značná část pracovníků, u kterých dochází k pracovnímu úrazu, má potřebné znalosti i výcvik. Je proto třeba změnit systém řízení bezpečnosti práce, zavést vhodnou zpětnou vazbu a motivaci k podpoře bezpečných pracovních postupů.
10. Nástěnky a soutěže jsou pozůstatky minulosti. Mnoho vedoucích pracovníků je přesvědčeno, že nástěnky s bezpečnostní tematikou, případně i soutěže v práci bez nehod, jsou přežitkem a nefunkčním pozůstatkem minulosti. Zkušenosti zahraničních firem působících v ČR však ukazují, že i v našich podmínkách lze úspěšně využít přirozené soutěživosti lidí ke zlepšování výsledků v oblasti bezpečnosti práce.
    Zveřejňování, např. počtu hodin bez úrazu, umožňuje porovnání jednotlivých pracovních týmů (dílen, závodů) a zároveň i motivuje k dosažení lepších výsledků. Stejně tak pomáhá ke zvýšení úrovně bezpečnosti práce i zveřejňování informací o vzniklých pracovních úrazech s upozorněním, co bylo uděláno nesprávně a s uvedením správného postupu.
    V oblasti bezpečnosti práce obvykle neexistují isolovaná a jednoduchá řešení. Většina problémů, má–li být dosaženo skutečného zlepšení, vyžaduje komplexní a systémový přístup.  

Zdroj:
Ing. Miloš Paleček, CSc. , VÚBP