Správní delikty podle zákona o inspekci práce při práci ve výškách

Neuvádím ve 100 %, ale v téměř 100 %, což je zásadní rozdíl. Také nulová úrazovost je nesmysl. Ale ukažte mi zaměstnavatele, který má doklad na to, že zaměstnance 5x denně kontroloval. "Téměř 100 %" vychází z teorie BOZP v návaznosti na teorii řízení. Za nebezpečné jednání každého zaměstnance je ve smyslu řízení vždy odpovědný zaměstnavatel (jen ve zcela výjimečných případech se negativní následek dostaví při prvním nevhodném pracovním postupu; pravděpodobnost se dá vypočítat). O tom to právě je! Tedy závěry p. Heinricha jen potvrzují mé tvrzení.

Jenom úvaha - opět "svého času" bývalo zvykem "dělit" rizika na tzv. přijatelná a nepřijatelná. Proti těm nepřijatelným (tedy všem, kdy hrozí nebezpečí závažnějšího úrazu) se přijímala náležitá opatření. Těch přijatelných je ovšem v životě (a tedy i v pracovním procesu) každého z nás tolik, že vyhodnotit (a tím méně jejich případný dopad eliminovat) úplně všechna je prakticky nemožné. Názorný příklad: budu-li zatloukat hřebík kladivem do dřeva, bude tu riziko, že se kladivem uhodím do prstu/ů. A nejspíš nikdo přitom nebude oprávněně požadovat, abych při této činnosti měl např. navléknuty jakési plechové rukavice či hřebík přidržoval na potřebném místě "na dálku" (držákem apod.). Obecně - podle mého náhledu je důležité, aby byla odpovídajícím způsobem vyhodnocena ta opravdu tzv. nepřijatelná rizika a jejich možný dopad následně eliminován. U těch tzv. přijatelných by pak mělo ve většině případů stačit všeobecné poučení o nutnosti "obyčejné" pozornosti, opatrnosti, soustředěnosti, obezřetnosti apod. Ani v takovém případě však nelze paušalizovat. Kopírovat hodnocení rizik - pokud se jedná o obdobnou práci a pracovní prostředí, určitě není, zvlášť pro ty méně zkušené, na škodu použít kvalifikovaný a odborný "mustr" - a ten si potom přizpůsobit podle vlastního reálu (tedy ne pouze změnit název firmy atd.). Bezhlavě opisovat je samozřejmě nežádoucí - mám ale důvodné obavy, že při běžné kontrole orgány státního dozoru stejně nemají moc šancí takovou praxi odhalit.

