Využitelnost havarijních plánů v praxi

Management, který má využívat plán pro provádění záchranných a likvidačních prací (dále jen „havarijní plán“) při podpoře rozhodovacích procesů, si velmi často stěžuje na to, že tyto dokumenty jsou v praxi málo využitelné. Jedním z důvodů, proč tomu tak může být je skutečnost, že na obou zúčastněných stranách, tj. na straně uživatelů havarijních plánů i na straně jejich zpracovatelů jsou rozdílné požadavky.

Rozhodovací proces

Při systémovém pohledu na jakýkoliv územní celek nalezneme objektivně existující elementy, které mohou buď přispívat nebo naopak bránit vzniku mimořádných událostí a zároveň tak určovat jejich možný rozsah a následky. Z hlediska plánovacích procesů můžeme tento stav nazvat plánovací situací. Posuzovanou plánovací situaci je pak možné popsat soustavou definovaných kritérií.

Havarijní plán pro takovéto zájmové území a danou plánovací situaci pak představuje dokument, který pro definované podmínky generuje pro případ vzniku mimořádných událostí řešení modelových situací.

Obdobně můžeme na posuzované území pohlížet v případě vzniku mimořádné události. Ke sledovanému časovému okamžiku (např. čas zahájení záchranných a likvidačních prací) lze rovněž nastalou situaci (zásahovou situaci) popsat soustavou definovaných kritérií. Tato kritéria pak mohou určovat mantinely pro přijetí budoucích rozhodnutí, tedy vymezují určitou rozhodovací situaci.

S jistým zjednodušením lze podmínky pro rozhodování při řešení zásahové situace začlenit do tří oblastí:

• podmínek neovlivnitelných (území, čas, počasí),
• podmínek, vymezujících rozsah následků, způsobených mimořádnou situací,
• podmínek deklarujících dostupnost zdrojů pro provádění záchranných a likvidačních prací.

Dané podmínky

Pro potřebu tohoto textu přijměme dohodu, že neovlivnitelné podmínky jsou při rozhodování předem dané a příslušný management je nemůže svým rozhodnutím změnit. Tyto podmínky naopak představují pro rozhodování určitou úroveň nejistoty.

Rozsah následků mimořádné události a možnosti existujícího bezpečnostního systému vytváří při rozhodování protipóly. Nasazením bezpečnostního systému je možné rozsah následků mimořádné události eliminovat.

Mimořádná událost bývá obvykle deklarována druhem události, druhem postiženého objektu (území) a rozsahem jeho postižení. Pro management to v prvopočátku zásahu představuje jistou úroveň nejistoty, která je v dalším průběhu záchranných a likvidačních prací snižována.

Možnosti bezpečnostního systému jsou dány množstvím, druhem a dostupností disponibilních zdrojů a schopnostmi příslušného managementu. Tyto skutečnosti jsou příslušnému managementu v okamžiku zahájení záchranných a likvidačních prací zpravidla známy.

Z výše uvedeného lze odvodit, že legitimním požadavkem managementu při řízení zásahu je to, aby předem zpracovávané havarijní plány byly sestaveny tak, aby rozhodovací proces při hledání řešení v jeho jednotlivých fázích podporovaly (viz obrázek č. 1).

Otázky

Zjednodušeně řečeno, problematika řešení mimořádných událostí představuje pro příslušný management soustavu otázek, na které je potřeba hledat odpovědi.

V té nejjednodušší podobě se může jednat i o hledání odpovědí na následující otázky:

1. Co se stalo?
2. Kde se to stalo?
3. Co je postiženo?
4. Jak je to postiženo?

Vznik mimořádné události pak automaticky generuje ještě dvě následující otázky:

1. Kdy se to stalo?
2. Za jakého počasí se to stalo?

Pro řešení nastalé mimořádné události,je nutná rovněž podpora v oblasti možností disponibilního bezpečnostního systému, tzn. Hledání odpovědí na otázku typu:

1. Jaké zdroje potřebuji pro řešení nastalé mimořádné situace?
2. Jak je možné dostupné zdroje řídit?

Příslušný management pak očekává, že předem zpracovaný havarijní plán by jej měl při hledání odpovědí na tyto otázky podpořit.

Východiska

Problematika zpracování havarijních plánů je v současnosti řešena řadou právních předpisů. Obsahově jsou havarijní plány členěny na části informační, operativní a části obsahující popisy konkrétních činností. Potřebné informace jsou zpracovávány textově i graficky. V posledním období se stává pravidlem, že tyto dokumenty jsou k dispozici jak v tištěné, tak i v elektronické podobě.

Jak již bylo zmíněno v předchozím, je legitimním požadavkem managementu to, aby jej předem zpracovávaná plánovací dokumentace podporovala při rozhodování.

Při zpracování havarijního plánu to pak bude znamenat sladění požadavků různých právních předpisů na straně jedné a potřebu managerů při rozhodování na straně druhé. To lze například vymezit okruhy otázek typu:

• Co může vzniknout?
• Kde to může vzniknout?
• Co tím může být postiženo?
• Jak to může být postiženo?
• Jaké zdroje budu potřebovat pro řešení?
• Jak je možné řešení situace řídit?

Variabilně přitom musí být dále bráno v úvahu

• Jaký bude vliv časového faktoru (doba vzniku, roční období,…)?
• Jak to bude ovlivněno počasím?

S přihlédnutím k obsahu havarijní plánovací dokumentace byly požadavky ze strany manažerské podpory sestaveny do modelu (viz obrázek č. 2).

(klikněte pro detail)

Je zřejmé, že příslušná legislativa v obecné rovině požadavky pro podporu rozhodování managementu zohledňuje.

Zkušenosti z praxe však takto optimistické nejsou. Management si velmi často stěžuje na nepoužitelnost zpracovaných havarijních plánů pro vlastní rozhodování. Jako důvod jsou uváděny nedostatky z hlediska obsahu, rozsahu i kvality zpracování.

Otázkou tedy je, v čem může být příčina tohoto stavu. V zásadě lze hovořit o nedostatečné odborné úrovni na straně zpracovatelů nebo uživatelů havarijních plánů, případně i o nevhodném obsahovém uspořádání havarijního plánu, coby dokumentu.

Chceme-li v budoucnu co nejvíce přizpůsobit obsah havarijního plánu skutečným potřebám managementu při rozhodování, bude zřejmě nutné:

• rozšířit vzdělávání zpracovatelů havarijních plánů v řešení rozhodovacích situací,
• zintensivnit přípravu ve využívání havarijních plánů při řešení rozhodovacích situací u jejich uživatelů,
• zvážit i změny obsahového uspořádání havarijního plánu.

Má-li být úsilí vložené do zpracování dokumentace pro provádění záchranných a likvidačních prací v praxi zhodnoceno, bude nezbytně nutné výše zmíněné aspekty respektovat.

ZDROJ:
ADAMEC, Vilém: Využitelnost havarijních plánů v praxi. 112, č. 8 (2004), s. 23 - 24.