Pracovní úraz krátce před skončením pracovního poměru

Zaměstnanec u nás pracoval v pracovním poměru na dobu neurčitou od 1. 3. 2011. Dne 24. 3. 2014 onemocněl a tato pracovní neschopnost trvala do 22. 1. 2015. Téhož dne se se zaměstnavatelem dohodl na skončení pracovního poměru k 31. 1. 2015 a podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru k uvedenému dni. 28. 1. 2015 utrpěl pracovní úraz (pracovní neschopnost vystavena od 29. 1. 2015). K 13. 4. 2015 byla tato pracovní neschopnost pro pracovní úraz ukončena. Můj dotaz zní, zda bude mít tento zaměstnanec nárok na odškodnění pracovního úrazu formou náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, nebo zda se v tomto případě použije § 386 odst. 1 zákoníku práce a žádná náhrada se mu neposkytne.

Toto není nic neobvyklého, že zaměstnanci běží výpovědní doba a těsně před skončením pracovního poměru utrpí pracovní úraz. Ve vašem případě však nešlo o výpověď a výpovědní dobu, ale byl okamžik skončení pracovního poměru dohodnut. To nic nemění na faktu, že došlo k pracovnímu úrazu za trvání pracovního poměru a že za něj zaměstnavatel plně odpovídá (pokud se nějak nevyvinil podle § 367 zákoníku práce) a že mu musí poskytovat náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti v plné výši, i když pracovní neschopnost probíhá z převážné části v době, kdy skončil pracovní poměr. To, že zaměstnanec u Vás skončil pracovní poměr ještě neznamená, že by dále nebyl zaměstnán.

Ustanovení § 386 zákoníku práce je tou jedinou výjimkou, kdy zákonodárce předpokládá, že v těchto případech – u pracovního poměru na dobu určitou a u důchodce – by zaměstnanec možná nebyl dále zaměstnán, ale i tam připouští důkaz opaku. Ve vašem případě toto ustanovení však nelze použít, protože se o tento případ nejednalo. Nešlo o pracovní poměr na dobu určitou ani o pracovní poměr důchodce. Starý judikát Rc 54/1962 jasně říká „Náhrada ušlého výdělku, který nebyl uhrazen nemocenským, přísluší zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, po skončení pracovního poměru, trvá-li nadále jeho pracovní neschopnost.“ Tento výklad drží tedy soudy již více než 50 let. Dnes je jediná změna, že se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dorovnává nejen do výše nemocenského, ale do součtu náhrady podle § 192 zákoníku práce a výše nemocenského.