Poskytování ochranných nápojů podle novely NV 361/2007 Sb.

Zdroj: 
Na dotaz odpověděla JUDr. Eva Dandová.

Od 1.5.2010 vstoupilo v platnost NV č. 68/2010 Sb., které mění NV č. 361/2007 Sb., mimo jiné také v oblasti poskytování ochranných nápojů. Ve starém § 8, bod 4a) NV 361/2007 Sb. bylo uvedeno: " Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje při trvalé práci zařazené v příloze č.1 k tomuto nařízení , části A, tabulce 2 do třídy práce IIb a vyšší, pokud je vykonávána za podmínek, kdy jsou překračovány maximální přípustné operativní teploty stanovené v tabulce pro tuto třídu práce".  Z tohoto ustanovení jasně vyplývalo, že ochranné nápoje se poskytovaly, pokud byla na pracovišti překročena stanovená teplota, např. pro práci třídy IIB to bylo 26 stupňů C.  V novém § 8 podle NV č. 68/2010 Sb. podmínka překročení maximální operativní teploty pro poskytování ochranného nápoje stanovena není, není ani stanovena v jiném §. Je zde pouze §8, bod 2), kde se píše: "Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek prostřednictvím ochranného nápoje se uplatňuje v případě, že jde o práce zařazené podle přílohy č.1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 do třídy práce IIb a vyšší, nebo je-li měřením doloženo, že při dané práci dochází ke ztrátě tekutin vyšší než je hygienický limit."  Z tohoto mi vyplývá, že pro poskytování ochranného nápoje proti teplu není podstatná teplota na pracovišti, ale pouze zařazení do třídy IIb a vyšší. Prakticky to znamená, že ochranné nápoje pro manuálně pracující zaměstnance se musí poskytovat vždy, každý den, bez ohledu na to, zda je na pracovišti 18 nebo třeba 26 °C? Teplota na pracovišti je v novele uvažována pouze k tomu, zda poskytovat náhradu 70 nebo 80 % ztráty tekutin - viz § 4a. Je smyslem NV č. 68/2010 Sb. zavést takto plošné poskytování ochranných nápojů i pro práci za normálních podmínek práce? Osobně mi to připadá nesmyslné, spíš si myslím, že nějaké slovíčko z textu novely vypadlo.

Nová právní úprava směřuje podle Ministerstva zdravotnictví ke zjednodušení analýzy mikroklimatických podmínek při práci ze strany zaměstnavatele pro účely poskytování ochranného nápoje. Kromě § 8 je však třeba upozornit na § 4a, protože ten má pro poskytování ochranných nápojů dalekosáhlé důsledky. V tomto ustanovení se oproti minulé úpravě  při hodnocení zátěže teplem upřesňují způsoby jejího hodnocení pro účely pravidelného zjišťování úrovně mikroklimatických podmínek a stanovuje se, za jakých podmínek je možné měření tepelné zátěže uskutečňovat a kdy je možné považovat průběžné výsledky měření za validní. Úpravou se sleduje možnost ověřovat mikroklimatické podmínky na pracovišti jak podle operativní teploty to, která je teplotou rovnoměrnou, kterou by člověk sdílel sáláním a prouděním tepla stejně jako v prostředí skutečném, a která se vypočítává, tak možnost měření pomocí výsledné teploty tg, která je teplotou v okolí lidského těla měřenou kulovým teploměrem. Protože nařízení vlády nemůže podrobně stanovit jednotlivé postupy při měření, odkazuje se při jejím zjišťování na standardní metodu měření. Novela dále upřesňuje možnost ověření, zda i nadále přetrvávají mikroklimatické podmínky, které byly již jednou vyhodnoceny měřením operativní nebo výsledné teploty, a to za pomocí teploměru s běžným tepelným čidlem, což umožní zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám.

A nyní k poskytování ochranného nápoje, to je totiž vázáno vždy na průkaz, zda v daný pracovní den resp. směně došlo k překročení hygienických limitů zátěže teplem nebo chladem, tedy mikroklimatických podmínek ve smyslu zákoníku práce. U zátěže chladem je zjišťování jednodušší v tom, že stačí pouhé měření aktuální teploty, a to buď na uzavřeném pracovišti, například v budově, ale také v kabině řidiče nebo měření venkovní teploty, jde-li o práce na venkovním pracovišti, neboť jednotícím hygienickým limitem je teplota ta 4 °C. Její překročení pak avizuje, že vznikl nárok na ochranný nápoj, který je na rozdíl od nárokového množství při tepelné zátěži jednotný, a to ½ litru teplého nápoje za osmihodinovou směnu.

