K článku "Měření pro účely zařazení prací do 2. kat. podle § 38 z. č. 258/2000 Sb. není zbytečné"

Zdroj: 

Na dotaz odpověděla MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D.

Které konkrétní rizikové faktory (vyhl. č. 432/2003 Sb.), pro účely zařazení prací do kategorií, budou muset být dokládány měřením akreditovanou nebo autorizovanou laboratoří? Jaký bude postup kontrolního orgánu v případě, že zaměstnavatel nesprávně zařadí konkrétní práci do kategorie I., přičemž kontrolním orgánem bude zjištěno (kupř. kontrolním měřením), že práce odpovídá zařazení do kategorie II.? Jak zjistí objektivně zaměstnavatel, že práce kupř. z hlediska hluku splňují kritéria pro zařazení do kategorie I., nikoli vyšší?

K otázce, které rizikové faktory upravené ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů, budou muset být dokládány měřením akreditovanou nebo autorizovanou laboratoří konstatujeme, že všechny rozhodující rizikové faktory, které se na pracovišti vyskytují. Za rozhodující faktory se považují faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví. Platí, že kategorizace prací vychází z aktuální míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců a jejich rizikovosti pro zdraví, a povinností zaměstnavatele je tedy podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce"), a zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, vyhledat rizika a zjistit úroveň rizikových faktorů. Kritéria, faktory a limity pro zařazování prací do kategorií pak stanoví vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

Při zjišťování úrovně faktorů pracovních podmínek a jejich hodnocení musí být podle § 102 odst. 3 zákoníku práce nadále přednostně používány metody a způsoby upravené právními předpisy. Při určení, které rozhodující faktory je tedy nutno měřit nebo vyšetřit, zaměstnavatel tedy vychází primárně z hodnocení rizik, kdy již v záměru vykonávat určité práce musí mít povědomí o tom, zda a jaké rizikové faktory se při jejich výkonu mohou vyskytovat a také musí mít představu o tom, jaká expozice pro daný druh práce s těmito rizikovými faktory je předpokládána.

Jakmile zaměstnavatel zařadí práci do druhé kategorie, má nadále povinnost neprodleně sdělit tuto skutečnost KHS a v oznámení uvést i údaje rozhodné pro toto zařazení. Protože v praxi vznikaly pochybnosti o tom, zda údaji rozhodnými jsou i protokoly o měření a vyšetření faktorů pracovních podmínek provedeném podle § 38, stanoví nyní zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví") výslovně, že oznámení zaměstnavatele musí obsahovat i protokoly o měření nebo vyšetření rozhodujících faktorů pracovních podmínek provedeném podle § 38 zákona, tj. autorizovanou či akreditovanou osobou. Práce nezařazené do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie se ze zákona považují za práce kategorie první.

Krajská hygienická stanice pak v případě nejasností u zařazení práce může uložit zaměstnavateli povinnost provést měření faktoru pracovních podmínek nejen ke zjištění, zda není ohroženo zdraví exponovaných zaměstnanců nebo určení příčiny poškození zdraví, ale i k objektivizaci skutečné míry zátěže, která má nebo může mít vliv na zdraví zaměstnance ve smyslu § 84 odst. 1 písm. p) citovaného zákona.

Autor článku: 

Komentáře

Měření pro kategorii 2

15.03.2016 - 08:21 Ing. Bc. Miroslav VALTA, MBA
Všichni zaměstnavatelé jsou samozřejmě velmi rádi, že budou muset provádět měření pro zařazení do kategorie 2. Otázkou je, kdo tato měření bude platit. Již teď je u drobnějších podnikatelů "odpor" vydávat částku v rozmezí 15 - 35.000,-Kč za jedno měření v kategorii 2 (např. fyzické námahy u pracovnice úklidu, případ z praxe). Další peníze, které od nich stát bude požadovat, prostě nemají. Rád bych znal tedy názor paní doktorky, jak bude orgán hygienické služby postupovat, když zaměstnavatel (i OSVČ) nebude mít finanční prostředky na měření a zda bude tato měření hradit stát.

Re: Měření pro kategorii 2

17.03.2016 - 14:02 Eduard Šimánek
Souhlasím s Ing. Valtou. Znám z praxe příklad firmy o 10 zaměstnancích, kde je vykonáváno 5 různých prací. Z hlediska odborného odhadu lze snadno určit, že se ve všech případech jedná o kategorii druhou, ale relevantních faktorů je 6. Pokud 5 prací vynásobíme počty relevantních (měřitelných) faktorů, máme zde 30 měření a enormní náklady jen pro to, abychom konstatovali to, co je zjevné...

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail