Cestovní náhrady v novém zákoníku práce

Právní úprava poskytování náhrad cestovních výdajů je od 1. ledna 2007 obsažena v novém zákoníku práce, konkrétně v sedmé části. Náhrady výdajů poskytovaných zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce se zahrnují do pracovních podmínek, o kterých se zmiňuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel. Novou právní úpravou je zaměstnavateli stanovena pravomoc určovat podmínky, které ovlivňují výši cestovních náhrad. Při určování podmínek služební cesty je však zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.

Podmínky služební cesty určuje zaměstnavatel před jejím zahájením. Může tedy stanovit, kdy bude použit služební automobil, kdy autobus a kdy vlak (zda osobní, rychlík, první, nebo druhá vozová třída). V případě, že zaměstnanec (z jiného důvodu než ze zdravotního) použije jiný druh dopravního prostředku, než jaký určil zaměstnavatel, nevzniká zaměstnanci právní nárok na náhradu jízdného. Současně je zaměstnavatel rovněž povinen poskytnout zúčtovatelnou zálohu na pracovní cestu až do výše cestovních náhrad. Může se však se zaměstnancem dohodnout, že záloha poskytnuta nebude.

Důležité skutečnosti

Pro účely poskytování cestovních náhrad je rozhodující, jak má zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce (§ 34 odst. 1 zákoníku práce). Je-li toto místo sjednáno šířeji, je vhodné pro účel poskytování cestovních náhrad sjednat v pracovní smlouvě i pravidelné pracoviště.

Z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr právo na poskytování cestovních náhrad neplyne. Cestovní náhrady je v těchto případech možno poskytnout pouze za předpokladu, že toto právo bylo sjednáno (u dohod o pracovní činnosti je potřeba za tímto účelem sjednat i místo pravidelného pracoviště zaměstnance).

Výdaje zahrnuté v cestovních náhradách

Povinností zaměstnavatele je v souladu s určenými podmínkami cesty poskytnout zaměstnanci tyto cestovní náhrady:

• náhradu prokázaných jízdních výdajů,
• náhradu prokázaných výdajů za ubytování,
• stravné,
• náhradu nutných vedlejších výdajů,
• náhradu prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu nebo místa pobytu rodiny.

Cestovními výdaji, za které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při:

• pracovní cestě obecně,
• cestě mimo pravidelné pracoviště,
• cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
• přeložení,
• přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
• výkonu práce v zahraničí.

Náhrady nutných vedlejších výdajů

Současně s cestovními náhradami jsou propláceny i náhrady prokázaných nutných vedlejších výdajů. Jsou nárokovány v případech, kdy zaměstnanci vznikají další vedlejší výdaje při pracovní cestě. Může jít například o:

• parkovné, dálniční poplatek, převoz na lodi, průjezd tunelem apod.,
• poplatky za telefon, odeslání telegramu, faxu,
• poplatky za úschovu zavazadel,
• vstupenky na veletrh, pokud souvisí s výkonem práce na služební cestě,
• náklady spojené s odtahem nepojízdného vozidla apod.

Do vedlejších výdajů nelze zahrnout např. pokuty, vstupenky do kina a divadla, výdaje za holiče či kadeřníka, v zásadě ani výdaj za dálniční známku při používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách.

Nutné vedlejší výdaje musí být prokázány příslušným dokladem. Efektivnost použití takového výdaje posuzuje výhradně zaměstnavatel. Pokud zaměstnavatel nesouhlasí s vynaložením vedlejšího výdaje na služební cestě zaměstnance, má právo odmítnout proplacení.

ZDROJ:
Valášková, Olga. Cestovní náhrady v novém zákoníku práce. In Práce a sociální politika [online]. Praha: MPSV, 2007 [cit. 17-10-2007]. Dostupný z WWW: <http://www.mpsv.cz/cs/4723>.