Natržení lýtkového svalu o přestávce. Je to pracovní úraz?

Nesouhlasím s tvrzením JUDr. Dandové, přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby. Sedět na židli nemá znaky bezodkladné činnosti při čerpání přestávky na jídlo a oddech. Zrovna tak sezení na židli v jídelně není plněním pracovních úkolů a k jakému násilnému zevnímu vlivu došlo? Nejedná se ani o jednorázové vzepětí sil. Uvedený názor je zcela mimo legislativní rámec.

Výklad paní Dandové je zcela irelevantní. Zapomíná na dikci § 271k odst. 1 zákoníku práce, co je to pracovní úraz.

Zákonodárce spojuje s úrazem zaměstnance o přestávce jen dvě podmínky (§ 274 odst. 1 ZP): 1. Musí se jednat o úkony obvyklé a 2. K úrazu musí dojít v objektu zaměstnavatele. Jedinou drobnou výhradu mám k formulaci paní Dandové ohledně ,,cvičení/posilování o přestávce“. Zákonodárce neříká, co je anebo není obvyklá činnost o přestávce. Tzn. ani v odpovědi nelze hovořit všeobecně o tom, že cvičení/posilování je anebo není obvyklá činnost, protože v jedné firmě to může být činnost obvyklá (zaměstnanci běžně o přestávce zvedají činky a cvičí na bradlech) a v jiné firmě se žádná taková činnost neprovozuje. Tzn. v prvně zmíněné firmě se při fyzických aktivitách zaměstnance o přestávce v objektu zaměstnavatele o pracovní úraz jednat bude (obvykle se tam cvičí) a v druhé firmě nelze úraz zaměstnance uznat jako úraz pracovní. Aby záležitost nebyla zase tak jednoduchá, můžeme celou věc od základu zkomplikovat. V otázce není totiž specifikováno, kde (v jakém prostoru) se zaměstnankyně zvedala ze židle. Na záležitost dopadají dvě možné varianty: 1. Zaměstnankyně se o přestávce zvedla se židle někde v pracovním prostoru firmy (na pracovišti, v klidové místnosti, …) a došlo k úrazu = jedná se o pracovní úraz (z této varianty jsem vycházel při shora uvedené odpovědi a paní Dandová zřejmě také). 2. Zaměstnankyně se o přestávce zvedla se židle v podnikové jídelně a došlo k úrazu = o pracovní úraz se nejedná, protože stravování je z pracovních úrazů zcela vyloučeno. Tzn. vstupem do místa stravování/do jídelny (v objektu/v areálu zaměstnavatele), nelze úraz zaměstnankyně uznat jako úraz pracovní (… ale úraz na cestě na místo stravování a zpět v objektu/areálu zaměstnavatele je úrazem pracovním). Závěr: Je smutné, že si musíme takhle dopisovat, protože řešení úrazů zaměstnanců vnímám ,,jako malou násobilku“. OZO BOZP přeci musí umět řešit mnohem složitější záležitosti, než je posouzení úrazů zaměstnanců. Současně je docela pravděpodobné, že při těchto nedostatečných znalostech může docházet nebo spíše dochází k poškození zaměstnanců anebo také zaměstnavatelů, protože OZO BOZP posoudil úraz zaměstnance chybně (v rozporu s právem) a zaměstnavatel/zákazník spoléhal na to, že OZO BOZP problematice rozumí. Celé toto postesknutí lze ukončit tím, že OZO BOZP ,,má papír na hlavu“, protože má zvláštní odbornou způsobilost - je OZO BOZP a přesto nedokáže správně aplikovat ustanovení ZP k úrazům zaměstnanců.

Souhlasím s kolegou Šenkem, vše je řečeno jeho příspěvkem.