Naproti tomu zátěž teplem neměla v minulé právní úpravě jednotný limit, neboť byla posuzována v závislosti na energetickém výdeji, který zaměstnanec při dané práci vynakládá a ztráta tekutin byla přitom diferencovaná. Tento aspekt pak při hodnocení míry zátěže teplem zároveň s dalšími posuzovanými kritérii, jako jsou všechny teplotní složky, vlhkost vzduchu a proudění vzduchu v praxi ztěžoval včasné prokázání překročení zátěže teplem, které je klíčové pro vznik nároku na ochranný nápoj, neboť takový průkaz je možné získat jen na základě komplexního měření. Tento průkaz je odborně správný, nicméně v praxi těžkopádný, neboť měření musí být provedeno akreditovaným pracovištěm a i když prokáže, že byl překročen limit pro tepelnou zátěž, tj. tomax, míjí se tento údaj s okamžitou aplikací ochranného nápoje v den měření. Bylo sice již za minulé právní úpravy možné, aby si zaměstnavatel orientačně potvrdil měřením teploty ta na pracovišti, že v daný den přetrvávají nevyhovující mikroklimatické podmínky, ale pouze tehdy, bylo-li na tomto pracovišti již komplexní měření v minulosti provedeno a mezi tím se podmínky práce nezměnily. S ohledem na kolísání venkovní teploty, zejména v letním období roku, se ukázalo jako obtížné ze strany zaměstnavatele určit jen na základě hodnocení rizika, zda na daném pracovišti dochází k překročení tepelné zátěže vlivem slunečního záření a že je tedy nezbytné zjistit jeho okamžitou úroveň komplexním měřením. Jednodušší se naopak jevilo posuzování tepelné zátěže na pracovišti, kde je celoročně přítomna sálavá složka tepla, například u tavičů, sklářů apod., kde právě tento vliv je klíčovým ukazatelem pro stanovení skutečné úrovně zátěže teplem, která je vždy ověřována komplexním měřením.

Současné řešení tedy vychází vědomě z toho, že je nutné bezprostředně určit, zda v probíhající pracovní směně dochází k překročení hraniční hodnoty tepla a je možné přistoupit k okamžitému poskytování ochranného nápoje, neboť ztráta tekutin překročila hygienický limit 1,25 l za osmihodinovou směnu. Proto mimo teplot na pracovišti pro daný druh práce podle třídy práce byla zároveň pro zjednodušení přidána definovaná ztráta tekutin v příloze č. 1 části A tabulce č. 1, z níž pak může zaměstnavatel vycházet při určení přesného množství náhrady ztráty tekutin, která činí 70 % z dané ztráty. Tento princip platí obecně pro všechny druhy práce zařazené do třídy I až V podle přílohy č. 1 části A tabulky č. 1 mimo prací, při nichž je zaměstnanec povinen nosit ochranný speciální oblek a oblek, který brání odpařování potu a nelze je použít rovněž na pracoviště, kde je vlhkost vzduchu vyšší než 80 %. Pro takové případy i nadále platí, že pro zjištění skutečné ztráty tekutin je nezbytné provést komplexní měření. Pro stanovení maximální teploty, která ještě platí pro definovanou ztrátu tekutin podle přílohy č. 1, části A tabulky č. 1 je stanoveno určité teplotní rozpětí. Při překročení poslední možné teplotní hranice je pak stanoveno navýšení náhrady ztráty tekutin  ze 70 % na 80 %.

K Vašemu dotazu nakonec ještě toto -  nelze vycházet z § 8 odst. 2, ale  i z ostatních ustanovení o zjišťování zátěže teplem. Nárok na ochranný nápoj bude tedy nyní mít každý zaměstnanec, jehož zaměstnavatel kulovým teploměrem zjistí, že na pracovišti v daný den jsou překročeny teploty pro danou třídu práce. V tabulce má pak zaměstnavatel stanoven energetický výdej.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail