Aktuální problematika legislativy v oblasti VTZ

Přednáška Ing. Jaromíra Elbela - TLAK 2006 PRAHA

V posledním období se objevilo několik velmi žhavých témat, o kterých byl rád podal několik informací, které by měly zabránit případným nedorozuměním. Prvním okruhem je zákon. č. 124/2000 Sb., kterým je novelizován zákon č. 174/1968 Sb., konkrétně ustanovení, které se týká oprávnění právnických a fyzických osob k činnostem.

Úprava ustanovení § 6a odst. 1 písm. c), účinná od 1. 7. 2000, stejně jako celý zák. č. 124/2000 Sb. stanoví, že organizace státního odborného dozoru: "ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění,"

v návaznosti na to ale v části IV odst. 1 zákona je uvedeno:„ Platnost oprávnění vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy organizacím a podnikajícím fyzickým osobám před 1. lednem 1993 končí uplynutím tří let ode dne účinnosti tohoto zákona; oprávnění vydaná po 31. prosinci 1992 zůstávají v platnosti.“ (účinnost zákona od 1. 7. 2000)

přičemž platí, že "Organizace státního odborného dozoru provádějí činnosti za poplatky stanovené prováděcím předpisem vydaným Ministerstvem práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem financí."

Protože skončila na základě tohoto ustanovení platnost některých dříve vydaných oprávnění, bylo nutno vydat znovu velké množství oprávnění podnikajícím osobám (právnickým, případně fyzickým).

Tuto etapu jsme společnými silami úspěšně překonali, ale objevil se další „problém“ a tím je ustanovení týkající se osvědčení fyzických osob, tj. osob pro zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení.

„ Organizace to znamená v dikci zákona podnikající právnické a fyzické osoby,

• a) zajistí uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanoveném rozsahu,
• b) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.“

Přitom podle ustanovení § 6c odst. 4 zák. č. 124/2000 Sb. „Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydané organizací státního odborného dozoru má platnost pět let ode dne vydání.“

a zároveň podle čl. IV odst. 2 zák. č. 124/2000 Sb. platí, že „Platnost osvědčení vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy fyzickým osobám před nabytím účinnosti tohoto zákona končí uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Nehovoří se zde o žádné prosté výměně nového za staré, ani není stanoven jiný postup. Co z toho plyne? Pohleďme na způsob získávání odborné způsobilosti, která se týká velkého množství lidí, zejména RT.

Zde platí ustanovení původní v zák. č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) a to § 6a odst. 1 písm. d) (s doplňkem „montáží“): „organizace státního odborného dozoru prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení“,

tedy prověřují odbornou způsobilost osob pro vyjmenované činnosti a na základě výsledků tohoto prověření jim o tom vydávají osvědčení.

Pouze existence tohoto osvědčení pak opravňuje, nebo umožňuje činnost vykonávat (viz ustanovení § 6c odst. 3 písm. e) zákona), „Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 1 písm. c) jsou osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d), provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení - kotlů.“

tzn. bez osvědčení to nejde.

Jak je definována „odborná způsobilost“ je uvedeno v § 6c odst. 2 a 3 zákona. „Předpoklady odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků.“

A potom předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob jsou:

• a) dosažení věku 18 let,
• b) zdravotní způsobilost podle zvláštních předpisů,
• c) předepsaná kvalifikace,
• d) doba praxe v oboru,
• e) osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d) zákona provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení – kotlů tak, jak jsme o tom již hovořili.

Je tedy nutno v relativně krátkém čase ověřit odbornou způsobilost značného počtu obvykle vysoce kvalifikovaných osob. Podle čeho a z čeho je zkoušet? Znamená ověření odborné způsobilosti zároveň povinnost zkoušet?

Co nám v tomto případě říká zákon? V tomto případě § 7b odst. 1

Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou

• a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin, (to nám napoví, okruhy nutných znalostí)
• b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, výrobu, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci, (to nám napoví rozsah nutných znalostí)
• c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti, (to nám napoví jak ověřovat)
• d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti. (to nám stanoví nutné hranice pro posuzování znalostí).

Při rozhodování o naplnění zákonných povinností orgány a organizacemi státního odborného dozoru bylo nejdříve nutno stanovit, jaké zdroje práva použít. (V krajním případě přijmout alternativu, že po uplynutí termínu platnost dokladů skončí a dále se již nebude obnovovat.)

Předpisy k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení však hovoří o nutnosti, nebo povinnosti provádět revize stavu a to revizními techniky. Bylo proto rozhodnuto o postupu s využitím stávající právní úpravy, stávajícího právního stavu s využitím platných předpisů vydaných k provedení zákona Českým úřadem bezpečnosti práce s přihlédnutím k očekávané odborné způsobilosti prověřovaných osob.

Po dohodě s MPSV bylo ITI Praha zadáno zpracování interního dokumentu, který umožní ověření znalostí u dotčených osob tak, aby ověření bylo prokazatelné a vycházelo z předpokládané vysoké odbornosti zkoušených. Zároveň byl požadavek na rychlost, zohlednění rozsahů prováděných činností a v neposlední řadě na ekonomiku obou stran..

To znamená:

• Rychlost při zajištění objektivity
• Prokazatelnost
• Co nejnižší nákladovost

Výsledkem tedy bylo zpracování interní Směrnice ITI Praha k prověřování odborné způsobilosti revizních techniků vyhrazených technických zařízení, zkušebních orgánů, topičů kotlů a montérů plynových zařízení, která po schválení vstoupila v účinnost dnem 1. 10. 2004. Směrnice upravuje postup při prověřování odborné způsobilosti dotčených osob zkušebními komisemi ITI Praha.

Neřeší způsob a rozsah přípravy ke zkoušce, nestanoví ani požadavky na absolvování takové přípravy před prověřováním znalostí. Stanoví ale okruhy nutných znalostí v závislosti na rozsahu požadovaného osvědčení a odvolává se na platnou vyhlášku o poplatcích. Protože se jedná o akt vnitřního řízení v systému ČÚBP, není text směrnice zveřejněn na internetových stránkách, ale pouze na internetových stránkách ITI Praha je informace, která obsahuje všechny potřebné údaje nutné k úspěšnému zvládnutí prověření odborné způsobilosti a získání osvědčení.

Problémem však zůstává další osud revizních a kontrolních techniků nebo pracovníků, jejich zařazení v rámci zajištění bezpečnosti při provozování vyhrazených technických zařízení a vlastní určení vyhrazených technických zařízení tak jak tomuto pojmu rozumíme nyní a možná i dalších zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců (obsluhy, veřejnosti apod.). Tyto otázky nevznikají pouze jako výsledek vstupu do EU (tím je nutnost diskuze pouze akcelerována), ale i úrovní technického rozvoje. (Ze zpráv živnostenské inspekce z meziválečného období lze dedukovat, že nejnebezpečnější zařízení, nebo jejich části, byly vyvíječe acetylenu a lanové a řemenové převody.)

Odpovědi na tyto otázky budeme muset znát velmi brzy a může nám je přinést pouze kvalifikovaná diskuze špičkových odborníků v oblasti bezpečnosti práce při používání zařízení, bezpečnosti technických zařízení jak při uvádění na trh a do provozu, tak i během provozu, znalců práva českého a znalců práva evropského. Tato diskuze musí být vždy mezirezortní.

Na závěr této přednášky bych chtěl položit několik otázek k této problematice:

• jaká kritéria nám pomohou určit zařízení, která spadají do námi sledované kategorie?
• v jaké fázi života výrobku/výrobků (projekt, konstrukce, výroba, instalace, uvádění do provozu atd.) prohlásíme zařízení za vyhrazené?
• budeme považovat již pouhou existenci zařízení za nebezpečnou, nebo se zaměříme pouze na některé činnosti na něm?
• budeme zařízení sledovat i v době, kdy za jeho bezpečnost ručí výrobce (např. je-li dodržen způsob provozování), nebo nás bude zajímat až po uplynutí této doby?
• jak stanovíme indikátory, na jejich základě budeme moci rozhodnout o tom, že zařízení je bezpečné?
• ponecháme odpovědnost za bezpečnost takového zařízení na jeho provozovateli, nebo ve veřejném zájmu budeme určitá zařízení sledovat třetí, nezávislou osobou? (v případě kladné odpovědi se pak vrátíme k první otázce, avšak o stupeň výše)
• kdo potom bude ona třetí, nezávislá osoba?
• budeme požadovat, aby pro činnost na těchto zařízeních musely mít osoby oprávnění
• pro které činnosti potom?
• bude stačit, když činnosti budou provádět osoby bez ohledu na odbornou způsobilost, ale výsledky jejich činnosti budou přebírat osoby se speciální způsobilostí
• čí zájem budou tyto osoby obhajovat? (zájem provozovatele nebo státu?)
• v jakém rozsahu pak budou tyto osoby k provozovateli zařízení?
• jaké podmínky pro jejich činnost bude povinen vytvořit?

Tyto a ještě množství dalších si budeme muset velmi vážně položit. Budeme-li na ně znát odpověď, pak můžeme připravit vhodnou právní úpravu.

ZDROJ:
Elbel, Jaromír. Aktuální problematika legislativy v oblasti VTZ. In TlakInfo.cz [online]. Klášterec nad Ohří : TLAK, 2006 [cit. 06-10-2006]. Dostupný z WWW: <http://www.tlakinfo.cz/t.py?t=2&i=1275>.