Systémy nutné při každé stavbě

O tom, že si lešenářský obor musí hledat cestu v souladu s vývojem stavebnictví jako celku. Rozhovor časopisu Stavitel s předsedou Cechu lešení v ČR Stanislavem Šafaříkem.

Nejstarší dochované zprávy o používání lešení, a to tehdy dřevěných, jsou ze starého Egypta. Podrobnější informace o jednotlivých provedeních pocházejí až z počátku 20. století. Také lešenářský obor se přirozeně vyvíjel v návaznosti na nové technologie a provázely jej příslušné předpisy a normy. V současnosti se harmonizují s pravidly EU, nicméně tento proces se nevyhne určitým úskalím.

Výrobci lešení nabízejí několik systémů. Které typy lešení jsou dnes nejpoužívanější?

Do roku 1989 se u nás používalo v převážné míře trubkové lešení a ojediněle i lešení Haki.
Speciální dodavatelé neexistovali, stavební podniky si tuto potřebu zajišťovaly vlastními silami. Otevřením trhu i u nás poměrně rychle vznikaly první specializované lešenářské firmy, které hned od počátku používaly různé systémy, což platí doposud.
Dnes můžeme používané lešení rozdělit do několika základních skupin. Patří sem rámová fasádní lešení, modulová fasádní lešení, trubková lešení, pojízdná lešení a věže, speciální lešení.

Mohl byste je stručně charakterizovat?

V současné době jsou asi nejrozšířenější rámová fasádní lešení v základních pracovních šířkách 60 až 100 cm. Většinou mají povrch upraven žárovým zinkováním, ojediněle barvou. Skladba se u jednotlivých výrobců nepatrně liší uchycením dílů, zábradlí a diagonál pro větrování lešení. Pracovní podlahy jsou buď dřevěné nebo kovové a převážně tvoří součást konstrukce. Nejlépe se uplatní na vysokých a rovných pláštích budov.
Modulové fasádní lešení (reprezentované hlavně Haki) má jednotlivé prvky opatřeny zámky, které do sebe zapadají, a tím se poměrně snadno sestavují při nižší hmotnosti jednotlivých dílů. Povrchová úprava je stejná jako u rámových lešení. Podlahy většinou nejsou součástí konstrukce.
Modulové lešení prostorové umožňuje neomezené množství kombinací s vysokou pevností a univerzálním použitím. Prvky lešení je možné vkládat do styčníků až do osmi směrů. Jednotlivé díly jsou vždy žárově pozinkované a způsob uchycení ve styčnících závisí na kreativitě výrobců. Lze je využít k vyplnění prostorů jako lešení podpůrné, nebo třeba pro zastřešení.
Trubkové lešení, které má u nás dlouholetou tradici, je pro svoji jednoduchost, nízkou cenu a univerzálnost velmi rozšířené a oblíbené. Je ze všech zmíněných systémů nejvariabilnější a s pomocí celkem osmi prvků je možné z něj postavit cokoliv. Železné díly trubkového lešení se povrchově neupravují, rez je totiž konstrukční součástí tohoto systému, ve styčnících posiluje třecí plochy.
Vítaným doplňkem bohaté nabídky výrobců jsou pojízdná lešení. Stále častěji se objevují speciální lešení (dočasné konstrukce), například jde o konstrukce pódií pro sportovní nebo kulturní akce či různé objekty i v kombinaci se zaplachtováním.

Jaké jsou zásady pro konstrukce lešení?

Lešení je dočasná konstrukce, která potřebuje v první řadě pevné podloží a pro zajištění prostorové stability buď ukotvení objektu, nebo smontovaný opěrný systém. Ne vždy jsou tyto základní podmínky splněny. Vlastní provedení konstrukcí téměř nikdy nebývá problémem, protože odborná způsobilost pracovníků je obecně na vysoké úrovni.

Co musí obsahovat návod pro montáž a používání lešení?

Každý výrobce dodává s lešením návod k montáži a zároveň zajišťuje proškolení pracovníků. Návod by měl obsahovat popis a užití jednotlivých prvků, popis montáže a kotvení.

Jak je to s kvalifikací a odbornou způsobilostí lešenářů?

Kvalifikaci u nás získá lešenář absolvováním několikadenního lešenářského kurzu a složením zkoušek. Bez následné praxe však nemůže vykonávat samostatnou práci. Plnou odbornost získá teprve několikaletou praxí. V sousedním Německu je situace jiná, existuje tam učební obor a profese se těší velké vážnosti.

Jaký je Váš názor na certifikace dle systému ISO?

V širší veřejnosti panuje názor, že tímto způsobem je možné zvýšit úroveň bezpečnosti práce. Dle mého názoru tento systém pouze upravuje vnitřní strukturu zejména větších firem a v případě malých firem pouze věci komplikuje. Výstup z firmy směrem ven musí být stejně bezchybný, ať je její struktura jakákoliv.

Vzhledem ke svému charakteru se musí v lešenářství klást důraz na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Jak se dodržování předpisů kontroluje, kdo za to zodpovídá?

Tuto otázku bych rozdělil na dvě části. První je samotná montáž lešení, kde se jedná o bezpečnost vlastních pracovníků a zajištění konstrukce. Je nutné postupovat dle návodů k montáži, při dodržování obecných zásad bezpečnosti práce. Kontrolují firmou pověření pracovníci a zodpovídá vždy vedoucí montážní čety. Zajištění konstrukce v nestandardních situacích je třeba konzultovat se statikem. Druhá, ještě důležitější část bezpečnosti je způsob užívání již hotové konstrukce. Většina úrazů v souvislosti s lešením se stává nikoli při samotné montáži, ale při používání lešení ke stavebním pracím. proto je důležité řádné předání lešení uživateli s jasným návodem k použití. Tady bych připomněl poměrně neznámou zásadu, že veškeré normy jsou pouze doporučené a faktické zajištění bezpečnosti je možné i jinými způsoby. Po dohodě s uživatelem konstrukce o způsobu užívání lešení je třeba provést i formální zápis a proškolit pracovníky.

Jaká je situace v oboru z pohledu zahraničních zkušeností? Máte možnost srovnání?

Ze svých cest do zahraničí se setkávám s lešením jen zřídka. Konstrukce většinou o nějakém důležitém oboru nevypovídají. Není neobvyklé vidět v Rakousku žebřinové lešení, které se u nás naposledy používalo již dosti dávno. V celé Asii je možné vidět bambusové lešení stavěné do zajímavých výšek. Prefabrikace technologií novostaveb nevyžaduje lešení vůbec. Lešenářský obor, tak jak se rozvinul u nás, je určitě přechodná záležitost vzniknuvší absencí investic do údržby staveb v době totality. V budoucnu bude určitá potřeba trvat stále, ale rozsahem bude jistě mnohem nižší.

ZDROJ:
Systémy nutné při každé stavbě. Stavitel, č. 9, 2005, s. 7.