Náš zaměstnanec při jízdě v areálu firmy havaroval s referentským osobním vozidlem. K jízdě měl všechna oprávnění. Při prošetřování příčin nehody bylo zjištěno, že zaměstnanec bezprostředně před nehodou utrpěl náhlou příhodu mozkovou, která následně způsobila ztrátu kontroly postiženého nad vozidlem s výše uvedeným následkem. Při nehodě utrpěl postižený úraz s cca 3 týdenní hospitalizací ve zdravotnickém zařízení a následnou domácí léčbou. Lze uvedenou událost považovat za pracovní úraz? Může se zaměstnavatel úplně zříci odpovědnosti za úraz nebo naopak je povinen jej uznat a uhradit zaměstnanci plnou škodu související s ušlým výdělkem za dobu pracovní neschopnosti?
S výhradou, že nejsem odpovědný zaměstnavatel, který prováděl vyšetření a objasňování příčin a okolností úrazu, se skutečně také domnívám, že šlo o pracovní úraz. K úrazu bezpochyby došlo při plnění pracovních úkolů, v pracovní době.
Podle obecných výkladů je však pracovním úrazem předně tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.
Při výkladu pojmu pracovní úraz vzniká častá pochybnost, zda a za jakých podmínek je pracovním úrazem infarkt myokardu a jiné cévní příhody. Při posouzení této otázky se soudy řídí starým výkladovým závěrem již z 60. let minulého století, v němž se mimo jiné uvádělo: „V případě infarktu myokardu platí, že i když tu zdánlivě chybí zevní faktor úrazového děje, může jít v tomto případě o úrazový děj, jde-li o náhlé poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy tedy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranici obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo se sice pohybuje v hranici obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus pracovníka není přizpůsoben anebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt myokardu je totiž psychické trauma (jednorázové přetížení při plnění zvlášť obtížných úkonů) nebo fyzické trauma (neobvyklé, běžnému zařazení neodpovídající jednorázové pracovní vypětí)". V souladu s tímto výkladem posuzují soudy tedy stejně námahu z tělesné práce i námahu z duševní práce. K takovému mimořádnému psychickému vypětí musí ovšem dojít při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nemůže být proto pracovním úrazem náhlá cévní příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený pracovník nepříznivě hodnotil jiného pracovníka a odvolal jej z funkce, neboť k poruše na zdraví tu nedošlo v důsledku duševního přepětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením, ale z důvodů jiných.
Při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, ale nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jejích následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a např. onemocněním způsobujícím invaliditu pracovníka, ale také nelze vyloučit pro zdravotní predispozici pracovníka, jestliže pracovní úraz nemoc vyvolal nebo byl aspoň jednou z hlavních příčin invalidity, popř. příčinou dovršující invaliditu pracovníka.
Proto bych zaměřila Vaše šetření pracovního úrazu na zjištění okolností, zda zaměstnanec byl v den úrazu nějak psychicky přetížen, např. před tím pracoval přesčas, řešil nějaké složité namáhavé úkoly, které ho mohly psychicky rozrušit apod. Také musíte zjistit, kdy (tedy od začátku směn došlo k úrazu a co zaměstnanec konal bezprostředně před úrazem. Pak také doporučuji předem konzultovat odškodnění daného úrazu s pojišťovnou. Jste totiž odpovědný zaměstnavatel a Vy byste měli jednoznačně říci „ano, šlo o pracovní úraz“ nebo „ne, o pracovní úraz nešlo“. Mám totiž neblahou zkušenost, že zejména Kooperativa a.s. přes závěry konstantní judikatury o tom, že cévní příhoda může být pracovním úrazem, většinou odmítá odškodnit každý pracovní úraz vzniklý následkem infarktu myokardu nebo náhlé cévní příhody. Pak nezbývá jiné řešení než doporučit postiženému zaměstnanci, aby zaměstnavatele o odškodnění pracovního úrazu zažaloval.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.