Učitel nedával pozor na žáky a přivodil si úraz

Dobrý den. Předně je sám nadpis článku poněkud zvláštní. ,,Učitel nedával pozor na žáky a přivodil si úraz". Tedy jinak asi v opačném gardu by to znělo zřejmě tak, že pokud by učitel dával pozor na žáky úraz by si nepřivodil. Třeba ale dával pozor a zároveň musel v rámci výuky nařezat lišty. (Otázkou další je to, co že to tam měl ten pan učitel za žáky, kteří ,,takto vyváděli" A že v takové atmosféře si ještě k tomu troufal řezat lišty.? ) Nicméně, to jen okrajově. V úvodu dotazu je myšlenka autora-tazatele, že došlo k hrubému porušení pracovní kázně tím, že žáci zůstali bez dozoru, což je hodnoceno jako hrubé porušení pracovní kázně a proto pracovní úraz není zapsán. Pisatel se zjevně ex tunc (od samého počátku) snaží spojit své rozhodnutí nesepsat pracovní úraz a neodškodnit jej s poukazem na porušení povinností učitele, který nevykonával dozor nad žáky. To se ale pohybujeme ve dvou modech, které na sobě nejsou zjevně závislé (nekorelují) a ani se nikterak nedoplňují (nejsou komplementární). V prvním modu je tu skutečnost, že učitel nevykonával dozor. To samo o sobě asi nebude snadné zrovna při hodině dílen prokázat. Pokud snad spolehlivě ano, pak tedy nechť je tento kantor potrestán. Rozhodně však ne tím, že jej zaměstnavatel neodškodní za úraz, který si přivodil řezáním lišty vedle v kóji. V druhém modu je tu samotný úraz při hodině dílen. Zdá se, (i když to pisatel zjevně nikde nepíše), že učitel mohl řezat lišty pro potřeby výuky. Je to i pravděpodobné. Pak tedy asi nemohl být současně na dvou místech. Leda, že by snad byl Houdiny, nebo Copperfield. Nakonec tím, že řezal na kotoučové pile lišty sám v kóji, zamezil zjevně přístup žákům do nebezpečného prostoru pily. To by se ale dalo hodnotit spíše jako klad a ne zápor. Důležitý kritérion pro celou záležitost je tedy spolehlivé zjištění toho, zda učitel řezal lištu pro svou potřebu, nebo pro účel výuky. (opět jak píše paní JUDr. Dandová). To samo o sobě nebude nikterak snadný úkol. Postačí jedno neochvějné a setrvávající tvrzení poškozeného, že tak činil v rámci výuky, přičemž bych se opravdu velmi podivoval nad tím, že by tak netvrdil (např. příprava materiálu pro výuku) a naděje na oprávněné neodškodnění a neuznání úrazu jako pracovního se rázem ztrácí v mlze nejistoty, která spočívá v tom, že by se postižený pak mohl obrátit rovnou na soud. Na položenou otázku ,,jednám správně" bych odpověděl NE. Rozhodně bych v této fázi úraz sepsal se všemi náležitostmi s tím souvisejícími ( mimo jiné i zaslat na příslušné orgány s dovětkem, že je případ v šetření) a celý případ bych s řádnou pečlivostí vyšetřil. Jedině v případě naprosté jistoty toho, že učitel nečinil tak v přímé souvislosti s plněním pracovních povinností bych se odvážil tento pracovní úraz neodškodnit. V takovém případě je však nutné o tomto postoji zaměstnance informovat, nejlépe formou písemnou s uvedením řádného odůvodnění pro toto zamítnutí. Nelze se však při tomto odůvodnění vyjadřovat pouze v obecné rovině, ale konkrétně uvést co bylo porušeno, jaký předpis apod. Krom práva postiženého na takovouto informaci tato slouží i k tomu, aby se poškozený mohl vůči svému zaměstnavateli odvolat. Z tohoto důvodu, je vhodné v takovémto dopise uvést i lhůtu pro možné odvolání-projevu nesouhlasu s postojem zaměstnavatele. O způsobu doručování snad netřeba hovořit. Gabriel Zmátlo, DiS. personální management