Změny v dosavadním systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

V souvislosti s přijetím nového zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb.) byl přijat i zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců č. 266/2006 Sb., tento zákon byl publikován    7. června 2006 ve Sbírce zákonů v částce 85. Spolu s ním byl publikován v téže částce Sbírky zákonů zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Tento zákon však nenabude účinnosti dne 1. ledna 2007 jako nový zákoník práce a zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ale až dnem 1. ledna 2008, kromě některých ustanovení, pro která je stanovena účinnost dnem 1. ledna 2011 (dvě ustanovení o rehabilitaci, zvýšení a snížení pojistného), resp. dnem vyhlášení (úprava týkající se převodu zákonného pojištění  a předání příslušných dokladů České správě sociálního zabezpečení). Důvodem je, že nový nositel pojistného – Česká správa sociálního zabezpečení nemohl objektivně vzato technicky a kapacitně zajistit k jednomu datu obrovské změny spojené s novou právní úpravou nemocenského pojištění a úrazového pojištění.

K právní úpravě úrazového pojištění byla vedena naše republika v rámci negociačních jednání o harmonizaci českého práva s právem zemí Evropských společenství. U nás je totiž problematika odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání – jak všeobecně známo -  upravena zákoníkem práce, tedy zákonem č. 65/1965 Sb. a odškodňování je koncipováno na principu objektivní odpovědnosti zaměstnavatele.

Od roku 1993 tuto právní úpravu do jisté míry modifikovalo ustanovení § 205d zákoníku práce o zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. V návaznosti na něj byla přijata vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů.  Tato úprava znamenala, že zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání pojištěni buď u České pojišťovny, a.s. nebo u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, a.s., případně u jejich právních nástupců.

V rámci negociačních jednání o vstupu České republiky do Evropské unie bylo totiž několikrát konstatováno, že právní úprava České republiky zcela bezprecedentně zvýhodňuje dvě komerční pojišťovny z celkového počtu 28 komerčních pojišťoven sdružených v České asociaci pojišťoven a dává jim možnost provozovat zákonné pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Při těchto jednáních se Česká republika zavázala, že do doby vstupu do Evropské unie budou výlučná práva dvou pojišťoven zrušena novým zákonem o úrazovém pojištění s předpokladem účinnosti v roce 2005. Sice se tak nestalo přesně k datu vstupu České republiky do Evropské unie, ale stalo se tak a nový zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců byl přijat. Proto se na jeho obsah podívejme trochu podrobněji.

Zásadní věcí je, že se zavádí dávkový systém obdobně, jako je tomu v sociálním zabezpečení, který z pohledu zaměstnance zachovává současný stav, kdy zaměstnanec nemusí prokazovat, že k pracovnímu úrazu nebo ke vzniku nemoci z povolání došlo zaviněním zaměstnavatele.

Pozice zaměstnance se zřetelem k této změně nijak nezhoršuje, protože stejně jako dosud neponese důkazní břemeno, jeho nárok bude náležet nadále „objektivně“ při splnění zákonem stanovených podmínek a jeho právní jistota získání nároku na dávku však bude vyšší, protože státní orgán, který bude o jejím přiznání rozhodovat, nebude mít na rozhodnutí vlastní hmotný zájem. Případné spory se budou týkat, stejně jako dosud jen skutkové otázky, zda úraz je úrazem pracovním, příčinné souvislosti poškození zdraví zaměstnance s pracovním úrazem a posouzení míry zdravotního poškození zaměstnance.

Nová právní úprava v porovnání se stávající úpravou zásadně pozměňuje podmínky pro stanovení výše vyplácených dávek s ohledem na koncepční změnu, která souvisí s opuštěním principu náhrady za ztrátu na výdělku a uplatněním sociálního dávkového systému úrazového pojištění. Proto nebudou a ani nemohu být výše „starého“ a „nového“ plnění v jednotlivých případech totožné.

V některých případech dojde z hlediska výše plnění, které zaměstnanec z úrazového pojištění obdrží, ke zhoršení ve srovnání se stávající úpravou a v jiných případech tomu bude naopak – výhodnější bude plnění z úrazového pojištění. Snížení se týká především opakujících se dávek, kde stávající úprava nepřiměřenou výší náhrad nemotivuje zaměstnance k návratu do práce. To nastává zejména u případů s nižší mírou poškození zdraví, kde existuje objektivně možnost návratu zaměstnance do zaměstnání.

Některé dávky, resp. náhrady jsou ponechány na dosavadní úrovni (např. bolestné, příspěvek za ztížení společenského uplatnění), jinde je pro zaměstnance navrhovaná úprava výhodnější (zejména v případech, kdy v období před pracovním úrazem dosahoval malý výdělek a vyplácená náhrada se mu při pozdějším nárůstu nového výdělku snižovala).
Opakující se dávky (renty) budou oproti současnému stavu motivovat poškozeného zaměstnance k návratu do zaměstnání a omezí podstatně i možnosti zneužívání úrazového pojištění.