Psychické zátěže v pracovním prostředí

Pracovně psychologické základy

Zátěže v profesní činnosti jsou účinky, které působí na člověka zvnějšku a přitom kladou individuální nároky na každou zatíženou osobu.

V jakém rozsahu  se tyto nároky (následky zátěží) projevují a jakého druhu, závisí na komplexní proměnné u pracujícího člověka, příp. na podmínkách jeho profesní práce (rámcové podmínky, za nichž se pracuje, stav tréninku, odolnost, psychické kompenzační strategie atd.).

Tento proces je u klasických zátěží, jako fyzikální nebo chemické, snadno pochopitelný. Jedná-li se však o psychické působení, musí být zohledněna i mentální struktura člověka, na nějž tato zátěž působí.

Dále je třeba mít na zřeteli, že na rozdíl od klasického působení lze psychické zátěže a z nich vyplývající požadavky dostatečně měřit pouze s nepoměrně vyššími časovými a metodickými náklady.

Emocionální zátěže

V každé profesní práci, v níž se musí přímo nebo nepřímo myslet a jednat ve prospěch člověka, jsou zvláště zatěžovány vlastní pocity a dojmy.

V  takové práci je často nutno potlačovat nebo předstírat vlastní pocity. Tato specifická emocionální práce může vést k trvalé psychické poruše, jestliže se pracujícímu nepodaří tento stresový faktor zmírnit. Syndrom burnoutu jako klíčový příklad tohoto zátěžového segmentu je definován jako plíživá spotřeba emocionálních  a duševních sil s vývojem vnitřní prázdnoty a tomu odpovídajícími sociálními a psychickými následky.

U postiženého dochází k typickým změnám:

• dlouhodobé pocity vyčerpání
• negativní vztah vůči zákazníkům i spolupracovníkům
• ztráta pocitu  smysluplnosti  vlastní profesní práce.

Multidimenzionální hypotéza je individuální konstelace postiženého ve smyslu příliš vysoké idealistické náročnosti na sebe sama a příliš vysokých cílů, kombinovaná s chronickým situativním stresem a zátěžovým pracovním prostředím.

Vzhledem k tomu, že emocionální zátěže neznají žádná objektivní minimalizační opatření, zůstávají možnosti, které si musí zvolit  sami postižení, jako jsou uvolňovací cvičení, psychoterapie či krátkodobé nasazení léků. Veškeré léčebné strategie patří bezpodmínečně do rukou odborníka. Pouze při lehkém projevu klinického obrazu nemoci a v raných stadiích může pacient sám vlastní iniciativou dosáhnout ulehčení. V mnoha případech je třeba doporučit hospitalizaci na vhodné psychosomatické klinice.

Zábrana syndromu burnoutu je rovněž možná opatřeními vyplývajícími z vhodného chování. Všechno, co posiluje duševní „odolnost“, může pomoci: trénink požitku, koníčky, rozvoj efektivního stylu chování, tzv. management času, vypracování tzv. kontrolních přesvědčování (osobní interní ochranné faktory atd.). Je třeba s jistotou očekávat, že  významné události v životě lze ovlivnit.

Sociální zátěže

Při práci s ostatními dochází stále k interpersonálním konfliktům. Patří k našemu životu – od kolébky po máry. Při činnostech v hierarchické struktuře se vyskytují zvláštní požadavky a problémy v kooperaci se spolupracovníky a nadřízenými. Všechny tyto konstelace mohou spustit sociální zátěžové procesy.

Pojem mobbingu je zde všeobecně považován za klíčovou zátěž a zároveň za typický příklad pro následky sociálního ohrožení. Mobbing je definován jako negativní jednání jedné osoby vůči osobě druhé, přičemž tato osoba neustálým šikanováním sleduje cíl vypudit ostatní z vlastního „působiště“.

Přitom je podle třeba zohlednit minimálně dvě kritéria: Šikany  musí být prováděny nejméně jednou týdně a tento postup musí trvat nejméně půl roku. Nejdůležitější šikany jsou tyto:

• o někom se za jeho zády špatně mluví
• zlehčující pohledy nebo gesta
• zesměšňování
• zacházení „jako by byl vzduch“
• narážky na odmítání kontaktu
• šíření pomluv
• s postiženým se už nemluví
• překážky v práci
• nesprávné nebo urážející posuzování pracovního výkonu
• neustálá kritika práce nebo chování
• omezování možnosti vyjádřit se
• rozhodnutí jsou zpochybňována
• pracovní příkazy jsou daleko pod nebo nad možnosti
• nespravedlivé rozdělování práce

Konflikty jsou hnacím motorem pro mobbing. Taktické šikany jako následek nezpracovaných konfliktů se ovšem mohou zahnízdit v pracovní skupině pouze tehdy, jestliže tam jsou k tomu vhodné podmínky.

