Bezpečnost občanů a řízení rizik

Evropské zkušenosti státní a veřejné správy na úseku bezpečnosti budov a osob, ale také ochrany informací o klientech uchovávaných regionálními úřady a organizacemi.

Po událostech 11. září 2001 se dramaticky zvýšily požadavky na bezpečnost občanů
i podniků. Klíčovými pojmy v boji proti terorismu se staly řízení a správa rizik
a pohrom. Státní a veřejná správa zareagovala rychle a vytvořila bezpečnostní
plány zahrnující svými opatřeními nejen bezpečnost budov a lidí, ale též ochranu
obrovské škály informací o klientech uchovávaných městskými a obecními úřady
i jinými organizacemi. Regulace přístupu k osobním údajům, rozpoznávací systémy
používané při veřejných akcích, monitorováni veřejných i soukromých prostranství
— to vše jsou opatřeni přijatá ke zvýšení bezpečnosti občanů. Nástrojem
k realizaci většiny těchto iniciativ jsou systémy informačních a komunikačních
technologií (dále ICT). K dosažení důvěry a bezpečnosti jsou zapotřebí nejen
bezpečnostní technologie, ale ještě důležitější úlohu hrají technické organizační
rámce a infrastruktury, díky nimž je nasazení těchto technologií prakticky realizovatelné
a konzistentní.

Dalším z hlavních problémů je však vypracování komplexních plánů, jež budou
integrovat a adaptovat všechny nezbytné dílčí plány a opatření — bezpečnost
dat, navigační systémy pro policii a hasičské sbory, komunikační systémy a databáze
všech relevantních institucí.

Lze identifikovat tři zřetelné aspekty vztahující se k bezpečnosti:

  • fyzickou bezpečnost
  • bezpečnost dat
  • bezpečnost komunikací.

Dnes se na jedné straně setkáváme v městech a regionech s celou řadou bezpečnostních
opatření, stejně tak ale narážíme na mnoho nedostatků v oblasti řízení a správy
rizik. Jsou jimi:

  • nedostatečná integrovanost plánu opatřeni mezi různými úrovněmi veřejné
    správy, neexistence plánů komplexních
  • nedostatek sdílených a vhodně přizpůsobených odpovědností mezi středisky
    prevence
  • nedostatečná komunikace mezi středisky prevence, např. odlišné radiové frekvence
  • nedostatky v přizpůsobení databázových architektur a v integraci zdrojů
    dat
  • nedostatek nezbytných údajů
  • nedostatečná koordinace mezi zainteresovanými subjekty, jako jsou města,
    policie, hasičské sbory, nemocnice, dobrovolnické organizace apod.
  • nedostatek alternativních infrastruktur, např. pro případ zničení pozemních
    komunikačních sítí.

S uvedenými nedostatky se setkáváme v městech a regionech celé Evropy. Je naléhavě
nutné prozkoumat je a přikročit k následujícímu:

  • provést klasifikaci všeobecných bezpečnostních opatření přijímaných po celé
    Evropě i mimo Evropu na celostátní i místní úrovni
  • analyzovat tyto plány a jejich dopad na poskytování komunálních služeb
  • analyzovat dopad těchto plánů na naše občany, čímž rozumím také malé a střední
    podniky i další podnikatelské subjekty analyzovat dopad vyhlášení těchto opatření
    na přeshraniční a partnerské aktivity
  • analyzovat místní bezpečnostní plány v dílčích sektorech (města a obce,
    tísňové služby) i bezpečnostní plány komplexního charakteru
  • analyzovat rozdílné technické přístupy v plánech dílčích sektorů
  • stanovit indikátory a vytvořit nástroje pro integrovaná opatření
  • pokusit se v této oblasti identifikovat „optimální praxi" a předložit
    příslušná doporučení evropské veřejné správě
  • vytvořit na tomto poli zájmové společenství a identifikovat otázky zasluhující
    si hlubšího zkoumání
  • vytvořit dílčí projekty
  • prozkoumat způsoby bezpečného nakládání s centralizovanými údaji
  • spolupracovat s celým spektrem dalších zainteresovaných organizací a sítí,
    které již jsou v této oblasti činné
  • spolupracovat na všech úrovních veřejné správy.

Zároveň si však musíme uvědomit, že strategie a softwarové prostředky nasazované
proti uvažovaným rizikům mohou být kontraproduktivní. Kombinování různých databází
s citlivými daty je vždy zdrojem nebezpečí. Při elektronickém monitorování je
zároveň nutno zachovat právo na soukromí. Ale v čem právo na soukromí spočívá?
Jeho definice se v různých zemích Evropy liší. Ve Švédsku jsou osobní příjmy
transparentní, ale v Německu se utajují. Měli bychom definovat rámec, který
nám pomůže nalézt mezi bezpečností a soukromím nezbytnou rovnováhu.

ZDROJ:
Abstrakt vystoupení Dipl. Ing. Alberta P. Deistlera (Úřad pro Evropu města
Kolín nad Rýnem, Německo) na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě
24.-25. března 2003 v Hradci Králové.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail