Pracovní úraz zaměstnance na dohodu o provedení práce

Manžel v září 2008 pracoval na dohodu o provedení práce a způsobil si pracovní úraz. Byl převezen do nemocnice s částečnou amputací prstů. V průběhu roku absolvoval ještě další operaci. Nyní byla ukončena léčba. Jelikož byl zaměstnán na dohodu o provedení práce, nebyla mu vyplácená nemocenská a zůstal bez prostředků. Má nárok na vyplacení bolestného, náhrady ztráty na výdělku a ztížení společenského uplatnění?

Oporu pro právo Vašeho manžela na náhradu škody za bolest a ztížení společenského uplatnění jakož i na účelně vynaložené náklady spojené s léčením dává ustanovení § 77 odst. 1 zákoníku práce, které výslovně stanoví, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, překážky v práci na straně zaměstnance, skončení pracovního poměru a odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Z tohoto ustanovení  je tedy zřejmé, že zaměstnavatel musí odškodnit i pracovní úraz utrpěný při práci na základě dohody o provedení práce.

Jiná je otázka, že vzhledem k tomu, že dohoda o provedení práce je pracovněprávní vztah malého rozsahu (cca 4 týdny stanovené týdenní doby za rok) a že nezakládá nárok na dávky nemocenského,  neřeší zákoník práce (a neřešila ani právní úprava ve starém zákoníku práce) odškodnění pracovního úrazu při dohodě o provedení práce formou náhrad za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pouze v § 386 zákoníku práce výslovně připomíná, že zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tím nejsou dotčena.

Z uvedených dvou ustanovení zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel musí u pracovního úrazu utrpěného při výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce odškodnit mimo věcné škody náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.

Ustanovení § 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, výslovně uvádí, že zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Na základě tohoto ustanovení bude pak za zaměstnavatele provádět úhradu pojistného pojišťovna, u které je zaměstnavatel pojištěn podle § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb.citovaný § 205d starého zákoníku práce i vyhláška č. 125/1993 Sb. pojednává pouze o zaměstnavateli a o zaměstnanci a nerozlišuje odpovědnost zaměstnavatele podle konkrétního pracovněprávního vztahu zaměstnance, ale obecně pojednává o zaměstnavateli a zaměstnanci.