Vážený pane Hofmane, omlouvám se, že reaguji tak pozdě, ale bohužel uplynulé dny jsem opravdu neměl čas odpovědět. Na úvod je nutné uvést, že Evropská unie zavedla do zajištění BOZP vyhledání a vyhodnocení rizik při práci zaměstnavatelem, včetně stanovení opatření, bez toho, že by podrobněji tuto povinnost specifikovala (řekla A, ale již ne potřebné B [pouze vydala publikaci "Návod pro hodnocení rizik při práci"]). To vedlo a stále vede zcela zákonitě k různým výkladům plnění této povinnosti nejen v závislosti na znalostech jednotlivé osoby, ale také v závislosti na náhradním zdroji informací, z kterých dotyčná osoba čerpá. Bohužel, EU místo toho, aby stanovila nějaká jasná pravidla, vymýšlí zcela nesmyslné projekty jako je např. OiRA. Tedy jakékoliv stanovisko k vyhledání a vyhodnocení rizik při práci je, bohužel, pouhým stanoviskem konkrétní osoby nebo skupiny osob. Tento úvod byl nutný pro správné chápání níže uvedených informací. Nyní již k vašemu dotazu. Na vyhodnocení rizik z hlediska nedostatečnosti lze pohlížet ze dvou různých úhlů, kvantitativního a kvalitativního. Vy ve vašem příkladu na problém nahlížíte z hlediska kvantitativního. To znamená, zda byla vyhodnocena všechna možná rizika. Na to lze vždy odpovědět, že nebyla, neboť nejenže je to nemožné, ale podle mého názoru i nežádoucí (není to jen můj názor, ve výše zmíněném návodu se uvádí: Hodnocení rizik by mělo pokrýt pracovní rizika, která lze rozumně předvídat. K rizikům vyvolaným normálními životními aktivitami se běžně nepřihlíží. U těchto rizik nemá smysl provádět podrobné posouzení, pokud je pracovní činnost nebo organizace práce nezvyšuje). Pod pojmem "nedostatečné vyhodnocení rizika" chápu kvalitativní nedostatky, například nevhodně zvolenou metodu hodnocení, nemožnost přezkoumat proces hodnocení rizik, tzn. zjistit, jak bylo postupováno, ale i opomenutí některého zdroje rizika (nebezpečné vlastnosti) - například u rotačního nože nářezového strojku je hodnocena jen jeho ostrost, nikoliv však již to, že rotuje, což významným způsobem zvyšuje riziko. K vašemu konkrétnímu příkladu z kanceláře. Podle mého názoru se nejedná o nedostatečně vyhodnocené riziko. Jak již jsem naznačil, tak bych uvedenou situaci do hodnocení rizik vůbec nezahrnoval. Za největší možný nedostatek hodnocení rizik považuji "utopen" podstatných rizik v moři nepodstatných. K příkladu s motorovým vozíkem. Vyhledání a vyhodnocení rizik by nemělo být opisem požadavků právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP. Výjimku tvoří případy, kdy požadavek není plněn (zaměstnavatel by měl být upozorněn na to, že se jedná o závazný požadavek právního předpisu). Mělo by jít nad rámec těchto předpisů, jakož i do oblastí a činností, které nejsou těmito předpisy pokryty. Tedy nemohu souhlasit ani s detailním výpisem z právního předpisu, ani se značně obecnou formulací: "riziko vzniku úrazu pro nevhodnou organizaci práce". Těch důvodů by bylo více, avšak alespoň ten základní - vznik úrazu není rizikem. Riziko je kombinace četnosti nebo pravděpodobnosti a nejhoršího následku. Tedy měl byste mít uvedeno například: jedenkrát za pět let dojde k zlomení horní končetiny. Otázkou je, ke kterému nebezpečnému činiteli (stroj, jeho část, chemická látka, člověk apod.) toto riziko přiřadíte. Nabízí se možnost - manipulační motorový vozík, jízda s manipulačním motorových vozíkem, břemeno na manipulačním motorovém vozíku atd. To je závislé na tom, u čeho definujete zdroj rizika (nebezpečnou vlastnost), jenž ve svém důsledku vede k riziku. K vašemu příkladu s traktorem. Nejsem si zcela jist, ale mám pocit, že alespoň u některých typů je výrobcem provedeno zajištění dveří v otevřené poloze. Tedy výrobce toto riziko již identifikoval a přijal opatření. Není nutné, jej znovu vyhodnotit a přijímat opatření. Zaměstnanci by však s tímto opatřením měli být seznámeni - návod od výrobce. Vyhodnocení rizik nemá vliv na možnost zaměstnavatele se zprostit své povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu v případě vzniku pracovního úrazu. Pro to platí jiná pravidla. Tolik opožděně k vašemu dotazu. Jak již jsem uvedl, jedná se o můj názor a někdo jiný může mít zcela odlišný, neboť zásadním nedostatkem ve vyhledávání a vyhodnocování rizik při práci je absence pravidel. Hodnocení rizik existuje v požární ochraně a má přesně stanovená pravidla, existuje v ochraně zdraví při práci a má pevně stanovená pravidla a existuje v bezpečnosti práce, ale pravidla nemá stanovená žádná. Vyhledání a vyhodnocení rizik v oblasti bezpečnosti práce je nutné vnímat tak, že musí být provedeno tak, abych byl v případě potřeby schopen jeho provedení obhájit, tzn., měl pádnější argumenty, než protistrana (vyhotoven protokol, který obsahuje nejen seznam rizik, ale i popisuje postup a metody jejich identifikace atd.). Vím, že to není vhodné řešení, ale jediné pravdivé.

Děkuji za Váš příspěvek a opravdu praktické příklady. Perfektně popsáno.