Neuznání pracovního úrazu zaměstnavatelem

Sepsání záznamu o úrazu podléhají pouze <strong>pracovní </strong>úrazy, které si vyžádaly pracovní neschopnot delší než 3 dny nebo smrt.

<p>Pokud jde o sepsání Záznamu, je třeba souhlasit s tím, že se sepisuje až po třetím dnu neschopnosti, nebo v případě smrti postiženého. Nicméně přímý nadřízený je povinen každé poškození zdraví evidovat v knize úrazů. Pokud toto neučiní, pak porušuje právní předpisy. Až po té má možnost přezkoumávat míru zavinění a další eventuality potřebné pro řádné vyšetření úrazu. Obecně se může z úrazu vyvynit pouze v případech jednoznačně stanovených v ZP a prováděcích předpisech. Každopádně je však v případě soudního sporu důkazní břemeno na zaměstnavateli. Obecně lze též říci, že jediná finanční náhrada přímo závislá na pracovní neschopnosti je doplatek ztráty na výdělku. Ostatní náhrady lze na základě zaevidování úrazů oprávněně požadovat. Neuznání úrazu jako pracovního je mnohdy spíše rozmarem zaměstnavatele, než zřejmou skutečností. Zaměstnavatel de facto nemůže úraz neuznat. Pokud má pochybnosti, měl by se obrátit na na odborníky - inspektory BP, lékaře a pod. případně na soud. </p> <p>Já bych se zaevidování úrazu každopádně domáhal u nadřízeného. Je to jeho povinnost ze ZP.</p>