Posuzování kubatury místnosti s plynovým kotlem instalovaným podle starých předpisů

Bezpečný provoz plynových atmosférických kotlů v provedení B, tj. kotlů odebírajících vzduch pro spalování z místa jeho instalace a odvádějících spaliny přirozeným tahem do venkovního prostoru, je podmíněn splněním následujících podmínek:

• předepsaná kubatura místnosti, v níž je instalován;
• přívod dostatečného množství vzduchu pro spalování z venkovního prostoru;
• předepsaný komínový tah;
• neblokovaný odvod spalin od hořákové komory přes výměník až k sopouchu komína.

Splnění těchto podmínek je po instalaci nového kotle předmětem výchozí revize, při níž revizní technik kontroluje dodržení aktuálně platných předpisů a návodu výrobce. U právnických a podnikajících fyzických osob se splnění těchto podmínek ověřuje při provozních revizích, prováděných v tříletých intervalech. A při nich se provozovatelé těchto kotlů setkávají poměrně často s tím, že revizní technik uvádí jako závadu nedostatečnou kubaturu místnosti, v níž je umístěn plynový kotel s odvodem spalin do komína, přestože u místností s obdobnými kotli považuje kubaturu za vyhovující. Tento rozdílný přístup při posuzování bezpečnosti provozu vysvětlují tito revizní technici tím, že v době instalace kotlů před 1. 8. 2013 platily přísnější požadavky TPG 704 01 „Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách“ na velikost místnosti (popř. i starších předpisů), v níž je kotel s odvodem spalin do komína umístěn.

Toto vysvětlení je neakceptovatelné jak z důvodů technických, tak i legislativních.

Pro provádění revizí vyhrazených plynových zařízení, mezi něž patří i plynovody a plynové spotřebiče, stanoví vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení. Tento předpis vymezuje mimo jiné náplň revizí, tj. revizí výchozích a revizí provozních. Je třeba si povšimnout, že se náplně obou druhů revizí dosti značně liší. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že při výchozí revizi se zjišťuje, zda zařízení bylo instalováno v souladu s předpisy a požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení a požární ochrany, zatímco při provozní revizi se posuzuje, zda zařízení vyhovuje z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti provozu a požární ochrany.

Kontrola shody s předpisy je tedy předepsána jednoznačně pouze u výchozích revizí. Výchozí revize je vlastně dokladem, kterým se osvědčuje kromě celkové bezpečnosti mimo jiné i soulad s předpisy platnými v době zřízení plynového zařízení. Z tohoto důvodu by neměly být tolerovány ani nedostatky, které neznamenají bezprostřední či přímé ohrožení bezpečnosti provozu (např. nepředání dokumentace o poloze plynovodu pod omítkou nebo v podlaze).

U provozních revizí se kontrola provedení zařízení podle předpisů nevyžaduje. Cílem provozní revize je totiž posoudit bezpečnost, požární ochranu a spolehlivost provozovaného zařízení, nikoliv shodu s předpisy, natož pak s předpisy platnými v době zřízení plynového zařízení.

Důvodem pro požadavek na kubaturu místnosti je rozředění spalin, které mohou po omezenou dobu pronikat přerušovačem tahu zpět do místnosti (u spotřebičů s pojistkou proti zpětnému tahu jsou to 2 minuty – to je maximální reakční doba pojistky pro uzavření přívodu plynu). Příčinou tohoto jevu je skutečnost, že spaliny jsou odváděny ze spotřebiče přirozeným tahem, jehož velikost závisí na výšce komína a na rozdílu teplot na vstupu spalin do komína a na vyústění komína. V případě studeného komína může trvat i několik minut, než se průduch komína prohřeje a vytvoří se dostatečný teplotní rozdíl.

Zásadní pro bezpečnost provozu je stav spotřebiče. Pokud bude znečištěný, nebo dokonce neprůchodný výměník, nemohou spaliny odcházet do komína a zároveň tím brání přístupu sekundárního vzduchu pro spalování. Dochází pak k nedokonalému spalování s vysokým podílem jedovatého oxidu uhelnatého (CO) ve spalinách. Jeho koncentrace dosahuje hodnot až několika desítek tisíc ppm (1 ppm je 1 milióntina neboli 0,0001 %), tedy i několika procent. Přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) dochází již při koncentraci CO o hodnotě 12 800 ppm (1,28 %) po jednom až dvou nádeších k okamžitému bezvědomí a po jedné až dvou minutách ke smrti. Pokud se někdo ocitne v blízkosti takového spotřebiče, nezabrání tragické nehodě ani mnohonásobně větší kubatura, než požadují předpisy.

Požadavky na kubaturu se v průběhu doby měnily, a to dost významně. TPG 704 01 z roku 1999 požadovaly 1 m³ na 1 kW příkonu. Běžný kotel v domácnostech, sloužící pro vytápění a přípravu teplé vody, tak vyžadoval místnost s kubaturou okolo 30 m³. TPG 704 01 platná od 1. 8. 2013 požadují pro takový kotel místnost s kubaturou pouhých 8 m³ (to je místnost s výškou stropu 2,70 m a podlahovou plochou 3 m²). Tato kubatura je naprosto dostatečná pro rozředění spalin unikajících přerušovačem tahu zpět do místnosti po výše uvedenou omezenou dobu, tj. 2 minuty, i z kotle o příkonu 30 kW, který je podle TPG 704 01 na hranici provozuschopnosti, to znamená, že koncentrace CO ve spalinách je 1 000 ppm.

Z následujícího grafu je možno vyvodit následující:

• neředěné spaliny s koncentrací CO 1 000 ppm, unikající z přerušovače tahu, ohrozí život asi po jedné hodině vdechování;
• CO ze spalin se v místnosti o kubatuře 8 m³ rozředí na koncentraci 137,5 ppm; k ohrožení života nedojde ani po více než osmi hodinách vdechování.

Posuzovat rozdílně bezpečnost plynového zařízení shodných nebo podobných parametrů a instalovaných za shodných nebo podobných podmínek (kubatura, přívod vzduchu), a to na základě data jejich instalace, je zcela absurdní. K odstranění závady nedostatečné kubatury koupelny, v níž je umístěn plynový kotel s odvodem spalin do komína instalovaný před 1. 8. 2013, by totiž postačovalo objednat si demontáž a opětovnou montáž stávajícího kotle do stejné místnosti a vystavení zprávy o výchozí revizi s datem od 1. 8. 2013.

V souvislosti s touto úvahou je vhodné zmínit i další ustanovení TPG 704 01:

1.7 Při rekonstrukcích a opravách a při výměnách plynových spotřebičů se postupuje následovně:

• ustanovení týkající se provedení plynovodu a jeho zkoušení se aplikují plně;
• ustanovení týkající se vedení (trasy) plynovodu a umisťování plynových spotřebičů se aplikují přiměřeně.

Tento článek umožňuje v bodě b) vést rekonstruovaný plynovod v původní trase a umisťovat plynové spotřebiče v místech, v nichž to aktuální předpisy nepovolují. Je tak možno vyměnit plynový spotřebič o příkonu do 30 kW v místnosti o kubatuře pod 8 m³. Nejedná se o teoretickou možnost, neboť v některých regionech byly tyto spotřebiče instalovány v místnostech o kubatuře okolo 6 m³. Bylo by opět nepochopitelné, že by bylo možno provozovat původní spotřebiče a zakázáno provozovat nový spotřebič, vybavený více zabezpečovacími prvky.

Pro odmítnutí názoru, že se má provozní revize provádět podle předpisů platných v době zřízení plynového zařízení, je možno uvést následující argumenty:

1. Posuzování podle předpisů platných v době instalace plynového zařízení nepožaduje vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení (viz výše).
2. Ve většině případů není možné zjistit, nebo lze zjistit s vynaložením velkého úsilí a času, a tedy i nákladů, kdy byla která část postavena, kdy byl který spotřebič instalován atd.
3. S ohledem na bod 1. je zřejmé, že ověřování, zda revizní technik provádějící výchozí revizi aplikoval správně tehdy platné předpisy, by bylo samoúčelné a ekonomicky nezdůvodnitelné. Dohledání všech základních i souvisejících předpisů, starých někdy 50 i více let, je prakticky nemožné. Navíc by to znamenalo, že při každé provozní revizi by revizní technik kontroloval kvalitu provedení výchozí revize.

Autor - Ing. Miroslav Burišin je z Českého sdružení pro technická zařízení.