Zaměstnavatel je proti vstupním prohlídkám zaměstnanců před uzavřením pracovní smlouvy

Ačkoliv v oblasti BOZP pracuji přes 15 let, byl jsem poněkud zaskočený dotazem statutárního zástupce firmy (cca 270 zaměstnanců s častou fluktuací), který právní předpis mi ukládá vyžadovat a zajišťovat vstupní lékařské prohlídky u osoby, která ještě vlastně není naším zaměstnancem. Vysvětlil jsem mu, že si vstupní prohlídku zaplatí zaměstnanec a např. po zkušební době se najde způsob, jak mu to nahradit, nebo prostě nenahradí se. Povinnou závodní preventivní péči jsem zdůvodnil § 103 odst. 1 písm. d), § 224 zákoníku práce a § 32 zákoníku práce. Dále jsem našel oporu v zákoníku práce § 103 odst. 1 písm. a) "nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti". To statutárovi nestačilo, i když jsem říkal, že vhodný způsob je jenom právě ta vstupní lékařská prohlídka. Další právní oporu jsem nenašel.

Máte pravdu, základ celé této otázky je právě v základní povinnosti zaměstnavatele podle § 103 odst. 1 ZP – nepřipustit, aby zaměstnanec konal zakázané práce (např. podle § 8 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP) a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.  Z toho vyplývá i odůvodněnost požadavku zaměstnavatele na provedení vstupní lékařské prohlídky před zahájením výkonu práce v případech, kdy tak nestanoví výslovně zvláštní předpis.

Je pravdou, že podle § 32 ZP je zaměstnavatel v případech stanovených zvláštním předpisem (tím se má na mysli především směrnice Mzd č. 49/1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, Věstníku Mzd) povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Tato povinnost se vztahuje ale dále např. na fyzické osoby, které budou vykonávat činnosti epidemiologicky závažné nebo jiné činnosti, které mohou ohrozit zdraví spolupracovníků nebo jiných osob, jako např. činnosti ve stravovacích provozech, a také činnosti, pro něž se vyžaduje zvláštní zdravotní způsobilost, jako např. u řidičů vysokotonážních vozidel. To je upraveno různými zákony, např. zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví nebo zákonem č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. I sám zákoník práce na dvou místech předepisuje vstupní lékařskou prohlídku, a to u zaměstnanců, kteří budou vykonávat práci v noci, a pak u mladistvých zaměstnanců.

S ohledem na § 103 odst. 1 ZP, na povinnost zaměstnavatele nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti, vlastně zaměstnavateli nezbývá nic jiného, než si ověřit zaměstnancovu zdravotní způsobilost pro výkon konkrétní práce lékařem a nejlépe lékařem závodní preventivní péče, který to posoudí se znalostí vykonávané práce a se znalostí pracovních podmínek pracoviště. Zaměstnavatel přece nemůže připustit, aby přijal např. na místo skladníka osobu, která mu po uplynutí zkušební doby sdělí, že před dvěma roky byla operována na kýlu a nemůže přemísťovat břemena. Jak by pak zaměstnavatel tuto otázku řešil?

Z toho důvodu zastávám názor, že absolvování vstupní lékařské prohlídky před uzavřením pracovní smlouvy musí být požadováno po každém uchazeči bez ohledu na jeho budoucí konkrétní pracovní zařazení a takový postup zaměstnavatele nelze považovat za postup v rozporu s právním předpisem.
Otázkou je úhrada za provedení vstupní lékařské prohlídky, které se podrobila fyzická osoba ještě před uzavřením pracovní smlouvy a jejíž provedení není hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Podle zákona č. 48/1997 Sb. není zajišťování závodní preventivní péče až na výjimky hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a úhradu provádí zaměstnavatel podle podmínek sjednaných ve smlouvě o poskytování této péče formou paušální odměny podle podmínek sjednaných ve smlouvě nebo formou odměny za jednotlivé úkony, s tím že tato úhrada je pro zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem.

Podle názoru Ministerstva zdravotnictví opírajícího se o zákon o péči o zdraví lidu by měl všechny prohlídky, i tedy prohlídky fyzických osob ucházejících se u zaměstnavatele o zaměstnání, hradit zaměstnavatel. Tomuto názoru svědčí i § 101 odst. 6 ZP – náklady spojené se zajišťováním BOZP hradí zaměstnavatel. Problém spočívá v tom, že před uzavřením pracovní smlouvy, kdy se má fyzická osoba jako uchazeč o zaměstnání podrobit vstupní lékařské prohlídce, není ještě zaměstnancem, a měl by si tuto prohlídku uhradit sám. Pokud se uchazeč o konkrétní zaměstnání vstupní lékařské prohlídce nepodrobí, bude to zřejmě důvod pro neuzavření pracovní smlouvy a jeho odmítnutí zaměstnavatelem. Na druhé straně však nic nebrání tomu, aby zaměstnavatel uchazeči o zaměstnání, s nímž uzavřel pracovní smlouvu a jež se tak stal jeho zaměstnancem, dodatečně uhradil náklady na vstupní lékařskou prohlídku. Řada zaměstnavatelů tak činí po uplynutí zkušební doby a ani tento postup není v rozporu se zákonem.

Obtíž celého tohoto problému je v tom, že dosud nebyl přijat zákon o specifických zdravotních službách, který by konstituoval závodní preventivní péči a upravil i zásady preventivní prohlídek, včetně tzv. vstupních preventivních prohlídek. Je proto třeba vycházet ze zákona č. 20/1966 Sb. a ze zákoníku práce.