Jde o známé klasické konflikty:

• konflikty při rozdělování (příklady: časové plány, pracovní prostředky, zastupování, informace, privilegia)
• konflikty rolí  (příklady: neostrost šíře odpovědností, příslušnosti, zvláštní funkce)
• vztahový konflikt (příklady: „mladý, angažovaný inteligentní nováček“, „člověk s vyšší kvalifikací“, „líný ignorant“, efektivnější a rychlejší pracovník)

Šikany nezůstanou dlouho bez následků. U „oběti“ dojde k nervozitě, znejistění a demotivaci v práci a bohužel i v soukromém životě. Postižení se někdy stáhnou a izolují.  Nejsou vzácné dramatické scény s těžkými depresemi až k suicidálním reakcím.

Některé oběti se pokusí vymanit z pekla šikany podáním výpovědi nebo jsou propuštěni.

Otázky, které mohou přispět k rozpoznání konfliktů:

• Jsou odpovědnost a úkoly jasně definovány?
• Existují aktuální změny v pracovní oblasti?
• Existují nápadné osobnostní struktury?
• Existuje rozdílný pracovní styl nebo kvalifikace?

Následující seznam může pomoci odhalit mobbing:

• Každodenní konflikty už nejsou únosné
• Problémy spojené s prací už nemohou být společně řešeny
• Podnikové klima je prosyceno nedůvěrou, špatnými vztahy mezi zaměstnanci, bezmocné chování představeného
• Chronicky zatížené restrukturalizační procesy, noví kolegové

Nejlepší možností, jak  skoncovat s mobbingem, by bylo projednat konflikty, na nichž je založen.

Mentální zátěže

Duševní práce ve smyslu řešení úkolů (plánování  a provádění) může za určitých okolností vést k psychickému přetížení.

Jak cílevědomé plánování jednání nebo duševních aktivit, tak i cílevědomé koordinované jednání k vyřešení pracovního úkolu vyžadují následující základní zdroje:

• Kvalifikaci
• Možnost soustředění
• Aplikaci racionální logiky
• Aplikaci zkušeností
• Kreativitu

Stupeň zátěže závisí na „nejslabším členu“ těchto zdrojů. Dále hrají svou roli při vzniku zátěže tyto „kritické“ detaily:

• Regulační požadavky
• Regulační možnosti
• Regulační problémy

Regulační požadavky jsou definovány otázkou, zda musí být při práci stanoveny komplexní cíle a plány nebo komplexní rozhodnutí.

Regulační možnosti určují rozsah rozhodovacích možností mezi dílčími cíli a způsobem jednání při práci. Na rozdíl od regulačních požadavků rozhodnutí nemusí, ale mohou být přijata! Charakteristickým faktorem je prostor k akci.

Regulační problémy mohou vystupovat jako regulační překážky. Dobré splnění úkolu je zásadně možné, vyskytuje se však ztížení pro doplňkový náklad (opakování kroků, obchůzky, přerušení atd.).

Následky mentální zátěže/přetížení u lidí mohou být:

Psychické
- nervozita
- poruchy spánku
- psychosomatické poruchy
- depresivita
- toxikomanie

Spjaté s výkonem
- výkonnostní deficit
- vnitřní odchod ze zaměstnání

Sociální
- agresivita
- chybné jednání
- sociální ústup

Tělesné
- srdečně cévní onemocnění
- syndrom bolesti
- porucha výměny látkové

Mentální zátěže mohou být účinně zmenšeny, jsou-li vyřešeny regulační problémy a regulační nejistoty nebo přinejmenším je-li projeveno úsilí o jejich zmenšení a jestliže jsou možné při práci za co nejvyššího stupně svobody (volný prostor v čase a jednání).

Pro prevenci mentální zátěže jsou zapotřebí stejná opatření pro  organizaci a přípravu práce, jak již bylo výše uvedeno. Kvalifikační možnosti a školení v managementu času a samozřejmě na pracovníky adaptovaná organizace práce jsou významné podmínky ochrany před přetížením.

Posuzování ohrožení mentálními zátěžemi může být prováděno analýzou náplní činností s ohledem na rušivé faktory z hlediska chronického termínového tlaku, neustálé přítomnosti inovací a výrazné tendence k intenzifikaci práce.

Použity mohou být i specifické psychologické inventáře, jejichž praktická aplikovatelnost však není dostačující: FEMA, Dotazník ke zjišťování mentálních pracovních zátěží, a TBS-GA, Systém hodnocení činností – duševní práce.

Změny rámcových podmínek při denní profesní práci se soustřeďují v této oblasti na vedení důstojné člověka, na hovory o práci s tematizací specifických pracovních problémů a konfliktů, na jasnou formulaci pracovních příkazů, na dobrou a všem srozumitelnou interpersonální informaci a na odstranění překážek a poruch při plnění pracovních úkolů.

ZDROJ:
Lindemeier, B. – Berger, S. Psychické zátěže stavebnictví / Psychische Belastungen in der Baubranche. Tiefbau, 116, 2004, č. 1, s. 16 – 21.